Schuetziana 8/2, srpen 2017, str. 24 – 38: Kulhánek: „Nový druh ze severní části provincie Cordoba“.
Popis:
Tělo ploché až zploštěle kulovité, větší část stonku pod povrchem, v období sucha zatažené do půdy, (23-) 27 – 40 (-45) mm v průměru a 20 – 30 mm vysoké; epidermis šedozelená, většinou s tmavším bronzovým nádechem na slunci; kořen tlustý, sestávající z jedné nebo dvou hlavních větví, s rozprostřenými bočními kořeny; žebra (7-) 8 – 13, plochá nebo mírně vypouklá, přímá, podélné zářezy široké a hluboké; příčné rýhy krátké a ne tak ostré, obvykle omezené na střední část žebra na mladších rostlinách, vyskytující se na celých žebrech dospělých rostlin, spojující dva podélné zářezy pokud není rostlina plně napitá; hrbolce tupé, ale zřetelné na plně napitých rostlinách, umístěné pod areolami, hned za nimi příčný zářez, na starších rostlinách více stlačené, tvořící malé, vystupující brady. Areoly 1,5 – 2x2 mm, kulaté až oválné, 4 – 7 mm od sebe vzájemně vzdálené, s rohově bělavým vlasem. Trny vykazují tutéž barvu na všech částech stonku, rohově zbarvené až tmavě medově zbarvené po celé délce s více intenzivní lesklou základnou trnů, vzácněji s tmavě hnědou základnou, trny v řezu kulaté, poměrně tenké, část trnů na starých rostlinách mírně zploštělá; okrajové trny 5 – 7 (-9), (2-)3-6 mm dlouhé, paprskovitě uspořádané, pevné, přímé nebo obvykle nakloněné k hrbolcům a u některých starých rostlin nepravidelně rozprostřené, spodní trn kratší, obvykle 1, často druhý pár nebo druhý a třetí pár okrajových trnů delší; střední trn 0 (-1) na dospělých rostlinách, tuhý a přímý jako okrajové trny, stejné délky jako okrajové trny. Květy oboupohlavní, (37-)43-55 mm dlouhé a 35-45 mm široké při plném otevření; květní poupě polokulaté, úzké s ostrou špičkou; perikarpel kratší než okvětí, průměrný poměr perikarpel : okvětí (perigonium) = 1:2,4, olivově zelený až šedozelený, 13 – 18 mm dlouhý, 6-8 mm široký, s asi 8 tmavě olivově zelenými šupinami které přecházejí na okrajích do bílorůžové barvy, šupiny na základně menší s ostrými špičkami; okvětí úzce trychtýřovité nebo mírně široce trychtýřovité, vnější okvětní lístky od krátce lopatkovitých až oválných, prodlužujících se, až 21 x 4-7 mm, na vnější straně tmavě olivově zelené ve střední části a hnědopurpurové v horní části, přecházející do bílé nebo bledě růžové na okrajích, bělavě krémové na vnitřní straně; vnitřní okvětní lístky kopinaté až podlouhlé, 15-26x3-5 mm, bělavě krémové s nepatrným středním proužkem; receptakulum úzké, uvnitř tmavě růžové, s nápadně vyčnívající čnělkou, 10-14 mm vysoké; ovarium podlouhlé, čnělka krémově bílá ve všech částech, 1,4 mm v řezu na základně, nezúžená, 12-15 mm dlouhá a vyčnívající část až 2 mm; bliznové laloky 8-10; tyčinky rozložené na stěně receptakula, primární tyčinky v řadě zřetelně oddělené od ostatních a přikloněné k základně receptakula, nitky 5-9 mm dlouhé, nitky prvních tyčinek růžové na základně; ostatní nitky bělavě krémové, vrcholy nejvyšších nitek přesahují laloky blizny; prašníky bílé. Ovarium podlouhlé, 10-12x(3-)4-5 mm, pestíkový prostor bílý. Plod oválný až kyjovitý, nebo vřetenovitý, 15-23(8-)10x14 mm, tmavě olivově zelený, často s šedým povlakem, vysychající plod s růžovým nádechem, vyschlý plod 12-18x0,6-11 mm. Semena kulatá až široce oválná, 1,1-1,4 mm dlouhá a 1,1-1,2 mm široká, černá, většinou matná, okraj zřetelně se zužující směrem k hilu, buňky kulaté, menší směrem k hilu, antiklinální (protilehlé) ohraničení široké, mělce vnořené, zakřivené, periklinální stěny velmi mírně vystouplé ve střední části, povrch s roztroušenými ploškami kutikuly; hilum bazální, široce oválné, vtlačené, s velmi tenkým pórovitým povrchem, většinou chybějícím v hilomikropylární oblasti (HMR) a mírně více odlišným podél okraje.
Pojmenováno po dceři autora popisu Aleně.
Výskyt: Argentina, provincie Cordoba: Sobremonte, Estancia La Quinta, na pastvinách v písčité půdě, severozápadně od křižovatky cest RP 22 a RP 18, 648 metrů n.m. Sběratelské číslo Tom 09-502/1.
Autor popisu přirovnává nový druh k taxonům Gymnocalycium affine, lukašikii a taningaense. Gymnocalycium alenae se má lišit od Gymnocalycium affine kratšími trny, neodnožujícím stonkem, menším stonkem, velmi časnějším obdobím květenství, kratším perikarpem a menšími plody.
Gymnocalycium alenae RER 840 Estancia La Quinta
Gymnocalycium alenae