ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD V. - MUSCOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium joossensianum (Böd.) Br. & R.

The Cactaceae III, 166, 1922

Basionym: Echinocactus joossensianus Bödecker
Monatschrift für Kekteenkunde 40, 1918

Tělo jednoduché, zploštěle kulovité, na vrcholu slabě pohroužené, hrbolcovité, s přečnívajícími trny. Žebra 9 – 11, rovná, s ostrými zářezy, kolem areol silně se rozšiřující, nad nimi rozdělená příčnými zářezy v hrbolce, pod areolami bradovitě protažené. Epidermis v mládí tmavě zelená a matná, na vrchní straně žeber a kolem areol bronzová, dospělí jedinci podle místa výskytu více listově zelení, v zářezech a na hrbolcích matně tmavě zelení. Areoly až 2 cm od sebe vzdálené, elipsovité, 5 mm v největším průměru, s bílou vlnou.
Trny dopředu odstávající, na mladých jedincích 6 – 7, krátké a pravidelně postavené; u starších jedinců s průměrem přes 5 cm až 9, velmi nepravidelně postavené, 2 – 2,5 cm dlouhé, spodnější skoro vždy o něco kratší. Většinou jeden kratší nebo delší střední trn. Všechny trny šídlovité, v průřezu svisle ploše zmáčknuté až kulaté, drsné, většinou mírně dolů zahnuté, při rašení žlutohnědé, později špinavě bílé, s červenohnědou špičkou, na základně nezesílené.
Květy poměrně hojné v blízkosti vrcholu na chomáčích trnů, celková délka 5 – 5,5 cm, již jako malé pěkně růžově karmínové. Semeník (trubka) až 2,5 cm dlouhý, na základně 6 mm v průměru, směrem nahoru kónický a silnější, leskle světle zelený, se spirálovitě osazenými 1 cm od sebe vzdálenými lemovanými a zašpičatělými šupinami, které jsou bělavé, na špičce a vedle bělavého okraje světle vínově červené, bez vlny. Šupiny přecházejí pozvolna do vnějších okvětních lístků, které jsou napřed kopinatě-kopisťovité, se špičkou, 1 cm dlouhé a 4 mm široké, mírně dužnaté, ve spodní polovině zelené a směrem nahoru světle vínově červené, s bělavým okrajem. Dále nahoru přechází vínová barva do tmavě vínově červené a bílá do světle vínové. Vnitřní okvětní lístky delší, až 2 cm dlouhé, úzce podlouhle kopinaté a nahoře nepravidelně zoubkované a roztřepené, nádherně šeříkově růžově zbarvené. Tyčinky velmi početné a dlouhé, pokládají se obloukovitě přes bliznu, nažloutle bílé a s tmavějšími černošedohnědými prašníky. Čnělka silná, krátká, nažloutle bílá, se šesti stejně zbarvenými poměrně velkými laloky blizny, zevně i zevnitř rýhovanými.
Plod vřetenovitý, až 2,ř cm dlouhý, světle zelený až červený, pokrytý bělavými šupinami s červenými špičkami. Semeno podle De Laeta světle žlutohnědé, matné, kloboučkovité.
Domovina: Podle tvarového okruhu Paraguay a severní Argentina.
Bödecker popsal tento taxon po posouzení s majitelem kaktusového zahradnictví De Laetem v belgickém Contichu. Pojmenováno po tamním vrchním zahradníkovi Joossensovi. Zde byly rostliny vypěstovány ze semen získaných z Botanické zahrady v Berlíně-Dahlemu, kde se nacházely importy zaslané sem prof. Anisitsem z Paraguaye. Z těchto zásilek byly již dříve popsány taxony Gymn. anisitsii a Gymn. damsii. Netřeba snad dodávat, jak byly rostliny k popisu vybrány a posléze i jedinci s růžovými květy k popisu tohoto taxonu. Všechny pocházely ze sběrů v oblasti města Concepción. Nejnovější zdůvodňování rozdílností těchto tří taxonů je již vyumělkované podle bujných představ některých dnešních gymnofilů, mnohdy takové úvahy patří do oblasti nalezišť science-fiction.
K popisu Gymn. damsii ssp. evae je stále stavěn pochybný taxon Gymn. joossensianum. Gymn. damsii ssp. evae má morfologicky i geograficky nejblíž taxonu tucavocense, Gymn. joossensianum podle zdrojů ze starší literatury odpovídá nejvíce Gymn. anisitsii či damsii, formám pocházejících nyní z oblasti letiště Concepcion (areál Gymn. anisitsii STO 1230), kde vlastně začínali a také končili průkopníci výzkumu tohoto rodu v terénu. Oblasti s výskytem taxonů tucavocense, evae, rotundulum, centrispinum a torulosum byly kolem roku 1900 naprosto neznámým územím, odkud i tak nebylo návratu. A tato území jsou od Concepcion vzdálena 500 km vzdušnou čarou. To ale nelze vysvětlit badatelům, kteří to vysvětlit nechtějí. V tomto názoru mne utvrzuje i velmi pěkná fotografie Gymn. joossensianum č. 3 na straně 288 v rakouském Gymnocalycium 12 (2) 1999, rostlina s růžovými květy má ostrá žebra rozdělená velmi hlubokými příčnými zářezy do úzkých bradovitých hrbolců, blíží se skutečně formám Gymn. anisitsii typ, pro lepší představu zmíním, že je podobná krátkotrnnému Gymn. pungens. A jelikož autorem fotografie je Wolfgang Papsch, je pro mne zcela nepochopitelné, jak může stavět takovou rostlinu ke zcela odlišným taxonům tucavocense a evae.
Jakýmsi řešením a východiskem z této prekérní a choulostivé situace je nová kombinace v rakouském Gymnocalycium 2008:815-838: Gymn. damsii ssp. evae var. joossensianum (Boed.) Backbg. ex H.Till & Amerh. Co vše lze při diplomatickém úsilí udělat.

Gymnocalycium joossensianum???

Gymn. joossensianum – summary:
Bödecker had described this taxon after the judgement with the owner of thecactus nursery De Laet in Contich in Belgium. Named after the main gardener Mr. Joossens. The plants had been growing here from the seeds given by the Botanic garden in Berlin-Dahlem, where the imported plants had been placed which had been sent by prof. Anisits from Paraguay. Gymn. damsii and Gymn. anisitsii had been already formerly described from those consignments. It is not necessary to add how the plants for the descriptions had been chosen and later the specimens with pink flowers for the description of this taxon. All had come from the collect from the environment of the town Concepción. The substantiating of the differences of those three taxa of our time is already artificial after the sprightly meaning of some nowadays gymnofils, some meanings like this belong at many times into the areas of the finding places of science-fiction.
It is still stood to Gymn damsii ssp evae the doubtful taxon Gymn joossensianum. Gymn damsii evae is most close in morphologic and geografic aspects to the taxon tucavocense. After the sources of the older literature Gymn joossensianum is agreeing the best with Gymn anisitsii or Gymn damsii, so the forms originated from the area of the airport Concepcion (the area of Gymn anisitsii STO 1230) ,which is far more than 500 km frm the mentioned areas, and where the first travellers had virtually started and also ended in their observing this genus in the field. The areas with the occuring the taxons tucavocense, evae, rotundulum, centrispinum and torulosum were round the year 1900 quite unknown, from where it had not been possible to come back. But it is not possible to explain it to the investigators who do not want to explain it. I reasure myself in my opinion with very nice photo Nr. 3 of Gymn. joossensianum on the page 288 in the Austrian Gymnocalycium 12 (2) 1999, the plant with pink flowers has the sharp ribs divided by very deep transverse cuts into the narrow chiny protuberances. The plant on the picture is really close to the forms of Gymn. anisitsii type, I can mean for better conception that it is similar to Gymn. pungens with short spines. And as the author of the photo is Mr. Wolfgang Papsch, it is for me quite incomprehensible, how he can stay the plant like this to quite different taxons tucavocense and evae.
Certain solution and the way out is new combination in the Austrian Gymnocalycium 2008:815-838: Gymn. damsii ssp. evae var. joossensianum (Boed.) Backbg. ex H.Till & Amerh.