Kaktus-Klub (Moskva, Rusko), No. 2-2018, str. 11 – 17.
Popis, překlad z angličtiny:
Tělo až 70 mm široké, 30 mm vysoké, stlačené až polokulovité, matně tmavozelené s dlouhým, silným řepovitým kořenem. Žebra 9 (- 10), zvlněnými podélnými zářezy rozdělená do kulatých hrbolů, které jsou oddělené silnými příčnými zářezy. Areoly kulaté, vystouplé, mladé areoly bíle vlnaté, brzy lysé. Trny 5, střední trny chybí, světle šedé až šedohnědé, základna bez zbarvení, většinou přímé, mírně odstávající od těla. Květy víceméně zvonkovité, z vrcholu, 60 – 75 mm vysoké, 55 – 65 mm široké, okrové, nažloutle bílé až bledě růžové, s bledě růžovým středním páskem. Vnější okvětní lístky 28 – 39 mm vysoké, 8 – 11 mm široké, kopinaté, špinavě světle růžové s hřbetním olivovým až šedozeleným středním páskem, vnitřní okvětní lístky 20 – 27 mm vysoké, 4,5 – 5 mm široké, světle růžové, jasnější směrem k vrcholu, kopinatě zašpičatělé. Vnitřek receptakula intenzivně růžový. Čnělka bílá až světle růžová, 10 – 14 mm dlouhá, prorůstající světle růžově zbarvenou základnu ovaria. Blizna žlutá, 8 – 12 laločná, 3,5 – 6 mm dlouhá. Bílé nitky jsou zřetelně nakloněny ke středu, později rozprostřené při plném otevření květu přímo na stěně. Prašníky žluté, primární prašníky u základny blizny, další vždy na úrovni prvních prašníků. Bliznu přesahují přečnívající prašníky. Ovarium (18 -) 26 mm vysoké, 5 – 7 mm široké, vnitřní stěna ovaria vždy světle růžová. Nektarová komora růžová. Perikarpel (17 -)22 – 28 mm vysoký, olivový až tmavě zelený, světle šedě až bledě modře ojíněný, pokrytý zřetelně polokulatými šupinami jejichž rohy jsou zahnuté dolů. Plod 18 – 28 mm vysoký, kuželovitý a ojíněný jako perikarp. Semena černá, většinou potažená, 1,1 – 1,3 mm dlouhá, 1,1 – 1,2 mm široká. Hilo-mikropylární region velký, kulatý až velmi široce kapkovitý. Semenná skupina subgenus Gymnocalycium (Demaio et al. 2011).
Rozšíření: Argentina, provincie San Luis, na severu Sierra de San Luis od Las Chacras na severu až na západní bok Peňon Colorado a na jih u prostoru La Carolina, nejvýchodnější výskyt je v Sierra San Felipe v kamenitých travnatých porostech.
Gymnocalycium sanluisense se má lišit dle autora popisu od Gymnocalycium fischeri menším, plošším, neojíněným tělem, menším počtem žeber a trnů, absenci středního trnu a morfologií květu. Od Gymnocalycium sutterianum se má lišit plošším tělem, jemnějšími, ne silnými trny, morfologií květu, HMR semen je větší, kulaté až velmi široce kapkovité oproti Gymnocalycium sutterianum, u něhož je HMR malé, oválné a široké. Má se lišit od Gymnocalycium morroense větším, plochým až polokulatým tělem, hrubšími hrbolci na výrazných žebrech a znaky květu.
Poznámka IKM: I přes uváděné rozdíly nepovažuji popis za užitečný. Pokud budete mít v pařeništi či ve skleníku více rostlin Gymnocalycium sutterianum – fischeri – morroense a sanluisense, vsaďte se, že je od sebe nerozeznáte. Autor popisu uvádí rozdílnost v zařazení těchto taxonů do skupin, což mi není vůbec jasné. Jde jen o jednu skupinu – kedlubnianum.
Nedovedu si představit, kdybych tuto rostlinu popsal já a př. Halda. To už by se v Rakousku konaly manévry.
Gymn. morroense LB 326