Schuetziana Vol. 3, Issue 1, 2012, str. 3 – 12
Má se lišit od Gymn. papschii menším květem, bílou barvou okvětních lístků, jednotnou barvou vnitřní části receptakula a malým, kulatým plodem.
Typ: Argentina, Cordoba, mezi Lutti a Sierra de Comechingones, 1400 – 1800 m nadm. Výšky. Holotyp M Meregalli MM 1200 (TO).
Stonek stlačený až polokulatý u dospělých jedinců, kulatý, 4 – 6 cm v průměru, až 8 cm u velkých rostlin, 2 – 4 cm vysoký, až 6 cm u velkých rostlin, obvykle jednotlivý, zřídka samovolně odnožující u základny, tvořící 1 – 3 odnože, nikdy netvoří trsy pokud není rostlina poškozena. Epidermis světle našedle zelená až tmavě zelená, mírně lesklá, někdy s měděným nádechem na horní straně hrbolců. Kořen mrkvovitý, alespoň tlustý, větvený od základny stonku, přes 10 cm dlouhý, s řídkými malými bočními kořínky ve vrchní polovině a několik dalších úzkých kořínků rostoucích vodorovně z vrchní části.
Žebra (9) 11 – 13 (15), obecně 9 – 10 u menších rostlin a až 17 u velkých rostlin, mírně zaoblená, se širokými kulatými hrbolci mírně příčně stlačenými ve spodní části. Podélné rýhy asi 5 mm hluboké, hlubší v horní polovině stonku, mírně ale zřetelně zvlněné. Příčné zářezy rozdílné hloubky, zřetelně vtlačené a skoro souvislé v celé šířce žebra nebo mělčí a omezené po střední část žebra. Areoly široce oválné, sedící na horní části hrbolců, bližší hořejší části příčných zářezů, s hustými krátkými bílými vlasy.
Okrajové trny obecně 9 (11), 6 (8) boční a 1 spodní trn, 10 – 25 mm dlouhé, kulaté v řezu méně než 1 mm u základny, s (0) 2 (4) velmi krátkými horními trníky; boční trny obvykle mírně ohebné, přímé nebo více často mírně a nepravidelně zahnuté, otevřeně propletené, často ne všechny přitisklé k tělu, zřídka polovztyčené, horní 2 boční trny vodorovně postavené, zbývající 4 (6) více nebo méně ohnuté dolů; spodní trny obvykle kratší než 2 nižší boční trny; všechny trny obvykle bílé nebo někdy šedivé, nejvíc podélně mírně nahnědlé u základny, spodní trny méně než 10 mm dlouhé, nejsou na všech areolách, obecně bílé; mladé rostliny s okrajovými trny kratšími a zcela bílými nebo bělavými.
Střední trny chybí na mladých rostlinách, 1 – 2 (3) na dospělých rostlinách, rozličně vyčnívající, svisle postavené pokud je samostatný, pokud jsou 2 – 3 svisle seřazené ve střední části areoly, trochu variabilní, až 25 mm dlouhé, ohebné, mírně tuhé, základna obvykle mírně zesílená než u okrajových trnů, rohově zbarvené na základně, světlejší až bělavé ve vrchní polovině.
Květy na vrcholu na nových areolách, obecně jednopohlavní, malé, krátce a úzce nálevkovité, široce otevřené pouze v horní části okvětních lístků, 35 – 45 mm dlouhé a široké; okvětní lístky asi 3x delší než perikarp; perikarpel asi 10 mm dlouhý a široký, mírně rozšířený v horní části, zevně světle leskle zelený, s několika krátkými zelenkavými polotrojhrannými šupinami, 3 x 3 mm, světlejší na okraji, zvětšující se směrem k horní části perikarpu; vnější okvětní lístky zakulacené až špachtlovité, až 15 x 10 mm, vnější strana světle zelenkavá, směrem k vrcholu přecházející do nahnědle růžové a bělavé postranně, vnitřní strana bělavá, s bledě narůžovělým vrcholem; vnitřní okvětní lístky podlouhlé, až 20 x 8 mm, zcela bílé od základny k vrcholu oboustranně, zřídka s velmi bledým narůžovělým středním páskem na vnější straně; receptakulum polozvonkovité, zcela bílé, v řezu třpytivě bílé ve vnitřní polovině, zelené ve vnější polovině, spodek zcela bílý; ovarium kulaté nebo mírně příčné, 5 mm v průměru; samčí květy s tyčinkami nepravidelně rozloženými podél celého receptakula, krátké, dosahující horní části receptakula ale nepřesahující horní část okvětních lístků, nižší tyčinky kratší a přikloněné k čnělce; nitky bílé; prašníky žluté, pyl bledě nažloutlý; čnělka kratší než tyčinky, slabě vyvinutá, laloky blizny úzké, slabě vyvinuté, ovarium s vajíčky; samičí květy se sterilními tyčinkami, dlouhými jako u samčích květů; čnělka silná, bílá od základny, vrchol čnělky stejně vysoký jako vrchol tyčinek, laloky blizny 5 – 7, široce rozprostřené, dlouhé jako 1/3 čnělky, bílé.
Plod polokulatý, leskle zelený, až 1,5 cm vysoký a 1,0 cm široký, šupiny mírně širší a méně ostré než během anthese, 3 x 2 mm, na vrcholu více nebo méně zakulacené, světle nazelenalé nebo bělavé, mírně narůžovělé v horní části; zůstávající suché zbytky okvětních lístků asi 1 cm dlouhé. Každý plod obsahuje asi 100 semen. Semeno (názvosloví dle Barthlott a Hunt, 2000 – týká se anglického popisu) oválné, asi 1 x 1 mm, matně černé až tmavě hnědé, okraj neobrácený, ohraničení velmi světle rozšířené kolem HMR (hilo-mikropylární oblast), slabě zvlněný, buňky isodiametrické, skoro mnohoúhlé, pozvolna se zmenšující směrem k HMR; ohraničení s mělkými oddělujícími žlábky, zatočené; kutikula plošně rýžkovaná, kožovitý povlak přehnutý, světle šedavý až nažloutlý, ulpívající na většině povrchu, chybějící na malých nepravidelných ploškách; HMR široce oválná, často užší u oblasti mikropyle, mikropyle a hilum splývající, hilum bližší k okraji HMR; strofiolární obal tenký, jednotně rozložený. Semena podrod Gymnocalycium.
Typ: populace podél silnice z La Cruz do Merlo, asi 10 km východně od Los Vallecitos. Rostliny z vyšších poloh mají mít tenší a delší trny a až 4 střední trny. Popis vyšel v internetovém věstníku www.schuetziana.org 17.3.2012. Jde o jeden z prvních, nebo snad první popis bez latinské diagnozy podle nových nomenklatorických pravidel. Popisy v elektronické podobě nejsou platné, vydavatelé Schuetzian tuto situaci řeší tím, že asi 20 výtisků nechají zhotovit v klasické tištěné podobě a rozešlou je na několik univerzitních knihoven po celém světě. Popis pod názvem „…..a magnificient new species from the low mountains in the central east of the Argentinian province Córdoba“ by měl napovídat, že jde o mimořádný objev. Autor popisu srovnává nový taxon s Gymn. papschii. Vše ukáže o příbuzenských poměrech čas. Pouhý pohled na popis a obrázky však dává tušit že jde o formu z okruhu Gymn parvulum – calochlorum – capillaense, kam bezesporu patří. Pozoruhodné u tohoto taxonu jsou jednopohlavní květy a střední trny na starších rostlinách, které tvoří jakousi kštici nebo pometlo na vrcholu rostliny. Další číslo LB 4313.
Gymn. meregallii L. Bercht – summary
The description appeared in the internet journal www.schuetziana.org 17.3.2012. It is one of the first or maybe the first description without the Latin diagnosis after the new nomenclatory rules. The descriptions in the electronic way are not valid, the publishers of the Schuetziana make this problem easy with the printing of about 20 copies in the classic printed matter and they send them to several university libraries through the whole world. The description with the title „…..a magnificient new species from the low mountains in the central east of the Argentinian province Córdoba“ would have to suggest that it is quite extraordinary find. The author of the description arranged new taxon to Gymn. papschii. Everything will be more clear with a time. However, the only sight on the description gives the evidence that it is a form from the affinity Gymn. parvulum – calochlorum – capillaense, where it belongs without any doubt to. It is striking at this taxon its unisexual flowers and the centrals on old plants which make something like a lock or a besom on the top of the plant. Another number LB 4313.