Nové taxony v říši kaktusů, nové kombinace a zcela umírněné komentáře k nim.

Úvodem bych chtěl podotknout, že gymnokalycia pěstuji intenzivně od roku 1966, tedy 39 let, a dlouhou dobu jsem i „sbíral“ literaturu týkající se nejen rodu Gymnocalycium. Před mnoha lety mi radil jistý botanik místního významu z okolí Prahy: „Ty tu literaturu musíš mít, chceš-li psát články!“ Dnes vím, že nemusím, a že je důležitější kapacita načerpaných a zkušenostmi získaných vědomostí. Literatura, která stejně nemusí být citována, není použitelná pro neznalce, tak jako student jdoucí ke zkouškám prezentuje svoje vědomosti obsažené v hlavě a neveze sebou vozík s knihami. Největším důkazem tohoto mého možná jen zčásti uvěřitelného tvrzení je neochota některých našich jižních přátel vůbec jmenovat naši odbornou kaktusářskou literaturu. Nejen z důvodu jazykové bariéry. Troufám si tedy tvrdit, že nějaké zkušenosti mám. V kaktusářském životě jsem dost přátel získal, ale také jsem jich hodně ztratil díky tomu, že se mi vždy příčilo pochlebnictví, poníženost, a při rozhovorech se zahraničními kaktusáři naše nízkodušná vystrašenost. Takoví naši kaktusáři podrobují popisy jim nesympatických našich autorů tvrdé a neúprosné kritice, nikoliv však z věcných, ale spíš z osobních důvodů, přičemž zcela shodná nebo lépe řečeno daleko méně hodnotnější činnost kaktusářů na jih od našich hranic je nutí ke skládání tak hlubokých poklon, až si málem vykloubí páteře.
Pojďme však ke konkrétním záležitostem. V časopisu Kakteen und andere Sukkulenten č. 1/2004 pánové Willi Gertel a Rainer Wahl v článku „Bemerkungen zu einigen Erstbeschreibungen von Josef J. Halda“ hodnotí popisy v Acta Richnoviensis. Sulcorebutia heřtusii (všimněte si – heřtusii – nikoliv gerosenilis) je překombinována na Sulcorebutia tarabucoensis ssp. heřtusii (Halda & Horáček) Gertel & Wahl, comb. nov. Pokud někdo u nás kritizuje nové kombinace českých autorů s úmyslem dostat za jméno taxonu svoji osobu, zde má tedy příkladný návod k této bohusebelibé činnosti. A nově popsaná Mediolobivia odehnalii má být synonymem Rebutia violascens, i když skuteční znalci tohoto okruhu dnes již početné skupiny českých cestovatelů shodně prohlašují, že jde skutečně o nový taxon. Ovšem zda je to smysl či nesmysl, ať posoudí každý sám. Mne však na tom mrzí jen to, že i kaktusáři s akademickými tituly mají po přečtení zahraniční literatury „plné kalhoty“ a nedovedou si – či nemají odvahu – vytvořit vlastní úsudek. Kaktusáři, velmi rychle označující Acta Richnoviensis za „zhovadilost“, i při kritickém pohledu na zahraniční taxonomickou činnost se neodváží ani pípnout. Nakonec ještě jeden závěr z pohotových per těchto autorů: Sulcorebutia veronikae má být synonymem Sulcorebutia krugerae var. hoffmannii.
Několik přátel se mne ptalo, proč se roztrhl pytel s popisy všelijakých subspecií, neboli poddruhů. Já to sám nevím, asi to slouží ke zvýšení botanické vědeckosti v dnešní době. Dřív nám stačily druhy a variety, po ruce jsme měli Lexikon od Backeberga a jak se nám pěstovaly kaktusy! Dnes, při shlédnutí rakouského čvrtletníku Gymnocalycium, který mi svým obsahem připomíná Dikobraz, však tyto popisy mnohdy nemají ani hlavu ani patu. Tato činnost pro mne není přínosem do praktického kaktusářského života, nýbrž jen zvyšující se zmatečnost v rodu Gymnocalycium. Gymnocalycium armatum budu mít na cedulce u kaktusu jako Gymn. armatum a ne Gymnocalycium spegazzinii ssp. cardenasianum var. armatum, kdy je již jmenovka větší než kaktus a návštěvník i majitel sbírky neuvidí víc než zástupy cedulí.
V další zahraniční nám zcela neznámé publikaci uveřejnili v Ženevě novou kombinaci autoři Meregalli & Metzing & Kiesling & Tosatto & Caramiello Gymnocalycium paraguayense forma fleischerianum na základě „neplatnosti“ popisu Gymnocalycium fleischerianum. V článku jsou publikovány výsledky bádání za pomoci vyspělé techniky na univerzitách, pochybuji však, že si autoři tato bádání hradili sami, zaplatil to sotva kdo jiný než daňový poplatník v rámci „vědecké činnosti“. Pokud půjde věda a s ní spojené technicky vyspělé možnosti ovlivnit popisy dál a dál, bude mít popis nového taxonu 20 stran samých grafů z počítačů – ovšem než někdo vypne proud – pak si nekoupíme ani chleba. Zcela „nový objev“ této skupiny autorů zákonitě vyprovokoval jednoho z našich předních zkušených znalců rodu Gymnocalycium, p. ing. Ladislava Valu z Uherského Hradiště, který tuto situaci zachránil svým vysoce fundovaným příspěvkem v rakouském Gymnocalycium (jedna ze světlých výjimek) ve 3.čísle 2003 a uvedl tento taxon jako Gymnocalycium fleischerianum (Meregalli & Metzing & Kiesling) Vala stat. nov.opět na úroveň druhu. Ing. Vala uvádí dokonce i literaturu dr. Schütze, což je u rakouských autorů neslýchané, protože jen zcela ojedinělé výjimky umí mluvit jinak než německy. A naco taky, když i na katedrále v Linci je napsáno „Alles Welt ist Österreich“ (Všechen Svět je Rakousko).
V témže vydání rakouského časopisu Gymnocalycium se rozepsal pan prezident GÖK Wolfgang Papsch o popisech kolektivu autorů z Acta Richnoviensis. Článek je úvodní a také svojí „hodnotou“ si svoje umístění v tomto časopisu zaslouží. A proč to tak dlouho trvalo? Opět pro jazykovou neschopnost – čekalo se na překlad Acta Richnoviensis jejich věrnými souputníky z našich luhů a hájů. Autor vysvětluje pravidla nomenklatorických pravidel ICBN. Do přečtení článku jsem byl přesvědčen o schopnosti jen českého človíčka překrucovat zákony k vlastnímu prospěchu. Ó, jak hluboce jsem se mýlil! Gymnocalycium gastonii a Gymnocalycium ferdinandiijsou řazeny k jakémusi zakopanému pokladu Gymnocalycium reductum, kterýžto taxon ráčil pan prezident dost nepřesvědčivě obnovit. Někteří naši přední gymnofilové s tím samozřejmě bez výhrad souhlasí a již se objevily následky této vysoce vědecké práce v jistých nabídkách semen. Pokud k sobě postavíte rostliny Gymnocalycium gastonii a Gymnocalycium ferdinandii a budete tvrdit, že jde o Gymnocalyciu reductum sensu Papsch, pak Gymnocalycium valničekianum, Gymnocalycium mostii, Gymnocalycium catamarcense a Gymnocalycium bicolor jsou jeden a tentýž taxon, a nač pak jezdí naši kaktusáři do Jižní Ameriky a snaží se hodnotit Gymnocalycium spegazzinii, cardenasianum a armatum, když jde o jeden shodný taxon, k němuž se dá klidně přiřadit Gymnocalycium glaucum, a všechny popisy pochybných druhů jako Gymnocalycium rosae, amerhauseri (syn. Gymn. erinaceum v. paucisquamosum), walteri, gaponii, jsou taktéž jedno a to samé. A že Gymnocalycium radekii je Gymnocalycium gibbosum brachypetalum, s tímto názorem může souhlasit zase jen gymnofil čekající na myšlenky dodané z jihu než gymnofil schopný si udělat vlastní úsudek (schopnější gymnofil mi sdělil, že je to podobné s Gymnocalycium gibbosum ferox). A mohl bych uvést další názory, které mi připomínají asi tak názory sněhuláka na Sahaře. Posléze autor přenechává dalším vysoce zdatným odborníkům (5 let praxe nebo jeden výlet na vypleněná naleziště stačí?) zpracování Gymnocalycium fischeri a Gymnocalycium miltii. Hlavně se však pan prezident pohoršuje nad popisem Gymnocalycium gastonii po mém jezevčíkovi. Zmiňuje se o nevhodnosti pojmenování po zvířatech a označuje to jako „lahůdku“ (Lecherbissen). Pravidla ICBN nic takového nezakazují, tudíž povolují, a já jsem měl svého jezevčíka rád. Jméno Gaston měl také hrdina ZOO Praha – lachtan Gaston. Pokud to vadí panu Papschovi mne nezajímá, rakouské kaktusáře při popisech také nezajímá, že neněmečtí čtenáři si na jejich jménech mohou polámat jazyky. Můj jezevčík Gaston postrádal akademické vzdělání, a přesto nepotřeboval někomu pochlebovat.
Ve čtvrtém čísle ročníku 2003 autor Berger uznává Gymnocalycium fischeri a popisuje nový poddruh – ssp. suyuquense Berger ssp. nov. Stejné číslo přináší popis „nového druhu“ z pilné autorské dílny p. Hanse Tilla – Gymnocalycium walteri – pojmenovaného po jeho synovi. Jde snad o přechod mezi Gymnocalycium amerhauseri (syn. Gymnocalycium erinaceum v. paucisquamosum) a Gymnocalycium erinaceum. Někteří znalci rodu Gymnocalyciumv ČR však již dnes hovoří o zmatečnosti popisu - svoje názory však sdělí samozřejmě jen mezi čtyřma očima.
V prvním čísle ročníku 2003 autorská dílna p. Tilla zpracovala Gymnocalycium capillense (s novým pravopisem capillense místo původního capillaense). Překvapením není zařazení Gymnocalycium sigelianum jako variety či Gymnocalycium deeszianumjako formy, ale nový popis Gymnocalycium capillense v. mucidum! Takže nyní máme dva taxony: Gymnocalycium capillense v. mucidum a Gymnocalycium mucidum! No udělat to někdo z našich kaktusářů!!!.....
Ve druhém čísle Gymnocalycium ročníku 2003 odstartovala obsáhlá práce na pokračování rakouských gymnofilů o gymnokalyciích z Gran Chaca. V první části jsou uvedena Gymnocalycium griseopallidum a pseudo-malacocarpum jako Backebergova nomen invalida (jména neplatná /jak jinak/, ovšem jestli vyobrazená rostlina je Gymn. griseopallidum sensu Backeberg, tak já bych mohl být čínský velvyslanec v Turecku). Je naprostou samozřejmostí, že česká literatura není vůbec uvedena. Stálo by za zamyšlení, zda vůbec v naší literatuře uvádět souhrny v němčině, když tuto literaturu v potaz nikdo nebere.
Ve třetím čísle stejného ročníku tato práce pokračuje. Gymnocalycium matoense má být severnější populací Gymnocalycium anisitsii, jinak podle květu, plodu a semen prý patří ke Gymnocalycium megatae (srozumitelné, neníliž pravda?) Posledně zmiňovaná gymnokalycia, Gymnocalycium griseopallidum a Gymn. pseudomalacocarpus jsou uvedena jako variety Gymnocalycium anisitsii (!!!) s těmito autory: Gymnocalycium anisitsii (K.Schumann)Br. & R. var. griseopallidum H. Till & Amer. var. nov. A Gymnocalycium anisitsii (K.Sch.) Br. & R. var. pseudo-malacocarpus Backeberg ex Till & Amerh. var. nov. K tomu je ještě popsán nový taxon: Gymnocalycium anisitsii ssp. holdii Amerh. ssp. nov. Zatím je mi však záhadou, čím by se měl tento taxon lišit od zde představovaného Gymnocalycium anisitsii.
V prvním čísle ročníku 2004 autorská dvojice Hans Till a Helmut Amerhauser pokračují čvrtým dílem o gymnokalyciích z Gran Chaca a hodnotí příbuzenský okruh Gymnocalycium damsii – Gymnocalycium anisitsii. Oba taxony se mají odlišovat způsobem tevírání květů: u Gymnocalycium damsii se mají květy plně otevírat tak, že okvětní lístky jsou zprohýbané zpět k rostlině, vnější lístky dlouhé, vnitřní velmi krátké, zatímco u Gymnocalycium anisitsii jsou květy otevřené neúplně, spíš polozavřené, vnější okvětní lístky mají být středně dlouhé, střední lístky dlouhé, nejvnitřnější lístky krátké. Musím přiznat, že takto objevné hodnocení mne dost překvapilo a jen musím počkat na plnost otevření květů u jednotlivých taxonů ve stejných podmínkách, které reagují přímo úměrně svým otevřením na výšku teploty. Tyto rostliny otevírají květy plně vždy až při teplotě 40 stupňů ve stínu a více! A pokud se některý taxon otevírá méně, protože je mu zima, pak to neopravňuje k nějaké taxonomické odlišnosti. Nebudu unavovat čtenáře dalšími novými popisy a uvádím pro přehled zařazení taxonů k oběma druhům (i když formy nám známého tucavocense najdeme pod oběma druhy !):
Gymn. anisitsii ssp. anisitsii var. anisitsii
Gymn. anisitsii ssp. anisitsii var. griseopallidum
Gymn. anisitsii ssp. anisitsii var. pseudo-malacocarpus
Gymn. anisitsii ssp. holdii ssp. holdii
Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense
Gymn. anisitsii ssp. volkeri
- - - -
Gymn. damsii ssp. evae
Gymn. damsii ssp. evae var. evae
Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum
Gymn. damsii ssp. evae var. boosii
Gymn. damsii ssp. evae var. centrispinum
Gymn. damsii ssp. evae var. rotundulum
Již to chápete? No to bych se teda divil. A zhodnocením Gymnocalycium rhodantherumčtenáře raději nebudu zatěžovat – to je již mimo zdravou gymnofilskou logiku.
„Zlatým hřebem večera“ je zpracování taxonu Gymnocalycium bruchii – 80 let od popisu dr. Gertem Neuhuberem. Nalézt zde můžete tyto taxony: Gymnocalycium bruchii ssp. lafaldense (Vaupel) Neuhuber comb. et stat. nov, Gymnocalycium bruchii ssp. pawlovskyi Neuhuber ssp. nov., Gymnocalycium bruchii var. glaucum Neuhuber var. nov., a Gymnocalycium bruchii ssp. susannae Neuhuber ssp. nov. Mnohé z těchto taxonů jsou takřka nedefinovatelné a zcela samozřejmě uvedení české literatury chybí (pak se ani není čemu divit, když p. dr. Neuhuber vůbec netuší, co je Gymnocalycium bicolor). Skupinu Gymnocalycium bruchii u p. Nehubera jsem viděl a pouze jsem nabyl dojmu změti všelijakých celkem uniformních rostlin, jak se mezi kaktusáři lidově říká – každá s jiným trnem nakřivo. Pokud bych takto postupoval při hodnocení skupiny Gymnocalycium gibbosum, nestačila by jen Gymnocalycium gastonii a ferdinandii, ale musel bych publikovat alespoň ještě 50 popisů.
Rád vzpomínám na přednášky pana Waltera Rausche v Brně a pamatuji si, jak zhruba před 25 lety hovořil o nalezištích Gymnocalycium spegazzinii. Květy dlouhé, krátké, s růžovým jícnem, se zeleným jícnem, atd. Zda je to možné spatřit dnes, kdy některá naleziště mnoho rostlin nemají, nevím. Někteří zahraniční gymnofilové tvrdí, že tam zůstaly díry po rostlinách, které vykopali Češi, a přitom mají sami skleníky přeplněné importy, jejichž dny jsou na první pohled sečteny. A připočtu-li k tomu naše možnosti dovozu rostlin, které jsou na rozdíl od zahraničí minimální, tak dojdu k jedinému závěru: tyto díry po našich kaktusářích nejsou. A navíc – my stále umíme pěstovat rostliny ze semen.
Naši cestovatelé mají dost zkušeností z nalezišť a tak bych mohl uvažovat, zda zamítnout ty taxony, jejichž naleziště již byla v rámci postupující civilizace zničena. Líbilo by se vám snad zamítnutí druhu, protože již v přírodě neexistuje? Dovedu si představit nějakého gymnofilského pravnuka, až si bude číst rakouský časopis……………