Gymnocalycium (Rakousko 21 (1) 2008:747 – 750
Tělo jednotlivé, stlačeně kulovité, neodnožující, až 40 mm vysoké, až 90 mm v průměru. Kůlovitý kořen krátký, nejčastěji ne silný, přisedlý. Epidermis v kultuře šedozelená až tmavě šedozelená, matná. Vrchol málo pohroužený, otrněný. Žebra – 12, přímo probíhající, směrem dolů se rozšiřující, hrboly vzájemně těsně postavené, opatřené silně vystupujícími kulatými bradami, žebra oddělená hlubokými, později zvlněnými podélnými zářezy. Areoly kulaté, vnořené, silně bíle vlnaté, asi 9 mm od sebe vzdálené.
Trny (3 -) 4 – 5 (- 7), slabé, někdy poněkud zploštělé, mírně odstávající nebo k tělu vodorovně přiléhající, světle rohové barvy, vrcholy čistě bílé, bez tmavé špičky, u základny tmavší, ve stáří černající bez šedivého nádechu. Střední trny chybí.
Květy vyrůstají z vrcholu, nepočetné, 65 – 70 mm dlouhé, 40 – 45 mm v průměru, bílé až špinavě bílé, zvonkovité, málo se otevírající. Vnější okvětní lístky bílé se světle růžovým nebo světle zeleným středním proužkem, dorsálně částečně široce světle šedozelené, na základně světle růžové, průměr 23,5 mm délky, 6,5 mm šířky, kopinaté. Vnitřní okvětní lístky bílé, 19 mm dlouhé, 5 mm široké, malokopinaté a zašpičatělé. Jícen květu se silnou osovou tkání, světle růžový až růžový, 15 mm vysoký, 9 mm v průměru. Dlouhá a malá nektarová komora se světle zelenou až bělavou základnou, směrem nahoru světle růžová až světle oranžová, až 8 mm vysoká, 2 – 3 mm v průměru. Nitky až 6,8 mm dlouhé, většinou světle žluté, 1 primární řada 4 mm dlouhá, jejíž prašníky uprostřed nebo bezprostředně pod ní přiléhají k blizně. Základna nitek světle zelená, od středu bílé, primární řada se zřetelným odstupem od 4 (- 6) sekundárních řad, které přiléhají k vnitřní stěně jícnu květu a které se naklánějí nejprve u horního konce jícnu květu silně ke středu a svými prašníky vytvářejí stříšku nad vrchní hranou blizny, aniž by se jí dotýkaly. Prašníky 1,3 mm dlouhé a 0,6 mm široké, žluté. Čnělka světle zelená, 11 mm dlouhá, 1,2 mm v průměru, silně prorůstající ovariem. Blizna světle žlutá, 2,5 mm vysoká, 9 – 11 bliznových laloků, vždy pod prašníky sekundárních řad. Ovarium bílé, 16,5 mm vysoké, 4 mm v průměru. Perikarpel 22 mm vysoký, 10 mm v průměru, silně kónický, tmavě zelený, jemně šedě ojíněný. Šupiny široce polokulaté, ne nebo jen naznačeně do stran zakřivené, světle zelené, světle růžově lemované.
Plod vysychající asi 23 mm dlouhý a až 12 mm v průměru, zelený až modrozelený, eliptický až vřetenovitý, svisle praskající, semena jsou vytlačována z plodu. Semeno 1,15 – 1,2 mm dlouhé, až 1,1 mm v průměru, u hilo-mikropylární oblasti přímé nebo i rozšířené, testa černá s větším silně zakulaceným povrchem, potažená mírně nahnědlou pokožkou, hilo-mikropylární oblast velká, široce kapkovitá, ostře ohraničená, prohloubená, hnědá.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, oblast u Villa Maria, 550 – 650 m n.m., vždy ve stínu křovin.
Pojmenováno po Franzi Kühhasovi. Autoři uvádějí v úvodu „new species…..with unclear affinity“ (=nový druh s nejasným příbuzenstvím).
Informace Tom: Biogeneze a geologie je velmi podobná u Gymn. kuehhasii, taningaense a lukašikii, lze je najít jen v okolí vulkánů, v Cordobě jen kolem Cerro Bola, lukašikii kolem Cerro Morro, Cerro del Rosario a na severu je vystřídá Gymn. carolinense v okolí Cerros Largos. Gymn. lukašikii ssp. emilii roste až paradoxně někdy více vzhledově podobné Gymn. taningaense severozápadně v San Luis v hlinité půdě občas se štěrkem. Gymn. taningaense i lukašukii včetně emilii kvetou ve stejnou dobu, ale Gymn. lukašikii má odlišný tvar plně otevřených květů od Gymn. taningaense. A Gymn. taningaense fuschilloi je vlastně varieta Gymn. lukašikii rostoucí na druhé straně pohoří Sierra Comenchigones zasahující do Sierra Las Peňas v Cordobě. Takže vidím Gymn. lukašikii jako samostatný druh ve skupině taningaense: Gymn. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. lukašikii v. fuschilloi a taxon emilii ponechat jako subspecies Gymn. lukašikii jako přechod mezi taningaense a lukašikii.
Gymn. kuehhasii roste vždy na kameni, podobně jako skupina Gymn. ochoterenai (podrod Trichomosemineum – Gymn. kuehhasii tak taky vypadá), pod nimi pak rostou v trávě Gymn. affine nebo Gymn. robustum. Gymn. kuehhasii kvetou později v létě (Gymn. taningaense již mají plody). Samotný květ nevede ke snadné identifikaci druhu.
Gymn. kuehhasii Neuh. et Sperling ssp. corneuspinum Sperling et Strub
Schuetziana 10(2019)2
Má se lišit od typu olivově zeleným tělem, širšími žebry s více vzdálenými areolami, silnějšími rohově zbarvenými trny a středním trnem. Argentina, provincie Santiago del Estero, východně od Villa Ojo de Aqua.
Gymn. kuehhasii Neuh. et Sperling ssp. incurvatispinum Sperling et Strub
Schuetziana 10(2019)2
Má se lišit od typu tmavě šedozeleným tělem, užšími žebry a zvláštním uspořádáním a tvarem trnů. Argentina, provincie Cordoba, jihozápadně od San Francisco del Chaňar.
Gymnocalycium kuehhasii na nalezišti Tom 505, foto ing Tomáš Kulhánek
Gymn. kuehhasii Neuh. Et Sperling – summary: Information of Tom: The biogenesis and geology are very similar for Gymn. kuehhasii, taningaense and lukašikii, it is possible to find them only in the environs of the vulcans, in Cordoba only round Cerro Bola, lukašikii round Cerro Morro, Cerro del Rosario and in the north it is changed by Gymn. carolinense in the environs of Cerros Largos. Gymn. lukašikii ssp. emilii grows to paradoxially sometimes more similar to Gymn. taningaense in the northwest in San Luis in earthy soil occasionally with gravel. Gymn. taningaense and lukašikii and also emilii flower at the same time but Gymn. lukašikii has the different shape of the fully opened flower than Gymn. taningaense. And Gymn. taningaense fuschilloi is substantially the variety of Gymn. lukašikii which grows on the other side of the mountains Sierra Comenchigones encroaching into Sierra Las Peňas in Cordoba. So I see Gymn. lukašikii as the independent sort in the group of taningaense: Gymn. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. lukašikii v. fuschilloi and to let the taxon emilii as the subspecies of Gymn. lukašikii like some intermediate form between taningaense and lukašikii.
Gymn. kuehhasii grows always on the rocks, similarly like the group of Gymn. ochoterenai (the subgenus of Trichomosemineum – Gymn. kuehhasii looks like this), Gymn. affine or Gymn. robustum grow under them in grass. Gymn. kuehhasii flowers later in the summer (Gymn. taningaense has already fruits). Only flower is not possible to use for easy identification of the sort.