Gymnocalycium (Rakousko), 29 (4)2016: 1211-1218.
Tělo odnožující, kulovité až mírně protáhlé, 70-75 mm v průměru a až 60 mm vysoké; epidermis matně olivově zelená až modrozelená. Kořen jeden krátký silně přisazený kůlovitý kořen s početnými sacími kořínky.
Temeno málo proláklé, otrněné.
Žebra 9-11, přímo probíhající, mírně vydutá, rozdělená do zakulacených bradovitě vystupujících hrbolců, šířka žeber v poloviční výšce rostliny 21 mm.
Areoly zakulacené až eliptické, 7-9 mm vzájemně vzdálené, nažloutle-bíle vlnaté, později olysalé.
Trny většinou 9-11 okrajových trnů, nepravidelně paprskovitě uspořádaných, k tělu plus minus přitisklých, přímé až lehce zahnuté, v průřezu zploštělé, tenké, hladké až poněkud drsné, 6-12 mm dlouhé, světle hnědé, na základně tmavě červenohnědé; osamocený jeden přímý odstávající, asi 9 mm dlouhý střední trn.
Květy vyrůstající z vrcholu, oboupohlavní, nálevkovité, při plném otevření 35-40 mm dlouhé, 30-35 mm v průměru, růžové až světle fialově růžové.
Vnější okvětní lístky kopinaté, 21 mm dlouhé, 9 mm široké, růžové, dorsálně s tmavě zeleným páskem.
Vnitřní okvětní lístky málo kopinatě zašpičatělé, 18 mm dlouhé, 4 mm široké, růžové s tmavě růžovým středním páskem.
Receptakulum se silnou osovou tkání, až 13 mm vysoké a 9-10 mm v průměru, zevně olivově zelené, uvnitř bledě zelené.
Nektarium světle zelené, 4 mm vysoké, 2 mm v průměru.
Tyčinky bílé, primární řada 8-9mm dlouhá, další sekundární řady bez zřetelných mezer při horním okraji květního jícnu, nakloněné mírně ke středu, nepřesahující čnělku.
Prašníky žluté, pyl žlutý.
Čnělka až 17 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru, bělavá až bledě zelená, neprorůstající (neprorůstající do stěny semeníku).
Blizna bílá, s 9-11 laloky, základna blizny ve výšce nejvyšších prašníků.
Perikarpel kónický, 12 mm dlouhý a 7 mm široký, leskle olivově zelený, šupiny polokulaté, na vrcholu zašpičatělé, olivově zelené s bělavým okrajem.
Ovarium podlouhlé, 8-10 mm vysoké, 4-5 mm v průměru.
Plod vejčitý až vřetenovitý, se zaschlým 10-12 mm dlouhým zbytkem květu, olivově zelený, 17-22 mm vysoký, 10-14 mm v průměru, praskající vertikálně. Semeno velké, polokulaté, 1,6-1,9 mm dlouhé, až 1,4 mm v průměru. Testa černá se zakulacenými strukturami, víceméně bez přilehlé kutikuly, hilo-mikropylární oblast mírně vnořená, široce kapkovitá (podrod Gymnocalycium).
Semenáčky uniformní, světle až středně zelené, se 7-9 krátkými světle rohově zbarvenými trny.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, severozápadně od Capilla del Monte, u San Marcos Sierra, 960 m n.m., nalezl Ernst Zecher EZ 1031, 7. listopad 1990. Pojmenováno po jeho manželce Ilse.
Autor popisu Franta Berger řadí „nový druh“ do příbuzenství Gymn. capillaense, kam bezesporu patří, snad jako varieta. V závěru článku pak uvádí srovnávací tabulku s těmito taxony: Gymnocalycium pinali, Gymnocalycium erinaceum var. paucisquamosum a Gymnocalycium kulhanekii. Pokud bych k novému popisu Fanouše Bergera přirovnal úplně jiné taxony, nikdo by nic nepostřehl. Jde o pouhou formu Gymnocalycium capillaense a velice pochybuji, že tento nově popsaný taxon bude uznán jako samostatný druh.
The author of the description Franz Berger mentioned „new sort“ like some affinity of Gymnocalycium capillaense. At the end of the article he publishes the compare table with the taxa Gymnocalycium pinali, Gymnocalycium erinaceum var. paucisquamosum and Gymnocalycium kulhanekii. If I compare to new description of Franz Berger quite different taxa, nobody can see anything. It is only a form of Gymn. capillaense and I do not believe that it will be recognized like a independent sort.