Cactus and Succulent Journal (US) 2002/1
Kořeny silné, obkónické, ca 5 cm dlouhé, 2 cm maximálně v průměru. Stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, 3 – 5 cm vysoký, 8 – 11 cm v průměru, epidermis šedá nebo šedozelená nebo jemně světle fialová, matná. Žebra 9 – 11, přímá, 1,5 cm vysoká, 2 – 3,5 cm široká, tupá, s 3 – 5 areolami a pod nimi s vystupující bradou (podarium) 0,5 cm vysokou a se zřetelnými příčnými brázdami. Areoly eliptické, 6 x 3 mm, s bílou vlnou, spodní trn a 2 – 3 páry bočních trnů; všechny nepravidelně odstávající proti podariím, přímé, křídově bílé za sucha, nažloutlé s hnědou částí na základně a vrcholu za vlhka; střední trny chybí.
Květy ca 6 cm dlouhé a 6 cm v průměru při plném otevření ( 7 cm x 3 cm těsně před otevřením. Receptakulum nálevkovité, 4,5 cm dlouhé, 0,8 – 1,4 cm v průměru, šupiny skoro polokulaté, širší než delší: 0,4 cm dlouhé, 0,6 cm široké, sukulentní, čistě šedé nebo s načervenalým nádechem. Perikarpel mírně kónický, 3 cm dlouhý, 0,5 – 0,8 cm v průměru. Ovarium kónické, 2 cm dlouhé, 0,5 cm široké, zárodků mnoho. Čnělka cylindrická, velmi krátká, dosahuje základnu prvních tyčinek, 1,3 cm dlouhá, 2 mm v průměru, bílá, s malými hrbolky. Blizna s 8 – 9 (- 14 !) laloky, jasně žlutá, skoro 3 cm dlouhá. Nektarová komora růžová, 0,4 mm dlouhá. Tyčinek mnoho, bazální, přímé, kratší než blizna k nim souběžná, nitky 1,1 cm dlouhé, hrbolkovité na základně, prašníky 2 mm dlouhé; další nitky rozložené v souvislé spirále, delší než blizna, ohnuté podél středu, bílé, 1,5 cm dlouhé, prašníky žluté, 2 mm dlouhé, 1 mm široké. Lístky se otáčejí za plného otevření, s vnějšími lístky podobnými šupinám, ale delší a s průsvitnými okraji, postupně se rozšiřující; vnitřní lístky bílé, růžové na základně, úzké, kopinaté, špičaté, nejvnitřnější kratší než střední.
Plod kyjovitý, vzácně přeslicovitý, šedý, 4 – 4,5 cm dlouhý, 1,5 – 1,8 cm maximálně v průměru, 1 cm v průměru na základně; s čistě šedými šupinami. Semeno kulaté-useknuté, symetrické, 1,2 mm dlouhé a silné, černé, s kutikulou většinou zcela oddělenou od testy a ta se pak jeví jako hnědá, výrazně vrásčitá; buňky testy vypouklé, všechny podobné, hilo-mikropylární oblast oválná, pohárovitá, 0,9 mm dlouhá, 0,6 mm široká.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, department Ischilin, u obce Quilino.
Dříve bylo rozšiřováno pod názvem Gymn. cordobensis. Jméno připomíná robustní zjev rostlin, s jejich tlustými žebry a kulatými podarii (hrbolci), které vynikají díky malému počtu krátkých trnů a tlustým receptakulem a plodem.
Autoři popisu staví taxon do příbuzenství Gymn. leptanthum. Popis uveřejnili až po zpracování Gymn. quehlianum Hansem Tillem (ten tento taxon zařadil do podrodu Gymnocalycium – Ovatisemineum). Autoři popisu Gymn. robustum tento popis zdůvodnili neměnností zařazení Gymn. quehlianum v podrodu Trichomosemineum. Zde opět skončila taxonomická činnost , kdy někdo svévolně přeřadí taxony z jednoho podrodu do druhého podrodu, což je podle nomenklatorických pravidel ICBN nepřípustné.
George Charles v anglické publikaci Cactaceae Systematics Initiatives 20 uvádí několik nových kombinací v rodu Gymnocalycium a zmiňuje se o výskytu Gymn. stellatum a Gymn. robustum. Logickým závěrem je konstatování, že Gymn. quehlianum dnes není možné spolehlivě definovat.
Další nálezy: GN 423-1373 Quilino; P 379 La Higuera delší trny; STO 272 Sumampa STO 278 Santa Elena, STO 279 Cerro Colorado, STO 1581 Quilino; JS 156 Quilino; LF 80 Quilino; VS 139 Quilino; BKN 83A Villa Quilino; JO 1028.01 4 km za Quilino, JO 1029.03 San Pedro de Toyos; RF 347 Dean Funes, RF 354 Quilino-Dean Funes; MT 07-229 Santa Maria-Telares; MS 346 Quilino-Dean Funes, MS 353 dtto.
Gymno. robustum Kiesling, Ferrari & Metzing – summary:
Known formerly under the name Gymn. cordobensis. The name reminds the robust appear of the plant, with its thick ribs and rounded podariums, which are striking because of the littler number of the short spines and thick recaptaculum and fruit.
The authors of the description gave the taxon to the affinity of Gymn. leptanthum. The description was published only after the overwirking of Gymn. quehlianum by Hans Till (he has rowed it into the subgenus Gymnocalyium = Ovatisemineum) and the description of Gymn. robustum they have justified with no ability to change Gymn. quehlianum in rowing out from the subgenus Trichomosemineum. There is also bad end here of the taxonomy making, if somebody capriciously overmoving from one subgenus to another, what is not possible after ICBN.
George Charles in the English publication Cactaceae Systematics Initiatives 20 mentioned several new combinations in the genus Gymnocalycium and he mentioned the habitation of Gymn. stellatum and Gymn. robustum. The logic conclusion is the statement that Gymn. quehlianum is not possible reliable to define today.
Gymnocalycium robustum
Gymn. robustum Quilino, foto Ch
Gymnocalycium robustum sto 278 sta elena