Schuetziana 7 (2016) 1, str. 3 – 13.
Tělo rostliny nízce kulovité u mladých rostlin, kulovité u dospělých rostlin, dospělé rostliny až 12 cm v průměru a 15 cm vysoké; epidermis světle až středně zelená, někdy s mírně purpurovým nádechem, částečně u rostlin na více osluněných místech; kořen silný, podlouhlý, obvykle sestávající z 2 – 3 hlavních větví; žebra 6 – 8 (-10), široká,, tupá, mírně vypouklá, přímá, podélné zářezy široké a mělké, mírně zvlněné v horní části těla, přímé a většinou zploštělé dole; příčné zářezy krátké a ostré, obvykle omezené na střední část žebra, zřídka procházející celým žebrem a spojující dva sousední podélné zářezy; hrbolce široké a tupé, sotva vyčnívající u plně zalitých rostlin, často mírně stlačené podélně, částečně na velkých rostlinách, umístěné pod areolami, hned nad příčným zářezem, na větších rostlinách více příčně stlačené, tvořící více či méně vystouplé brady. Areoly oválné, 10 – 15 mm vzájemně vzdálené, s bělavým vlasem, částečně na horní části. Trny na dospělých rostlinách variabilní v počtu a tvaru, často mezi různými areolami na stejné rostlině, trny v horní části těla rohově zbarvené, s tmavší třetinou základny, obvykle více našedlé ve spodní části rostliny, částečně trny v řezu kulaté, poměrně silné, až 1 mm na základně větších rostlin, ostatní trny rozdílně zploštělé, zvláště bazální; okrajové trny 7 (- 9), od 5 mm po přes 25 mm dlouhé, obvykle 10 – 15 mm dlouhé na mladších rostlinách a 20 – 25 mm dlouhé na dospělých rostlinách, nejsou pravidelně uspořádané, jsou ohebné a mírně prohnuté, zřídka přímé, tužší a více pravidelně rozložené, spodní trn 1, obvykle kratší a někdy více ohnutý, často druhý pár nebo druhý a třetí pár okrajových trnů delší; střední trny (0) – 1 (- 2) na mladých rostlinách, často nikoliv na všech areolách, dospělé rostliny obvykle s několika středními trny na každé areole, až 4, tyto trny tužší a často silnější než okrajové, všeobecně více či méně rozdílně zploštělé na základně, i na mladších rostlinách, často delší než okrajové trny. Květy oboupohlavní, robustní, velké, až více než 75 mm dlouhé a nejméně 55 – 60 mm široké při plném otevření květu; poupě podlouhlé, okvětí pouze mírně širší než perikarpel, při plném otevření květu okvětí a perikarpel nezřetelně oddělené, poměr délky okvětí/perikarp 1 : 3; Perikarp leskle zelený, silný, asi 30 mm dlouhý, s asi 10 světle zelenými příčnými šupinami; okvětí úzce nálevkovité; vnější okvětní lístky od krátce špachtlovitých, tak dlouhé jakožto široké, po oválné, postupně se prodlužující, až 35 x 10 mm, nazelenalé na vnější straně, přecházející do bílé na okraji, bělavé na vnitřní straně; vnitřní okvětní lístky podlouhlé, 25 – 3 x 7 – 10 mm , bílé nebo mírně krémově zbarvené; receptakulum úzké, stěny 5 mm silné, zelené na vnější polovině a světle růžové na vnitřní polovině, ovarium podlouhlé; čnělka světle nažloutlá, velmi silná, až 4 mm v řezu u základny, nezúžená, asi 10 mm dlouhá; laloky blizny 10 – 12, dlouhé jako základna čnělky když jsou sevřené; nitky pravidelně rozložené na celé stěně receptakula, žluté od základny, vrcholy nejvyšších nitek dosahují výšku laloků blizny; prašníky žluté. Plod podlouhlý, 25 x 15 mm, tmavě zelený, se zaschlými zbytky okvětí. Semeno polokulaté, uťaté na hilomikropylární oblasti, s plochými slabě zřetelnými buňkami, kutikula obalu přítomná, plošky poněkud hojné, mírně zesílené, pokrývající obvykle více než 50% povrchu testy, ale na několika místech chybějící; hilomikropylární oblast mírně vnořená, vejčitá nebo více zúžená. Semenáčky světle zelené, s 5 až 7 malými trníky, jednotně žlutými až světle rohově zbarvenými od základny.
Domovina: Severní část Sierra Chica, v oblasti parku Los Terrones, provincia Cordoba, Argentina. Pojmenováno po objeviteli Arielu Piňalovi. Autoři popisu uvádějí srovnávací tabulku s gymnokalycii amerhauseri, erinaceum, erinaceum var. Paucisquamosum, gaponii, robustum, kuehhasii a campestre.
Je možné předpokládat, že celá tato skupina bude dost obtížná pro odlišení jednotlivých taxonů. Rostliny připomínají z jednoho pohledu Gymn. Carolinense, které však roste v jiné provincii.
Gymnocalycium pinali Tom 878/1, foto ing. Tomáš Kulhánek
Gymnocalycium pinali Tom 878/1, foto ing. Tomáš Kulhánek
Gymnocalycium pinali Tom 879/1, foto ing. Tomáš Kulhánek
Gymnocalycium pinali Tom 897/1, foto ing. Tomáš Kulhánek