Gymnocalycium (Rakousko) 12 (3), 1999
Tělo jednotlivé, ploché, 20 (30) mm vysoké a 80 – 140 mm v průměru nad povrchem půdy, kónicky přechází asi 57 mm pod povrchem substrátu v kůlovitý kořen délky 100 (- 250) mm, který se vzácně dělí a má četné vláknité vedlejší kořeny na konci kůlovitého kořene. Temeno lehce proláklé, většinou bez trnů. Epidermis matná, modrošedá; žebra plochá, většinou 8 – 12, svislá, v oblasti areol a hrbolů zvlněná, k základně se rychle rozšiřující, potom 20 – 28 mm široká, u starších rostlin se zdají žebra rozdělená v hrboly. Ploše zakulacené hrboly ještě u mladých jedinců rozděleny slabými příčnými rýhami, u velmi starých rostlin nejprve kolem temene hranaté, potom obyčejně oddělené hlubokými příčnými zářezy. Areoly u větších rostlin oválné, 2 mm dlouhé, 1 mm široké, jinak oblé, 13 – 15 mm od sebe vzdálené, lehce ponořené, zřídka s bílou areolovou vlnou, brzy lysé.
Trny 5 (- 7), ve 2 – 3 párech uspořádané, 7,5 – 13 mm dlouhé, okrouhlé, později také poněkud ploché, červenohnědé, někdy ke špici světlejší, nejspodnější 3 trny paprskovitě nebo také drápovitě k základně směřující, většinou k tělu přilehlé, nejspodnější trn není vždy nejdelší, nejhořejší nebo hořejší někdy chybějící páry kratší a nahoru do stran uspořádané; střední trny chybí.
Květy z areol blízko temene, světle šeříkově růžové, hedvábně lesklé, nálevkovité, 45 – 65 (- 80) mm dlouhé, 40 – 70 mm v průměru, jícen šeříkově růžový a karmínově červený, plně rozkvetlý se zpět ohnutými okvětními lístky. Doba květu spadá již do časného jara, kdy v oblasti nekvetou žádné rostliny této semenné skupiny. Vnější okvětní lístky kopinaté, často pilovité, 20 – 30 mm dlouhé, 6 – 8 mm široké, světle šeříkově růžové s jemným středním proužkem a tmavší základnou, také s olivovou špičkou. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopinaté, často pilovité, světle šeříkově růžové s jemným středním proužkem a tmavší základnou, 16 – 23 mm dlouhé, 4 – 7 mm široké, 3 řady okvětních lístků nejsou neobvyklé. Květní trubka nálevkovitá, světle šeříkově růžová, 10 – 14 mm vysoká, 8 – 10 mm v průměru. Nektarová komora šeříkově růžová, 1 – 3 mm vysoká, 2,4 – 3 mm v průměru; převážně 5 řad nitek, bílých až šeříkově růžových, nejspodnější 6 mm dlouhé a většinou světlejší jak horní při 9,5 mm délky, které teprve od středu dolů jsou bílé až žluté, lehce nakloněné ke středu, nejhořejší řady stojící přímo. Prašníky žluté, 1,5 mm dlouhé, nejhořejší většinou přesahují bliznu, první až třetí řada ve výšce základny blizny. Čnělka světle růžová, 10 – 15 mm dlouhá, 2 mm v průměru, nikdy nestojící skrz do dutiny semeníku. Blizna žlutá, 4 – 9,5 mm dlouhá, 8 – 12 bliznových laloků, dutina semeníku velmi světle růžová nebo bílá, vždy nahoru vypouklá, 14 – 15 mm vysoká, 3 – 4 mm v průměru, podle pohlavního určení hustě vyplněná bílými základy semen nebo skoro prázdná. Perikarpel šedozelený až olivově zelený, občas lehce šedě ojíněný, 18 – 25 mm dlouhý, 8 mm v průměru s polokulatými až trojhrannými, vzácněji zašpičatělými šupinami se světlými nebo světle růžovými okraji.
Plod kyjovitý až vřetenovitý a 12 – 22 mm v průměru, svisle jednostranně nebo oboustranně se otevírající, s 500 – 700 semeny. Semena většinou 1,4 mm dlouhá, 1,25 mm v průměru, částečně nebo zcela pokrytá hnědým povlakem, pod ním černá. Hilum a mikropylární oblast úzká a krátce kapkovitá, silně proláklá, většinou černá, střed málo vypouklý.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, od La Toma na Rio Quinto, 980 m n.m.
Gymnocalycium poeschlii
Tento taxon se má lišit od Gymn. berchtii větším tělem, dřívějším obdobím květu asi o 4 týdny, sklonem k pohlavně funkční odlišnosti květů jednotlivých rostlin, značně ohnutými okvětními lístky, konstantní světle šeříkově růžovou barvou květů, neobvyklou pro tento podrod, šeříkově růžovými nitkami, které nemusí být uspořádány na stěně květní trubky, růžově zbarvenou čnělkou nikdy nestojící skrz; rozdílným hilem semene, které je u Gymn. berchtii široce kapkovité, málo protáhlé a jehož střed je vypouklý; dále se tento taxon liší šedozeleným plodem. Popsáno po Josefu Pöschlovi z Welsu, Rakousko.
Gert Neuhuber připouští myšlenku, že existuje příbuznost s rostlinami z provincie Cordoba, a že přiřazení tohoto druhu k nějakému již známému druhu není momentálně možné. To však záleží na tom, jakým pohledem budeme tuto rostlinu pozorovat: zda okem kritického pozorovatele, nebo budeme hledat i menší rozdílné znaky. Taxon je každopádně blízce příbuzný Gymn. berchtii, ale zda oba taxony zaslouží pozici druhu, je velmi sporné. Kdo chce vidět rozdíly, vždy si je najde – a naopak – kdo je nebude chtít najít, nenajde je. Další otázkou je, co vlastně koluje v kultuře a v obchodě pod jménem Gymn. poeschlii. Pravé Gymn. berchtii var. poeschlii má sutečně modrošedou epidermis. Mimoto koluje řada dalších sběratelských či polních čísel pod tímto jménem, ale jde o rostliny sice blízce příbuzné, ale ne Gymn. poeschlii a poznáte je podle toho, že postrádají od mládí modrošedý či šedomodrý povlak epidermis. Někteří autoři se domnívali, že vlastně Gert Neuhuber popsal jako Gymn. poeschlii Piltzovo Gymn. lepidum nom. prov. P 192 pocházející právě z Cordoby, ale nejde o rostliny totožné.
Gymn. poeschlii roste na plochých územích na stanovišti, vyhýbá se svahovitým stanovištím. Šedomodrý povlak epidermis chrání rostliny před častými písečnými bouřemi a současně činí rostliny velmi půvabnými. Ve skleníku kvetou tyto rostliny velmi brzy a při poklesu teplot se nyvyvíjí pyl v dostatečné míře. Tomu tak není u rostlin pěstovaných v pařeništi, kdy u nás (Litovel) se stěhují rostliny ze zimního stanoviště až koncem března a teprve po této době začínají nasazovat na květy. Pak přichází období květů Gymn. poeschlii podstatně později. Semena pravého Gymn. poeschlii mají dost střídavou klíčivost, někdy nevyklíčí nic ani ze sta semen.
Autor popisu také zmiňuje stálost znaků květu, které jsou prý u „dobrých druhů“ konstantní. Zdůrazňuje tvar semeníku, tvar základny čnělky a zda čnělka je „skrz“ tuto základnu. Velikost květů je také prý konstantní. O tom posledním se dá pochybovat, tak jako u odstínů červené barvy tyčinek u okruhu Gymn. rhodantherum. Zda ty prvně jmenované znaky jsou konstantní a natolik směrodatné pro postavení taxonu, záleží jen na subjektivním názoru hodnotitele. To mi připomíná vyjádření Hanse Tilla k jistému taxonu, že poupata mají tvar „hlavy hadů“. Stačí se jen podívat do základní příručky o hadech a zjistíme, že základních tvarů hlav hadů je sedm! Každá jiná – a potom si vyberte.
Další nálezy: LB 306 La Toma; VS 164 Saladillo; GN 80/201 La Toma, GN 81/203 La Toma; JPR 99/232 Sierra del Morro; Tom 166/2 za Saladillo na Carolina; MT 07-123 La Petra Saladillo, MT 07-124 Saladillo, MT 07-126 Saladillo 6 km před koup., MT 07-128 Saladillo 1-2km sev., MT 07-130 Los Chaňares 2km v.
Gymn. morroense Tom Kulhánek nom. prov.
Nový taxon z tohoto příbuzenského okruhu. Skupina cestovatelů Jaroslav Procházka, Tomi Kulhánek, Lumír Král a Martin Tvrdík prozkomala podrobně provincii San Luis a výsledkem je řada polních čísel s označeními Gymn. spec modré, spec. malé modré, spec. velké modré, spec. modrozelené, atd. Zda pánové něco popíšou, ukáže čas. Další informace pod Gymn. morroense Kulhánek et al., které bylo mezitím popsáno.
Gymnocalycium morroense MT 07-078 mezi La Esquina a La Toma
Gymnocalycium morroense MT 07-105 La Toma Vieje
Gymn. sanluisense nom. prov. sensu Kulhánek
Taxon známý více jak deset let z různých seznamů polních čísel a nabídek semen. Franz Strigl také nabízel semena, šlo o formy Gymn. fischerii. Polní čísla VS uvádí VS 1 El Volcan Gymn. sanluisense, později popsáno také jako Gymn. fischerii.
Nyní ale přišel p. Tom Kulhánek s novými rostlinami s tímto jménem (Gymnofil 2007/2), které již daleko více připomínají habitem Gymn. poeschlii, a nemají tedy s původními rostlinami Gymn. sanluisense nic společného.
Gymn. poeschlii Neuh. – summary:
This taxon ought to differ from Gymn. berchtii with the bigger body, the time of the flowering ca. 4 weeks sooner, with the inclination to the sexual function difference of the flowers of single specimens, with the very curved flower leaves, with the constant light lila pink colour of the flowers not usual for this subgenus, lila pink filaments which need not arranged on the wall of the flower tube, pink coloured style never staying through; with the different hilum of the seed, which is on Gymn. berchtii broadly drop-shaped, little elongated and its middle is convex; then this taxon differs with the graygreen fruit.
Gert Neuhuber admissed the idea that some affinity exists with the plants from the province of Cordoba, and that the rowing of this sort to any even known sort is not possible for the time being. However, it depends on ot, with what sight we can see that plant: with the eye of the critic observer, or if we will find the different signs, even the little ones. This taxon is in any case related to Gymn. berchtii, however, if both taxons can have the position of the sorts, it is a question. Who wants to see the differences, he always finds them – and on the other hand – who will not want them, he will not find them. Another question is, what as a matter of fact goes round in the collections and in the shops under the name Gymn. poeschlii. The right Gymn. poeschlii has really the bluegray epidermis. Besides it goes round the row of the other collector or field numbers under this name, however, they are the plants close related, but no Gymn. poeschlii and you can differ them after not having the bluegray or grayblue coating of the epidermis from the youth. Some authors have meant that in the matter of fact Gert Neuhuber has described like Gymn. poeschlii Piltz´s Gymn. lepidum nom. prov. P 192 originated just from Cordoba, however, these plants are not the same.
Gymn. poeschlii grows on the flats in the finding place, it does not like slopes. The grayblue coating of the epidermis preserves the plants against the often sandy storms and it makes the plants very beautiful. The plants flower in the greenhouse very soon and during the fall of the temperature the pollen is not developing substantially. If we grow the plants in the hotbeds, it is better, when the plants are moved from the winter place only in the end of March in our county (Litovel) and only after this time the plants start to put the buds. Then the time of the flowers comes much later. The seeds of Gymn. poeschlii have rather intermittend sprouting, it is nothing sometimes from one hundred seeds.
The author of the description has also mentioned the stability of the flower marks, which are said to be constant on the „good sorts“. He accents the shape of the ovary, the shape of the base of the style and if the style is „through“ this base. The size of the flower is said to be also constant. We can doubt about the last note at least, so like about the shades of red colour of the anthers in the affinity of Gymn. rhodantherum. If the first mentioned marks are so constant and decisive for the taxon position, it depends only on the subjective opinion of the evaluater. It reminds to me the opinion of Hans Till for some taxon that the buds have the shape of the „snake heads“. It is possible only to see some basic handbook with snakes and we can find that there are seven basic shapes of the snake heads! Each is different – and then you can choose.
Gymn. morroense Tom Kulhánek nom. prov.
New taxon from this relationship. The group of the travellers Jaroslav Procházka, Lumír Král, Tom Kulhánek and Martin Tvrdík has researched detailedly the province San Luis and the result are the field numbers with the names as Gymn. spec. blue, spec. liitle blue, spec. big blue, spec. bluegreen, etc. If some of them will be described, time shows it.
Gymn. sanluisense nom. prov. sensu Kulhánek
The taxon known more than ten years from various lists of field numbers and seedlists. Franz Strigl has also offered seeds, they were the forms of Gymn. fischerii. The field numbers of VS mention VS 1 El Volcan described later as Gymn. fischerii.
However, Mr. Tom Kulhánek has come with new plants with this name (Gymnofil 2007/2) which resemble much more with their habitus Gymn. poeschlii, and then they have only little common with the original plants of Gymn. sanluisense.
Gymnocalycium poeschlii JPR 99 232
Gymnocalycium tzv. poeschlii STO 1590 Loma Alta
vlevo - gymn. poeschlii dolezalii, vpravo - gymn. poeschlii
vpředu - gymn. poeschlii, vzadu - gymn. berchtii