KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC
HOME PAGE EMAIL

Články a publikace

Gymnokalycia podrodu Microsemineum Schütz, sectio Loricata Schütz

Rostliny kulovitého tvaru, případně stlačené koule, v kultuře jsou poněkud protažené do výšky. Dospělé exempláře mají průměr až 20 cm. Plody praskají podélně. Semena jsou menší než 0,5 mm v průměru a jsou značně zploštělá. Testa je je poněkud hruběji hrbolatá, při zvětšení lesklá, hnědá až tmavě hnědá. Hilum je šikmo postavené k podélné ose semene, při pohledu z boku mírně zvlněné, oválné. Arillus tvoří světlý zával kolem hila.

Species typica: Gymnocalycium spegazzinii Br. & R.
Domovina sectio: Argentina, Salta, Tucuman, Catamarca; jižní Bolívie.
Další druhy:
Gymnocalycium cardenasianum Ritter
Gymnocalycium armatum Ritter
Gymnocalycium bayrianum Till

Gymnocalycium spegazzinii Britton & Rose

The Cactaceae III, 155, 1922

Tělo ploše kulovité, 6 – 12 cm vysoké, 14 cm v průměru, šedě zelené až s nádechem do hněda, vrchol poněkud vnořený, pokrytý lesklou žlutavě šedou vlnou. Žebra 10 – 15, široká, nízká, při vrcholu 6 – 7 mm vysoká, na základně značně rozšířená a zploštělá, mezi areolami poněkud vrásčitá, na základně svraštělá do záhybů s vyčnívajícím výstupkem pod areolami. Areoly eliptické, 6 – 20 mm dlouhé, 6 mm široké, v mládí s bělavou vlnou, někdy i žlutou, která ve stáří tmavne a mizí.
Okrajové trny 5 – 7, víceméně oble zahnuté dolů, zakřivené a přitisknuté k tělu, dýkovité, tuhé, ostré, vnější jsou delší, až 5,5 cm dlouhé, nahnědlé s tmavší špičkou, později hnědošedé. Střední trny chybí.
Květy vyrůstají z areol blízko vrcholu, 6 – 7 cm dlouhé, 5 cm v průměru. Perikarpel a receptakulum celkem asi 3 cm dlouhé. Perikarpel okrouhlý, štíhlý, asi 16 mm dlouhý a více než 6 mm široký, matně světle olivový, se širokými šupinami s ostrými okraji, skoro tvaru půlměsíce, šupiny krátké, tmavě červené, vnitřní kyjovité, zašpičatělé. Receptakulum asi 2,2 cm dlouhé, barvy atvaru podobné jako perikarpel. Květní obal asi 3 cm dlouhý, plátky 5 – 7 mm široké, dlouhé, kopinaté, vnější téměř bílé s olivovým nádechem, vnitřní světle růžové, růžově červené ujícnu. Tyčinky pokrývajív řadách vnitřní stěnu receptakula. Nytky tyčinek růžově červené, zahnuté ke středu. Prašníky špinavě leskle žluté. Čnělka asi 13 mm dlouhá, bělavě žlutá až růžová, hodně kratší než nejdelší tyčinka.
Plod kulatý, kulovitě protáhlý s několika širokými šupinami. Semena kulovitá, sotva 1 mm v průměru, tmavě hnědá až černá s jemně bradavičnatým povrchem, hilum oválné, na okrajích poněkud vyvýšené, žlutohnědé s tunelovitým mikropylárním otvorem.
Domovina: severní Argentina u La Viňa v provincii Salta.
Taxon popsal nejprve Spegazzini v Cact. Pl. Tent. roku 1905 jako Echinocactus loricatus, a tento název také dal jméno této sekci. Američtí badatelé Britton a Rose však zjistili, že název Echinocactus loricatus již použil Poselger, takže Spegazziniho popis byl neplatný. Proto taxon popsali znovu a to na počest právě dr. Spegazziniho.
Snad v každém rodu se nachází skupina nebo okruh rostlin, které je možno nazvat zvláště atraktivními. Uvnitř rodu Gymnocalycium je to bezesporu sekce Loricata. Má čtyři krásné druhy – Gymn. spegazzinii, cardenasianum, bayrianum a armatum, které si jsou sice někdy podobné v květní stavbě, semenech i habitu některých krajních forem, přesto však nezaměnitelné. S určitostí lze tvrdit, že se jedná o dobré, zcela oprávněné druhy, jejichž samostatnost je podmíněna nejenom výraznými morfologickými odlišnostmi, ale i izolovaností dost od sebe vzdálených přírodních stanovišť.
Jde o variabilní druh s disjunktivním (nesouvislým) areálem rozšíření, probíhajícím severojižně směřujícím pásem v délce asi 325 km, širokým někdy až 70 km. Nejjižnější oblastí výskytu je naleziště nedaleko Capillitas, severní hranice výskytu je pak u Quebrada de Toro. Jde o horské rostliny, které rostou ve velmi kamenitém substrátu, mnohdy až v čistém písku, nadmořské výšky výskyt dosahuje nejvýše u Encrucijada 3.400 m n.m. I když bychom si mohli domyslet že v těchto polohách bude chladněji, nesmíme zapomenout na zeměpisnou polohu, kdy žhnoucí slunce rozpálí písek, ve kterém Gymn. spegazzinii roste, na více jak 50°C. Prostějovský gymnofil Rudolf Frélich sám tyto podmínky prožil při průzkumu nalezišť a přes krásu pozorovaných rostlin nerad vzpomíná na tělesné utrpení v poledním žáru. Z toho vyplývá i pěstování – tento okruh rostlin vyžaduje substrát co nejméně humózní, tedy zcela bez rašeliny, co největší podíl písku. Při zálivce je třeba sledovat dlouhodobou předpověď počasí a před příchodem ochlazení nechat raději rostliny v suchém substrátu. Přemokřený a studený substrát je to nejhorší, co můžeme pro tyto rostliny vytvořit.
Starší sběry, včetně Fričových, však neprobíhaly na celém území výskytu a jedinci, kteří se dostali do sbírek u nás, pocházeli pouze z několika lokalit. To také bylo hlavní příčinou zkresleného pohledu na celkovou variabilitu druhu. Nejkrásnější jedinci s divokým otrněním, „zabalujícím“ celé rostliny, byly popsány Backebergem jako var. major. Tento taxon má oblas výskytu u La Angostura, zdaleka nejkrásnější exempláře se vyskytují u Los Molinos, někteří gymnofilové tvrdí, že zde již nejde o „majory“ ale „plukovníky“. Platí zde však pro kulturu přímá úměrnost – čím více otrnění jedinci, tím obtížnější pěstování a pomalejší růst. Frič pro další jedince stanovil jméno Gymn. horizonthalonium, nepopsal je však, a dr. Valníček, pražký gymnofil, pro ně roku 1965 navrhl postavení variety. Jedná se o dost charakteristický taxon, lišící se od typu menším vzrůstem, ploššími žebry, hnědou epidermis, vlnatostí temene, a kratšími, obloukovitě zahnutými trny, a jak jméno napovídá, má připomínat Echinocactus horizonthalonius. To je však někdy zavádějící a jak je dnes již mnoho cestovatelů, kteří navštívili naleziště, tak je i mnoho subjektivních pohledů a jako Gymn. horizonthalonium jsou označováni jedinci z rozličných míst. Další zajímavou formou je pak Gymn. spegazzinii od Quilmes, semenáčky jsou skoro černé s černými silně přilehlými trny a jde snad o nejpomaleji rostoucí gymnokalycium. Výčet jmen cestovatelů, kteří některé z nalezišť navštívili, by zabral nyní již dosti řádků, tak jako i výčet polních a sběratelských čísel, které by vydaly na nejednu stránku. Jde prostě o tak oblíbený taxon, kterému se věnuje zvýšená pozornost nejenom ve sbírkách, ale i v literatuře.
Variabilita taxonu se projevuje zejména v počtu, délce, síle, zbarvení trnů a charakteru jejich zahnutí. Setkáváme se s formami tří-, pěti-, sedmi-, devíti-, i jedenáctitrnnými. Délka se pohybuje od 10 do 30, vyjímečně i 50 mm. Rovněž zbarvení je velmi proměnlivé: od bílé přes růžovou, špinavě červenou, hnědou, až po smolně černou, slámově žlutou, a některé formy mají trny i dvojbarevné, světlé s tmavými hroty. Někdy se mohou vyskytnout i jedinci se středími trny, jak uvádí dr. Schütz ve své Monografii, importérská firma Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu v Německu dostala v šedesátých letech minulého století zásilku Gymn. spegazzinii obsahující 870 importů, z nichž pouze 8 jedinců mělo v některých areolách střední trn. Provedeme-li výběr a sprašujeme pak mezi sebou stejné formy, například bílotrnné, dlouhotrnné, horozonthaloidní, a podobně, dostáváme potomstvo značně uniformní a i v dalších generacích zpravidla stabilní. Opakovanými výsevy se pak stabilita ještě zvyšuje.
Další nálezy: RCB 123; DJF 248 Amaicha del Valle; STO 731 Quebrada del Toro, STO 723 Amaicha del Valle; LF 130 Santa Maria Cat., LF 40 Punta de Balasto, LF 67 El chorro Salta, LF 69 Capillitas Cat, LF 58 Encrucijada; VS 71 Santa Maria, VS 115 San José, VS 120 Capillitas Cat, VS 103 La Encrucijada, VS 108 Rio Tin Tin Salta, VS 109 Payogasta Salta, VS 115 San José Salta; KK 1034 Salta; WO 15 Cafayate Salta, WO 15a San Carlos, WO 42 Puerta Tastil; JL 23 El Hombre Muerto, JL 26 Cachi, JL 150 Quebrada del Toro; BKS 93/14 a 93/15 Los Corpitos-Amaicha d.V., BKS 93/16 před Amaicha d.V. Tuc.BKS 93/17/1 Salta San Carlos-San Rafael, BKS 93/18/1 Salta San Rafael, BKS 93/19 Angastaco-El Carmen Salta, BKS 93/20 před San Martin Salta, BKS 93/21 před San José de Escalchi Salta, BKS 93/23 Payogasta Salta; BKS 93/24 dtto, BKS 93/30 Morales-Sta Barbara Salta, BKS 93/31 Cafayate-Tolombon Salta, BKS 93/32 Tolombon Salta, BKS 93/33 Santa Maria-Punta de Balasto Cat, BKS 93/34 Punta de Balasto-Hualfin Cat.; Lau 451 Amaicha d.V., Lau 452 dtto; WP 95-219/467 Minas Capillitas, WP 95-220/468 Desmonte Cat, WP 95-221/470 Santa Maria-Amaicha d.V., WP 95-223/480 Tolombon Salta; A 91/II/29a Amaicha d.V., A 91/I/34d Cachi Salta; WS 090 Amaicha d.V.; KP 88 Punta de Balasto; RF 112 Amimpa-Santa Maria, RF 114 Santa Maria-Loro Huasi, RF 122 Punta de Balasto-Los Nacimientos, RF 126 San José-Santa Maria, RF 131 Santa Maria-Valle de Yokavil, RF 144 La Viňita, RF 151 Tolombon-Cafayate; JO 331 Quebrada de Toro Salta, JO 819.01 Santa Maria, JO 823.01 La Merced Tuc, JO 835.04 El Alfarsito, JO 828.01 Cachipampa Salta 2380m, JO 832.02 Chorillos Qebrada d.T., JO 833.05 Puerta Tastil Salta 2580m, JO 1077.01 za El Desmonte, JO 1078.01 za Santa Maria, JO 1082.01 Quebrada de Rio Las Conchas, JO 1099.02 nad Las Cuevas, JO 1102.02 Quebrada de Caracui, JO 1076/1 Minas Capillitas, JO 1100/2 Esquina Negra, JO 1101/2 El Alfarsito, JO 1104/1 za Chorillos, JO 1109/1 32 km za Cachipampa, JO 1112/1 2 km před Tolombon, JO 1114/1 Amaicha d.V.; Tom 077/1 Minas Capillitas, Tom 078/1 Capillitas-El Arenal, Tom 079/1 za El Desmonte, Tom 080/1 před El Cardonal, Tom 084/1 Quebrada del Rio de Las Conchas, Tom 102/2 nad Las Cuevas, Tom 103/2 Esquina Negra, Tom 104/2 před Alfarcito, Tom 105/1 za dtto, Tom 106/2 Quebrada de Caracui, Tom 108/1 fa za Chorillos, Tom 112/4 Cachipampa, Tom 119/1 před Tolombon, Tom 121/1 Amaicha d.V; MT 06-028 Mina Capillitas, MT 06-029 El Desmonte, MT 06-030 Santa Maria, MT 06-035 San Filipe, MT 06-036 La Cabaňa, MT 06-040 Seclantás, MT 06-042 Arroyo Incahuasi, MT 06-044 Las Cuevas, MT 06-046 Santa Rosa de Tastil, MT 06-047 Quebrada del Toro, MT 07-260 Minas Capillitas, MT 07-262 3 km s dtto, MT 07-263 Punta de Balasto, MT 07-264 s El Desmonte, MT 07- 265 Famatanca, MT 07-266 Fuerte Quemado, MT 07-269 mezi Cololao de Valle a Pichao, MT 07-271 La Viňita, MT 07-273 Tolombon, MT 07-275 Las Ventanas, MT 07-279 Quebrada de las Conchas, MT 07-283 mezi Corralito a San Carlos, MT 07-284 San Felipe, La Merced, MT 07-285 Angastaco El Carmen, MT 07-286 El Carmen La Cabaňa, MT 07-287 La Arcadia, MT 07-292 Seclantás, MT 07-293 mezi Payogasta a Palermo Oeste, MT 07-294 6 km j Escalchi, MT 07-295 Los Cardones, MT 07-296 Pampa de Tin Tin, MT 07-298 El Tunal, MT 07-299 Quebrada de Carachi, MT 07-301 1 km jv Alfarcito, MT 07-302 Alfarcito, MT 07-303 Santa Rosa de Tastil, MT 07-304 Arroyo Intihuasi, MT 07-308 Morales; MS 112 Amimpa-Santa Maria, MS 114 Santa Maria-Loro Huasi, MS 122 Punta de Balasto-Los Nacimientos, MS 126 San Jose-Santa Maria, MS 131 Santa Maria-Valle de Yokavil, MS 144 La Viňita, MS 151 Tolombon-Cafayate.
Nálezy označované horizonthalonium: VS 107 Cachipampa; Lau 530 Quebrada de Toro; RF 183 El Obelisco-CD Salta; MS 182 El Obelisco-CD Salta.
Další nálezy formy Quilmes: WP 95-222/478 Quilmes; VS 74 dtto; JO 265 dtto, JO 820.01 dtto, JO 305 dtto, JO 1113.01 Ruinas de Quilmes; Tom 120/1 dtto; RF 143 Ruinas de Quilmes; Tom 120/1 dtto; MT 07-267 Quilmes; MS 143 Ruinas de Quilmes.
Když vidíme tolik polních čísel, může nás také napadnout, že i zde jde o obchodní vlivy a peníze jsou opět až na prvním místě. U míst nálezů již neuvádím poznámky jako „pravý břeh“ a „levý břeh“. Nakonec to dopadne tak, že z jednoho záhonku budeme mít 20 polních čísel stejného gymnofila.

Gymn. spegazzinii - 2 km před El Obelisco, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii - 2 km před El Obelisco, foto Rudolf Frélich

Naleziště Gymn. spegazzinii u El Obelisco, foto Rudolf Frélich
Naleziště Gymn. spegazzinii u El Obelisco, foto Rudolf Frélich

Gymn. spegazzinii La Cabaňa, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii La Cabaňa, foto Rudolf Frélich

Gymn. spegazzinii RF 168 El Coralito, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii RF 168 El Coralito, foto Rudolf Frélich

Gymnocalycium spegazzinii var. major Backbg.
Cactus and Succulent Journal (US), 88, 1951
Tuto varietu popsal Curt Backeberg a charakterizoval takto:
Rostliny jsou sytěji modrozelené,ve stáří ( v kultuře) až 20 cm vysoké a přes 10 cm v průměru. Trnů mají většinou 9, až 4 cm dlouhých, tmavě až červenohnědých, postranně propletených a později převážně drápovitě dolů přilehlých k tělu, u základny nezesílených. Areoly až 7 mm dlouhé, květy bílé s růžovým jícnem. Severní Argentina, Salta, na okraji Cachipampa.
Backeberg považoval tuto varieti za identickou s rostlinami, které Hosseus uváděl z vyšších poloh okolo 2.500 m z Quebrada del Toro. Jak již bylo uvedeno v hlavním textu, varieta se vyskytuje hlavně v údolí Los Molinos a v oblasti La Angostura.
Další nálezy: STO 160 Los Molinos, STO 140 záp Cafayate; VS 118 La Angostura Salta; WP 95-224/481 La Merced Salta, WP 95-225/485 Paso de las Flechas Salta, WP 95-226/486 La Arcadia Salta; JO 824.01 El Carmes Tuc, JO 825.01 za El Varmen Tuc, JO 823.01 La Merced, JO 1175/1 La Cabaňa-El Carmen, JO 1176/1 před La Merced; Tom 117/1 La Cabaňa-El Carmen; WO 43 Puerta Tastil Salta; BKN 56A (gold-black) Angastaco-Molinos, BKN 55B fa giganteus San Carlos-Angastaco Salta; RF 159 Corte la Fecha, RF 163 La Cabaňa, RF 167 La Angostura-Molinos; MT 07-288 2 km s Molinos, MT 07-290 3 km s Molinos, MT 06-037 La Angostura, MT 06-038 Molinos, MT 06-039 Molinos; MS 159 Corte la Fecha, MS 163 La Cabaňa, MS 167 La Angostura-Molinos.

Gymn. speg. maj. LF La Angostura
Gymn. speg. maj. LF La Angostura

Gymn. spegazz. major LF
Gymn. spegazz. major LF

Gymn. spegazzinii major Los Molinos
Gymn. spegazzinii major Los Molinos

Gymn. spegazzinii major VS La Angostura
Gymn. spegazzinii major VS La Angostura

Gymn. spegazzinii zv horizonthalonium LF 63 Cachipampa Salta 3200 m
Gymn. spegazzinii zv horizonthalonium LF 63 Cachipampa Salta 3200 m

Gymn. spegazzinii var. major La Cabaňa, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii var. major La Cabaňa, foto Rudolf Frélich

Gymn. spegazzinii var. major La Cabaňa, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii var. major La Cabaňa, foto Rudolf Frélich

Gymnocalycium spegazzinii var. punillense Till & W. Till
Gymnocalycium, Rakousko 7 (1) 1994
Odlišuje se od typu těsněji stojícími žebry (u starých rostlin až 30), trny 9 (7) obyčejně kratšími, těsně přilehlými, nažloutle šedými, a pastelově růžovými květy.
Domovina: Argentina, Salta, v údolí Rio de las Conchas, blízko osady La Punilla, 1.650 m n.m.
Další nálezy: RF 172 El Obelisco, RF 176 dtto Monument; VS 77 La Punilla, VS 79 El Obelisco, VS 80 Cerro Zorito Salta; JB 53 El Obelisco monument, JB 53A La Punilla-El Obelisco; KP 95 La Punilla-El Obelisco; JPR 95-171/522 El Obelisco, JPR 95-120/524 La Punilla (světlé); P 43D La Punilla; WP 95-227/489 dtto; GN 88-39/68; JO 821.01 El Obelisco, JO 1079.01 dtto, JO 854.01 La Punilla, JO 1080.01 Corralito; Tom 080/1 El Obelisco, Tom 082/1 Corralito; JS 140 El Obelisco, JS 237 dtto; MT 07-277 El Obelisco, MT 07-282 La Punilla; MS 172 El Obelisco, MS 176 dtto.

Gymn. spegazzinii punillense
Gymn. spegazzinii punillense

Gymn. spegazzinii punillense Q. del Rio de las Conchas, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii punillense Q. del Rio de las Conchas, foto Rudolf Frélich

Gymnocalycium spegazzinii ssp. sarkae Halda & Milt
Acta Musei Richnoviensis 13, 2006
Blízká subsp., avšak s odlišnými semeny, tmavě fialově hnědou epidermis stonku a přitisklými pavoukovitými trny atd.
Stonek jednoduchý, kořeny svazčité; stonek kulovitý s poněkud stlačeným temenem 80 – 150 mm v průměru zčásti ponořený; žeber 8 – 12; bradavky do 15 mm délky na bázi ca 20 mm široké, hranaté a poněkud kýlnaté; epidermis tmavofialová nebo hnědo- či šedofialová; vlna areol zprvu bílá, později šedne; trnů 3 – 9 šídlovitě pavoukovitých, pravidelně zahnutých, šedavých nebo hnědavých; květy do 50 mm průměru a 45 mm délky jsou bělavé až růžové s červeným jícnem; vnitřní okvětní lístky v počtu ca 20 jsou do 13 mm široké a 35 mm dlouhé, přišpičatělé; vnější okvětní lístky naspodu šupinovité, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké, olivově zelené, směrem nahoru seprodlužující; perikarp do 20 mm délky a 10 mm v průměru, olivově zelený; ovarium do 7 mm v průměru a 20 mm délky; čnělka do 15 mm délky, blizna mléčně bílá; plod švestkovitý,olivově zelený či purpurový, do 30 mm délky a 15 mm v průměru lysý, otevírající se 1 – 2 podélnými prasklinami; šupiny růžově lemované; chrupavka bělavá; semeno ledvinité, 1 mm dlouhé a 0,8 mm v průměru, testa pravidelně mělce bradavičnatě síťovaná, hilum vtisklé.
Domovina: Argentina, Salta, San Felipe – La Angostura, 1.733 m.
Taxon pojmenován po dceři Milta – Šárce.
Výskyt na kamenitých až písčitých půdách na nerovnoměrně profilovaných svazích s řídkým porostem křovin, traviny se vyskytují pouze sporadicky. Dešťové srážky se zde dlouho neudrží. Jednotlivě rostoucí exempláře mohou dosáhnout až 25 cm v průměru.
Velmi izolovaná populace s velkým množstvím rostlin, protože nebylo doposud navštěvováno sběrateli, kteří příliš neumějí vypěstovat rostliny ze semen. Jde o objev zcela nové populace s velmi charakteristickými jedinci, odlišujících se od doposud známých a bedlivě prostudovaných zástupců druhu rozšířeného v geograficky rozlehlé oblasti. Jedinečnost tohoto taxonu mi byla potvrzena také nebývalým zájmem některých prominentních gymnofilů, kteří jsou na druhé straně odpůrci publikací v AR.

Gymn. spegazzinii ssp sarkae
Gymn. spegazzinii ssp sarkae

Gymn. spegazzinii ssp sarkae
Gymn. spegazzinii ssp sarkae

Šárka
Šárka

Gymnocalycium spegazzinii fa. unguispinum Slaba
Kaktusy 2005/2
Od nominákní variety základního druhu se výrazně liší otrnením. Trny jsou krátké, pouze 3 – 8 mm dlouhé, jen mírně zahnuté, až rovné.
Domovina: Argentina, Salta, Quebrada del Toro, jižně Puerto Tastil, asi 3.000 m n.m.
Velmi výrazná forma s atraktivním vzhledem. I tento popis domácího původu podroben značné kritice, avšak všichni jej chtějí mít ve sbírce. Pro milovníky velkých jmenovek správný pravopis jména taxonu: Gymnocalycium spegazzinii subsp. spegazzinii var. spegazzinii fa. unguispinum Slaba.

Gymnocalycium spegazzinii Br. et R. var. recii Milt
Cactaceae etc. 2017/1, str. 33 – 36.
Kořeny: hlavní kořen mírně řepovitý, velmi dlouhý, s málo bočními kořínky, které se bohatě tvoří až z koncových částí hlavního kořene ve větší hloubce.
Tělo jednotlivé, ploše kulovité, 7 – 10 (20) cm v průměru, 3 – 8 cm vysoké, částečně ponořené v substrátu, temeno prohloubené, otrněné a vlnaté. Epidermis u mladých rostlin tmavě zelenočerná, později bronzově černozelená. Žebra 10 – 13 (- 18), u vrcholu asi 1 cm široká, u základny rostliny asi 1,5 – 2 cm široká, 3 – 5 mm vysoká při vrcholu, u základny zcela plochá, oddělená od sebe jen mírně zvlněnými zářezy, u základny rostliny zářezy zcela nepatrné. Areoly elipsoidní, 3 mm široké a 5 – 7 mm dlouhé, jen mírně vnořené, zpočátku s bohatou našedle žlutobílou plstí pokrývající celou propadlinu temene, areoly později nažloutle šedé a nakone bílošedé, olysalé, 1,5 – 2,5 cm od sebe vzdálené.
Trny 5 – 7, paprskovité, jehlovité, 2 – 3 páry do stran, 1 dolů směřující; postranní páry nahoru zahnuté, u jiných jedinců naopak mírně dolů, na bázi mírně odstávající pak zpět ke stonku ohnuté, někdy ke stonku až přitisklé, trny dosahují osy sousedních areol nebo ji přesahují, trny sousedících areol vzájemně propletené, spodní trn přesahuje spodnější areolu, délka 2 – 3,5 cm, v novém růstu černohnědé, později černě rohové barvy, na základně světlejší, na špičce tmavší. Na starších rostlinách trny drápovité ve stejném počtu, zahnuté směrem k bázi stonku a silně přiléhající, přesahují jen zářezy mezi žebry.
Květ: perikarpel fialově modrý, mírně ojíněný; plod švestkově modrý.
Domovina: Argentina, prov Tucuman, okolí Quilmes, rsp Ruinas de Quilmes.
Holotyp uložen v herbáři Vlastivědného muzea v Olomouci pod číslem B 171479.
Liší se od typu druhu barvou perikarpu, barvou epidermis zcela zřejmou již od semenáčků prvního roku věku a smolně černou barvou trnů.
Pojmenováno po ing. Michalu Recovi, předsedovi olomoucké organizace a šlechetném a velkorysém sponzorovi olomouckého kaktusářství bez zřetelného časového horizontu.

Gymnocalycium spegazzinii var. recii
Gymnocalycium spegazzinii var. recii

Gymnocalycium spegazzinii var. recii
Gymnocalycium spegazzinii var. recii

Gymnocalycium spegazzinii var recii LF 772 Argentina 2013 vyspělý starý jedinec foto vše LF 772 Slávek Fischer
Gymnocalycium spegazzinii var. recii LF 772, Argentina 2013, vyspělý starý jedinec - foto Slávek Fischer

Gymnocalycium spegazzinii var recii LF 772, Argentina 2013
Gymnocalycium spegazzinii var. recii LF 772, Argentina 2013 - foto Slávek Fischer

Gymnocalycium spegazzinii var recii LF 772, Argentina 2013
Gymnocalycium spegazzinii var. recii LF 772, Argentina 2013 - foto Slávek Fischer

Gymn spegazzinii fiambalense (Gymn sp Palo Blanco). Opět skvělý nález českých gymnofilů – cestovatelů v Argentině, takto pojmenovaný. Úmyslně se vyhýbám úrovni zařazení taxonu, ještě se uvidí zda půjde o poddruh či varietu. Kolem roku 2010 procestovala řada našich gymnofilů další naleziště, kde by ani gymna nebyla očekávána. A přece. U Palo Blanco v provincii Catamarca pozorovalo několik našich gymnofilů novou formu blízkou Gymn spegazzinii, kterou považují za přechod mezi taxony Gymn spegazzinii a Gymn pugionacanthum (= Gymn catamarcense sensu lato). Rostliny jsou mírně proměnlivé podle nadmořské výšky.

Ovšem bez ohledu na takto prvotní zařazení rostliny se již objevil ojedinělý názor, že jde o Gymn guanchinense. Kdo zná staré dobré Gymn guanchinense, netroufl by si jej spojovat s Gymn od Palo Blanco ani v tom nejděsivějším snu. Nemám v úmyslu takové úvahy příliš komentovat, jen cituji z dopisu dalšího cestovatele: „Jenom jsem se mu loni snažil dokázat, že jeho spekulace o novém nálezu z Palo Blanco jako o původním Gymn guanchinense je nesmyslná. V Crkalovi, kde jsou citace a přepisy z Fričových deníků, jasně vyplývá, že rostlinu nalezl v Cuesta Guanchin v La Rioja a pozdější Schützův údaj v popisu o nalezišti – Rio Guanchin je chybný. Navíc Frič v této oblasti Catamarca nikdy nebyl. Když u mne byl K….., udělal si nějaké fotky z rostlin, které mám ze semen od Tebe. Jsou totiž identické s VS 39 z Cuesta Guanchin. Ještě jsem mu v Crkalovi (Lovec kaktusů) našel citace včetně chybných přepisů z deníku (gualichense místo guanchinense a nidus místo nidulans)“. Tolik tedy gymnofil XX. Takže přátelé, nepodléhejme panice. Osobně jen doufám, že nový nález od Palo Blanco bude popsán alespoň jako poddruh Gymn. spegazzinii.
Zkrátka a dobře: označení nálezů od Fiambala (Palo Blanco) jako Gymn guanchinense je zcela nepřijatelné. V lednu 2015 popsáno jako Gymnocalycium schmidianum ssp asperum – viz Mazanensia.

Semenáče Gymn. spegazzinii fa. unguispinum
Semenáče Gymn. spegazzinii fa. unguispinum

Gymn. spegazzinii fa. unguispinum
Gymn. spegazzinii fa. unguispinum

Gymn. spegazzinii – summary:
Spegazzini described the taxon like the first in Cact. Pl. Tent. in 1905 like Echinocactus loricatus and the name has given also the name to this sectio. However, the american investigators Britton and Rose had found that the name had been already used by Poselger, then the description of Spegazzini has been invalid. Therefore they have described the taxon again to the merit of Spegazzini.
There is maybe some group of plants in every genus which is possible to call like especially attractive. It is quite sure that it it the sectio Loricata in the genus Gymnocalycium. It has four beautiful taxa – Gymn. spegazzinii, cardenasianum, bayrianum and armatum which are sometimes similar in flower building, seeds and habitus of some marginal forms, however, they are nevertheless uninterchangeable. It is possible to say that they are really good, quite valid sorts, whose independence is qualified not only with striking morphologic differences but also with the isolation of the natural places, far distant one from another.
Gymn. spegazzinii is the variable sort with the disjunctive area of occuring, going from the north to the south with length ca 325 km, broad somewhere to 70 km. The most southern place of occuring is Capillitas, the most northern place of occuring is at Quebrada de Toro. They aremountainous plants which grow in very rocky soil, often in only sand, the highest altitude is at Encrucijada 3.400 m. We could think that it is cold weather in these levels, we must not forget geographical situation when the glowing sun makes the sand in which Gymn. spegazzinii grows hot more than 50°C. The gymno-grower from Prostějiv Rudolf Frélich knows those conditions well from finding places observing and even the plants have been beautiful, he is not glad to remember the midday hell. Growing in culture depends on these data – the group of the plants need the soil without peat with the biggest portion of sand. It is necesary to watch the long-time weather prediction before watering them and it is better to let the plants dry before becoming cold. Overwet and cold substrat is the worst what we can make for these plants.
The older collects, including Frič´s, have not been from the whole occuring area and the specimens which have been imported to our collections have originated only from several localities. It hasbeen the main cause of the distorted sight to the whole variability of the sort. The most beautiful specimens with the wild spination „overpacked“ the whole plants, have been described by Backeberg like var. major. This taxon occurs in the area near La Angostura, however, the most beautiful specimens occur near Los Molinos; some gymno-growers say that they are already no „majors“ but „colonels“. However, there is straight proportion here for growing – the more spined specimens – the more difficult growing and slower growth. Fričhas stated for some other specimens the name Gymn. horizonthalonium, however, he has not described them and dr. Valníček, gymno-grower from Prague of the last century, proposed for them in 1965 the level of the variety. It is very characteristic taxon which differs from the type with smaller growth, more flat ribs, brown epidermis, wooly top and with shorter, arch-like curved spines, and how it is evident from the name, it resembles Echinocactus horizonthalonius. However, it is sometime mistaken and how there aremany travellers here who has visited the finding places, there are also many subjective sights and they are specimens from various places marked like Gymn. horizonthalonium. Another interesting form is Gymn. spegazzinii from Quilmes, seedlings are nearly black, strongly pressed spines to the body are also black and it is maybe the slowest growing gymnocalycium. The list of the names of the travellers would be very great and also the list of the field numbers would be not only for one page. It is so favourite taxon to which it is given greater attention not only in the collection but also in the literature.
The variability of the taxon is especially in the number, length, strength, spines colouring and their curving. We can see the forms with three, five, seven, nine and even eleven spines. The length of the spines is from 10 to 30, exceptionally to 50 mm. Colour is also variable: from white over pink, dirty red, brown, to pitchblack, straw-yellow, and some forms have the spines even bicoloured, light with dark tops. It is possible to occur some specimens with the centrals, how it is mentioned by Schütz in hs Monography, the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen in Germany has got in the sixties of the last century one consignment of Gymn. spegazzinii with 870 plants and only 8 specimens had centrals in some areoles. If we make some selection and if we pollinate the same forms, for example with white spines, or with long spines, or horizonthal ones, we get the offspring very uniform and even in the ather generations often stable. The stableness is highr by repeating sowing.
If we see so many field numbers, an idea can come to us that there are business influences even here and money is only at the first place again. I do not mention at the finding places the notes like „right riverside“ or „left riverside“. It can be at the and that we will have from one plant-bed 20 field numbers of the same gymnofil.
Gymn. spegazzinii var. major. Backeberg has held this variety for identical with the plants which Hosseus had mentioned from the higher altitudes round 2.500 m of Quebrada del Toro. How it is mentioned in the main text, the variety occurs mainly in the Los Molinos valley and in the area of La Angostura.
Gymn. spegazzinii var. punillense. It differs from the type with closer staying ribs (to 30 on old plants), spines 9 (7) usually shorter, close pressed, yellowish gray, and with pastel pink flowers.
Gymn. spegazzinii ssp. sarkae. The occurence on the stony to sandy slopes with the uneven profiles with the seldom growing of the shrubs, grass occurs only slight. Rain is away very bald. Single specimens can reach to 25 cm in diameter. Very isolated population with big quantity of plants, because it has not been often visited by the collectors, who can not grow plants from seeds too much. It is quite new find of the population with very characteristic specimens, which differ from for the time being known and properly studied members of the sort spread in the very expanded area. The individuality of this taxon has been confirmed also with the proper interest of some prominent gymno-growers, who are on the other hand the opposers of the publications AR. It differs from the type mainly with different seeds, violet epidermis, very pressed dark spines, etc.
Gymn. spegazzinii fa. unguispinum. It differs conspicuously with the spination from the nominal variety of the base sort. Spines are short, only 3 – 8mm long, only slightly curved, to direct. Very striking form with the attractive appearance. Even this description of the home origin has been subjected with the great criticism, however, everybody wants to have it in one´s collection. For the adorers of the big labels right orthography of the taxon name: Gymn.spegazzinii subsp. spegazzinii var. spegazzinii forma unguispinum Slaba.
Gymn. spegazzinii var. recii Milt
Cactaceae etc. (Slovakia), 2017/1, p.33-36.
Roots: The main root slightly beet-shaped, very long, with little number of lateral roots, which are growing abudantly only from the end parts of the main root in greater depth.
Stem single, very flatly globular, 7 – 10 (- 20) cm in diameter, 3 – 8 cm high, partly in soil plunged, top pressed, spined and with wool. Epidermis on young plants deep greenblack, later bronze blackgreen. Ribs 10 – 13 (- 18), 1 cm broad at the top, 1,5 – 2 cm broad at the base, 3 – 5 mm high near the top, quite flat at the base, one from another divided by only slightly corrugated cuts, the cuts quite imperceptible at the base. Areoles elliptic, 3 mm broad and 5 – 7 mm long, only slightly pressed, with rich grayish yellowwhite felt at first which covered the whole depression of the top, areoles yellowish gray later and at the end whitegray, bald, 1,5 – 2,5 cm apart.
Spines 5 – 7, radiating, needle-shaped, 2 – 3 pairs into sides, 1 down directing; side pairs up curved, at some specimens slightly down directing, slightly outstanding and then back to the stem curved, sometimes to the stem pressed, the spines reach the axis of the adjoin areoles or they exceed the axis, the spines of the adjoin areoles interwined one another, the upper spine exceeds upper areole, the length 2 – 3,5 cm, blackbrown in new growth, blackhorn coloured later, some lighter at the base, darker at the tops. On older specimens the spines claw-shaped of the same number, curved to the base of the stem and very adpressed, adjoining only cuts among ribs.
Flower: Pericarpel purpleblue, slightly hoarfrosted; fruit plumblue.
Homeland: Argentina, the Province of Tucuman, near Quilmes, resp. Ruinas de Quilmes.
It differs from the type of the sort by the colour of the pericarpel, colour of the epidermis which is quite evident already since the seedling of the first year and by the pitchblack colour of the spines.
Holotype: holotype deposited in herbarium OLM section Botany, No. B 171479, type culture under No. 96Q in collection of cacti (owner Ivan Milt), plants from imported seeds collected at type locality (Quilmes, Argentina).
Etymology: Named in the honour of Mr.Ing. Michal Rec, the president of the Olomouc Cactus Club (he is 40 years old).
Gymn. spegazzinii fiambalense (Gymn. sp. Palo Blanco)
Several our gymnofils travelled and searched round the year 2010 the other finding places where it had not been expected no gymnos at all before. And for all that! Near Palo Blanco in the province of Catamarca several our gymnofils have searched new form close to Gymn spegazzinii which is held by them for an interstage between the taxa Gymn spegazzinii and Gymn pugionacanthum (= Gymn catamarcense sensu lato). The plants are slightly various with regard to the altitude. However, without the concern to this first plant rowing there is already the solitary opinion here that it is Gymn guanchinense. Who knows the old right Gymn guanchinense, he would not be bold to connect it with Gymnocalycium from Palo Blanco no in the most horryfied dream. I have not in my mind to comment the idea like this too much, I quote only from the letter of another traveller: „I tried only to prove to him last year that his speculation as to the new find from Palo Blanco like about the original Gymn guanchinense is nonsens. In the book of Mr Crkal where there are the quotes and writings from the Frič´s diary, it is quite evident that he had found the plant in Cuesta Guanchin in La Rioja and the later Schütz´s datum in the first description about the finding place – Rio Guanchin is mistaken. More, Frič had never been in this area of Catamarca. When K…..has visited me, he made some photos of the plants which I have from the seeds from you. They are really agreeing with VS 39 from Cuesta Guanchin. I have shown him else in Crkal (Lovec kaktusů = The Hunter of Cacti) the quotes even with the mistaken over-writings from the diary (gualichense on the place of guanchinense and nidus on the place of nidulans)“. So the letter of the gymnofil XX. Well, dear friends, do not yield to a scare. I hope personally that the new find from Palo Blanco will be described as the subspecies of Gymn spegazzinii at least.
Shortly and endly: The opinion that the finds from Fiambala (Palo Blanco) are Gymn guanchinense, is quite inacceptable. It was described like Gymnocalycium schmidianum ssp. asperum in January 2015 – see the Mazanensia.

Gymn. spegazzinii El Obelisco
Gymn. spegazzinii El Obelisco

Gymn. spegazzinii VS El Obelisco
Gymn. spegazzinii VS El Obelisco

Gymn. spegazzinii JO Quilmes
Gymn. spegazzinii JO Quilmes

Gymn. spegazzinii fa ruberrimum (made in Modřany)
Gymn. spegazzinii fa ruberrimum (made in Modřany)

Gymnocalycium cardenasianum Ritter

Taxon 13, 4, 1964

Tělo šedozelené, v mládí ploché, později kulovité, nebo poněkud protáhlé, květuschopné asi 12 – 28 cm silné, 5 – 20 cm vysoké, s malouh, rychle se zužující kořenovou řepou, spodní část těla zapuštěná do půdy; temeno neotrněné, prohloubené. Žebra 13 – 21, přímá, velmi tupá a velmi plochá, 2 – 5 cm široká, 5 – 10 mm vysoká; směrem dolů k základně žeber jsou skoro úplně plochá; často se tvoří kristátní formy s užšími žebry; nad areolami často slabá příčná rýha; pod areolami bývá malý, víceméně vyvinutý bradovitý výstupek; časem se žebra posouvají ve směru délky poněkud dohromady a příčné rýhy jsou zřetelnější; podélné zářezy přímé. Areoly oválné, 5 – 10 mm dlouhé, 1 - 3 této délky široké, vzdálené od sebe 5 – 15 mm, vystouplé, zpočátku s šedou plstí.
Trny silné až polosilné, tuhé, vždy silně zahnuté, v mládí směřují k tělu a jsou navzájem propletené, u starých rostlin často pokroucené a více odstávající, u mladých I květuschopných rostlin jen okrajové, u starších rostlin ještě 1 nebo 2 střední, poněkud delší, silnější a více ohnuté než okrajové, s ohybem většinou vzhůru; okrajové trny většinou 3 – 6, dlouhé 3 – 6 cm, střední 1 – 2, dlouhé 5 – 8 cm, střední trn je často nejvyšší, zatímco horní část areoly je bez trnů; barva trnů černošedá nebo červenošedá, většinou na špici tmavší, záhy sešednou.
Květy z temene, 5 cm dlouhé, nevonící, otvírají se až k odpoledni a často se mohou jen těžko otevřít, protože jim v tom brání trny. Semeník 11 mm dlouhý a silný, se zúženou základnou, bledě šedozelený, s polokulatými, bledě načervenalými přiléhajícími šupinami asi 5 mm širokými a ca 3 mm dlouhými, s nepatrnou tmavě červenou špičkou, holý, vně dost zřetelně odsazený od trubky. Nektarová komora purpurová, s purpurovým dnem, 3 mm dlouhá a široká, avšak těsně kolem silné čnělky bazálními tyčinkami polouzavřená, nahoře bez vystouplého okraje s málo nektarem. Horní část trubky šedozelená, uvnitř nálevkovitá, avšak otvor asi o 1 mm zúžen, 20 mm dlouhá, otvor asi 16 mm široký, šupiny jako na semeníku, horní jsou bez špičky. Tyčinky světle purpurové, 6 – 10 mm dlouhé, spodní kratší, rozmístěné pravidelně až k okraji, prašníky velké, citronově zbarvené, nahnuté směrek ke středu a ke čnělce a jsou asi 7 mm pod okrajem trubky až asi do poloviny výšky korunních lístků, pyl citronově žlutý, čnělka asi 2 mm silná, asi 14 mm dlouhá, z čehož připadá asi 4 mm na 15 světle žlutých, poněkud zašpičatělých, k sobě nakloněných bliznových laloků. Korunní lístky 2 cm dlouhé, 6 – 9 mm široké, nejvnitřnější o něco kratší, největší šířka je asi ve tří čtvrtinách délky, u základny zúženy na 2 – 3 mm a odtud se rozšiřují pravidelně směrem nahoru, konce krátce zašpičatělé, konce vnějších více zaoblené, korunní lístky nejsou široce rozprostřeny, směrem dolů bledě purpurové, ke koncům skoro bílé, avšak s bledě načervenale hnědavým středním páskem, nejzevnější přecházející v šupiny více šedozeleně červenavé.
Plod 17 – 22 mm široký, šedozelený, modře ojíněný, na základně většinou slabě načervenalý, dole silný, horní třetina většinou trochu užší, s pevně sedícím zbytkem květu. Plod praská ve zralosti odspodu asi až do dvou třetin výšky. Semena 1 mm dlouhá, 0,8 mm široká a 0,7 mm silná, dorzálně silně vydutá, ventrálně nevydutá, testa načervenalá, s malými černými bradavkami, hilum bílé,bazální přes celý obvod semene a poměkud prodloužené na ventrální stranu.
Domovina: Carrizal, provincie Mendez, Bolivie.
Ritter dále uvádí že severně od typu mezi El Puente San Juan a Chayasa roste zvláštní forma, která dosahuje průměru 34 cm a má slabší a kratší trny. Ritter našel rostliny jako první roku 1953 a označil je svým polním číslem FR 88. Jeho sestra Hildegart Winter v Německu je uvedla ve svém katalogu pod jménem nejprve Gymn. cardenasii. Jméno pak změnil Ritter na Gymn. cardenasianum s odůvodněním, že nálezcem byl údajně prof. Cardenas. Latinskou diagnozu Ritter uveřejnil v časopisu Taxon, obsáhlý německý popis až ve svém díle Kakteen in Südamerika.
Hlavním místem výskytu bylo okolí obce Carrizal v jižní Bolívii. Koncem minulého století nastal cestovatelský boom a místa výskytu navštívilo mnoho kaktusářů. Tak byla objevena další místa výskytu i v širším okolí Carrizal a dále na jih až po obec Palquiyo, a výskyt taxonu byl zjišťován stále dále na východ až po Rio Taraja u obce Parokia, kde jsou již tyto formy považovány mnohými gymnofily za Gymn. armatum. Pravé Gymn. armatum odpovídající popisu Rittera však bylo objeveno až kolem roku 2005 v Rio Paichu, a rostliny od Rio Taraja habitem patřící spíše ještě ke Gymn. cardenasianum by bylo možné považovat za Gymn. cardenasianum var. horridispinum n.n. KK 715. Gymn. armatum je bezesporu příbuzné s tímto taxonem a bude o tom pojednáno u Gymn. armatum. I když je Gymn. cardenasianum příbuzné s Gymn. spegazzinii, jsou mezi oběma taxony tak značné rozdíly a jejich území jsou zcela oddělena bez jakéhokoliv styčného bodu, které oběma taxonům poskytují plné oprávnění na postavení samostatných druhů, nehledě ke zmatkům při uvádění do života všelijakých “megadruhů”. Proto zde Gymn. cardenasianum takto uvádíme a nebereme v úvahu jako odůvodněnou kombinaci: Gymn. spegazzinii subsp. cardenasianum (Ritt.) Kiesling et Metzing.
Výsledkem badatelské činnosti českých kaktusářů byl mimořádný nález osamocené populace Gymn. cardenasianum asi 60 km na jih od Carrizal na horském výčnělku při soutoku řek Rio Grande a Rio Higuerita, která se zatím nedáspolehlivě identifikovat a dají se tedy očekávat nálezy i na dalších místech. V okolí obce Carrizal dochází v důsledku nárůstu počtu obyvatel k rozšiřování zemědělských políček a tak je populace Gymn. cardenasianum pleněna domácím obyvatelstvem. Jeden z našich cestovatelů dostal pravděpodobně úpal a pokusil se vžít do role zachránce matky přírody a jí stvořených rostlin a snažil se jimi vykopané rostliny opět nedaleko zasadit, ovšem byl spatřen a zřen bedlivými zraky místních chasníků - zelinářů a nakonec byl rád, že jej tam nezmlátili a unikl s nepoškozenou tváří.
Firma Winter krátce po sběru nabízela semena tohoto taxonu, který pak byl ve sbírkách ještě dlouho vzácný, z prvních sběrů však byly vypěstováni jedinci s hnědými trny a až z dalších výsevů byly vypěstováni jedinci žlutotrnní, kteří dnes ve sbírkách převládají, zatímco původní exempláře s hnědým otrněním jsou stále vzácnější. Ve sbírkách kvetou semenáčky až po 8 – 10 letech, roubovanci pochopitelně dříve. Květy se rozevírají až po poledni, kdy jim jde k duhu vedro skleníku či pařeniště, za plného slunce. Kvetou až koncem jara až začátkem léta, kvetou zato až do konce října a semena se sklízí společně s Gymn. spegazzinii jako jedny z posledních gymnokalycií. Plody praskají podélně a semeno je v podstatě všechno vytlačeno ven z plodu na okraji plodového masa v prasklině. Po dozrání plodu je třeba semena brzy dostatečně ošetřit. Pokud plod necháme se semeny někde ležet, je pulpa (plodové maso) okamžitě napadena plísněmi a semena se takto znehodnocují.
Další nálezy: RCB 176; KK 676 Carrizal, KK 715 var horridispinum; SE 88 Carrizal; LH 657 Tupiza; Lau 929 Carrizal; STO 955 Animas, STO 1005 El Puente-Carrizal; R 945; VS 304 3 km již od Carrizal, VS 305 sev od Carrizal; JO 193 Carrizal, JO 394 před Carrizal, JO 604 již Carrizal, JO 605 n Carrizal; MT 06-056 Carrizal.

Gymn. cardenasianum brown spines
Gymn. cardenasianum brown spines

Gymn. cardenasianum blond
Gymn. cardenasianum blond

Gymn. cardenasianum horridispinum KK
Gymn. cardenasianum horridispinum KK

Gymn. cardenasianum sbírka Rudolf Frélich
Gymn. cardenasianum sbírka Rudolf Frélich

Gymn. cardenasianum nová forma z Isque
Gymn. cardenasianum nová forma z Isque

Gymn. cardenasianum extra dlouhé trny ze semen od Strigla
Gymn. cardenasianum extra dlouhé trny ze semen od Strigla

Gymn. cardenasianum – summary:
Ritter has also mentioned that the special form has grown northof the type between El Puente San Juan and Chayasa which has reached the diameter of 34 cm and has had weaker and shorter spines. Ritter found the plants like the first in 1953 and he marked them with his field number FR 88. His sister Hildegart Winter in Germany has mentioned them in her catalogue at first under thename Gymn. cardenasii. Then Ritter has changed the name to Gymn. cardenasianum with the reason that it has been said the finder had been prof. Cardenas. Ritter has published the Latin description in the journal Taxon, the extensive German description only in his book Kakteen in Südamerika.
The main finding place has been the environs of Carrizal in the southern Bolivia. The traveller boom started in the end of the last century and many cactophils has visited finding places. The other places of occurence have been found even in more broad environs of Carrizal and far to the south to the village Palquiyo and the occurence of this taxon has been found far to the east as far as Rio Taraja at the village Parokia where these forms are held by some gymnophils already for Gymn. armatum. However, the true Gymn. armatum agreeing with the description of Ritter was found only round 2005 in Rio Paichu, and the plants from Rio Taraja belonging more to Gymn. cardenasianum would be possible to hold for Gymn. cardenasianum var. horridispinum n.n. KK 715. Gymn. armatum is indisputable related with this taxon and it will be mentioned at Gymn. armatum. Even if Gymn. cardenasianum is related to Gymn. spegazzinii, there are so great differences between both taxa and their areas are quitedivided without any connecting point and all these data make both taxa possible the level of the independent sorts, regardless of the confusions in introducing various “megasorts”. Therefore we mention here Gymn. cardenasianum like this and we do not hold the combination: Gymn. spegazzinii subsp. cardenasianum (Ritter) Kiesling & Metzing.
The result of the observing of Czech cactophils has been the extraordinary find of the isolated population of Gymn. cardenasianum about 60 km south of Carrizal on the mountainous headland at the confluence of the rivers Rio Grande and Rio Higuerita, then we can wait some finds on anotherplace. The agricultural fields are bigger for the sake of bigger number of citizens of Carrizal and so the population of Gymn. cardenasianum is plundered by them. One of our travellers has tried the hoed plants to place again not so far, however, he has been sighted and he has been endly glad that he has fled with the uninjured face.
The firm of Winter had offered the seeds shortly after finding the taxon and which has been rare in collections long time else, however, the specimens with brown spines have been grown from the first finds and the specimens with yellow spines have been grown only from the other sowings which dominate in the today´s collections, while the original plants with brown spination are more and more rare. Seedlings flower in the collections only after 8 – 10 years, grafted ones comprehensible sooner. The flowers open only after midday when the hot weather in greenhouse is good for them, and only when itis full sun. They flowers only at the end of Spring or on the start of Summer but they flower to the end of October. We can harvest the seeds common with Gymn. spegazzinii like some of the last gymnocalyciums. The fruits burst lengthwise and the seeds are substantially all pushed out of the fruit on the margin of the pulpa in the split. It isnecessary to treat the seeds sufficiently after fruit rippening. If we let rest the fruit with seeds somewhere, the pulpa is immediately attacked witha mould and seeds become less valuable.

Gymnocalycium armatum Ritter

Kakteen in Südamerika II, 662, 1980

Tělo neodnožující, šedozelené, tvrdomasé, květuschopné silné 4 – 12 cm, v přírodě málo vysoké, silná kónická řepa. Žebra 8 – 15, široká 15 – 30 mm, vysoká 4 – 7 mm, nepatrně rýhovaná, rýhy napříč žeber a úzké, hrbolce chybí nebo jsou až asi 4 mm vysoké, ploché, zaoblené. Areoly 6 – 10 mm v průměru, okrouhlé s šedouplstí, jsou na hrbolcích, pokud jsou vyvinuty, 5 – 10 mm volná vzdálenost.
Trny velmi silné a pevné, odstávající, hnědé až téměř černé, okrajové trny 3 – 6, většinou 4 – 7 cm dlouhé, nejsilnější dole, většinou všechny zahnuté, někdy s poněkud zahnutými konci; střední trn chybí, nebo 1, zřídka 2, stejné.
Květy na temeni 3 – 4 cm dlouhé, jen při teplém počasí se otevírající málo hodin více dní, nevoní. Semeník polokulovitý, 3,5 – 6 mm dlouhý, 6 – 9 mm silný, s několika málo nazelenalými nabo načervenalými, bíle lemovanými šupinami, které jsou širší než delší, v délce 2,5 – 3 mm. Nektarová komora purpurová, 1,5 – 2 mmdlouhá, lemovaná podél stěny nektariemi, nahoře skoro uzavřená tyčinkami. Horní část trubky poněkud nálevkovitá, 12 – 18 mm dlouhá, nahoře stejně široká, uvnitř purpurová, zevně šedozelená, s většími zaokrouhlenými šupinami. Tyčinky světle purpurové, bazálně tvoří prstenec asi 5 mm, nad tím je mezera asi 3 mm vysoká, ostatní tyčinky až po okraj jsou poněkud delší, směřují dovnitř, takže krémové prašníky tvoří skoro dutou kouli okolo blizny. Pestík bez blizny 6 – 7 mm dlouhý, nažloutlý, s 8 – 11 bliznovými laloky dlouhými 3 – 5 mm, které jsou zpočátku uzavřeny, později široce rozevřené. Korunní lístky 12 – 15 mm dlouhé, 5 -7 mmširoké, dole velmi úzké, nahoře zakulacené nebo krátce špičaté, střední proužek směrem dolů purpurový, ke konci nahnědlý, široké bílé nebo růžové okraje, vnitřní korunní lístky vzpřímené, vnější široce rozložené.
Plod asi 15 – 20 mm dlouhý, 7 – 10 mm široký, zelenkavý. Semena 1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká, načervenale černá, velmi hustě hrbolatá, dorzálně silně zahnutá, hilum bílé, na ventrální straně dlouhé, s velkým mikropylárním otvorem.
Domovina: El Paicho, provincie Mendez, Bolívie. FR 1131.
Taxon jako první objevil Friedrich Ritter roku 1962 , semena ani rostliny se do Evropy nedostaly a tak byl druh dlouhou dobu zahalen tejemstvím. Jako jednomu z mála se podařilo navštívit F. Rittera v jeho bydlišti v Jižní Americe prof. A.F.H.Buiningovi. Ten pak přijal pozvání tehdejšího Svazu českých kaktusářů a přednášel v tehdejším Gottwaldově, dnes opět Zlíně, na sjezdu kaktusářů roku 1970. Zde jsme měli tedy možnost spatřit diapozitivy dvou krásných rostlin Gymn. armatum, které vyfotil Buining u Rittera. Pak zase vše utichlo a museli jsme čekat až na nové tisíciletí, kdy se konečně podařilo nalézt několika německým a českým kaktusářům nezávisle na sobě stanoviště skutečného Gymn. armatum v údolí Rio Paichu, v oblasti severovýchodně od stanovišť Gymn. cardenasianum. Další stanoviště Gymn. armatum bylo nalezeno u Tomayapo, jihozápadně od oblasti typu Gymn. armatum. Zda lze považovat populaci vyskytující se v oblasti Rio Taraja za Gymn. armatum nebo za silněji vytrněné Gymn. cardenasianum, je otázkou.
Na tomto místě uvádíme Gymn. armatum jako samostatný druh, nepochybně nejblíže příbuzným je Gymn. cardenasianum, od kterého se liší hlavně daleko menšími květy, většími semeny, silnějším a odstávajícím otrněním, a menším tělem. Na základě příbuznosti vzdálené či blízké vznikla řada kombinací, jako Gymn. cardenasianum forma armatum (Ritter) H. Till & Amerhauser, Gymn. spegazzinii subsp. armatum (Ritter) J.J.Halda & V.Šorma, kdy se dokonce druhý z autorů od kombinace distancoval a hned nato publikoval kombinaci další, a to opět pro milovníky velkých cedulí Gymn. spegazzinii subsp. cardenasianum var. armatum (Ritter) Slaba & Šorma. Jak již bylo uvedeno, není tato práce cílená pro propagaci “megadruhů”, a jelikož Gymn. spegazzinii a Gymn. cardenasianum vedeme jako samostatné, zcela jasně definovatelné druhy s naprosto oddělenými areály, považovali bychom jako jedinou přijatelnou kombinaci Gymn. cardenasianum Ritter subsp. armatum (Ritter) Milt stat. et comb. nova, jako basionym k tomu náležející Gymn. armatum Ritter. Zda je která kombinace více či méně nadhodnocená, záleží na subjektivním názoru, tak jako další pěstitel totéž může označit za podhodnocené. Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí kombinaci Gymn. cardenasianum ssp. armatum (Ritter) H. Till ined. Tato idea tak vstoupí v platnost, neboť zveřejnění mého návrhu v elektronické podobě nečiní takový návrh platným.
Pěstování semenáčků nepatří k těm snadnějším, rostlinky dosahují jen třetinové velikosti v porovnání se stejně starými jedinci Gymn. cardenasianum nebo “Gymn. armatum” z Rio Taraja, semenáčky se většinou roubují, a hned po několika týdnech vytvářejí velmi silné a zářící otrnění, které vždy zaujme a nedá se přehlédnout. Dá se proto označit za klenot celého rodu.
Další nálezy: VS 300 Parokia Rio Taraja, VS 309 Tamboyo, VS 503 Tamboyo, VS 579 Rio Paichu Centro; JO 600 Parokia Rio Taraja Puno 2850 m, JO 1219/1 Paichu Centro-San Antonio; FR 1131; LF 278 n Tomayapo; JS 309 Tamboyo; Sl 26-06 Paichu Centro; MT 06-055 Tomayapo; MS 375 Rio Paichu.

Gymn. armatum
Rozdíly v růstu stejně starých semenáčů Gymn. armatum:
vlevo 2 řady Gymn armatum Rio Paichu Centro, vpravo 2 řady Gymn armatum Rio Taraja Puno.
The differences in growing speed of the same old seedlings:
left 2 rows of Gymn armatum Rio Paichu Centro, right 2 rows of Gymn armatum Rio Taraja Puno

Gymn. armatum Rio Paichu
Gymn. armatum Rio Paichu

Semenáč Gymn armatum Rio Paichu
Semenáč Gymn. armatum Rio Paichu

Gymn. armatum VS 300 brown spines
Gymn. armatum VS 300 brown spines

Gymn. armatum Rarokia, Rio Taraja
Gymn. armatum Rarokia, Rio Taraja

Semenáčky Gymn. armatum od Parokia
Semenáčky Gymn. armatum od Parokia

Stanoviště Rio Paichu Centro prozkoumal také ing. Miroslav Sochůrek a lokalitu popisuje takto:
Je to velice suchá oblast, teren tvoří velmi propustné horniny - vyvrásněné metamorfované sedimenty - erodované břidlice a opuky. Celá lokalita je asi 100m dlouhý, mírný svah se zlomky břidlice v několikacentrimetrové vrstvě, šířka asi 20m. Rostliny mají trny od světlé barvy po načernalou. Většina okolních svahů nebo kaňonů je bez porostu, kromě kaktusovitých, pouze na dně údolí je splavená zúrodněná vrstva, schopná delší čas zadržet vodu, takže jsou zde vidět fíkovníky ale třeba i broskvoně. Místopis tam není nějak značen ale podle Googlu je od lokality vzdušnou čarou vzdálena osada Hornos 3km a Huerta rovněž 3km. Jenomže je to chůze na dlouho. Příjezdní cesta je docela příjemná, bez nebezpečných úseků. Před obcí je vádí, kde je stráň s Jatrophami a stěna řečiště obsahuje blosfeldie.

autor fotografií ing. Miroslav Sochůrek
Osada v Paichu Centro
Osada v Paichu Centro

Paichu Centro
Paichu Centro

Gymn. armatum u Paichu Centro
Gymn. armatum u Paichu Centro

Naleziště armat u Paichu Centro
Naleziště armat u Paichu Centro

Gymn. armatum v břidlici
Gymn. armatum v břidlici

Gymn. armatum u Paichu Centro
Gymn. armatum u Paichu Centro

Gymn. armatum u Paichu Centro 2626 m
Gymn. armatum u Paichu Centro 2626 m

Gymn. armatum
Gymn. armatum

Gymn. armatum
Gymn. armatum

Gymn. armatum
Gymn. armatum
Niva v Paichu Centro
Niva v Paichu Centro

Paichu Centro
Paichu Centro

Gymn. armatum u Paichu Centro
Gymn. armatum u Paichu Centro

Gymn. armatum v břidlici
Gymn. armatum v břidlici

Gymn. armatum u Paichu Centro
Gymn. armatum u Paichu Centro

NiGymn. armatum u Paichu Centro
Gymn. armatum u Paichu Centro

Gymn. armatum - mladá rostlina
Gymn. armatum - mladá rostlina

Gymn. armatum
Gymn. armatum

Gymn. armatum
Gymn. armatum

Pod nalezištěm Gymn. armatum
Pod nalezištěm Gymn. armatum

Gymn. armatum – summary:
Friedrich Ritter found the taxon like the first in 1962, seeds and plants have not went to Europe and then the sort has been long time veiled with a secret. Prof. A.F.H. Buining has been succesful like only one of few persons to visit Friedrich Ritter in his house in the South America. After it he has been invited by the Czech Cactus Society at that time and he had one speech in Gottwaldow, now Zlín again, on the Czech cactophil meeting in the year 1970. We had possibility to see here the dias of two beautiful plants of Gymn. armatum which had been photographed by Buining at Ritter. Then everything has been silent and we had to wait even to new millennium when several German and Czech cactophils were succesful to find the finding place of right Gymn. armatum in the valley of Rio Paichu, in the area north-east of the finding places of Gymn. cardenasianum. Another finding place of Gymn. armatum has been found at Tomayapo, south-west of the type area. There is one question here if it is possible to hold the specimens occuring in the area of Rio Taraja for Gymn. armatum or for some more strongly spined Gymn. cardenasianum.
We mention Gymn. armatum like the independent species here, the closest related to Gymn. cardenasianum without any doubt, from which it differs mainly with much smaller flowers, bigger seeds, stronger and outstanding spination and with smaller body. Many combinations came into existence on the base of close or far affinity, like Gymn. cardenasianum fa. armatum (Ritter) H. Till & Amerh., or Gymn. spegazzinii ssp. armatum (Ritter) J.J. Halda & Vlad. Šorma when the second author has even surrendered off this combination and he has immediately published another combination again for the lovers of big labels – Gymn. spegazzinii subsp. cardenasianum var. armatum (Ritter) R. Slaba & V. Šorma. How it has been already mentioned, this work is not for some propagation of “megasorts”, and as we hold Gymn. spegazzinii and Gymn. cardenasianum like the independent, quite clearly defined sorts with quite divided areas, we would hold like only one acceptable combination Gymn. cardenasianum Ritter subsp. armatum (Ritter) Milt comb. et stat. nov., like the basionym for it Gymn. armatum Ritter. It depends only on the subjective meaning if some combination is more or less overvalued – another grower can judge the same like undervalued.Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned new combination Gymn. cardenasianum ssp. armatum (Ritter) H. Till ined and this idea becomes valid.
Seedling growing is not the easiest, little plants reach only 1/3 size in the comparison with the same old specimens of Gymn. cardenasianum or “Gymn. armatum” from Rio Taraja, seedlings are seen mostly grafted and they make immediately after several weeks very strong and shiny spination which also assumes and it is not possible to omit it. Therefore it is able to mark it like a jewel of the whole genus.

Gymnocalycium bayrianum Till

Kakteen und andere Sukkulenten 222, 1967

Tělo stlačeně kulovité, modrozelené až zelené, předložení jedinci 6 – 12,9 cm v průměru. Temeno mírně prohloubené, většinou jej trny nepřekrývají. Kořen krátce řepovitý. Žebra 6 – 10, později vsouvá další žebra, přímá, na základně velmi široká (asi 30 mm) a velmi plochá, směrem k temeni poněkud vyvýšená a slabě hranatá, nad areolami příčná rýha. Areoly od sebe asi 2 cm vzdálené, při vyrůstání jsou pokryty huňatou nažloutlou plstí, která později šedne a mizí.
Otrnění: Okrajové trny 5, asi 25 – 30 mm dlouhé, většinou kulaté, někdy poněkud hranaté, lehce přihnuté k tělu, silně píchající, 2 nejvyšší směřují šikmo vzhůru, 2 střední šikmo dolů a nejspodnější jeden přímo dolů. Při rašení světle hnědé s tmavou špičkou, později šednou. Někdy byl pozorován střední trn 35 – 45 mm dlouhý.
Květy v blízkosti temene, z horních otrněných areol, nálevkovité, plně se otevírají, celá délka (měřeno na 4 jedincích) 62 mm, 40 mm v průměru, krémově bílé, s hedvábným leskem. Receptakulum krátké, 16 mm dlouhé, 10 mm v průměru, šedozelené, hustě pokryté polokulatými, lila růžovými šupinami, protáhlé, červenohnědozelené, v dalším průběhu stejné barvy jako receptakulum, avšak se šeříkově růžovým lemem. Vnější okvětní lístky lopatkovité, asi 22 mm dlouhé, 8 mm široké, krémově bílé,s širokým kovově lesklým středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, asi 27 mm dlouhé, 6 mm široké, krémově bílé s hedvábným leskem a načervenalou základnou. Tyčinky velmi jemné, dlouhé, bílé; nejspodnější řada přiléhá ku čnělce a tak uzavírá nektarovou komoru, ostatní jsou seřazeny nad sebou, přiléhající ke stěně trubky, čnělku daleko přesahující. Prašníky světle žluté. Čnělka dosahuje polovinu délky trubky, 11 mm, s bliznou 16 mm dlouhá, 1,6 mm v průměru, nazelenale žlutá, s 11 laloky blizny stejně zbarvenými. Nektarová komora hluboká a úzká, na základně se sotva rozšiřuje. Dutina semeníku žaludovitá, 8 mm dlouhá, 4,5 mm široká, bílá, naplněná rozvětvenými chámovými provazci.
Plod oválný, mírně hranatý, šedozelený, modře ojíněný,asi 25 mm dlouhý, 16 mm v průměru, osázený malým počtem širokých světle šeříkově růžových šupin, otevírající se po délce. Semeno malé, podlouhlé, lehce zahnuté, o průměru 0,8 – 1 mm. Testa matně červenohnědá, s jemnými bradavkami, mezi nimiž jsou rýhy. Hilum oválné, poněkud prohloubené, bez zesíleného okraje, mikropyle poněkud vyvýšené.
Domovina: Argentina,Tucuman, u Mediny v pohoří Cerro Medina, 1.000 – 1.500 m n.m.
Profesionální sběratel kaktusů žijící v Tucumanu Schickendantz nalezl taxon jako první. Roku 1964 poslal 20 rostlin importérské firmě Karlheinz Uhlig v německém Rommelshausenu u Stuttgartu, kde je pan Uhlig spravedlivě rozdělil: 5 rostlin si nechal, 5 rostlin koupil Hans Till, 5 koupil Franz Bozsing a 5 obdržela Botanická zahrada v Linci. Rostliny přišly do Německa s označením Gymn. sp. Cerro Medina, tři roky nato popsal rostliny Hans Till z Attersee na počest tehdejšího presidenta rakouského spolku kaktusářů GÖK Alfreda Bayra, který bydlel v Linci.
Rostliny tohoto druhu jsou mírně variabilní v otrnění a v barvě epidermis, obzvláště vynikají jedinci s epidermis jasně zelenou se žlutozeleným nádechem a se silným otrněním. Dopracovat se k nim znamená více vysévat a vytoužené krasavce získat výběrem. Variabilita se však týká jen tohoto taxonu, který nelze s jinými příbuznými zaměnit. Opět zachováváme postavení druhu, jelikož tento taxon je odlišný jak vzhledem, tak i květy, a v neposlední řadě zcela odděleným územím výskytu, kdy se areál nedotýká areálu Gymn. cardenasianum, ani areálu Gymn. spegazzinii. Pokud bychom sloučili tyto tři taxony v jeden “megadruh”, mohli bychom pak přidat Gymn. pugionacanthum a tak dále..........
Další nálezy: KH 299 El Tala salta; GN 69/169 Sierra Medina, GN 88-045 La Hoyada; Lau 447 Sierra Medina; JL 250 El Tala; P 399 Tucuman; STO 641 El Brete; MT 07-311 El Tala, MT 07-313 Cerro Medina hranice, MT 07-314 dtto.

Gymn. bayrianum
Gymn. bayrianum

Gymn. bayrianum
Gymn. bayrianum

Gymn. bayrianum trojhlavý jedinec
Gymn. bayrianum trojhlavý jedinec

Gymn. bayrianum – summary:
The proffesional hunter of cacti living in Tucuman Schickendantz has found the taxon like the first. He sent 20 plants in 1964 to the importing firm of Karlheinz Uhlig in German Rommelshausen near Stuttgart where Mr. Uhlig has fair divided them: he has let for himself 5 plants, Hans Till has bought 5 plants, Franz Bozsing has bought 5 plants and the Botanic Garden of Linz has got 5 plants. The plants have come to Germany with the mark Gymn. sp. Cerro Medina, the plants were described by Hans Till from Attersee three years later to the merit of the president of the Austrian Cactus Society at that time Alfred Bayr living in Linz.
The plants of this sort are slightly variable in the spination and in the colour of the epidermis, especially the specimens with shiny green epidermis with yellowgreen tinge and with strong spination. To have them – it means more to sow and to get the longed-for beauties with a selection. However, the variability is mentioned only for this taxon which is not possible to change with the other relations. We let the position of the sort again, because the taxon is different with the habitus, flowers and also with quite divided occuring area which has no contact point neither with the area of Gymn. cardenasianum, nor with the area of Gymn. spegazzinii. If we would fuse three taxa into one “megasort”, we could add then Gymn. pugionacanthum, etc...........

Copyright Ivan Milt, říjen 2007