Kakteenkunde 54 – 55, 1943
Popis, překlad z němčiny:
Tělo zploštělé, kulovité, při průměru 6,5 cm výška 4,5 cm, matně sytě zelené, při rašení na temeni lesklé a olivově zelené; temeno bez trnů, s trochou vlny mezi mladými hrbolci. Žeber 7 – 8, směrem dolů širokých a zploštělých. Areoly oválné, asi 1,5 cm od sebe vzdálené, se špinavě bílou, zpočátku hojnější, pak téměř mizející plstí.
Trnů obecně 7, všechny okrajové, jeden směřující dolů, po dvou šikmo dolů, další pár šikmo nahoru, všechny až na poněkud kratší horní pár až 2,5 cm dlouhé, špinavě bledě žluté až bělavé, dole více méně nahnědlé, někdy s načernalými místy, drsné a dost pevné, dole až 2/3 mm silné, ale stále poněkud ohebné, špičaté a bodající, více nebo méně ohnuté a zkroucené, následkem toho často nepravidelně postavené, ve stáří více či méně k tělu přilehlé, v mládí více odstávající, trny sousedních areol se částečně překřižují a jsou do sebe zapleteny. Z horních párů trnů chybí někdy jeden nebo oba; někdy se vyvinou na horním konci areol starších rostlin ještě osmý a devátý kratší slabší trn. Podle pana Andreaeho se někdy vyvine i střední trn, který je stejně silný jako trny okrajové.
Květy z areol blízko temene, 4 – 5 cm dlouhé a v průměru; semeník při průměru 6 – 7 mm bývá 8 – 9 mm dlouhý, světle zelený; dutina semeníku s 3,5 – 4 mm délkou a šířkou je téměř kvadratická; šupiny polokulaté, bělavé, směrem ke středům nažloutlé nebo nahnědlé; vnější okvětní lístky bílé, u základny lehce růžové, vně s šedohnědým středním proužkem, na vnitřní straně celkem jemný šeříkově růžový proužek; vnitřní okvětní lístky bíle smetanové, vybíhající více či méně do špice, zejména nejvnitřnější, které jsou daleko menší než ostatní a více nepravidelně zoubkované; květní kalich uvnitř růžový, vně světle nahnědle červený; pestík středně silný, bílý, 1,8 cm dlouhý, včetně blizny; bliznových laloků 8, žlutavě bílých; dosahují horní prašníky; nitky bílé, prašníky žluté.
Semeno podlouhlé, čepičkovité, asi 1,2 mm dlouhé, 0,8 mm široké, matně černé se zapuštěným pupkem.
Domovina neznámá.
Wilhel Andreae našel tyto rostliny před druhou světovou válkou u Franze De Laeta v Contichu v Belgii v zásilce importů označených jako Gymn. sigelianum. Dr. Schütz navštívil pana Andreaeho v Německu roku 1968 a získal od něho několik semenáčků, které pak v Brně dále pěstoval ve své sbírce. Dr. Schütz uvádí ve své Monografii, že semena jsou podobná semenům Gymn. paraguayense nebo Gymn. megalothelos a z toho vyvozuje předpoklad výskytu někde z argentinské provincie Missiones. Dnes se jen můžeme domnívat, zda šlo tehdy o zásilku importů nesprávně označenou jako Gymn. sigelianum, nebo zda W. Andreae tyto rostliny vybral ze zásilky Gymn. sigelianum. Gymn. deeszianum prý potřebuje bezpodmínečně kyselý substrát, takže je daleko choulostivější než ostatní gymnokalycia. Zda se někde ve sbírkách vyskytuje potomstvo výpěstků dr. Schütze, není známo.
Hans Till v rakouském Gymnocalycium 16 (1) 2003 označuje Gymn. deeszianum jako pouze silněji otrněnou formu Gymn. sigelianum, tedy u obrázků 16 a 17 píše: „Gymn. capillense v. sigelianum fa. deeszianum“, ale závěrem staví Gymn. deeszianum do synonymie k Gymn. capillense var. sigelianum.
Gymn. deeszianum Dölz – summary:
Wilhelm Andreae found these plants before WW II at Franz De Laet in Contich in Belgium in the consignment of the imported plants marked like Gymn. sigelianum. Dr. Schütz visited Wilhelm Andreae in Germany in 1968 and has got from him several seedlings, which he has grown then in his collection in Brno. Dr. Schütz had mentioned in his Monography that the seeds are very similar to the seeds of Gymn. paraguayense or Gymn. megalothelos and he has deduced from it the presupposed finding place somewhere in the argentinian province Misiones. We can only suppose today if it had been the consignment of the imported plants at that time wrongly named Gymn. sigelianum or if Wilhelm Andreae had chosen these plants from the consignment of Gymn. sigelianum. It has been said that Gymn. deeszianum needs unconditionally acid soil, then it is much more delicate than the other gymnocalyciums. If the offsprings of the Schütz´s plants occure somewhere in the collections now, we do not know.
Hans Till in the Austrian Gymnocalycium 16 (1) 2003 marked Gymn. deeszianum like only the more strongly spined form of Gymn. sigelianum, so he has written at the pictures No. 16 and 17: „Gymn. capillense v. sigelianum fa. deeszianum“ but at the end he has recognized Gymn. deeszianum like the synonym of Gymn. capillense var. sigelianum.