Succulenta 64 – 66, 1985
Popis, překlad z latiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité až kulovité, až 50 mm vysoké a až 55 mm v průměru. Temeno vmáčknuté, poněkud plstnaté, pokryté mladými trny. Kořen řepovitý. Žeber 12, rovných, rozdělených v bradovité hrbolce; v polovině těla 12 – 14 mm široká, příčné rýhy jsou rovné a krátké. Areoly jsou kulaté nebo oválné, 3 mm široké, 3 – 4 mm dlouhé, zpočátku bíle plstnaté, později holé a jsou asi 7 – 8 mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny 7 – 9, přímé, pektinátní a zpravidla paprskovité, ve třech až čtyřech párech, tenké, jehlovité, v průřezu kulaté, zpočátku tmavě hnědé, později bělavé s hnědou špicí a s tmavě červenou nebo černou základnou, 6 – 8 mm dlouhé. Střední trny 1 – 2, rovněž tené, kulaté, vzpřímené, zbarvené stejně jako okrajové, až 1 cm dlouhé.
Květy z mladých areol, 55 mm dlouhé, 48 mm v průměru, nálevkovité. Perikarpel hladký a krátky, asi 13 mm dlouhý a 7 mm v průměru, modrý, málo ojíněný, pokrytý nečetnými polokulatými šupinami, které jsou asi 3,5 mm široké, 2 mm dlouhé, bělavé, s růžovými špičkami, které se zvětšují a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Vnější okvětní lístky kopisťovité, málo zašpičatělé, 27 mm dlouhé, 7 mm široké, žlutavé až šedobílé, s tmavými skvrnami, až růžové na špičkách, ve střední části na zadní straně slabě zelené. Střední lístky kopinaté, bílé, úzce šedě zbarvené na vrcholu, až 25 mm dlouhé, 7 mm široké, vnitřní kopinaté, bílé, kratší. Receptakulum uvnitř karmínové. Tyčinky: primární nitky vyrůstají kolem čnělky, sekundární jsou po celé výšce receptakula, zahnuté ke středu, nejvyšší tyčinky převyšují bliznu, jsou bělavé, na základně světle růžové. Prašníky žluté. Čnělka s bliznou je asi 17 mm dlouhá, bliznových laloků 11, bílých.
Plod kuželovitý, namodrale ojíněný, pokrytý nečetnými šupinami, které jsou bělavě lemovány a jsou asi 16 mm dlouhé a asi 13 mm široké. Semeno asi 1,3 mm dlouhé, 1 mm široké, testa s hojnými bradavkami, černá, se světle hnědým arilem, který je velmi silný, hilum hruškovité až kulaté, rovné, téměř černé.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, Sauce Punco, Sierra de Tulumba ve výšce 1.050 m n.m.
Autor popisu Jacques Lambert z Belgie dal tomuto taxonu jméno erinaceum, což znamená podobné ježkovi, původně rostliny byly rozšiřovány pod jeho číslem JL 40. Na nalezišti roste mírně chráněné keři ve společnosti Gymn. calochlorum. Jde o velmi charakteristické rostliny, které podle otrnění lze jen sotva zaměnit s jiným taxonem. Ve sbírkách je dobře zastoupeno, jde o vděčné gymnokalycium, které zůstává dlouhodobě malou rostlinou.
Další nálezy: STO 352 Rio Pinto, STO 354 Palo Cortado, STO 391 Ongamira, STO 3 Pinto Palo, STO 390 Ongamira, STO 1561 Museo Fader; WP 108/143 Canada de Rio Pinto, WP 105/139 sev. Ischilin; LB 1146 Sauce Punco; BKN 93C SW of Las Talas, BKN 88A N of Inti huasi; Tom 018/1 za La Toma, Tom 019/1 Cerro Colorado; JO 1018/01 15 km za La Toma, JO 1019/1 Cerro Colorado; MT 07-206 Museo Fernando Fader, MT 07-217 Aqua Rodeo.
Gymn. erinaceum var. paucisquamosum Piltz
Piltz 1994, P 400.
Další nálezy: MT 07-204 Los Coquitos
Gymn. erinaceum Lambert – summary:
The description = the translation from Latin.
The author of the description Jacques Lambert from Belgium has given to this taxon the name erinaceum, what means similar to a hedgehog, the plants had been originally distributed under his number JL 40. It grows at the finding place slightly preserved with bush, common with Gymn. calochlorum. They are very characteristic plants, which it is hardly possible to change with another taxon after its spination. It is well in number in the collections, it is very grateful gymnocalycium, which is only small for a long time.
Gymnocalycium erinaceum Inti huasi, foto Ch
Gymnocalycium erinaceum