Novon: A Journal for Botanical Nomenclature, Missouri Botanical Garden, December 2015, Volume 24 Issue 3, str. 280 – 288.
Tělo ploše kulovité, (27–)33–72(–85) mmv průměru a 15–25(–35) mm vysoké. Epidermis slabě lesklá nebo matná, šedozelená až tmavozelená, často s bronzovým nádechem, vzácně slabě šedobělavě ojíněná. Kořen dlouhý, řepovitý, někdy rozvětvený. Žeber 8–12(–14), přímých, u mladých i starých rostlin jsou výrazná (jen u zastíněných rostlin více plochá), s výraznými hrboly a zvlněnými zářezy mezi nimi (u mladších částí rostliny), rozdělených krátkými, příčnými zářezy nanafouklé a žoblé (trojhranně zaoblené) hrboly, pod areolou protažené do zaoblené nebo tupě špičaté brady; v dolní části těla 14–20 mm, v horní 5–10 mm široké. Areoly oválné, slabě zapuštěné,v mládí pokryté bělavou vlnou, později olysalé, vzájemně vzdálené (5–) 6–12 (–16) mm. Okrajových trnů (4–) 5–9 (–11), paprsčitě rozložených, dolní a horní krátké, střední o něco delší, dolní terminální nejkratší. Trny tenké, 0,2–0,4 mm v průměru, 4–10 (–13) mm dl., tuhé, ohnuté k tělu (u zastíněných rovnovážné),na příčném průřezu okrouhlé, na bázi černo-purpurové nebo hnědočervené, nad tím červené, zbytek je bělavý vč. Špice trnu(u mladých rostlin až křídově bílé), špice je zakřivena, často hákovitá. Středový trn chybí nebo vzácně vyvinut v počtu 1(–2), o málo delší než okrajové trny. Květ oboupohlavný, štíhlý nebo středně robustní, 41–64 (–75) mm dlouhý a 35–40 (–45) mm široký; okvětí trychtýřovité až zvonkovité a znatelně delší než pericarp (včetně receptakula); pericarp (12–)15–24(–30) mm dlouhý a7–11 mm široký, tmavě zelený, vzácně šedavě zelený, bez ojínění nebo jen s velmi slabým ojíněním.Vnější okvětní lístky podlouhlé až obkopinaté, na okraji bělavé-světle růžové, na bázi růžové až světle růžovo-fialové, na vnější straně se širokým zelenohnědým pruhem, který je nejtmavší na vrcholu, značně odlišný od šupin na perikarpu. Vnitřní okvětní lístky kopinaté až úzce obkopinaté,m špičaté, bělavé-bělavěrůžové nebo světle růžové, často se světle růžovým středním pruhem, na bázi světle růžovo-fialové, 24–30 mm dlouhé a 5–7(–8)mm široké. Receptakulum zvonkovité, 8–12 mm vysoké, růžovo-fialové, docela náhle zúžené v perikarpu. Čnělka bělavá-žlutavá, na bázi růžová nebo bledě fialová, prorůstající bázi receptakula, 11–15 mm dlouhá; blizna bledě žlutavá, s 8–10 rameny. Tyčinky porůstají stěny receptakula ve 2 řadách, horní tyčinky již řady netvoří a průběžně porůstají stěny receptakula; vrcholy horních tyčinek výrazně přesahují vrchol blizny (až o 2/3 délky). Nitky tyčinek bělavé nebo žlutavé, dolní část nitek dolních tyčinek růžová, prašníky světle žluté. Semeník oválný až obkonický, (8–)12–21(–23) mm vysoký a 5–7(–8) mm široký, jeho dutina bílá. Plod oválný až vřetenovitý (výjimečně kyjovitý), ale většinou krátce vřetenovitý, tmavozelený až šedozelený,často slabě šedě ojíněný, 21–36(–45) mm dl.a 10–18(–20) mm široký; šupin6–10, všechny polokruhovité (nebo stlačeně srdčité), na vrcholu tupé nebo se špičkou, hnědavo-zelenavěnarůžovělé, s bělavým nebo narůžovělým okrajem. Semeno přibližně kulovité, na terminální části (hilum-mikropyle region) uťaté,zcela pokryté hnědavou kutikulou, pokožka černá, matná, 1,05–1,30(–1,4) mm dlouhé a 1,0–1,25(–1,3) mm široké, poměr délka/šířka 1,04–1,05(–1,1) (podrodGymnocalycium). Hilum–micropyle region zapuštěný, kapkovitého tvaru až zaobleně kosočtverečný, světle hnědavěšedý;micropyle malé, okrouhlé, umístěné v dolní části hila.
Domovina: Argentina, Cordoba, Totoral, obec Macha.
Gymnocalycium campestre Macha, 3 km Z, foto doc. Radek Řepka
Gymnocalycium campestre, Dean Funes, 3 km VJV města, foto doc. Radek Řepka