Kuas 79, 1938
Basionym: Echinocactus sanguiniflorus Werd.
Blühende Kakteen, tab. 33, 1932
Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé nebo od základny odnožující, kulovité, nebo více méně vejčité, podle dvou exemplářů, které mám k dispozici, 7 – 8 cm vysoké, až 8 cm v průměru, matně zelené a zvlášť na temeni tmavozelené, později poněkud světlejší a přecházející do modra. Temeno poněkud prohloubené, s několika vločkami vlny z mladých areol, avšak uprostřed zcela bez trnů. Žeber asi 10 – 12, na temeni 1 cm vysokých a značně úzkých, později se silně rozšiřujících a téměř zplošťujících; žebra již v oblasti temene silně rozložená v hrbolce, ale viditelně souvislá; hrbolce čtyř- až šestihranné, s poněkud vystouplou bradou pod areolou. Areoly zapuštěné, podlouhlé, asi 3,5 – 5 mm dlouhé, 2,5 mm široké, s krátce zkadeřenou vlnou, nikdy zcela neolysají. Trnů 7 – 9, vesměs okrajové, paprskovitě rozprostřené, nebo poněkud dopředu roztažené, přímé nebo ohnuté, silně jehlovité nebo slabě šídlovité, bodavé, až 1,5 cm dlouhé, po párech, jeden ojedinělý směřuje dolů, bělavě až bledě červenavě hnědé, šupinatě drsné, většinou tmavé na špici, na základně hnědé a slabě zesílené.
Květy nedaleko temene, asi 4,5 cm dlouhé, semeník dosti štíhlý, asi 1,5 cm dlouhý, tmavě olivově zelený, s dosti hustě postavenými srdcovitými šupinami o průměru asi 3,5 mm, šupiny jsou s téměř neznatelnou tmavší špičkou a světle lemovány. Trubka krátká, široce zvonovitá. Vnější okvětní lístky široce kopisťovité až víceméně lichoběžníkové, nahoře značně tupě trojhranné, vybíhající poněkud do špičky s rovným okrajem, zmavě olivově zelené s růžovým okrajem. Vnitřní okvětní lístky jsou podlouhlé až kopisťovité, asi 2 cm dlouhé, na nejširším místě 0,8 cm široké, nahoře vybíhají poněkud do tříhranné špičky, sytě krvavě červené, lesklé. Tyčinky ve dvou skupinách, jedna kolem čnělky, druhá volně na konci trubky. Nitky červené, nahoře bledší, prašníky světle žluté, čnělka červená, bliznových laloků 11, bělavých, asi 2 mm dlouhých, málo rozprostřených, kratších než nejdelší tyčinky.
Domovina: Argentina, bližší stanoviště není známo. Tolik údaj z původního popisu. Dnes víme, že se vyskytuje v okolí Balcosna a v Sierra Graciana.
Ze znaků uvedených v tabulce u Gymn. baldianum je patrné, že jde o dobře odlišitelný taxon. Dnes navíc víme, že Gymn. sanguiniflorum je dobrý taxon, dobře rozeznatelný dle znaků generativních orgánů uvedených v tabulce pod Gymn. baldianum (viz).
Gymn. sanguiniflorum STO 88-135
Gymnocalycium sanguiniflorum
Gymnocalycium baldianum velkých rozměrů - stonek běžně 80-100 mm široký, výraznější otrnění. Jinak běžné baldianum je do šířky stonku tak 30-50 mm. Naleziště El Alanito, Catamarca (27 31W, 66 01 S). Tolik Ing Václav Jiránek CSc, a domnívá se že by mohlo jít o Gymn sanguiniflorum. Děkuji za povolení zařadit sem i obrázky. baldianum velkých rozměrů - stonek běžně 80-100 mm široký, výraznější otrnění. Jinak běžné baldianum je do šířky stonku tak 30-50 mm. Naleziště El Alanito, Catamarca (27 31W, 66 01 S). baldianum velkých rozměrů - stonek běžně 80-100 mm široký, výraznější otrnění. Jinak běžné baldianum je do šířky stonku tak 30-50 mm. Naleziště El Alanito, Catamarca (27 31W, 66 01 S).
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Gymn. sanguiniflorum (Werd.) Dölz – summary
The description = the translation from German.
After the notification of prof. Werdermann dr. Hosseus from Cordoba sent in 1926 two plants like this to the Botanic Garden in Berlin-Dahlem, where one flowered in 1930. Then Backeberg´s saying that the plants originated fy Müller-Melchers from Uruguay is not probably right.
The similar plants were offered in July 1969 by Mrs. Dorothea Muhr to the Botanic Garden in Linz with the mark B 80. They flowered here at first. They had been discovered in Cordoba, then far from the finding place of Gymn baldianum.
Both sorts are very different in important marks from each to other. The shape of the body, the number and the character of the spines and also their length are very various. The built and the colour of the flowers are also different.
It is only little probable, that prof. Werdermann would have not known Gymn baldianum and that he would have described it for second time like another sort. He had been probably conviced that he was descibing the new sort, and it has been also confirmed.
We know today that Gymn. sanguiniflorum is good taxon, well distinguishable after the marks of the generative organs mentioned in the table under Gymn. baldianum (see there).