Gymnocalycium (Rakousko) 18 (4), 2005
Basionym: Gymn. andreae (Böd.) Backbg. subsp. carolinense Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 7 (3), 1994
Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, ze země čnějící část až 12 mm vysoká a 20 mm v průměru, v kultuře až 35 mm vysoká a 58 mm v průměru, s dlouhým kůlovitým kořenem a silně rozvětvenými sacími kořeny, staré rostliny někdy odnožující; temeno proláklé a občas s trny. Pokožka modrozelená, matná, žebra plochá, většinou (9 -) 11 (- 12), svislá, k základně ploše vybíhající, ploché hrboly od sebe odděleny mělkým zářezem a kolem areoly poněkud rozšířené; areoly okrouhlé a 3 mm v průměru, až oválné a 3 x 5 mm u hustěji otrněných jedinců, nasedající, od sebe až 10 mm vzdálené, se žlutavě bílou vlnou, později bílé, v kultuře nikdy neolysalé.
Trny okrouhlé, zřídka zploštělé a šídlovité, zahnuté se sklonem k vytváření háčků, 7 – 9 okrajových trnů, z toho jeden dolů a ten někdy kratší, 10 (- 15) mm dlouhé, světle hnědé, špičky trnů se jeví světlejší, drsné, trny přiléhající k tělu, zřídka odstávající, na stranu a dolů směřující, občas 2 drobné trny směřující nahoru a jen 6 mm dlouhé, u starých rostlin 1 – 2 pravé střední trny (v přírodě pozorovány jen vzácně), po jednom nahoru a dolů od těla odstávající, 10 – 13 mm dlouhé.
Květy zmladých areol blízko temene, krátce nálevkovité, 24 – 35 mm dlouhé, 30 – 45 mm v průměru, bílé, občas světle růžové, nasládle vonící, otvírají se v kultuře již dopoledne. Perikarpel krátký, kónický, 4 – 6 mm dlouhý, 7 – 9 mm v průměru, tmavozelený, hedvábně matný, s malým počtem zakulacených, bělavě až světle růžově lemovaných šupin. Vnější okvětní lístky kopisťovité, až 19 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké, bílé až růžové se širokým, zeleným středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 15 – 16 mm dlouhé, 2 – 4 mm široké, bílé s nažloutlou špičkou až světle růžové s tmavším středním proužkem. Poměrně málo tyčinek, rozdělených v receptakulu, seskupených kolem blizny, nepřiléhajících ke čnělce, nitky bílé, tenké, rovné, 7 – 8 mm dlouhé, prašníky světle žluté, oválné, 0,7 x 0,4 mm; čnělka bílá, 10 – 13 mm dlouhá, 1 mm v průměru, blizna krémově bílá, 5 – 6 mm dlouhá, drápovitá, se 7 – 8 bliznovými laloky, přesahující většinou nejhořejší prašníky. Nektarová komora bíložlutá až jemně růžová, 0,3 mm dlouhá, 1,9 mm v průměru, málo uzavřená nebo neuzavřená, dutina semeníku urnovitá, s bílou stěnou, 2 – 4 mm dlouhá, 3 – 5 mm v průměru.
Plod hruškovitý, 13 – 16 mm vysoký, 6 – 13 mm v průměru, tmavozelený, ve zralosti olivově zelený, na 1 – 2 místech se podélně otevírající. Semena většinou 1,3 mm dlouhá a 1,1 mm v průměru. Testa matná, černá, málo hrbolovitá, často pokrytá světle hnědou kutikulou. Hilová a mikropylární oblast velká, skoro okrouhlá, sotva proláklá.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, v jižní části Sierra de San Luis, v nadmořské výšce 1.400 – 1.700 m.
Gymn. carolinense našli Hans Till a Gert Neuhuber koncem dubna 1988, tedy v jihoamerickém podzimu, u obce Carolina, což je bývalá zlatokopecká osada, nyní takřka bez nějakého dění. Rostliny našli díky dobytkem nakrátko spasené trávě v sychravém počasí. Populace se vyskytuje v okruhu 20 km a Gymn. carolinense kvetou ještě před Gymn. bruchii. Jedinci, kteří se vyskytují na otevřených pláních a jsou tak vystaveni nepřízni počasí, jsou hustěji otrnění. V kultuře rostou semenáčky prvním rokem dost obtížně, deformují, a teprve v dalších letech je jejich růst uspokojivý.
Autor nejprve popsal taxon jako subspecies Gymn. andreae, po několika letech pozorování rozdílů jej povýšil na samostatný druh.
Další nálezy: LB 1399 Intihuasi; GN 104/260 Piedras Blancas, GN 273/ 878 Ct. Pajoso; Tom 172/2 San Salvador; JO 783.02 Carolina, JO 784.02 Carolina-San Salvador, JO 1163/2 San Salvador; MT 07-117 Intihusi Cerros Largos, MT 07-119 San Salvador.
Gymn. carolinense ssp. fedjukinii Gapon et Neuhuber
Gymnocalycium, Rakousko 25 (4) 2012: 1047-1058.
Má se lišit větším stonkem, obvykle více okrajových trnů (9-11), které jsou více nebo méně přímé, silnější a bledší v barvě, květem (až 40 mm vysoký, až 50 mm v průměru) a větším ovariem.
Květy podobné typovému poddruhu, nálevkovité, 40 mm vysoké a 35 – 50 mm v průměru, široce se otevírající, bílé až bledě růžové s bledě růžovým až růžovým středním páskem. Vnější okvětní lístky kopinaté až kopisťovité, poněkud zašpičatělé,slonovinově bílé až bílé, se zelenohnědým středním páskem; vnitřní okvětní lístky bílé až bledě růžové, často s bledě růžovou špičkou. Jícen květu bílý. Blizna bílá až nažloutlá, její laloky dosahují výšky nejvyšších prašníků. Komora ovaria 4 – 6 mm vysoká.
Plod + - kulatý, 13 – 17 mm dlouhý a 10 – 14 mm v průměru, namodrale až tmavě zeleně zbarvený. Semena stejná jako u typu, hilo-mikropylární oblast oválná.
Domovina: Argentina, provincie Córdoba, východní předhůří Sierra de Comechingones, na cestě z Lutti do Merlo, 1450 – 1700 m n.m.
Pojmenováno na počest Fedjukina Nicholase (1960 – 2011), ruského kaktusáře, znalce rodu Gymnocalycium a člena ruské pracovní skupiny „Gymnorus“.
Gymnocalycium carolinense ssp fedjukinii kořen, foto dr Gert Neuhuber
Gymnocalycium andreae EO 7129 doprovodný druh foto dr Gert Neuhuber
Gymnocalycium carolinense ssp fedjukinii EO 7131 foto dr Gert Neuhuber
Gymnocalycium carolinense ssp fedjukinii EO 7133 foto dr Gert Neuhuber
Gymn. carolinense ssp. ludwigii Neuh.
Gymnocalycium, Rakousko 2012 (1), str. 1007-1012.
Má se lišit od typu druhu většinou jednotlivým stonkem, který dosahuje v přírodě až 20 mm v průměru, v kultuře pak 45 – 60 mm, počtem okrajových trnů 11 (-14) které jsou přitisklé a směřující k základně, a malou hilo-mikropylární oblastí.
Naleziště: Argentina, San Luis, Sierra de Portezuelo, 1032 m n.m.
Gymn. carolinense ssp. ludwigii var. eltrebolense Neuh.
Gymnocalycium, Rakousko, 2012 (1), str. 1007-1012.
Má se lišit od ssp. ludwigii menším stonkem, který i v kultuře nepřesahuje 20 mm v průměru a trny početnějšími, světlejšími s tmavohnědými špičkami.
Naleziště, Argentina, San Luis, mezi La Punilla a Villa del Carmen, 990 m n.m.
Gymn. carolinense (Neuh.) Neuh. – summary:
Gymn. carolinense was found by Hans Till and Gert Neuhuber at the end of April 1988, then in the southamerican Autumn, at the village Carolina what is the former goldminers colony, now nearly without any events. The discoverers have found the little plants only thanks to shortly grazed grass by cattle in the damp and cold weather. The population occurs in the area of 20 km and Gymn. carolinense flower even before Gymn. bruchii. The specimens which occur on the open plains and they are jeopardized of the disfavour of the weather, are more densely spined. Seedlings grow in the culture in the first year bad, they make deformations, only in the following years their growth is satisfactory.
Gymnocalycium carolinense GN
Gymnocalycium carolinense
Gymnocalycium carolinense střední trny - central spines