Gymnocalycium (Rakousko) 3, 1997
Tělo jednotlivé, ploché až diskovité, až 20 mm vysoké a 40 – 60 mm v průměru, kořeny kůlovité 30 – 50 mm dlouhé, mnohdy rozvětvené, sací kořeny většinou ve spodní části. Temeno mírně proláklé. Epidermis matná, černošedá anž černohnědá, ojíněná, při silném UV osvícení šedofialová. Žebra plochá, 7 – 9, skoro rovná, směrem k základně se rychle rozšiřující a posléze 17 – 20 mm široká, sotva zřetelné hrboly, většinou jen v horní polovině, pak oblé a oddělené naznačenými příčnými zářezy. Areoly oválné, až 3 mm dlouhé a 2 mm široké, 9 (- 12) mm od sebe vzdálené, přisedlé, bíle až žlutavě vlnaté, sotva olysající.
Trny rovné, zřídka lehce ohnuté, 3 (- 5), jeden pár směřující do stran a hlavně lehce k základně, další trn směrem dolů, při pěti trnech oba nejvrchnější většinou uspořádány nahoru do stran, tenké, 7 – 10 mm dlouhé, většinou přilehlé k tělu, tmavě hnědé až černé, směrem ke špičce červenohnědé nebo světlejší, sotva šedivějící, střední trny chybí.
Květy z oblasti temene, nálevkovité, 53 – 79 mm dlouhé, 43 – 60 mm v průměru, podle stáří květu světle růžové až špinavě bílé s růžově hnědým jícnem. Vnější okvětní lístky kopinaté, bílé s jemným růžovým středním proužkem, na vnější straně se světle zeleným až světle růžovým středem a někdy šedozelenou špičkou, základna světle růžová, až 38 mm dlouhá, na nejširším místě 9 mm široké, na základně 4 mm široké. Vnitřní okvětní lístky kopinaté až lichoběžníkové, často mírně roztřepené, perleťově zabarvené, v dolní části také světle zelené, jemné střední růžové pásky, základna růžová, až 25 mm dlouhé, na nejširším místě 7,5 mm široké, na základně 2 mm široké. Lůžko okvětí světle růžové, k základně tmavnoucí, až 11,9 mm vysoké, až 11,7 mm v průměru. Nektarová komora oranžově růžová, 1,8 – 2,4 mm vysoká, 3,5 – 3,8 mm v průměru. Nitky světle žluté, 8 – 11 mm dlouhé, 1 až 2 řady na základně, krátké, přiléhající ke čnělce, další 3 až 4 řady rozložené na stěně receptakula a většinou teprve až na jejím horním konci ke středu se přiklánějicí. Prašníky žluté, 1,5 mm dlouhé, 0,6 mm široké, z 90% skloněné dovnitř, svírající bliznu, nedotýkající se jí až po několika dnech kvetení a tvořící široký kruh. Čnělka na základně světle zelená, směrem k blizně bělající, 12,9 mm dlouhá, 2 mm v průměru, blizna žlutá, 5 mm dlouhá, 7 – 9 bliznových laloků, stojící ve středu. Ovarium bílé až světle růžové, 16 – 19 mm vysoké, 5 mm v průměru s 3 – 8 dlouhým naznačeným ale nevyvinutým přívěskem ovaria. Semeník tmavě zelený, šedě až modře ojíněný, 18 – 29 mm dlouhý a 9 mm v průměru, na základně 4,5 mm v průměru. Šupiny polokulaté, světle hnědé až světle růžové se šedozeleným nebo šedomodrým středem, mnohé růžově zašpičatělé, 2,5 – 3,5 mm vysoké a 4 – 6 mm široké. Šupiny se prodlužují a přechází ve vnější okvětní lístky a jsou většinou zelené až modrozelené se světle růžovými nebo světle hnědými okraji, tuhé, někdy mírně směrem ven ohnuté.
Plod krátce kyjovitý, zřetelně šedozelený, ve zralosti většinou modrý, 21 (- 42) mm dlouhý a 9,5 (- 20) mm v průměru, podélně praskající. Velikost plodu a také i velikost blizny je závislá na determinaci květu – sklonu k samčí nebo samičí stavbě. Zbytky květu na uschlém plodu 20 – 24 mm dlouhé. Semeno 1,1 – 1,3 mm dlouhé, 1,2 – 1,4 mm v průměru, s ulpívající hnědou kutikulou, pod tím černé, mikropylární oblast hila většinou lehce kapkovitá, trochu proláklá, střed vyvýšený, černá.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, Los Chaňares, 670 m n.m.
Pojmenováno po Ludwigu Berchtovi z Holandska, dlouholetém znalci gymnokalycií a horlivém spolupracovníkovi rakouských kaktusářů, v neposlední řadě obchodníkovi se semeny. Rostliny rostou na nalezišti ne nepříliš chráněných travnatých územích, proto i v kultuře nebudou mít rády příliš stíněné stanoviště. Semenáčky rostou zpočátku poměrně pomalu, avšak hned od mládí patří k ozdobě každé sbírky.
Další nálezy: JS 153 Chaňares; LB 1383 San Luis, LB 320; VS 161 Chaňares; JO 787.01 Los Chaňares, JO 1140.01 Los Chaňares, JO 1139/1 Los Chaňares; STO 406, STO 409; FF 98 Chaňares; Tom 147/1 Los Chaňares, Tom 148/1 Los Chaňares; MT 07-150 Los Chaňares, MT 07-152 Los Duraznitos. Řada dalších polních čísel s názvy Gymn. berchtii se týká taxonů nataliae, lukašikii emilii aj.
Gymnocalycium berchtii G. Neuhuber var. nataliae (G. Neuhuber) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymnocalycium nataliae G. Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 18 (3), 2005
Tělo jednotlivé, neodnožující, polokulovité, 25 mm vysoké a 35 mm v průměru. Řepovitý kořen až 60 mm dlouhý, nerozvětvený. Temeno nepatrně zapuštěné. Epidermis tmavě zelená až černohnědá, často silně šedě ojíněná. Žebra plochá, 9 – 12, přímá. Hrboly oblé, ploché, oddělené mělkými příčnými zářezy. Areoly kulaté, 2 mm v průměru, asi 6,5 mm od sebe vzdálené, většinou posazené na povrchu nebo slabě zapuštěné, s bílou vlnou, která se neztrácí.
Trny většinou 7 (- 9), přímé, jehlovité, tenké, tesně k tělu přiléhající, světle hnědé až červenohnědé. k základně tmavší. Nejvrchnější pár vodorovný nebo lehce nahoru odstávající, druhý pár s delšími trny 4,5 – 8,5 mm dlouhými, do stran směřující, 3 spodní trny 2,5 – 5,5 mm dlouhé nebo kratší, všechny tři silně přiléhající a dolů směřující, nešednoucí.
Květy vyrůstají z temene, 58 – 75 mm dlouhé a 44 – 54 mm v průměru, bílé až růžové, většinou zvonkovité, méně nebo více nepříjemně zapáchající. Vnější okvětní lístky bílé s úzkým světle růžovým středním proužkem a zelenou špičkou na vnější straně, kopinaté, 30 – 35 mm dlouhé a až 9 mm široké na nejširším místě. Vnitřní okvětní lístky bílé s úzkým světle růžovým středním proužkem nebo světle růžově zašpičatělé, kopinaté až úzce kopinaté, 20 – 24 mm dlouhé a až 8 mm široké. Receptakulum růžově zbarvené, nahoře světle růžové, až 13 mm vysoké a 3 – 10 mm v průměru, nektarová komora růžová s bílou základnou, 2,5 – 3 mm vysoká a 3 – 4 mm v průměru. Nitky tyčinek bílé až žluté, primární řada uzavírá nektarovou komoru a je 4 mm dlouhá, na základně růžová, většinou 5 sekundárních řad 5 – 6 mm dlouhých, k okvětí přiléhající. Prašníky bílé až světle žluté, 1,1 mm dlouhé a 0,7 mm silné. Pylová zrna žlutá. Čnělka bílá až světle zelená, 12 – 15 mm dlouhá a 1,5 – 2 mm v průměru, někdy rýhovaná, neprorůstající, základna vždy přímá, bílá a silnostěnná. Blizna žlutá, 2,5 – 3 mm vysoká, s 9 – 12 laloky, její základna většinou na úrovni třetí sekundární řady prašníků. Semeník bílý, protáhle nálevkovitý nebo úzce podlouhlý, 20 – 25 mm dlouhý a 3,5 – 5,5 mm v průměru. Perikarpel klínovitý, většinou světle zelený, hedvábně lesklý, někdy mírně šedě ojíněný, 20 – 35 mm vysoký a 8 – 10 mm v průměru. Šupiny perikarpu světle růžové, spíš četné, polokulaté, někdy s nevýraznými špicemi.
Plod světle šedozelený nebo olivový, kyjovitý, 25 – 38 mm dlouhý a 12 – 14 mm v průměru, kolmo stojící. Semeno 1,2 – 1,3 mm dlouhé a 1,2 mm v průměru, k hilu (hilová a mikropylární oblast) zúžené. Testa černá s hrbolkovitým povrchem téměř celá pokrytá suchým, hladkým, hnědým, kožovitým povlakem, hilum ponořené, drobné, kulaté až široce kapkovitého tvaru.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, severně od obce Villa de Praga, 890 m n.m.
Pojmenováno po Natalii Šelkunové z Moskvy, aktivně činné v ruské kaktusářské a gymnofilské organizaci.
Taxon se má lišit od Gymn. berchtii menší velikostí těla, více žebry, areoly s jemnými trníky uspořádanými výhradně paprskovitě, květy mají kratší čnělku s více bliznovými laloky, a dlouze kyjovitými plody. Roste tak jako Gymn. lukasikii na travnatých pampách bez křovin. Strigl rozšiřoval semena tohoto taxonu pod označením STO 526 „Gymn. berchti“ nebo „Gymn. berchtianum“ bei Estation Formento Grande. Již u malých semenáčků bylo zřejmé, že jde o něco zcela jiného. Franz Strigl považuje stále Gymn. nataliae za synonym Gymn. berchtii. Zde je také zřejmé, když chce někdo mít rozdíly v taxonech, není to problém. Kdo hledá – najde.
Další nálezy: MT 07-095 San Isidoro.
Gymnocalycium berchtii var nataliae sto 526
Gymnocalycium berchtii var nataliae sto 526
Gymn. berchtii Neuh. – summary:
Named after Ludwig Bercht from Holland, long-years knower of gymnocalyciums, the ardent collaborator of the Austrian cactophils, and also bussinesman with seeds. The plants grow on the finding place on not too much preserved grassy plains, therefore even in the culture they will not love too shadowed places. Seedlings grow at first rather slowly, however, even from the youth they belong to the adornments of each collection.
Some field numbers with this name are now known as the taxa nataliae, lukašikii emilii, etc.
Gymn. berchtii G. Neuhuber var. nataliae (G. Neuhuber) I. Milt – summary:
Named after Mrs. Natalia Shelkunova from Moscow, who is working for the Russian cactus and gymnophil organization.
The taxon ought to differ from Gymn. berchtii with the smaller size of the body, bigger number of the ribs, areoles with the slight tiny spines arranged only radiating, the flowers have shorter style with more stigma lobes, and with the long cudgel-like fruits. It grows like Gymn. lukasikii on grassy pampas without bush. Strigl had sold the seeds of this taxon under the mark STO 526 „Gymn. berchti“ or „Gymn. berchtianum“ bei Estation Formento Grande. Even on the young seedlings it had been evident that they are something quite different. Franz Strigl still holds Gymn. nataliae as the synonym of Gymn. berchtii. It is also evident here if somebody wants to have the differences in taxa, it is no problem. Who looks for – he finds.
Gymnocalycium berchtii vs 161