ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD V. - MUSCOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium mihanovichii (Frič & Gürke) Br. & R.

The Cactaceae III, 158, 1922

Basionym: Echinocactus mihanovichii Frič & Gürke
Monatschrift für Kakt. 142, 1905

Tělo širší než vysoké, 2 – 3 cm vysoké, 4 – 6 cm v průměru, šedozelené, někdy poněkud s červeným nádechem; temeno ploché a mírně proláklé, bez hrbolců, málo otrněné a holé. Žebra 8, široká, na průřezu široce trojboká, značně tupá, s velmi plochými prohlubněmi mezi areolami, ze kterých zřetelně rozeznatelná příčná žebra; podélné zářezy směrem k vrcholu velmi ostře hranaté, ale směrem dolů úplně ploché. Areoly 10 – 12 mm od sebe vzdálené, zcela kulaté, 1 – 2 mm v průměru, se špinavě bílou vlnitou plstí.
Okrajové trny většinou 5, ale také 6, z nichž některé později opadají; většinou uspořádané po 2 párech, které jsou delší a směřují šikmo nahoru a dolů, jeden svisle dolů a šestý, který často chybí směřuje přímo vzhůru; všechny zpočátku přímé, později k tělu poněkud přiléhající a pokřivené, v mládí šedožluté s červenohnědými špičkami, nakonec sešedlé; nejdelší 1 cm dlouhé. Střední trny chybí.
Květy vyrůstají blízko vrcholu z chomáče trnů, celá délka 4 – 4,5 cm. Poupata načervenalá. Okvětí úzce nálevkovité. Trubka se zevně nezřetelným semeníkem válcovitá, nahoru mírně se rozšiřující, 2 cm dlouhá a nahoře 7 – 8 mm v průměru, většinou ohnutá, leskle světle zelená, přecházející do smaragdové barvy, úplně holá a osázená spirálově uspořádanými šupinami. Šupiny v počtu asi 16 – 18, polokulaté, se širokou základnou, 3 mm široké a 1 – 2 mm vysoké, mírně zašpičatělé, zelené, směrem nahoru růžové s bělavě průsvitnými okraji. Barva 40 – 45 okvětních lístků všeobecně světle olivově zelená, vnější okvětní lístky 12 – 14, široce kopisťovité, žlutozelené, jen na špici načervenalé, asi 6 – 10 mm dlouhé a 5 – 6 mm široké, okraje zahnuté ven. Následující lístky 12 – 14, delší a užší, 12 – 15 mm dlouhé a 4 – 5 mm široké, také nažloutle zelené, směrem ke špici více olivové, s načervenalým nádechem. Nejvnitřnější (14 – 16) okvětní lístky kratší a užší než předcházející, 8 – 10 mm dlouhé a 2 – 3 mm široké, kopinaté, zelenější než vnější a bez načervenalého nádechu. Tyčinky uspořádány do 2 kruhů: spodní sestávající z asi 20 tyčinek vyrůstá 3 – 4 mm nad základnou pestíku; nitky 4 mm dlouhé a na pestík zešikma přikloněné; vrchní kruh s velmi početnými tyčinkami je umístěn výše, nitky 6 – 10 mm dlouhé, ale nedosahují délky vnitřních okvětních lístků a přiklánějí se ke čnělce tak, že blizna je jimi překrytá; všechny nitky nažloutlé, skoro bílé; prašníky světle růžové, podlouhlé a sotva 1 mm dlouhé. Semeník 11 – 13 mm dlouhý a vyplňuje asi 3 trubky. Pestík (mimo blizny) 8 – 9 mm dlouhý, velmi silný, světle zelený, 5 bliznových laloků nažloutlých, 4 – 5 mm dlouhých a soro celý rozpolcený na dvě větve.
Domovina: Paraguay.
Rostliny našel roku 1903 A. V. Frič a poslal je k prodeji firmě De Laet v Belgii. Schumann označil importy za formu Gymn. denudatum a tak byl taxon popsán až po úmrtí prof. Schumanna, zato prof. Gürke si dal na popisu záležet a na tehdejší dobu jde o popis nezvykle precizní. Frič udal později jako naleziště okolí říčního přístavu Puerto Casado, tam již ale nebyly nalezeny. Buď tam rostliny vyhynuly v důsledku pravidelných záplav, anebo Frič podal úmyslně zkreslené informace, což nebylo ani poprvé, ani naposledy. Frič taxon pojmenoval po paraguayském rejdaři Nicolasu Mihanovichovi (původem z Chorvatska), který mu byl nápomocen při cestování.
Prvním novodobým průkopníkem v průzkumu nalezišť byl Adolfo Maria Friedrich, který v oblastech výskytu těchto kaktusů měl již cestovatelské zkušenosti z bolivijsko-paraguayské války ve třicátých letech minulého století, kdy zde jako mladý muž vykonával funkci vojenského dopisovatele. Jeho sběratelství v pozdním věku vyprovokoval rakouský gymnofil z Kufsteinu (Tyrolsko) Günther Moser, který měl tehdy společný skleník s Franzem Striglem. Adolfo Maria Friedrich podnikl opět několik sběratelských cest a zaslal p. Moserovi řadu importů nejen okruhu Gymn. mihanovichii, ale i Gymn. pflanzii var. paraguayense, Gymn. fleischerianum a Gymn. paraguayense. Günther Moser následně vydal velice krásnou knihu „Adolfo Maria Friedrich und sein schönes Paraguay“ (AMF a jeho krásná Paraguay), která je perlou pro každého gymnofila. Zvláště pak záběry na parapety plné importů vypovídají o variabilitě těchto taxonů, zejména pak variabilita Gymn. fleischerianum a Gymn. paraguayense je „nekonečný příběh“ a musím zde dát za pravdu tvrzení ing. Stuchlíka z Brna, že zde je třeba hledat tak mysteriózní taxon jakým je Gymn. megalothelon, a mezi řadou těchto importů by se jistě podařilo takové rostliny vybrat.
Místa výskytu Gymn. mihanovichii a příbuzných taxonů jsou dodnes víceméně nepřístupná. V období, kdy je možno tyto kraje navštívit, zde panují velká vedra. Pohybovat se v tuto dobu mezi hustými trnitými křovisky není dovolená, jakou by si manželka s tchýní mohly představovat.
Další éru průzkumů těchto oblastí zahájili po dalších letech Metzing, Piltz a Bercht, samostatně předtím dr. Esser. V poslední době to byli rakouští gymnofilové, především Helmut Amerhauser, kteří tato paraguayská naleziště prozkoumali vskutku důkladně. Provedli také průzkum příbuzných taxonů v Bolívii, kde byl asi 25 let předtím páter Alfredo Lau, který měl výhodu ubytování v katolických misiích svých souputníků. Výsledkem rakouského bádání bylo nové uspořádání širšího okruhu Gymn. damsii – anisitsii, jak bude dále zmíněno.
V poslední době rostliny nalezlo několik sběratelů, výskyt je hlášen hlavně z míst Madrejon, Neuland a Mariscal v Paraguayi. Rostliny jsou vysloveně teplomilné a vyžadují stíněné stanoviště, jinak zčervenají a často ztrácí kořeny. Pro pěstování volíme širší a mělké nádoby, úzké a hluboké jsou pro tento okruh rostlin zcela nevhodné, protože rostliny koření po povrchu. Zálivka je vhodná pouze dešťovou vodou, používání upravované městské vody je pro ně vražedné.
Další nálezy: WO 77a Santa Teresita; STO 1212 Madrejon, STO 1219 var., STO 1211 var., STO 1211; M 19; LB 2165 Madrejon, LB 2158 Filadelfia, LB 2160 Neuland, LB 2161 Neuland, LB 2167 Madrejon na Aqua Dulce, LB 2169 34 km sev. od Madrejon, LB 2170 Estancia Madrejon, LB 2195 Filadelfia, LB 2196 blízko Filadelfia u transchacenské silnice, LB 2219 sev. od Lagerenza, LB 2172 42 km sev. od Madrejon, LB 2199 sz od Ochoa; VoS 01-04 sm Rosaleda, VoS 01-05 záp. Filadelfia, VoS 01-07 záp. Mariscal, VoS 01-13 vých. Mariscal, VoS 01-26 vých. Mariscal. Zde se jedná u některých položek o Gymn. mihanovichii var. filadelfiense.
Další nálezy označované jako Gymn. mihanovichii var.: AA 097 30 km n. Montania, AA 098 Madrejon – Cerro Leon, AA 099 35 km e. Aqua Dulce, AA 132 40 km se Loma Plata, AA 133 25 km se Loma Plata; LB 2248 u Salazar.
Byla popsána řada forem či variet, o kterých se zde zmíníme.

Gymnocalycium mihanovichii

Gymn. mihanovichii var. stenogonum Frič & Pažout
Kaktusářské listy 158, 1951
Tělo ploché až krátce sloupovité, 10 – 15 cm v průměru, dělené hlubokými a ostrými zářezy, a 8 – 9 ostrohranných žeber. Areoly nesou po 5 žlutohnědých, slabých, odstávajících okrajových trnech.
Květy z temene, 6 – 8 cm dlouhé, polozavřené, zelené až zelenohnědé. Stavba květu, plody a semeno jako u typu.
Domovina: Argentina, provincie Chaco.
Taxon přivezl A. V. Frič roku 1928, od typu se liší hlavně velmi úzkými a ostrými žebry, takže podélné zářezy mezi žebry jsou velmi hluboké. Často docházelo ke křížení tohoto taxonu s původním typem, a je tomu tak i dnes. Piltzův nález P 242.

Gymnocalycium mihanovichii stenogonum P 242


Gymn mihanovichii L 372, foto ing. Pavel Tůma

Gymn. mihanovichii var. filadelfiense Backbg.
Kakteenlexikon 170, 1965
Tělo později protáhlé, pozorováno až 10 cm, většinou tmavě tečkované, příčné pruhy někdy chybí nebo jsou nezřetelné. Žebra ostrohranná nebo příčným záhybem mírně hrbolcovitá, hrbolce většinou tmavší, záhyby směřují poněkud dolů; trny načernalé a obvykle déle vydrží.
Květy až 5 cm dlouhé, nikoliv široce rozevřené, s tenkou nebo drsnou trubkou, poupě kulovité; okvětí tmavě olivově zelené, tmavější než u typu, zevně směrek k základně jemně červeně tónované.
Domovina: Paraguay, okolí Filadelfia.
Novější nálezy hlášeny od obcí nebo základen Mariscal Estigarribia, Montania, Filadelfia. Ritter je původně označil jako Gymn. chlorosticum. Od původního typu Gymn. mihanovichii Friče se liší hlavně žebry s ostrými okraji, tečkovanou epidermis a květy vyrůstajícími dále od vrcholu. Backeberg označil puntíkování za tmavé, zatímco Ritter jako zelené. Abychom v této záležitosti udělali pořádek, označujeme puntíky za tmavě zelené. Tento taxon se dostal do mnoha sbírek díky Willy Knollovi, který je prodával jako WO 77.
Další nálezy: STO 1206, STO 1207, STO 1224 Montania; LB 68 Mariscal Estigarribia Boqueron; AA 079 Mariscal Estigarribia, AA 130 Filadelfia, AA 080 Mariscal Estigarribia; P 430 Filadelfia.

Gymn. mihanovichii var. filadelfiense STO 1207


Gymn. mihanovichii v filadelfiense FR 1181, foto ing. Pavel Tůma

Gymn. mihanovichii – summary:
Alberto Vojtěch Frič found the plants in 1903 and sent them for selling to the firm of De Laet in Belgium. Schumann had marked the imported plants like a form of Gymn. denudatum and so the taxon was described only after the death of him but prof. Gürke had been perfect in this description writing. Frič has marked like the finding place the environment of the river port Puerto Casado, however, the plants have been not found there yet. The plants had become extinct there or Frič had given purposefully distorted information what had not been at first or at last. Named after Mr. Nicolas Mihanovich, the ship-owner in Paraguay and helper of Frič on his trips in Paraguay.
The first pioneer of the searching of the new time was Adolfo Maria Friedrich, who had already experiences in the areas of the occurence of these cacti from the time of the war between Bolivia and Paraguay during the thirties of the last century when he had been working here as the young man as the army writer. His collecting during old age had been initiated by the Austrian gymnofil from Kufstein (Tirol) Günther Moser who had the common greenhouse with Franz Strigl at that time. A. M. Friedrich has made several collector trips again and has sent to Moser many imported plants not only from the relationship of Gymn. mihanovichii but also Gymn. pflanzii var. paraguayense, Gymn. fleischerianum and Gymn. paraguayense. Günther Moser has published after it very nice book „Adolfo Maria Friedrich und sein schönes Paraguay“ (A.M. Friedrich and his beautiful Paraguay) which is the pearl for every gymnofil, especially the pictures of the parapets full with imports show the variability of these taxa, then especially the variability of Gymn. fleischerianum and Gymn. paraguayense is „never-ending story“ and I must write here that ing. Stuchlík from Brno has been right that it is necessary to find here so mysterious taxon as it is Gymn. megalothelon and it is sure it would be possible to choose the plants like this among these imports.
The places of the occurence of Gymn. mihanovichii and the related taxa are more or less inaccessible even today. It is very hot weather during the time when it is possible to visit these areas. Walking in this time through the spiny bush is not the holiday which we can imagine for our wife.
Another era of searching these areas began by Metzing, Piltz and Bercht, and dr. Esser alone. The Austrian gymnofils were in the last years, especially Helmut Amerhauser, who has searched these finding places really properly. They have made the observing of the related taxa in Bolivia where the father Alfredo Lau was about 25 years before and he had the advantage of the accomodation in the catholic missions of his colleagues. The result of the Austria searching has been new rowing of the broad affinity of Gymn. damsii – anisitsii how it will be mentioned further.
Several collectors found the plants in the last time, the occurence is reported mainly from the places Madrejon, Neuland and Marriscal in Paraguay. The plants are explicitly warm-liking and they need a place with shadow, on the other hand they become red and lose often roots. We choose for growing broader and shallow pots; narrow and deep ones are quite unsuitable for this relationship because the plants root more at the surface. Watering is suitable only with rain water, it is murderous for them the use of trimmed town water.
It has been described several forms or varieties which we will mention here.
Gymn. mihanovichii var. stenogonum
A.V. Frič brought the taxon in 1928, it differs from the type mainly with narrow and sharp ribs so lengthwise cuts among ribs are very deep. It has been often crossed with the original type, and it is the same today.
Gymn. mihanovichii var. filadelfiense
New finds reported from the environments of the villages or army bases Mariscal Estigarribia, Montania, Filadelfia. Ritter had originally marked them like Gymn. chlorosticum. It differs from the original type of Frič mainly with ribs with sharp margins, epidermis with dots and with flowers growing more far off the top. Backeberg had marked the dots as dark, while Ritter as green. To make an order in this case we mark the dots as dark green. The taxon is in the collections thanks to Mr. Willy Knoll who had sold them as WO 77.