Acta Musei Richnoviensis 7 (2):72, 2000
Popis z Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002:
Stonkem poněkud jemně připomíná Gymn. gibbosum, avšak s květy dlouhými, o průměru ca. 40 mm, bílé či růžové barvy. Stonek jednotlivý, nizoučký, stlačený, o průměru 35 – 60 mm; žebra tupá, většinou zvlněná; areola protáhlá; trny nepravidelně pavoukovité; květy ca. 60 mm dlouhé; semena drobná, tmavá, bradavičnatá. Kůlový kořen tenký, ca. 40 mm dlouhý a 5 mm tlustý; stonek jednotlivý, plochý, čedozelený, o průměru 35 – 60 mm; žebra tupá, víceméně zvlněná; areoly protáhlé; trny nepravidelně pavoukovité; květy štíhlé, ca. 60 mm dlouhé.
Domovina: Argentina, provincie san Luis, Sierra del Morro.
JPR 100/237 San José del Morro – Esquina, San Luis.
Velmi zvláští druh s šedozelenou epidermis a krémovými květy. Pojmenováno po Emilu Lukašíkovi k jeho 80. narozeninám. Neuhuber v rakouském Gymnocalycium 2007/1 převedl Gymn. lukašikii pod Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukasikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. Nebudeme komentovat, že autor článku nedovede ani opsat jméno autora popisu, ani to, že jako autora nálezu uvádí Papsche, což není pro taxon podstatné. My budeme k této kombinaci citovat slova Neuhubera od jiného taxonu z jeho práce, abychom sami zaujali stanovisko k jeho kombinaci: „Názor, který zde nebudeme následovat.“
Další nálezy: Tom 175/1 2,5 km před La Morena, Tom 176/1 před La Morena, Tom 177/1 před La Morena; JO 1166/1 La Morena, JO 1167/1 dtto, JO 1168/1 dtto; MT 07-082 La Morena.
Gymn. lukasikii Halda & Kupčák – summary:
Very special sort with graygreen epidermis and creamwhite flowers. Named after Emil Lukašík from Ostrava to his 80. birthday. Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 overrowed Gymn. lukašikii under Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukašikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. We will not comment that the author of the article can not write nor the name of the author of the original description, nor it that he mentioned like the author of the find Papsch what is not substantial for the taxon. We will use the words of Neuhuber from the other taxon from his work, to have our opinion to his combination: „The opinion, which we will not accept“.
Gymnocalycium lukašikii
Gymnocalycium lukasikii, foto Ch
Gymnocalycium lukasikii JPR
Gymn. lukasikii Halda et Kupčák ssp. emilii Halda & Milt
Acta Mus. Richnov. 13 (1), 2006
Stonek jednoduchý, kořen víceméně řepovitý; stonek do 80 mm v průměru, stlačeně diskovitý, zčásti ponořený, sivý až popelavý; bradavky do 5 mm délky naspodu do 10 mm šířky, hranaté a poněkud kýlnaté; bílá vlna v areole stářím šedne; 6 – 9 trnů, které jsou šídlovité a tuhé, hnědavé až tmavohnědé; květy do 100 mm průměru a 80 mm délky; vnitřní lístky okvětí v počtu ca 20 jsou do 15 mm šířky a 50 mm délky, bělavé se středovým světlehnědým pruhem, na vrcholu přišpičatělé; vnější lístky okvětí naspodu šupinovité, postupně se k vrcholu prodlužují, olivově zelené se světlým okrajem, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké; perikarp do 35 mm délky a o průměru do 15 mm svrchu olivově zelený; ovarium do 7 mm průměru a 30 mm délky; čnělka do 35 mm délky, vyčnívá nad prašníky asi o 5 mm; laloky blizny mléčně bílé; plod švestkovitý, hnědozelený nebo hnědofialový, do 30 mm délky a 18 mm průměru, lysý, otevírající se podélně 1 – 2 prasklinami; šupiny hnědě lemované, chrupavka bělavá; semeno obvejčité, naspodu uťaté, 1,3 mm dlouhé a 0,8 mm široké, testa žlutohnědá, mělce bradavičnatě síťovaná; hilum vmačklé.
STO 1596. Roste na travnatých plochách v kamenité písčito-hlinité půdě poblíž cesty ve směru Formento Ganadero – Las Aquadas, prov. San Luis. Místo je geograficky odděleno od typu Gymn lukašikii, který roste na jižních pastvinách Cerro del Moro, kde je v populaci poměrně málo jedinců (STO 1588). Variabilita taxonu v dané populaci je zcela nepatrná, potomstvo vypěstované ze semen je naprosto uniformní. Sbíral osobně Franz Strigl a velmi dobře si pamatuje naleziště. V jeho seznamu semen 2004 bylo nabízeno pod číslem 338.
Od ssp. lukasikii se liší hlavně velmi dlouhý, tlustým masitým květem, většími semeny, větším tělem o průměru nad 8 cm a červenohnědým otrněním.
Pojmenováno křestním jménem přítele Lukašíka z Ostravy, nejstaršího člena sdružení Gymnofil, zaslouženě čestného člena tohoto uskupení.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 označují taxon za synonym Gymn. taningaense, o něco dále v téže publikaci pak naopak uvádějí novou kombinaci Gymn. taningaense ssp. taningaense var. lukasikii fa. emilii (Halda et Milt) Hans Till – ined. Prapodivné praktiky – pojištění na všechny strany. Jestliže taxon emilii by snad bylo po letech pozorování možné přiřadit skutečně ke Gymn. taningaense, pak u Gymn. lukasikii tomu tak není. Proto zde uvádím tuto kombinaci pouze pro kompletnost.
Gymn. lukasikii ssp. emilii Halda & Milt – summary:
Root more or less napiform; stem single, up 80 mm across, discoid, partly submerged; tubercles up 5 mm long and 10 mm across, angulose and more or less keeled, glaucous or cinerascent; white wool in areoles later grayish; 6 – 9 aciculate rigid spines, which are brownish to dark brown; white flowers to 100 mm across and 80 mm long; perianth-leaflets ca 20, up 15 mm wide and 50 mm long, with pale brown median strip; exterior leaflets scale-like, olive-green with paler margin; pericarp up 35 mm long and 15 mm across, olive green; ovary up 7 mm across, 30 mm long; fruit fusiform, brownish green or brownish violet up 30 mm long and 18 mm across, glabrous, scales brownish-marginated; cartilaginous margin whitish; seeds obovate, bottom truncate, 1,3 mm long, 0,8 mm across, testa brownish yellow, shallowly tuberculate reticulate; hilum immerged.
Named after Mr. Emil Lukašík from Ostrava, the eldest member of Czech Gymnofil.
STO 1596. It grows on the grassy flats in rocky sandy earth near the road frm Formento Ganadero to Las Aquadas in the province San Luis. The place is geographically divided from the type of Gymn. lukasikii, which grows on the south grassy plains Cerro del Moro, where there are only few specimens there (STO 1588). The variability in the population is very little, the seedlings are quite uniform. It has been collected personally by Franz Strigl and he has known the finding place very well. It was offered in his seedlist 2004 under the number 338.
It differs from ssp. lukasikii mainly with the very long, thick fleshy flowers, bigger seeds, with the bigger body more than 8 cm in diameter and with redbrown epidermis.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 marked this taxon for a synonym of Gymn. taningaense, some further in the same work they mentioned new combination Gymn. taningaense ssp. taningaense var. lukasikii fa. emilii (Halda et Milt) Hans Till – ined. The insurance to all sides. If the taxon emilii would be maybe possible after the years of the observing rowed to Gymn. taningaense, then it is not the same with Gymn. lukasikii. Therefore I mention this combination here only for the completeness.
Gymnocalycium lukasikii emilii sto 1596
Gymnocalycium lukasikii emilii sto 1596