KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

MÉ CHVÍLE S OROYEMI I.

Marek Grepl

Přemýšlím, jak začít psát o kytkách, které mám tak rád. Chtěl bych se na těchto místech podělil o radostné okamžiky při jejich pěstování, protože doufám, že existují lidé, kteří prožívají stejné chvíle jako já. Jsou to chvíle, kdy po vyčerpávajícím pracovním dni spočine můj pohled na pozoruhodných rostlinách, které začnou najednou mé myšlenky odnášet někde tam……A v zlatem lesknoucích se trnech při zapadajícím slunci přestane existovat čas, prostor a starosti….. Proč je tomu u mne zrovna u oroyí nevím a zjišťovat to není pro mne podstatné……

O pozitivním vlivu kaktusů na duši člověka psal již kdysi vynikající gymnofil Dr. Schütz. V jeho případě se však jednalo o milovaná gymnokalycia. I já jsem propadl jejich kouzlu. Dnes se však jako milovník gymen cítím být unavený hašteřením gymnofilů, osobními invektivami, zpochybňováním popisů a tím, že gymna leckdy mívají 2 nebo 3 jména (popsaná či nepopsaná). Přesto si vážím několika málo gymnofilů, pro které to, co jsem výše napsal, neplatí. A tak mě dnes při pohledu na gymnokalycia ve vlastním skleníku přepadá podivné rozčarování. Svým způsobem proto závidím těm kaktusářům, kteří se především těší z kaktusů, bez ohledu na jejich původ či jméno, a berou kaktusářskou zálibu především jako nádherného koníčka.

S oroyemi je to z hlediska taxonomie, podle mne, trochu jiné. Přes množství starých jmen nová jména nevznikají a někdejší případné osobní sváry vzal již dávno ďas. Možná je to ale otázka času, kdy jejich naleziště navštíví opět některý laický botanik a bude z obchodního hlediska v seznamu semen uvádět opět nová jména jako nomen prov., tak, jak se také stalo v současné době u gymen módou. Přesto ale doufám, že se třeba výše uvedené fenomény oroyím vyhnou a tyto rostliny zůstanou především zajímavými a krásnými kaktusy pro „normální“ kaktusáře.

Snad se tedy najdou čtenáři zažívající podobné chvíle s podobnými rostlinami, kterým toto čtení udělá radost. Těm ostatním snad tyto řádky pomohou najít si, stejně jako mě, cestu k rostlinám, které dostaly jméno Oroya.

O. subocculta KK 1972
Obr.1 - O. subocculta KK 1972

Své povídání se pokusím rozdělit do několika dílů, přičemž první bude obsahovat spíše pěstitelské postřehy, druhý a případně další by měl být věnován již konkrétním taxonům. Hned na úvod možným kritikům sdělím, že se rozhodně nepovažuji za experta na taxonomii, spíše za fandu a milovníka rostlin. Proto prosím všechny případné profesionální botaniky nebo zapřísáhlé odpůrce níže uvedeného dělení, ať berou má slova s nadhledem.

Tak zde jsou moje chvíle trávené s oroyemi…..

O oroyích jsem se poprvé dočetl před mnoha lety v mojí nejoblíbenější kaktusářské knize Fleischer, Schütz- Pěstování kaktusů. Na jejich popise bylo zajímavé nejen vylíčení netradičního pektinátního otrnění, a zajímavých květů, ale lákavá byla i vysokohorská místa jejich výskytu. Jejich vyobrazení jsem znal pouze z několika fotografií, kde tyto rostliny byly řídce otrněné.

Ať už to bylo dílem náhody nebo velmi omezené nabídky semen či rostlin, stalo se, že jsem v minulosti nikdy žádné oroye nepěstoval a ani je při svých skromných návštěvách kaktusářů ve sbírkách neviděl. Přesto, že jsem se věnoval pěstování jiných druhů kaktusů, někde v mé mysli byla stále myšlenka na tyto rostliny jakoby zaseta a já stále doufal, že se jednou oroye v mé sbírce objeví. Zároveň jsem také doufal, že je někdy uvidím i na fotografiích z přírody.

peruviana v. acollana f. luteispina n.n.(acollana v. luteispina n.n.) KK 579
Obr.2. - peruviana v. acollana f. luteispina n.n.(acollana v. luteispina n.n.) KK 579

Tak se také později stalo, že jsem objevil v tuzemských a zahraničních seznamech semena oroyí z nalezišť. A když jsem poté shlédnul mnoho nádherných fotek rostlin z přírody, uvědomil jsem si, že jsem tyto kytky zřejmě ve své mysli neměl náhodou.

Moje povídání nemá za úkol vnášet další pohledy do uspořádání rodu, protože se domnívám, že to bez důkladného studia rostlin v přírodě, a bez nezpochybnitelného botanického materiálu, ani nejde.

Chvíle s oroyemi, kdy začíná jejich nový život

Semena oroyí mají velikost přibližně 1,5x1mm a jsou zajímavá tím, že mají po své délce ztlustlý lem. Co se klíčivosti týče, domnívám se, že se o nich dá říci to samé, jako o většině kaktusových semen. Tedy, že pokud mají klíčit, klíčí. Někdy méně, někdy hromadně a klíčivost může dosahovat vysokého procenta úspěšnosti. Klíčení však na rozdíl od běžně udávané doby trvá déle a tak podle mých zkušeností není výjimkou, když se první klíčenci začnou klubat až měsíc či měsíc a půl po výsevu. Přesto, že pocházejí z vysokých hor, zdá se, že semena mají ráda ke klíčení teplo a v mých podmínkách výsevu při umělém světle klíčí při teplotě kolem 25-27 st. Celsia. Semena ošetřuji standardním způsobem, tedy máčím je v peroxidu a poté ještě nasucho namořím. Substrát pro výsevy používám běžný, v příliš minerálním, po otevření misek, rostlinky přesychají. Misky s výsevy nechávám týden či deset dnů při normální pokojové teplotě, následně je umísťuji pod zářivky.

Obr.3. borchersii KK 377
Obr.3. borchersii KK 377
Obr. 4. borchersii KK 377
Obr. 4. borchersii KK 377

Semenáčky po vyklíčení rostou poměrně dobře a jejich vytáhlá těla se na přirozeném světle ve skleníku začnou zakulacovat. Rostlinky však přirozeně ze začátku nesnesou plné slunce.


Obr. 5. borchersii v. fuscata KK 569

Obr. 7. borchersii TB 308.1
Obr. 7. borchersii TB 308.1
Obr. 6. laxiareolata v. pluricentralis KK 374
Obr. 6. laxiareolata v. pluricentralis KK 374

Obr. 8. peruviana KK 370
Obr. 8. peruviana KK 370

Chvíle s rostlinami v kultuře

Oroye, tak jako píše literatura, není třeba roubovat, protože rostou dobře jako pravokořenné. Přesto, že se snažím tento trend zastávat také, mám ve sbírce i rostliny roubované, a to ze dvou důvodů. Oroye z matečních rostlin poměrně snadno odnožují a tak se v případě špatných výsledků při výsevu dají dobře rozmnožovat odnožemi.

gigantea (peruviana f. gigantea) KK 381
Obr. 9. gigantea (peruviana f. gigantea) KK 381

Druhým důvodem pro roubování jsou pak situace záchranného roubování semenáčků. Kromě nečekaně rychlého zamoření semenáčků krčkovou hnilobou (v srpnovém horku) jsem se setkal i s dalším jevem, který jsem u těchto rostlin neočekával. Počátkem května 2010 mi napršelo do přístřešku a v teplém dni se rostlinky pořádně napily vodou. Začátkem května však také přišly jarní mrazíky, kterými jsem se však s ohledem na přírodní stanoviště oroyí nezatěžoval. Podle literatury i sdělení současných pozorovatelů se v jejich domovině vyskytují běžně mrazíky, např. až do - 8 st. C a země bývá pokryta jinovatkou. Proto jsem byl překvapen tím, že jsem na druhý den ráno našel rostliny pokryté jinovatkou a řada malých oroyí byla úplně zmrzlá. Nejvíce se to projevilo na rostlinách o průměru do 2cm. Mráz byl pouhé -2 st. C a tento fakt se zakrátko projevil tím, že od krčku byla těla měkká a vodnatá. Větší rostliny se daly zachránit seříznutím, kdy vršek sám posléze pustil čekací kořeny a menší rostlinky bylo třeba naroubovat.

Samotné pěstování rostlin prozatím vypadá, že není příliš náročné, a totéž tvrdí i literatura. Substrát pro pěstování používám celkem standardní, tvořený třetinou půdy z úrodné Hané, třetinou písku a třetinou kamenné drtě. Zda je to rostlinám k plnému prospěchu nevím, ale do substrátu dodávám i granulovaný kravský hnůj, s mírou „od oka“. U mě doma oroye „bydlí“ v Oroyově, což je letní místečko o rozměru 2x4 metry, ze stran otevřené s horním krytem proti dešti, který ve slunečných dnech odstraňuji. Zde si hoví spolu s gymny, neowerdermánkami, manželčinými lobiviemi a parodiemi a některými dalšími společníky. V Oroyově pofukuje celý den vítr, občas se vyskytne mlha a na podzim a jaře mrazíky. Občas i zaprší, ale spíše jim vláhu dodává občasná vana plná vody s hnojivem, které dodávám tehdy, když si vzpomenu. Slunce svítí a hřeje, ale rostliny jsou jej bez krytu schopné snést pouze do teploty cca 30 st. C. I když jsou od jara navyklé na slunce, teploty přes 30 st. C podle mých zkušeností hůře snášejí a bez zastínění se popálí.

Na podzim, kdy teplota v noci začíná klesat pod bod mrazu a přes den se drží málo nad nulou, se oroye loučí s letním pobytem a umístěny v přepravkách, odváženy na zimoviště na stavebním kolečku, mávají svými trny posledním paprskům slunce. V zimovišti si pak při teplotě cca 5- 10 st. C namačkány trochu více na sebe hoví, a kdoví, o čem si špitají….

Je-li v únoru během dne krásné počasí, kdy teplota vystoupí nad nulu, vytahuji bedny s rostlinami ze zimovací místnosti ven a nechávám kytky slunit. Nevím, zda to má nějaký pěstitelský vliv, ale na rostliny je již alespoň hezký pohled a snáze se odhalí případné neduhy či škůdci. Se západem slunce je pak opět schovávám. Na letniště rostliny vynáším asi v březnu s tím, že jim s ohledem na noční mrazy dopřávám raději přechodné umístění v prázdném skleníku, kde za pěkného počasí dostanou zálivku spolu s hnojivem. To již také začínají po čase ukazovat první náznaky poupat. Trvale na své místo ve vzdušném přístřešku jdou oroye v dubnu či začátkem května.

Chvíle na které čeká každý kaktusář - kvetení

Květy jsou překrásné, úžasné, originální….Těžko je mohu charakterizovat jinak. Popravdě - navyklý na „klasické“ a mnohem větší květy jiných rodů jsem byl z počátku překvapen tím, že jsou mnohem menší a nerozvíjí se celé. Tento jakoby nedostatek však zakrátko zmizel tím, že květů bylo mnoho a některé rostliny je měly mnohem více rozvité. Barva prvních květů je jako barva rudých šatů tanečnice flamenca v záři slunečních paprsků. Tedy aspoň mě to tak připadá. V dalších dnech barva bledne a stává se kombinací jemné žluté s růžovou.

10
Obr. 10

11
Obr. 11

12
Obr. 12

13
Obr. 13

V převážné většině literatura popisuje květy oroyí jako červeno-žluté. Pouze u některých taxonů bývají zelenožluté nebo žluté barvy. Tyto květy jsem však prozatím na svých rostlinách pozorovat nemohl a jen doufám, že se mi poštěstí se jich dočkat v příštích letech.

Květy oroyí mají ještě jednu vlastnost, kterou si mě získaly. Ať přijedete domů ze zaměstnání ve tři odpoledne, nebo v deset hodin večer, kvetou. Květy zůstávají otevřené i přes noc, takže si klidně můžete kvetoucí rostlinu položit večer doma na stůl a bude vás svými květy těšit klidně až do rána.Vydrží na rostlině několik dní….

úplněk, 2.7.2012, 22:08 hod.
Obr. 14 – úplněk, 2.7.2012, 22:08 hod.

Říká se, že jsou to hlavně na jaře kvetoucí rostliny, což je pravda. Přestože je však již druhá polovina srpna, najdou se občas na rostlinách poupata a květy.

Chvíle se štětcem, aneb jak se odměnit květům za jejich krásu

Opylování rostlin mi nedělalo větší problém, protože rostliny mají dostatek pylu. K získání čistých semen je i zde třeba rostliny chránit. Jak je na přiloženém snímku vidět, u nás opylování zajišťují (kromě kaktusářů) místo kolibříků zdatně také „české“ vosičky. Po odkvětu je pak krásně vidět, jak rostliny nasazují na soudkovité plody.


obr. 15

obr. 16
Obr. 16

zralý a nezralý plod
Obr. 17- zralý a nezralý plod

semena ve zralém plodu
Obr. 18 semena ve zralém plodu

Toto by byl závěr prvního dílu o mých chvílích s oroyemi. Pevně doufám, že do druhého dílu, který bude v příštím roce z velké části zaměřen na výčet druhů celého rodu, se mi podaří shromáždit dostatek zajímavých fotografií k radosti nás všech.

Marek Grepl, Třebčín
e-mail: greplmarek@seznam.cz