Gymnocalycium (Rakousko) 2 (5), 1992.
Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, až 48 mm vysoké, 70 mm v průměru, většinou s otrněným, málo proláklým temenem. Kořen rozvětvený. Epidermis šedozelená, nelesklá, jemně zrnitá. Žeber 9 – 12, od sebe oddělených vlnitými podélnými rýhami a hlubokými, příčnými zářezy rozdělena v pětihranné, někdy také v bradavčité hrboly s malou tupou bradou, hrboly na základně rostliny zploštělé a potom často širší než vyšší (15 – 20 mm široké). Areoly okrouhlé až oválné, asi 6 – 7 mm v průměru, poněkud prohloubené, 15 – 20 mm od sebe vzdálené, lysé, jen areoly na temeni s krátkou vlnatou plstí.
Trny šídlovité, tuhé, většinou na základně ztloustlé, paprskovitě postavené, přímé nebo lehce zahnuté; většinou 9 okrajových trnů, spodní jsou 15 – 20 mm dlouhé, horní 2 páry kratší, 11 – 12 mm dlouhé, u starých rostlin na nejhornějším okraji areoly často ještě 1 – 3 štětinaté drobné trny. U mladých rostlin 1 střední trn, u starých 4, postavené do kříže a poněkud delší než okrajové trny. Všechny trny většinou žluté se stejně zbarvenou základnou, příležitostně ale také tmavší (oranžové až hnědé). Při vyrašení poupěte na horním okraji areoly jsou trny stlačeny dolů a stojí pak nepravidelně.
Květy vyrůstající z mladých areol blízko temene, krátce nálevkovité, 27 – 36 mm dlouhé, 26 – 34 mm v průměru, někdy i větší, barvy lila (světle šeříkové), otvírají se v kultuře teprve odpoledne. Perikarpel krátký a slabě kónický, 6 – 7 mm dlouhý, 9 – 10 mm v průměru, světle zelený, lesklý, posázený nečetnými široce zaoblenými až slabě zašpičatělými, světle lemovanými šupinami a nahnědlou špičkou; šupiny se nahoru prodlužují a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Vnější okvětní lístky kopisťovité až přímočaře kopinaté, až 21 mm dlouhé, 6 mm široké, barvy lila s poměrně širokým, zeleným středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, dovnitř se postupně stávají menšími (z 20 mm délky a 5 mm šířky ubývají na 13 mm délky a 4 mm šířky), barvy lila s tmavším středním proužkem. Nejspodnější 2 řady tyčinek přiléhají ke čnělce, ostatní jsou uspořádané na stěně trubky, spodní přímé, nejhornější dovnitř zahnuté. Nitky tenké, bílé, 5 – 6 mm dlouhé. Prašníky okrouhlé, asi 0,8 mm v průměru, pyl světle žlutý. Čnělka štíhlá, bílá, 12 – 14 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru; blizna drápovitá, s 9 krémově bílými, štíhlými, 3 – 4 mm dlouhými bliznovými laloky, nejhornější přesahují tyčinky. Nektarová komora 3,5 mm široká, 1 – 2 mm vysoká, uzavřená nitkami nejvnitřnějších tyčinek. Dutina semeníku ve tvaru urny, asi 5 x 5 mm, s bílou stěnou, hustě vyplněná bílými semennými poutky.
Plod vejčitý, 15 – 18 mm vysoký, 10 – 12 mm v průměru, tmavozelený, s ulpívajícími zbytky květu, na 1 – 2 místech po délce se otevírající. Semeno hrnkovité, s málo vyvýšenými buňkami testy a velkou, plochou, skoro kulatou hilovou a mikropylární oblastí, černé, 1,2 mm vysoké a asi 1 mm v průměru, skoro pokryté suchou pokožkou, která se dá lehce oddělit.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, na jihu Sierra de San Luis v nadmořské výšce 1.300 m.
Gymn. neuhuberi patří k nejkrásnějším objevům rakouských kaktusářů a je težké jej s zaměnit s jiným taxonem tohoto rodu. Nejblíže mu snad stojí v příbuznosti Gymn. fischeri v. suyuquense. Hans Till uvádí příbuznost s rostlinami s provincie San Luis, ve kterých prof. Kiesling poznal dlouho nezvěstné Gymn. stuckertii, ono nešťastné stuckertii, které zase jiní autoři staví ke Gymn. pungens, tedy do širšího okruhu Gymn. schickendantzii. Gymn. neuhuberi roste v oblastech nad hranicí buše, je tedy chráněno většinou trsy trávy. První objevené naleziště bylo omezeno rozlohou 3 x 2 km, zda se podaří objevit další místa výskytu, ukáže čas. Na nalezišti prý bývají mrazy až -15°C.
Další nálezy: LB 289 (Ludwig Bercht) Villa de la Quebrada; STO 541 Hipolito San Luis, STO 543 Ruta 3 San Luis, STO 1591 Suyuque Nuevo; GN 77 (Gert Neuhuber) Ruta 3 San Luis; VS 7 Suyuque Nuevo (Vladimír Šorma); LF 10 (Ladislav Fischer) Suyuque Nuevo; JO 779.02 (Josef Odehnal) Suyuque Nuevo, JO778.01 dtto, JO 1150/3 dtto; Tom 158/3 Suyuque Nuevo.
Gymn. neuhuberi Till & W. Till – summary:
The description = the translation from German
Gymn. neuhuberi belongs to the most beautiful finds of the Austrian cactophils and it is very hard to change it with any taxon of this genus. Mayby it is closest related Gymn. fischeri var. suyuquense. Hans Till has mentioned the affinity with the plants from the province San Luis, in which prof. Kiesling had known very long time unknown Gymn. stuckertii, this unlucky stuckertii, which is rowed by the other authors to Gymn. pungens, then to the broad relationship of Gymn. schickendantzii. Gymn. neuhuberi grows in the areas without the bush occurence, then it is preserved with grass. The first finding place has been limited with the area 3 x 2 km. If it will be possible to find some another place, it will be clear by a time.
Gymnocalycium neuhuberi
Gymnocalycium neuhuberi GN 77