ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium kroenleinii Kiesling, Rausch & Ferrari

KuaS 51 (12), 315 – 318, 2000

Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, ploše kulovité s krátkým řepovitým kořenem, světle šedozelené až zelené s nahnědle růžovým tónováním, až 6 cm v průměru, s 8 – 10 přímými žebry, rozdělenými příčnými zářezy do 7 mm dlouhých bradovitých hrbolců. Areoly kulaté, 3 – 4 mm v průměru, s bílou plstí.
Okrajové trny v (1) 3 – 4 párech a jeden směřující dolů, paprskovité až odstávající, až 17 mm dlouhé; všechny trny šídlovité a nepravidelně zprohýbané, hnědé až šedé s hnědou základnou.
Květy blízko temene, 3 cm dlouhé a široké, perikarpel kuželovitý, 7 mm dlouhý a 5 mm široký, květní lůžko zelené nebo růžové, se široce zaoblenými, bělavě růžovými šupinami, vnější okvětní lístky oválné, bělavě růžové s hnědozeleným středním proužkem, vnitřní okvětní lístky kopinatě oválné, růžové s tmavým středním proužkem nebo bělavě krémové s růžovou základnou, jícen růžový, nitky světle růžové, čnělka a laloky blizny (7) bílé.
Plod kulovitý, nahoře a dole poněkud zúžený, 12 mm v průměru, fialový nebo růžově šedý se světle růžovými šupinami, podélně praskající. Semeno hrncovité s velkým hilem, matně černé a pokryté odlupující se kutikulou, 1,2 – 1,4 mm dlouhé a 1,0 – 1,2 mm v průměru.
Domovina: Argentina, La Rioja, v horách Sierra de Malanzan.

Nálezci tohoto taxonu se nejprve domnívali, že se jedná o nějakou formu Gymn. intertextum. Až rostliny vykvetly a daly semena, rozhodli se jej popsat jako nový druh. Jde údajně o endemický druh podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum), vyskytující se osamoceně v pohoří Sierra de Malanzan, obklopeného písečnou pouští a touto přirozenou bariérou je tento taxon geograficky oddělen. Jeho odlišovacími znaky mají být růžové květy, u tohoto podrodu neobvyklé, a zakulacené plody, u jiných členů podrodu vřetenovité. Pojmenováno po Marcelu Kroenleinovi, řediteli Jardin Exotique Monaco.

Gymn. kroenleinii Kiesling, Rausch & Ferrari – summary:
The discoverers of this taxon had mentioned at first, that it had been some form of Gymn. intertextum. Only if the plants flowered and gave the seeds, they have decided to describe it like the new sort. It has been said that it is the endemic sort of the subgenus Gymnocalycium (Ovatisemineum) occuring isolatedly in the mountains Sierra de Malanzan surrounded by the sandy desert and this taxon is divided with this natural barrier. Its differentiate marks ought to be the pink flowers unusual in this subgenus and rounded fruits, on the other members spindle-shaped.
Named after Marcel Kroenlein, the director of the Jardin Exotique Monaco.

Gymnocalycium kroenleinii from seeds Piltz

Gymnocalycium lukasikii Halda & Kupčák

Acta Musei Richnoviensis 7 (2):72, 2000

Popis z Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002:
Stonkem poněkud jemně připomíná Gymn. gibbosum, avšak s květy dlouhými, o průměru ca. 40 mm, bílé či růžové barvy. Stonek jednotlivý, nizoučký, stlačený, o průměru 35 – 60 mm; žebra tupá, většinou zvlněná; areola protáhlá; trny nepravidelně pavoukovité; květy ca. 60 mm dlouhé; semena drobná, tmavá, bradavičnatá. Kůlový kořen tenký, ca. 40 mm dlouhý a 5 mm tlustý; stonek jednotlivý, plochý, čedozelený, o průměru 35 – 60 mm; žebra tupá, víceméně zvlněná; areoly protáhlé; trny nepravidelně pavoukovité; květy štíhlé, ca. 60 mm dlouhé.
Domovina: Argentina, provincie san Luis, Sierra del Morro.
JPR 100/237 San José del Morro – Esquina, San Luis.
Velmi zvláští druh s šedozelenou epidermis a krémovými květy. Pojmenováno po Emilu Lukašíkovi k jeho 80. narozeninám. Neuhuber v rakouském Gymnocalycium 2007/1 převedl Gymn. lukašikii pod Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukasikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. Nebudeme komentovat, že autor článku nedovede ani opsat jméno autora popisu, ani to, že jako autora nálezu uvádí Papsche, což není pro taxon podstatné. My budeme k této kombinaci citovat slova Neuhubera od jiného taxonu z jeho práce, abychom sami zaujali stanovisko k  jeho kombinaci: „Názor, který zde nebudeme následovat.“
Další nálezy: Tom 175/1 2,5 km před La Morena, Tom 176/1 před La Morena, Tom 177/1 před La Morena; JO 1166/1 La Morena, JO 1167/1 dtto, JO 1168/1 dtto; MT 07-082 La Morena.

Gymn. lukasikii Halda & Kupčák – summary:
Very special sort with graygreen epidermis and creamwhite flowers. Named after Emil Lukašík from Ostrava to his 80. birthday. Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 overrowed Gymn. lukašikii under Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukašikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. We will not comment that the author of the article can not write nor the name of the author of the original description, nor it that he mentioned like the author of the find Papsch what is not substantial for the taxon. We will use the words of Neuhuber from the other taxon from his work, to have our opinion to his combination: „The opinion, which we will not accept“.

Gymnocalycium lukasikii, foto Ch


Gymnocalycium lukasikii JPR

Gymn. lukasikii Halda & Kupčák var. kuehhasii (Neuh. & Sperling) I. Milt comb. et stat. nov.
Basionym: Gymnocalycium kuehhasii Neuhuber et Sperling
Gymnocalycium (Rakousko 21 (1) 2008:747 – 750
Tělo jednotlivé, stlačeně kulovité, neodnožující, až 40 mm vysoké, až 90 mm v průměru. Kůlovitý kořen krátký, nejčastěji ne silný, přisedlý. Epidermis v kultuře šedozelená až tmavě šedozelená, matná. Vrchol málo pohroužený, otrněný. Žebra – 12, přímo probíhající, směrem dolů se rozšiřující, hrboly vzájemně těsně postavené, opatřené silně vystupujícími kulatými bradami, žebra oddělená hlubokými, později zvlněnými podélnými zářezy. Areoly kulaté, vnořené, silně bíle vlnaté, asi 9 mm od sebe vzdálené.
Trny (3 -) 4 – 5 (- 7), slabé, někdy poněkud zploštělé, mírně odstávající nebo k tělu vodorovně přiléhající, světle rohové barvy, vrcholy čistě bílé, bez tmavé špičky, u základny tmavší, ve stáří černající bez šedivého nádechu. Střední trny chybí.
Květy vyrůstají z vrcholu, nepočetné, 65 – 70 mm dlouhé, 40 – 45 mm v průměru, bílé až špinavě bílé, zvonkovité, málo se otevírající. Vnější okvětní lístky bílé se světle růžovým nebo světle zeleným středním proužkem, dorsálně částečně široce světle šedozelené, na základně světle růžové, průměr 23,5 mm délky, 6,5 mm šířky, kopinaté. Vnitřní okvětní lístky bílé, 19 mm dlouhé, 5 mm široké, malokopinaté a zašpičatělé. Jícen květu se silnou osovou tkání, světle růžový až růžový, 15 mm vysoký, 9 mm v průměru. Dlouhá a malá nektarová komora se světle zelenou až bělavou základnou, směrem nahoru světle růžová až světle oranžová, až 8 mm vysoká, 2 – 3 mm v průměru. Nitky až 6,8 mm dlouhé, většinou světle žluté, 1 primární řada 4 mm dlouhá, jejíž prašníky uprostřed nebo bezprostředně pod ní přiléhají k blizně. Základna nitek světle zelená, od středu bílé, primární řada se zřetelným odstupem od 4 (- 6) sekundárních řad, které přiléhají k vnitřní stěně jícnu květu a které se naklánějí nejprve u horního konce jícnu květu silně ke středu a svými prašníky vytvářejí stříšku nad vrchní hranou blizny, aniž by se jí dotýkaly. Prašníky 1,3 mm dlouhé a 0,6 mm široké, žluté. Čnělka světle zelená, 11 mm dlouhá, 1,2 mm v průměru, silně prorůstající ovariem. Blizna světle žlutá, 2,5 mm vysoká, 9 – 11 bliznových laloků, vždy pod prašníky sekundárních řad. Ovarium bílé, 16,5 mm vysoké, 4 mm v průměru. Perikarpel 22 mm vysoký, 10 mm v průměru, silně kónický, tmavě zelený, jemně šedě ojíněný. Šupiny široce polokulaté, ne nebo jen naznačeně do stran zakřivené, světle zelené, světle růžově lemované.
Plod vysychající asi 23 mm dlouhý a až 12 mm v průměru, zelený až modrozelený, eliptický až vřetenovitý, svisle praskající, semena jsou vytlačována z plodu. Semeno 1,15 – 1,2 mm dlouhé, až 1,1 mm v průměru, u hilo-mikropylární oblasti přímé nebo i rozšířené, testa černá s větším silně zakulaceným povrchem, potažená mírně nahnědlou pokožkou, hilo-mikropylární oblast velká, široce kapkovitá, ostře ohraničená, prohloubená, hnědá.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, oblast u Villa Maria, 550 – 650 m n.m., vždy ve stínu křovin.
Pojmenováno po Franzi Kühhasovi. Autoři uvádějí v úvodu „new species…..with unclear affinity“ (=nový druh s nejasným příbuzenstvím). Pravděpodobně jde jen o účelové tvrzení, nechce se mi věřit, že by první z autorů neznal další taxony rodu.. Popis se nápadně shoduje s taxonem Gymn. lukašikii až na zcela nepatrné odlišnosti v květu a odlišným územím výskytu. Vyobrazené rostliny pak již zcela odpovídají Gymn. lukašikii (které první z autorů zcela mylně a účelově řadí pod Gymn. taningaense) jak vymalované. Proto nově popsaný taxon řadím jako varietu dobrého druhu Gymn. lukašikii – a to ještě s velkými rozpaky.

Gymn. lukašikii var. kuehhasii (Neuhub. & Sperling) I. Milt comb. et stat. nov. – summary:
The authors mentioned in the abstract „new species…..with unclear affinity…..“ Maybe it is only the purpose-made asserting, I do not want to believe that the first of the authors does not know the other taxa of the genus. The description is strikingly agreeing with the taxon Gymn. lukašikii only with the exception of quite unvisible differences in the flower and the different geographic area. Then pictured plants are quite agreeing with Gymn. lukašikii (which is quite mistaken and purpose-made rowed under Gymn. taningaense by the first of the authors) as painted. Therefore I rowed new described taxon as the variety of the good sort Gymn. lukašikii – and that even with great puzzlement.

Gymn. lukasikii Halda et Kupčák ssp. emilii Halda & Milt
Acta Mus. Richnov. 13 (1), 2006
Stonek jednoduchý, kořen víceméně řepovitý; stonek do 80 mm v průměru, stlačeně diskovitý, zčásti ponořený, sivý až popelavý; bradavky do 5 mm délky naspodu do 10 mm šířky, hranaté a poněkud kýlnaté; bílá vlna v areole stářím šedne; 6 – 9 trnů, které jsou šídlovité a tuhé, hnědavé až tmavohnědé; květy do 100 mm průměru a 80 mm délky; vnitřní lístky okvětí v počtu ca 20 jsou do 15 mm šířky a 50 mm délky, bělavé se středovým světlehnědým pruhem, na vrcholu přišpičatělé; vnější lístky okvětí naspodu šupinovité, postupně se k vrcholu prodlužují, olivově zelené se světlým okrajem, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké; perikarp do 35 mm délky a o průměru do 15 mm svrchu olivově zelený; ovarium do 7 mm průměru a 30 mm délky; čnělka do 35 mm délky, vyčnívá nad prašníky asi o 5 mm; laloky blizny mléčně bílé; plod švestkovitý, hnědozelený nebo hnědofialový, do 30 mm délky a 18 mm průměru, lysý, otevírající se podélně 1 – 2 prasklinami; šupiny hnědě lemované, chrupavka bělavá; semeno obvejčité, naspodu uťaté, 1,3 mm dlouhé a 0,8 mm široké, testa žlutohnědá, mělce bradavičnatě síťovaná; hilum vmačklé.
STO 1596. Roste na travnatých plochách v kamenité písčito-hlinité půdě poblíž cesty ve směru Formento Ganadero – Las Aquadas, prov. San Luis. Místo je geograficky odděleno od typu Gymn lukašikii, který roste na jižních pastvinách Cerro del Moro, kde je v populaci poměrně málo jedinců (STO 1588). Variabilita taxonu v dané populaci je zcela nepatrná, potomstvo vypěstované ze semen je naprosto uniformní. Sbíral osobně Franz Strigl a velmi dobře si pamatuje naleziště. V jeho seznamu semen 2004 bylo nabízeno pod číslem 338.
Od ssp. lukasikii se liší hlavně velmi dlouhý, tlustým masitým květem, většími semeny, větším tělem o průměru nad 8 cm a červenohnědým otrněním.
Pojmenováno křestním jménem přítele Lukašíka z Ostravy, nejstaršího člena sdružení Gymnofil, zaslouženě čestného člena tohoto uskupení.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 označují taxon za synonym Gymn. taningaense, o něco dále v téže publikaci pak naopak uvádějí novou kombinaci Gymn. taningaense ssp. taningaense var. lukasikii fa. emilii (Halda et Milt) Hans Till – ined. Prapodivné praktiky – pojištění na všechny strany. Jestliže taxon emilii by snad bylo po letech pozorování možné přiřadit skutečně ke Gymn. taningaense, pak u Gymn. lukasikii tomu tak není. Proto zde uvádím tuto kombinaci pouze pro kompletnost.

Gymn. lukasikii ssp. emilii Halda & Milt – summary:
Root more or less napiform; stem single, up 80 mm across, discoid, partly submerged; tubercles up 5 mm long and 10 mm across, angulose and more or less keeled, glaucous or cinerascent; white wool in areoles later grayish; 6 – 9 aciculate rigid spines, which are brownish to dark brown; white flowers to 100 mm across and 80 mm long; perianth-leaflets ca 20, up 15 mm wide and 50 mm long, with pale brown median strip; exterior leaflets scale-like, olive-green with paler margin; pericarp up 35 mm long and 15 mm across, olive green; ovary up 7 mm across, 30 mm long; fruit fusiform, brownish green or brownish violet up 30 mm long and 18 mm across, glabrous, scales brownish-marginated; cartilaginous margin whitish; seeds obovate, bottom truncate, 1,3 mm long, 0,8 mm across, testa brownish yellow, shallowly tuberculate reticulate; hilum immerged.
Named after Mr. Emil Lukašík from Ostrava, the eldest member of Czech Gymnofil.
STO 1596. It grows on the grassy flats in rocky sandy earth near the road frm Formento Ganadero to Las Aquadas in the province San Luis. The place is geographically divided from the type of Gymn. lukasikii, which grows on the south grassy plains Cerro del Moro, where there are only few specimens there (STO 1588). The variability in the population is very little, the seedlings are quite uniform. It has been collected personally by Franz Strigl and he has known the finding place very well. It was offered in his seedlist 2004 under the number 338.
It differs from ssp. lukasikii mainly with the very long, thick fleshy flowers, bigger seeds, with the bigger body more than 8 cm in diameter and with redbrown epidermis.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 marked this taxon for a synonym of Gymn. taningaense, some further in the same work they mentioned new combination Gymn. taningaense ssp. taningaense var. lukasikii fa. emilii (Halda et Milt) Hans Till – ined. The insurance to all sides. If the taxon emilii would be maybe possible after the years of the observing rowed to Gymn. taningaense, then it is not the same with Gymn. lukasikii. Therefore I mention this combination here only for the completeness.

Gymnocalycium lukasikii emilii sto 1596


Gymnocalycium lukasikii emilii sto 1596

Gymnocalycium miltii Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský

Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002

Popis:
Stonek jednotlivý, ca 9-žebrý, s víceméně řepovitým kořenem, stonek kulovitý s vrcholem zploštělým, 50 – 70 mm v průměru, zčásti v zemi, bradavky ca 5 mm dlouhé, naspodu 8 mm široké, hranaté a kýlnaté, zelené či žlutozelené. Areoly se šedivou vatou, trnů 4 – 7 šídlovitých, do 20 mm délky, rozložených, šedých, nepravidelně zprohýbaných.
Květy 30 – 40 mm v průměru, 50 – 60 mm dlouhé, vnitřní okvětní lístky v počtu ca 20, 8 – 11 mm široké a 20 – 25 mm dlouhé, mléčně bílé nebo navinule bleděrůžové, vně s bleděhnědým středním pruhem, vrchol mukronátní; vnější okvětní segmenty šupinovité, načervenalé, s okrajem bledým, 2 – 5 mm dlouhé a 2,5 – 4 mm široké. Perikarp ca 20 mm dlouhý, 4 mm tlustý, svrchu zelený či sivozelený, naspodu bělavý, vaječník ca 4 mm v průměru a 10 mm dlouhý. Čnělka ca 20 mm dlouhá, vystupující nad prašníky ca 5 mm, laloky blizny běložluté.
Plod do 20 mm délky a 8 mm v průměru, lysý, nasivělý, naspodu bledý, praskající 1 – 2 podélnými štěrbinami. Semeno 1 mm dlouhé a 0,9 mm tlusté, testa černohnědá, bradavičnatá, s hilem vystouplým.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, Cebrado de los Condores, JPR 95/21.
Gymn. miltii se od fischeri liší na první pohled. Miltii má v době vegetace lesklou epidermis (fischerii matnou), trny jsou jehlovité, hnědé a hladké (fischeri šídlovité, šedé s hrubým povrchem) a květy se liší též - menší, kratší květní lůžko, krémová barva.

Gymnocalycium miltii


Gymnocalycium miltii JPR 95 219 cebrado de los condores

Gymnocalycium miltii řez květem


Gymnocalycium miltii JPR 95 219 cebrado de los condores