Succulenta 1990, 69, 2, str. 27 – 31
Popis, překlad:
Rostliny jednotlivé, někdy po straně a u základny bohatě odnožující na horní straně areol; s asi jedním tuctem silných kořenů, ale bez výrazného hlavního kořenu. Tělo zploštělé, polokulovité, 50 – 70 (- 90) mm v průměru a 20 – 30 (- 40) mm vysoké. Temeno jen málo prohloubené, obvykle otrněné. Epidermis tmavozelená až šedozelená, matná. Žebra 10 – 12 (- 14), přímá, oddělená ostrými podélnými rýhami, na základně plochá a 15 – 18 mm široká, k temeni výraznější a hranatá, rozdělená zřetelnými příčnými zářezy v bradovité hrboly. Areoly 10 – 12 mm od sebe vzdálené, nasedající na hrboly nebo někdy poněkud do nich vnořené, (u starých) rostlin jsou však areoly v horní části těla často přesahovány silně zvýrazněnými bradovitými hrbolci, nejčastěji oválné až podlouhlé, 5 x 2 – 3 mm, mladé areoly s hnědavě bílou plstí, která však brzy mizí.
Trny (7 -) 9 v areole, ve (3 -) 4 párech uspořádané, u starých rostlin může časem nejhořejší pár odpadnout, 12 – 17 mm dlouhé, hřebenovitě postavené, avšak stranou a dolů směřující; dva ze tří středních párů mají vodorovně odstávající trny, nejspodnější třetí pár je šikmo dolů ohnutý, čtvrtý (nejvyšší) pár je vždy kratší a vodorovně nebo šikmo nahoru odstávající; jeden kratší, obvykle jen 7 mm dlouhý trn směřuje dolů. Všechny trny jsou obvykle rovné, zřídka lehce ohnuté nebo zkroucené; více méně kulaté v průřezu, tuhé, šídlovité, špičaté, k tělu směřující, na tělo však nepřiléhající, v novém růstu nažloutlé, později červenohnědé, avšak šednoucí vlivem hustých, obloukovitě dopředu odstávajících šupinek; trny mohou občas zůstat na základně též žluté.
Květy vyrůstající z temene (často více současně), široce nálevkovité, 25 – 30 mm dlouhé, 23 – 30 mm v průměru, světle růžové, +/- bez vůně se sklonem k rozdělení podle pohlaví. Perikarpel lehce kónický, tlustostěnný, 8 x 8 mm, tmavozelený, hustě pokrytý vejčitě kopisťovitými, bíle lemovanými šupinami, jejichž horní třetina je zbarvená černohnědě. Ty jsou směrem nahoru delší a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Receptakulum +/- zvonovité, silnostěnné, pod základnou nitek bez nektarové komory. Vnější okvětní lístky kopisťovité, na špici zaoblené, asi 18 x 7 mm, na základně žlutavě zelené, směrem nahoru bledě růžové, se širokým nahnědle zeleným středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, zašpičatělé, 21 – 23 x 4,5 mm, bělavě růžové s tmavě růžovým středním páskem, na základně bílé. Tyčinky ohnuté hlavně ke stěně trubky, nerozlišeny ve dva oddělené kruhy. Nitky tenké, 9 mm dlouhé, bělavé až bledě zelenavé. Prašníky oválné, 1,2 x 0,7 mm, bělavé až krémově zbarvené. Pyl bělavý. U samičích rostlin jsou prašníky zakrnělé. Čnělka +/- volně stojící, nepřečnívající tyčinky, i s bliznou 9 – 10 mm dlouhá, na základně asi 1,4 mm silná, nahoře asi 1,1 mm v průměru, žlutavě bílá, blizna se 7 – 9 laloky; u samčích rostlin není čnělka přítomná. Dutina semeníku v podélném řezu srdčitá až urnovitá, 6 x 3 – 4 mm, vnitřní stěna bílá; základy semen četné, zcela vyplňující dutinu semeníku. Plod při zralosti semen suchý, malý, oválný, asi 7 x 5 mm, s ulpívajícími suchými zbytky okvětí, málosemenný (5 – 7 semen). Semena useknutě vejčito – válcovitá, černá (hnědá), matná, holá, 1,5 – 1,56 x 1,5 – 1,56 mm. Buňky testy jen málo ven vyklenuté, se síťovitými zhuštěnými lištami, hilová část a mikropylární oblast kosočtverečná, se zřetelným zúžením na místě oddělení funikulu, se slabou, světlou, krémově zbarvenou buněčnou vrstvou.
Domovina: Uruguay, provincie Tacuarembo, blízko Ansina.
Gymn. rauschii popsal Hans Till a jeho syn Walter Till v holandské Succulentě roku 1990 a zařadili jej podle semen do podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum), k popisu připojili autoři i tabulku se srovnáním Gymn. rauschii s Gymn. schroederianum a Gymn. hyptiacanthum.
Je zde však řada nejasností a je otázkou, zda tři otazníky za jménem taxonu jsou dostačující. H. Till uvádí jako naleziště Uruguay, provincie Tacuarembo, blízko obce Ansina. Je však obecně známo a i v Rakousku se traduje, že nálezce Walter Rausch někde rostlinu přibral do batohu a protože se o gymnokalycia tehdy nezajímal (22 let před popisem), ani si možná nepamatoval naleziště. Proto udané naleziště nemůžeme brát jako směrodatné a je otázkou, zda je vůbec v Uruguayi, a také ještě nikdo tento taxon znovu nenalezl. Ve srovnávací tabulce jsou příbuzné taxony uvedeny pro domnělou příbuznost s ohledem na příslušnost do podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum) podle semen. A zde je největší problém. Hans Till uvádí, že Gymn. rauschii je „málosemenný“ druh, jedinci prý tvoří plody s málo semeny – v popisu je uvedeno 5 – 7 semen v plodu. Podle obecných informací z Rakouska je známo, že tento taxon jednou jedinkrát utvořil jeden plod – a to s 1 semenem! Do dnešní doby se ještě nikomu nepodařilo rostlinu sprášit. Nezdarem skončily pokusy s UV lampou, řezáním čnělky, atd., atd., a následné opylení pylem Gymn. saglionis, Hamatocactus hamatacanthus a setispinus a mnoha dalšími druhy rodu Gymnocalycium a i druhy jiných rodů. A pokud známe, opylování jinými taxony může mít ve většině případů deformovaná, tedy hlavně menší semena, mylně pak zařazená do podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum). Je evidentní, že Rausch sebral rostliny (nebo 1 rostlinu?) jen samičí (bez pylu), které kdyby byly opyleny pylem samčí rostliny vlastního druhu, mohly dát zcela odlišná semena – podrodu Macrosemineum. Autor dále uvádí, že rostliny kvetou již v průměru 2 cm a musí se množit odnoži. V kultuře však kvetou až v asi 3 – 4 cm, množení odnoži je nezbytné. Odnože se však musí oddělovat od mateřské rostliny až po dosažení průměru 1,5 cm a více, menší mláďata deformují a špatně rostou jak pravokořenná, tak i roubovaná, ve skleníku – nebo v pařeništi. Vždy platí pravidlo – odnož musí mít již vyvinutý vlastní řepovitý kořen.
Rostliny se množí ve sbírkách pouze vegetativně, a proto jsou provázeny pouze několika HT čísly. Kvetou velmi brzy zjara velmi půvabnými malými růžovými květy, neobvyklými jak v podrodu Gymnocalycium, tak i v podrodu Macrosemineum. To však nemůže zastínit skutečnost, že jde o taxon velice pochybný a se zastřeným původem. Nemůže sloužit jako vzor taxonomické práce.
Rakouský gymnofil Franz Strigl byl jedinkrát úspěšný ve sprašování a podařilo se mu získat 2 semena, která pak věnoval do sbírky semen Hanse Tilla. Semena však patřila do podrodu Macrosemineum, nikoliv jak uvádí Hans Till do podrodu Ovatisemineum. Existuje opodstatněné podezření, že taxon vlastně vznikl v zahradnické dílně Van Vlieta, a jde tedy o kultivar, nikoliv rostlinu vyskytující se v přírodě.
Gymn. rauschiii
Gymn. rauschiii
Gymn. rauschiii
Gymn. rauschiii HT 1013
Gymn. rauschii H. Till et W. Till ??? – summary:
Hans Till and Walter Till described Gymn. rauschii in the Dutch Succulentain 1990 and they rowed it after the seeds into the subgenus of Gymnocalycium (Ovatisemineum), they added to the description even the table with the comparing of Gymn. rauschii with Gymn. schroederianum and Gymn. hyptiacanthum.
However, there are many obscurities here and it is a question, if the three question marks after the name are enough. Hans Till mentioned like the finding place Uruguay, prov. Tacuarembo, near the village Ansina. However, it is generally known (by worth of mouth in Austria), that the discoverer Walter Rausch had given the plant into the rucksack somewhere and because he had been not too much interested in gymnocalyciums (22 years before the description), he had maybe not remembered the finding place. Therefore we can not hold like the conclusive and it is a question, if it is at all in Uruguay, and nobody has found this taxon again. There are mentioned related taxons in the table for the supposed affinity with the regard to the qualification after the seeds into the subgenus Gymnocalycium (Ovatisemineum). And there is the greatest problem here. H. Till has mentioned that Gymn. rauschii is the sort „with a few seeds“, the specimens are said to make the fruits with only few seeds – it is mentioned in the description 5 – 7 seeds in a fruit. And again after the generally known information from Austria is known that this taxon had made only one on the only one time 1 fruit – and with 1 seed! Nobody has been ever succesful till this time to pollinate the plant. The attempts had not been succesful with UV lights, the cuting of the style, etc., etc., and the following pollination with the pollen of Gymn. saglionis, Hamatocactus hamatacanthus and setispinus and with many others sorts of the genus Gymnocalycium and even the taxons of the other genuses. And as we have known, the pollinating with the other plants can have in the most cases deformed, so mainly littler (smaller) seeds, mistaken rowed to the subgenus Gymnocalycium (Ovatisemineum). It is evident that Rausch had collected the plants (or 1 plant?) only female (without pollen) which would be pollinated with the pollen of the male plant of the own sort, they could give quite different seeds – ones of the subgenus of Macrosemineum. The author has mentioned further that the plants flower even at the diameter of 2 cm and it must be multiplied with the offsprings. However, they flower in the culture only in ca. 3 – 4 cm of diameter, the multiplying with the offsprings is necessary. However, the offsprings must be divided from the mother plant only after the reaching diameter of 1,5 cm and more; the littler young ones deforme and they grow bad like on the own roots or grafted – in the greenhouse or in the hotbeds. It is also the valid rule – an offspring must have already its own developed beet root.
The plants are multiplied only vegetatively in the collections and therefore they are accompanied with only several HT numbers. The plants flower very soon at the Spring with very pretty little flowers, unusual in the subgenus of Gymnocalycium (Ovatisemineum), and also in the subgenus of Macrosemineum. However, it can not shadow the reality, that it is very doubtful taxon with very mysterious origin. It can not to serve like the etalon of the taxonomic work.
The Austrian gymnofil Franz Strigl had been only one time succesful in pollinating and he had got two seeds which he has given to Hans Till for his seeds collection. However, seeds belonged to the Macrosemineum, and not to Ovatisemineum, how it is mentioned by Hans Till. There is the substantial suspicion that the taxon has come into existence in the gardening workshop of Van Vliet and then it is the cultivar, and no plant occuring in the nature.