ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD VI. - PIRISEMINEUM Till & Hesse

Skupina ad. 1:
Group ad 1:

Gymnocalycium pflanzii (Vaupel) Werdermann

Blühende Kakteen, Tafel 54, 1935

Basionym: Echinocactus pflanzii Vaupel
Zeitschrift für Sukkulentenkunde 83, 1923

Tělo zploštěle kulovité, až 30 cm v průměru. Vrchol holý, překrytý trny z najmladších areol. Epidermis matně zelená, nelesklá. Žebra na mladších jedincích o průměru 9 cm v počtu 8, rozdělená příčnými zářezy v mohutné, bradavkám podobné hrbolce, pod areolami nejsou prodloužené bradovité výstupky. Areoly eliptické, v mládí s krátkou bělavou vlnitou plstí, která později mizí.
Trny 8 – 9, v domovině brzy více, brzy méně, v mládí měkké, červenohnědé, ve stáří tvrdé a šedé, až 1,5 cm dlouhé, vzájemně nepříliš odlišitelné. Okrajové trny odstávající, slabě zahnuté, po 3 na každou stranu, jeden směřující vzhůru a jeden směřující dolů, střední trn 1, svisle odstávající.
Květy vyrůstající z mladších areol, zavřené 4 cm dlouhé, otevřené 4 cm široké. Poupě podlouhlé. Semeník a trubka se širokými, oválnými šupinami, bez trnů a vlny, nahnědlá. Vnější okvětní lístky tupé, vnitřní špičaté, zpět ohnuté, hned po otevření lososové barvy, na okraji mírně, naspodu silněji fialově tónované. Tyčinky početné, po celé délce trubky až na krátkou oblast na základně v délce nepodstatně odlišné, takže prašníky tvoří hluboko sahající nálevku, nejvrchnější ohnuté směrem dovnitř. Nitky fialové, prašníky žluté, fialová čnělka 1 cm dlouhá, bliznové laloky 11 široce rozložené, fialové, ukryté v početných prašnících. Semeno malé.
Domovina: Bolívie, pobřežní oblasti řeky Pilcomayo u Palo Marcado, 50 km dolů po proudu od Villa Montes.
Jako první nalezl taxon Karl Pflanz, německý konzul ve Villa Montes, který nalezené rostliny poslal koncem července 1923 botanické zahradě v Berlíně-Dahlemu. Popis uveřejnil hned roku 1923 prof. Vaupel v Zeitschrift für Sukkulentenkunde a taxon pojmenoval na počest jeho nálezce, prof. Werdermann pak taxon překombinoval roku 1935 do rodu Gymnocalycium a uveřejnil barevný obrázek v jeho Blühende Kakteen. Rostliny byly tedy známy jen v Botanické zahradě v Berlíně-Dahlemu a na Werdermannově obrázku, ovšem výsevy se nedařily a tak se taxon dál nerozšířil a pomalu upadal v zapomnění. Karl Pflanz tehdy poslal ještě další údaje o výskytu, jedinci rostly skupinovitě s 10 až 30 hlavičkami vzájemně stěsnanými na písčitém svahu na březích řeky Rio Pilcomayo v Bolívii. Jedinci byly světle zelení až žlutozelení, mladší jedinci měli epidermis s načervenalým nádechem. K popisu lze jen dodat, že jicen květu není čistě fialový, ale magentově červený se silným šeříkovým nádechem, plody jsou tmavě červené s tmavě červeným plodovým masem.
Kaktusáři taxon prakticky neznali a tato situace trvala skoro 40 let. Až po mnoha letech se podařilo rakouskému gymnofilovi z Kufsteinu iniciovat znovu Adolfo Maria Friedricha, žijícího v paraguayském Asuncionu, ke sběru rostlin v Paraguay. A.M. Friedrich pak roku 1962 poslal G. Moserovi zásilku mnoha rostlin, které sbíral přímo na březích řeky Pilcomayo podél hranic mezi Paraguayí a Bolívií. Günther Moser pak nálezy publikoval ve své krásné knize „Adolfo Maria Friedrich und Sein Schönes Paraguay“ i se snímky z nalezišť pořízené A.M. Friedrichem. Jedinci mají krásnou matně zelenou až žlutozelenou epidermis a k ní velmi pěkně kontrastují hnědočervené trny.
Zhruba ve stejnou dobu se věnoval průzkumu a pozorování bolivijský botanik prof. Cárdenas. Taxon se vyskytuje u Ibipopo poblíž naleziště typu, pak ještě u Cumburate a u Ivo, jedinci rostoucí v písku dosahují větších rozměrů než jedinci rostoucí na skalách. Na červeném pískovci u Villa Montes Cárdenas nalezl miniaturní formu s průměrem těla maximálně do 7 cm, kterou pak posal jako Gymn. marquezii. Tento taxon byl nejprve uznáván jako druh, v posledním zpracování rakouských gymnofilů (2000) je označen v titulku jako synonym Gymn. pflanzii, v textu pak jako miniaturní forma Gymn. pflanzii.
Dalším botanikem studujícím rostliny v přírodě, byl pak dr. Gerd Alois Esser. Věnoval se studiu rostlin hlavně v Paraguayi. Podle jeho údajů jsou jedinci Gymn. pflanzii početně bohatě zastoupeni u Teniente Enciso, kde je také pozoroval Adolfo Maria Friedrich asi 50 km od této osady. Jedinci mají světle trávově zelenou epidermis, jsou kulovitého tvaru a až 20 cm vysocí. Trny mají krásnou tmavě červenou barvu, která vynikne zvláště po namočení. Květy mají lososově růžové, oranžové nebo bělavé, vždy s tmavě červeným jícnem. Plod je tmavě červený s tmavě červeným plodovým masem, 3 cm velký, bočně praskající. Jde o odlišnou formu Gymn. pflanzii, která byla popsána roku 2000 v rakouském Gymnocalycium jako Gymn. pflanzii var. paraguayense Till & Amerh.
Gymn. pflanzii se často kaktusářům pletlo s Gymn. marquezii var. argentinense, které bylo později překombinováno na Gymn. pflanzii ssp. argentinense (Backbg.) Till & W. Till, a to v časopisu KuaS 1988. Zde také Hans Till uvádí, že rozdílné územní rozšíření a rozdíly v habitu a detailech květů důvodně připouštějí zachovat Gymn. pflanzii a Gymn. marquezii jako odlišné taxony. Viz poznámky u tohoto taxonu.
Několik let po nálezech A.M. Friedricha se vypravil za kaktusy do těchto oblastí páter Alfredo Lau. Sbíral několik taxonů tohoto příbuzenského okruhu a rostliny pak zaslal k odbornému zpracování anglickému botanikovi Johnu Donaldovi. Ten pak všechny taxony zařadil pod hlavní druh Gymn. pflanzii bez ohledu na odlišnosti uvedené zde v úvodu pod body 1 – 3, a zepletl sem i Gymn. eytianum, patřící do podrodu Muscosemineum. Friedrich Ritter žijící tehdy v Chile pak všechny taxony s červenými plody zařadil jako synonyma pod Gymn. pflanzii a pro Gymn. zegarrae a jeho příbuzné vytvořil nové jméno Gymn. pflanzii var. albipulpa (= s bílým plodovým masem), FR 397, v obchodě někdy nabízeno jako Gymn. bolivianum Ritter nom. nud. Někteří odborníci tvrdili, že šlo o osobní spory mezi Ritterem a Cárdenasem, to však již nyní nevypátráme. Takových postojů je i dnes dost.
Při studiu polních čísel nesmíme zapomenout, že jde také o různý pohled na problematiku u jednotlivých sběratelů, co vlastně pod Gymn. pflanzii všechno zařazují. Proto zde tato čísla neuvádím, mohlo by jít o údaje zavádějící.
Taxon a jeho příbuzní pocházejí ze subtropických oblastí a tomu je také třeba přizpůsobit pěstování. Vhodné jsou skleníky, kde teplota neklesá pod 15°C, pařeniště nejsou vhodná. Jakmile rostlina jednou ztratí kořeny, již sotva se ji podaří zakořenit. Zatímco taxony příbuzné Gymn. zegarrae je snadné vypěstovat ze semen, Gymn. pflanzii a blízce příbuzné taxony pěstovat ze semen patří nejen k vrcholům umění gymnofila, ale je třeba mít i notnou dávku štěstí. Semena jsou klíčivá i desed let a úspěšný výsev Gymn. pflanzii nebo Gymn. pflanzii var. paraguayense se může zdařit jednou za deset let a je vždy důvodem k náležité oslavě. Květy Gymn. pflanzii a zvláště pak Gymn. pflanzii var. paraguayense patří k těm nejkrásnějším zážitkům gymnofila ve skleníku, oblibu jen mírně snižuje tvorba milionů semen, se kterými pak pěstitel neví, co s nimi. Zájem o semena je malý právě pro jejich pověstnou neochotu klíčit. I po případném vyklíčení jsou klíčenci tak malí, že pěstitel nemá zdaleka vyhráno.

Gymnocalycium pflanzii STO 997 pink-orange flowers


Gymnocalycium pflanzii BS


Gymnocalycium pflanzii BS

Gymn. pflanzii var. paraguayense Till & Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 13 (1) 2000
Liší se od var. pflanzii od těla odstávajícími, většinou přímými, tuhými, hnědočervenými trny, které většinou nešednou, a středními trny (u typu většinou chybí).
Domovina: Paraguay, department Nueva Asuncion, u Fortin Teniente Agripino Enciso.
Nálezcem taxonu je Adolfo Maria Friedrich, který jej objevil roku 1962 ve velmi obtížně dosažitelné oblasti. V knize Günthera Mosera „Adolfo Maria Friedrich und sein schönes Paraguay“ je několik pěkných fotografií z nalezišť. Zvláště pak rodina indiánů kmene Moro, kdy pan manžel veze plná kolečka čerstvě nakopaných rostlin Gymn. pflanzii var. paraguayense a manželka nese plný kbelík rostlin Gymn. friedrichii var. moserianum, jistě za účelem brzkého odeslání do Evropy. To tak dnes vidět tzv. „ochranáři“, tak je to přivede k zoufalému šílenství.
O 30 let později našel Helmut Amerhauser další naleziště, asi 54 km daleko od naleziště A.M. Friedricha. Naleziště také prozkoumal dr. Esser – viz poznámky v textu u Gymn. pflanzii. V sedmdesátých letech minulého století navštívil tyto oblasti také rakouský sběratel Wilhelm Knoll a svůj nález označil polním číslem WO 80 (WO = Wilhelm Knoll + Oswald Klein). Jedinci bohatě odnožovali a rostli společně s Gymn. friedrichii var. moserianum. Také Horst označil svůj nález od Teniente Enciso jako Gymn. pflanzii HU 310. Posledními nálezy jsou čísla Ludwiga Berchta z Holandska: LB 2201 La Patria a LB 2202 14 km západně od La Patria.

Gymn. pflanzii var. paraguayense


Gymn. pflanzii var. paraguayense


Gymn. pflanzii var. paraguayense GM 437

Gymn. pflanzii ssp.argentinense (Backbg.) Till & W. Till
Kakteen und andere Sukkulenten 1988
Basionym: Gymn. marquezii var. argentinense Backbg.
Kakteenlexikon 1966.
Liší se od typu vetšinou tmavě šedozelenou barvou epidermis, většinou dvojnásobně velkými vlnitými areolami, a světlejšími, většitou krémově bílými květy s kratšími okvětními lístky s tupými vrcholky. Trny jsou jen málo ohnuté, odstávající, v mládí černohnědé.
Domovina: Argentina, více než 300 km od typu, jihovýchodní Salta, od Santa Clara po Lumbreras, a Joaquin V. Gonzales u Rio Pilcomayo; provincie Santiago del Estero, u Tala Yaco.
Backebergův popis, Kakteenlexikon 169, 1966:
Tělo tmavě listově zelené, epidermis jemně zrnitá, jizvovitá; žebra 8 (- 10), na základně až přes 3,5 cm silná, široká.
Suché trny popelavě šedé, mokré kaštanově hnědé, nebo zpočátku nahoře tmavší, dole načervenalé; okrajové trny 7 – 9 (- 12), bočně ohnuté, až 2,5 cm dlouhé; střední trny 1 – 2 (- 4), více odstávající, stejně dlouhé jako okrajové.
Květy až 5,5 cm v průměru, bílé, jícen světle červený; tyčinky červené, blizna dlouhá, široce rozprostřená, červená.
Firma Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu dostala mnoho importů a také naši gymnofilové si jich několik objednali. Květy jsou čistě bílé, široce se otevírající s krátkou trubkou, a purpurově červeným jícnem.
Brigitte a Jörg Piltzovi pozorovali rostliny roku 1976 u Rio Juramento (P 154) v provincii Salta, a v provincii Jujuy (P 240). Tytéž oblasti navštívil belgický gymnofil Jacques Lambert, svůj nález od Rio Juramento označil JL 29. Další nálezy: JO 165 (Josef Odehnal) Juramento, HV 828 San Roque (Hermann Vertongen).

Gymn. pflanzii argentinense Alemania, foto Ch


Gymn. pflanzii ssp. argentinense Alemania, foto Ch


Gymn. pflanzii argentinense Quebrada De Conchas, foto Ch

Gymn. pflanzii – summary:
The taxon had been found at first by Karl Pflanz, the German consul in Villa Montes, who sent the found plants to the Botanic garden in Berlin – Dahlem at the end of July 1923. Prof. Vaupel published the description immediately in 1923 in Zeitschrift für Sukkulentenkunde to the merit of its finder, then prof. Werdermann overcombined the taxon into the genus Gymnocalycium and he published the colour picture in his Blühende Kakteen. Plants had been known only in the Botanic garden in Berlin – Dahlem and in the picture of Werdermann, however, the sowing had not been succesful and so the taxon had not been multiplied and it has been slowly going into the oblivion. Karl Pflanz sent the other data as to the occurence, the specimens had grown in groups with 10 to 30 heads thrust together on the sandy slope on the shores of the river Pilcomayo in Bolivia. The specimens had been light green to yellowgreen, the younger ones had epidermis with reddish tinge. It is possible to add to the description that the throat is not clearly violett but magenta red with strong lilac tinge, fruits are dark red with dark red pulpa.
Cactofils had not practically known the taxon and the situation had been lasting nearly 40 years. Günther Moser from Kufstein had been succesful after many years in initiating again Adolfo Maria Friedrich, living in Asuncion, for collecting plants in Paraguay. Then A.M. Friedrich sent to Günther Moser the consignment of many plants in 1962 which he had collected directly on the shores of the river Pilcomayo along the frontier between Paraguay and Bolivia. Günther Moser had published the finds in his beautiful book „Adolfo Maria Friedrich und sein schönes Paraguay“ even with the photos from the finding places made by A.M. Friedrich. The specimens have nice dull green to yellowgreen epidermis and very contract brownred spines.
The Bolivian botanist prof. Cárdenas made searching and observing abot at the same time. The taxon occurs at Ibipopo near the finding place of the type, and at Cumburate and at Ivo else, the specimens growing in sand reach bigger sizes than the ones growing on rocks. Cárdenas has found on red sandstone at Villa Montes one miniature form with the diameter of the body max. to 7 cm which he has described then as Gymn. marquezii. The taxon has been recognized as the sort at first, in the last work of the Austrian gymnofils (2000) it is mentioned like the synonym of Gymn. pflanzii in the title, then like a miniature form of Gymn. pflanzii in the text.
Dr. Gerd Alois Esser has been another botanist studying the plants in Paraguay. The specimens of Gymn. pflanzii are rich numerous at Teniente Enciso where they have been searched also by A.M. Friedrich about 50 km far at these colony. The specimens have light grass green epidermis, are globular and to 20 cm high. Spines have nice dark red colour which is more striking after watering.. They have flowers salmon pink, orange or whitish, always with dark red throat. Fruit is dark red with dark red pulpa, 3 cm big, bursting laterally. It is the different form of Gymn. pflanzii which was described in the Austrian Gymnocalycium as Gymn. pflanzii var. paraguayense Till & Amerh.
Gymn. pflanzii has been often changed with Gymn. marquezii var. argentinense which was later overcombined to Gymn. pflanzii ssp. argentinense (Backbg.) Till & W. Till in KuaS 1988. Hans Till mentioned here that the different occurence areas and the differences in the habitus and flower details are the reasons and let to get Gymn. pflanzii and Gymn. marquezii as the different taxa. See the notes at this taxon.
The father Alfredo Lau went to the areas for cacti several years after A.M. Friedrich. He has collected several taxa of the relationship and then he has sent the plants to the English botanist John Donald for the professional working. He has rowed all taxa under the main sort Gymn. pflanzii, then without any regard to the differences in the points 1 – 3 mentioned in the introduction here, and he rowed here even Gymn. eytianum which belongs to the subgenus Muscosemineum. Friedrich Ritter, living in Chile at that time, has rowed all taxa with red fruits like the synonyms of Gymn. pflanzii and he has made for Gymn. zegarrae and its relationship new name Gymn. pflanzii var. albipulpa (= with white pulpa), FR 397, it had been sometime offered like Gymn. bolivianum Ritter nom. nud. Some specialists had said that it had been for the sake of the personal contentions of Ritter and Cárdenas, however, we can not find it now. The carriage like this we can see even now.
The taxon and its relations originated from the subtropical areas and it is necessary to adapt also growing to it. Greenhouses are suitable, where the temperature does not go under 15°C, hotbeds are not good. If the plant losts roots, it is hardly possible to make new roots. While the taxa related to Gymn. zegarrae are easy to grow from seeds, Gymn. pflanzii and close relations grown from seeds are the top craft of the gymnogrower, however, it is necessary to have some fortune more. Seeds are germinal even ten years and the succesful sowing of Gymn. pflanzii and Gymn. pflanzii var. paraguayense can be made once in ten years and it is always the reason for the proper celebration. The flowers of Gymn. pflanzii and especially ones of Gymn. pflanzii var. paraguayense belong to the most beautiful experiences of the grower in the greenhouse, the favour of it is rather littler by making millions seeds which grower does not know to do with. The interest for seeds is little for the sake of their reputed sprouting unwillingness. Even after sprouting the seedlings are so small that the grower is not sure long time.
The field numbers of Gymn. pflanzii are not mentioned here, because every collector has marked with the name Gymn. pflanzii various taxa.
Gymn. pflanzii var. paraguayense
A.M. Friedrich is the finder of the taxon, who found it in very difficulty attainable area in 1962. Several nice photos from the finding place are in the book of Günther Moser „Adolfo Maria Friedrich und sein schönes Paraguay“. Especially the family of the Moro Indians if the husband carries the full wheel-barrow with freshly hoed plants of Gymn. pflanzii var. paraguayense and the wife carries the full pail of the plants Gymn. friedrichii var. moserianum, surely prepared for soon sending to Europe. To see it today by so called „protectors“, it will come it to their desperate madness.
Helmut Amerhauser found another finding place 30 years later, about 54 km far of the place of A.M. Friedrich. Dr. Esser has searched also this area – see the notes at Gymn. pflanzii. The Austrian collector Wilhelm Knoll visited the areas in the seventies of the last century and he has marked his find with the field number WO 80 (WO = Wilhelm Knoll + Oswald Klein). The specimens have been offspringing abudantly and have grown together with Gymn. friedrichii var. moserianum. Horst has marked his find from Teniente Enciso like Gymn. pflanzii HU 310. The last finds are numbers of Ludwig Bercht from Holland: LB 2201 La Patria and LB 2202 14 km west of La Patria.
Gymn. pflanzii var. argentinense
It differs from the type with mostly graygreen colour of epidermis, with mostly two times bigger wooly areoles, and with lighter, mostly cream white flowers with shorter perianth leaves with blunt tops. Spines are only little curved, outstanding, blackbrown when young.
Backeberg´s description: Body dark leave green, epidermis gently granular, scarred; ribs 8 (- 10), to over 3,5 cm strong and broad on the base.
Dry spines ashy gray, wet chestnut brown, or upwards darker, downwards reddish at first; marginal spines 7 – 9 (- 12), laterally curved, to 2,5 cm long; centrals 1 – 2 (- 4), more outstanding, length the same like marginals.
Flowers to 5,5 cm in diameter, white, throat light red, stamens red, stigma long, widely spread, red.
The firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen had got many imported plants and also our gymnofils had ordered several of them. The flowers are clearly white, widely opening with short tube and purplered throat.
Brigitte and Jörg Piltz observed the plants in 1976 at Rio Juramento (P 154) in the province Salta, and in the province Jujuy (P 240). The Belgian gymnofil Jacques Lambert has visited the same areas and he has marked his find JL 29. The other finds: JO 165 (Josef Odehnal) Juramento, HV 828 San Roque (Hermann Vertongen).

Gymnocalycium marquezii Cárdenas

Kakteen und andere Sukkulenten 27, 1958

Tělo jednoduché, kulovité, s mírně vmáčknutým vrcholem, 3 – 4 cm vysoké, 8 – 10 cm široké, namodralé. Žebra asi 8, nízká, rozdělená do 2 x 3 cm velkých hrbolců. Areoly 3 cm od sebe vzdálené, eliptické, 6 – 8 mm v průměru, mladé areoly vystouplé, s bílou plstí, starší areoly s hnědou plstí.
Trny 6 – 7, zakřivené a přitisklé k tělu, slabě šídlovité, dole šedé, nahoře růžově hnědé, 1 – 2,5 cm dlouhé. Střední trn v některých areolách. Všechny trny na základně ztloustlé.
Květy v malém počtu, vyrůstající v kruhu okolo prohlubně vrcholu, pohárovité až džbánovité, 4 cm dlouhé. Ovarium kulaté, 8 mm v průměru, s 5 mm širokými, nahnědlými, bíle lemovanými šupinami. Trubka velmi krátká. Vnější okvětní lístky 1 cm dlouhé, kulaté, hnědě lososové barvy. Střední okvětní lístky eliptické, 17 mm dlouhé, růžové, s hnědým středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, 15 mm dlouhé, růžové, na základně magentově červené. Tyčinky 4 mm dlouhé, magentově červené, prašníky žluté. Čnělka 8 mm dlouhá. 2 mm silná, magentově červená. Bliznové laloky 10 – 12, silné jako nit, 4 mm dlouhé, růžově nažloutlé.
Domovina: Bolívie, provincie Entre Rios, department Tarija, blízko Angosto de Villa Montes.
Prof. Cárdenas nazezl taxon sám v březnu 1952 a pojmenoval jej po svém kolegovi dr. José L.Marquezovi. Podle autora popisu se taxon liší od ostatních bolivijských gymnokalycií malými rozměry, jehlovitými trny a květy lososové barvy. Jde o taxon dosahující nejmenších rozměrů, roste na červeném pískovci.
Naleziště navštívil v šedesátých letech minulého století páter Alfredo Lau a rostliny (L 938) poslal anglickému botanikovi Johnu Donaldovi. Ten prohlásil, že jde jen o malou formu Gymn. pflanzii. Oblast výskytu prozkoumali také rakouští gymnofilové. Hans Till píše v KuaS 1988, že rozdílné územní rozšíření a rozdíly v habitu a detailech květů důvodně připouštějí zachovat Gymn. pflanzii a Gymn. marquezii jako odlišné taxony. Svůj názor posléze mění a v rakouském Gymnocalycium uvádí v titulku Gymn. marquezii jako synonym Gymn. pflanzii, zatímco v textu Gymn. marquezii uvádí jako malo formu Gymn. pflanzii.
Walter Till pozoroval rostliny blízko původního naleziště pod číslem WT 85 a v tu dobu považoval taxon za samostatný druh. Naleziště navštívil také Karel Kníže, žijící v Peru, a svoje nálezy označil KK 521 Gymn. marquezii Villa Montes 1.000 m n.m., a KK 828 Gymn. marquezii Rio Pilcomayo, 600 m n.m.
Prozatím je zde tento taxon ponechán tak jak byl popsán, ovšem alespoň pozici variety si zaslouží. Rostliny jsou ve sbírkách prakticky neznámé.

Cesta na stanoviště Gymn marquezii, foto dr Šeda


Gymn marquezii na červeném pískovci, foto dr Václav Šeda


Gymn marquezii skupinky, foto dr Václav Šeda


Gymn marquezii u Villa Montes, foto dr Václav Šeda


Stanoviště Gymn marquezii, foto dr Václav Šeda

Gymn. marquezii – summary:
Prof. Cárdenas found the taxon in March 1952 and he named it after his colleague dr. José L. Marquez. After the author of the description the taxon differs from the other Bolivian gymnocalyciums with small size, with awl-shaped spines and with salmon flowers. It is the taxon with the smallest size growing on red sandstone.
The father Alfredo Lau visited the finding places in the sixties of the last century (L 938) and he has sent the plants to the English botanist John Donald. He has said that it has been only little form of Gymn. pflanzii. The Austrian gymnofils have also observed the occurence areas. Hans Till wrote in KuaS 1988 that the different occurence areas and the differences in the habitus and in the flower details reasonable admit to let Gymn. pflanzii and Gymn. marquezii as the different taxa. He has changed his opinion and he mentioned Gymn. marquezii like the synonym of Gymn. pflanzii in the title in the Austrian Gymnocalycium 2000, while he mentioned Gymn. marquezii as the small form of Gymn. pflanzii in the text. Walter Till has observed the plants near the original finding place under his number WT 85 and he held the taxon as the independent sort at that time. Karel Kníže, living in Peru, has also visited the finding place, and he has marked his finds KK 521 Gymn. marquezii Villa Montes 1.000 m, and KK 828 Gymn. marquezii Rio Pilcomayo 600 m.
The taxon is let how it has been described for the time being, however, it deserves the position of the variety at least. The plants are in the collections practically unknown.

Gymnocalycium lagunillasense Cárdenas

Kakteen und andere Sukkulenten 22, 1958

Tělo jednotlivé, kulovité, vrchol prohloubený, 2 – 4 cm vysoké, 9 – 14 cm široké, šedozelené, někdy nažloutlé nebo načervenalé. Žebra asi 13 u normálně velkých rostlin, nízká na základně, asi 3 cm široká, rozdělená vodorovnými zářezy do čtyřhranných hrbolců. Areoly od sebe vzdálené asi 2 cm, široce eliptické, 7 mm v průměru, s šedou plstí.
Okrajové trny asi 7, šídlovité, odstávající, ven zahnuté; střední trn 1, není zahnutý více než okrajové. Všechny trny vespod bělavé, uprostřed růžové, špičky hnědé, 1 – 3 cm dlouhé. Areoly na vrcholu bez trnů.
Květy v počtu asi 5, tvořící kruh kolem vrcholu, nálevkovité, 5 cm dlouhé. Ovarium 1 cm dlouhé, se zaoblenými zeleně nažloutlými šupinami. Trubka velmi krátká. Vnější okvětní lístky dole kulaté, směrem ke středu vejčité až kopinaté, 12 – 18 mm dlouhé, zelené až bělavé; vnitřní až 17 mm dlouhé, kopinaté, špičaté, nahoře krémové, směrem dolů bílé, na základně magentové. Vnitřek květu magentově červený. Tyčinky vyrůstající od základny trubky až k základně vnitřních okvětních lístků, nitky magentově červené, prašníky sytě žluté. Čnělka 12 mm dlouhá, magentově červená, prašníky nepřesahuje.
Plod kulovitý, 2 cm v průměru, červený nebo mírně magentově červený, holý, s několika 3 – 5 mm širokými, bíle lemovanými růžovými šupinami. Pulpa tmavě červená, obsahující karmínově červené ve vodě snadno rozpustné barvivo. Semeno nepatrné, 0,5 mm velké, silně lesklé, hnědé, nepuntíkované.
Domovina: Bolívie, provincie Cordillera, department Santa Cruz, Lagunillas, 1.000 m n.m.
Jak již bylo uvedeno v úvodu k podrodu, taxon našel páter L. Porte již roku 1920 a rostliny poslal v březnu 1921 do USA dr. Rosemu. Britton a Rose pak taxon uvádějí i s popisem a s poznámkou, že může nebo nemusí patřit do okruhu Gymn. saglionis. Taxon však nepojmenovali a tak zůstal skoro 30 let v zapomnění.
Prof. Cárdenas z Univerzity v Cochabambě taxon opět objevil v únoru 1949 a o devět let později popsal v německém měsíčníku KuaS. K popisu ještě dodal: „Podle našeho mínění jde o dobrý druh, příbuzný s Gymn. zegarrae Cárd., od kterého se odlišuje menšími areolami, menším počtem trnů, které nepíchají, většími a nálevkovitými květy na rozdíl od pohárovitých, také i barvou vnitřních okvětních lístků“. Je nutno dodat, že plody jsou červené s červeným plodovým masem, zatímco plody Gymn. zegarrae jsou velké a žluté (někdy s mírným oranžovým nádechem) s bílým plodovým masem. Poznámka „nepíchající“ trny je samozřejmě relativní – trny píchají, a jak.
Naleziště navštívil v šedesátých letech páter Alfredo Lau (L 946 Charaqua), rostliny pak poslal anglickému botanikovi Johnu Donaldovi, který taxon překombinoval na Gymn. pflanzii var. lagunillasense (Cárd.) Donald. Zde musíme považovat tuto kombinaci za oprávněnou a necháme na každém pěstiteli, jak si rostliny označí. Další autoři řadí pod taxon lagunillasense i taxon chuquisacanum od Boyuibe, který se údajně podstatně neliší. Sem patří také Gymn. pflanzii var. tominense KK 1684 Chuquisaca, Tomina.
Další nálezy: R 183a Gymn. lagunillasense, Rio Mizque, Walter Rausch na své druhé cestě roku 1965, a R 944 Pasorapa; Karel Kníže – KK 850 Gymn. lagunillasense, Lagunillas, 800 m n.m., a KK 857 Gymn. lagunillasense, Lagunillas – Camiri, 600 m n.m.; STO 935 Lagunillas, STO 933 Gutierez; Sl 67 (Slaba) Lagunillas; VS 370 (Šorma) Lagunillas.

Gymn. lagunillasense – summary:
How it has been mentioned in the introduction of the subgenus, the father L. Porte found the taxon even in 1920 and he sent the plants in March 1921 into USA to dr. Rose. Then Britton and Rose have mentioned the taxon even with the description with the note that it could or could not belong to the round of Gymn. saglionis. However, they have not named the taxon and so it has been nearly 30 years in the oblivion.
Prof. Cárdenas of the Cochabamba University found the taxon again in February 1949 and he described it in the German journal KuaS 9 years later. He has added to the description else: „After our meaning it is good sort, related to Gymn. zegarrae Cárd., from which it differs with littler areoles, with littler number of spines which do not prick, with bigger and funnelform flowers in the difference from cup-shaped ones, and also with colour of inner perianth leaves.“ It is necessary to add that fruits are red with red pulpa, while the fruits of Gymn. zegarrae are big and yellow (sometime with slight orange tinge) with white pulpa. The note of „not pricking“ spines is relative, of course – the spines are pricking, and how.
The father Alfredo Lau visited the finding places in the sixties (L 946 Charaqua), he has sent the plants to the English botanist John Donald then, who has overcombined it to Gymn. pflanzii var. lagunillasense (Cárd.) Donald. We must hold this combination here for qualified and we let to every grower how he has the plants marked. The other authors have rowed under the taxon lagunillasense even the taxon chuquisacanum from Boyuibe which is said not to differ substantially. It belongs here also Gymn. pflanzii var. tominense KK 1684 Chuquisaca, Tomina.

Gymnocalycium chuquisacanum Cárdenas ?

Cactus and Succulent Journal of USA 146 – 147, 1966

Tělo kulovité, poněkud zploštělé, 5 – 6 cm vysoké, 12 cm široké, šedozelené. Žebra 13, rozdělená v 1 cm vysoké, 1,7 – 2,8 cm široké hrbolce. Areoly 1,5 cm od sebe vzdálené, kulaté nebo eliptické, 7 mm v průměru, s šedou nebo načervenalou plstí.
Okrajové trny 7 – 10, paprskovité nebo bočně zahnuté, 2 – 3 cm dlouhé. Střední trn 1, ohnutý vzhůru, 2,5 – 3 cm dlouhý. Všechny trny šedé s nahnědlou špičkou.
Květy vyrůstají z vrcholu, urnovité, 6,5 cm dlouhé, 5 cm široké, bočně mírně stisklé. Ovarium kulovité, 12 mm v průměru, světle zelené, s 5 mm širokými, bíle lemovanými šupinami. Trubka nahoře rozšířená, růžově hnědá. Vnější okvětní lístky kopinaté, zevně nazelenalé, zevnitř růžové. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, špičaté, růžově lososové, 20 x 5 mm. Tyčinky od základny trubky až po základnu vnitřních okvětních lístků, 3 mm dlouhé, nitky magentové, prašníky nahnědlé. Čnělka 11 mm dlouhá, sytě magentová, bliznové laloky 22, žluté, 5 mm dlouhé. Vnitřek trubky sytě magentový a lesklý.
Domovina: Bolívie, provincie Azero, department Chuquisaca, blízko Boyuibe, 700 m n.m.
Cárdenas doplnil popis svými poznatky, druh prý patří do příbuzenské skupiny Gymn. zegarrae a Gymn. lagunillasense se širokými zakulacenými hrbolci a kulatým semeníkem, příznačný má být 6,5 cm dlouhý květ, jaký prý nebyl zatím u žádného jiného bolívijského gymnokalycia pozorován, přišpičatělé okvětní lístky a bočně stisklé květy.
Páter Alfredo Lau pozoroval naleziště roku 1970 a rostliny poslal ke zpracování anglickému botanikovi Johnu Donaldovi, ten pak druh zařadil pod jeho kombinaci Gymn. pflanzii var. izozogsii. Jde o Lauovo polní číslo L 396, ale na fotografii v anglickém časopisu National Cactus and Succulent Journal 1971 je jedinec z příbuzenství Gymn. tudae, které se tam také vyskytuje. V okolí Boyuibe tedy rostou dva taxony, jeden podrodu Pirisemineum a druhý podrodu Muscosemineum. Je tedy otázkou, zda Cárdenas sbíral rostliny sám, nebo mu je někdo pověřený sbíral. Popis byl od prvopočátku tajemný a zvláště údaj o délce květu byl překvapením. Pozoruhodný je také údaj o počtu bliznových laloků – 22.
Oblasti výskytu prozkoumali také rakouští gymnofilové a došli k závěru, že rostliny od Boyuibe z podrodu Pirisemineum se v podstatě neliší od taxonu lagunillasense a proto Gymn. chuquisacanum považují za synonym Gymn. pflanzii var. lagunillasense. Od popisu taxonu nebyly dovezeny ani rostliny ani semena, a tak byl taxon ve sbírkách neznámý.

Gymn. chuquisacanum – summary:
Cárdenas had added to the description his knowledge, the sort is said to belong to the affinity group of Gymn. zegarrae and Gymn. lagunillasense with broad rounded protuberances and rounded ovary, it has to be symptomatic 6,5 cm long flower how it is said not to be seen at any other Bolivian gymnocalycium till that time, and pointed perianths and laterally pressed flowers.
The father Alfredo Lau observed the finding place in 1970 and he has sent the plants for the working to the English botanist John Donald, he has rowed the sort then under his combination Gymn. pflanzii var. izozogsii. It is the number of Lau L 396 but in the picture in the English National Cactus and Succulent Journal 1971 is the specimen from the affinity of Gymn. tudae which also occurs there. Two taxa grow in the environment of Boyuibe, one of the subgenus Pirisemineum and second of the subgenus Muscosemineum. So it is a question if Cárdenas had collected the plants himself or somebody accredited. The description has been mysterious since the initial time and it has been a surprise especially the note about the flower length.
The Austrian gymnofils have also observed the occurence areas and they have come to the conclusion that the plants from Boyuibe of the subgenus Pirisemineum differ substantially with hardly anything from the taxon lagunillasense and therefore they hold Gymn. chuquisacanum for the synonym of Gymn. pflanzii var. lagunillasense. No plants and no seeds have been brought so the taxon has been unknown in the collections.