KuaS 250 – 253, 1985
Basionym: Gymn. schatzlianum Koop & Klein n.n., Verzeichniss von Sammlungen von W. Rausch, 1975
Popis, překlad z němčiny:
Tělo většinou ploše kulovité, dorůstající velmi značné velikosti. Rostliny, které máme k dispozici, až 12 cm v průměru a až 8 cm vysoké, bývají v domovině podstatně větší.. Tělo tmavě šedozelené. Temeno je proláklé, holé, v době sucha u dlouhotrnných rostlin je většinou pokryto trny. Žeber 16 – 20, jsou přímá, na bázi asi 20 mm široká, rozdělená v ploché, slabě hranaté hrbolce. Areoly jsou asi 20 mm od sebe vzdáleny, posazeny nikoli prohloubeně, oble oválné, s krátkou bílou plstí, která dlouho vydrží. Trny jsou paprskovitě uspořádány, tenké, přímé, tuhé, silně píchající, světle rohové barvy, s tmavší většinou červenohnědou špicí. Okrajových trnů 9 – 11, nejdelší boční a dolů směřující (až 25 mm). Střední trny (1) 4 – 7, jeden z nich většinou delší, až 30 mm dlouhý, všechna stejně silné jako okrajové trny. Vzácně bývají trny jen sotva přes 1 cm dlouhé. Květy vyrůstají z temene, jsou široce nálevkovité, 6 – 7,5 cm dlouhé, 7 – 8 cm v průměru. Trubka olivově zelená, se světle lemovanými široce kulatými šupinami, pouze 15 mm dlouhá a 10 mm v průměru. Vnější okvětní lístky jsou kopinaté, špičaté, asi 35 mm dlouhé a 7 mm široké, žlutavě bílé se zeleným středním pruhem. Vnitřní okvětní lístky jsou o něco kratší a užší, kopinaté, špičaté a světlejší. Tyčinky četné, přilehlé ke stěně kalicha, nejspodnější přiléhají ke čnělce. Nitky jsou tenké, bílé. Prašníky žluté. Čnělka asi 28 mm dlouhá ( s bliznou 34 mm), 2 – 2,5 mm silná, zelenavě bílá. Bliznových laloků 12 – 14, jsou málo zakřivené, 6 mm dlouhé, bílé.
Semeno čepicovité, 1,5 mm široké a vysoké, 1 mm silné, černé, matné, jen málo kryté arysovitým povlakem (kryté arillovým pletivem). Hilum je velké bez okrajového ztloustnutí. Patří do podrodu Gymnocalycium Schütz, syn. Ovatisemineum Schütz.
Domovina: Argentina, provincie Buenos Aires, jihovýchodní část Sierra de Tandil. Holotyp W. Rausch blízko Balcarce.
Rostlinu našel W. Rausch v roce 1972 a jméno Gymn. schatzlianum se objevilo v seznamu polních čísel Waltera Rausche již téhož roku pod číslem WR 541. Jako autoři jména byli uvedeni Koop a Klein, popis ale publikován nebyl. Jméno se však mezi sběrateli vžilo, a to se též shoduje s úmyslem nálezce. Nyní je tedy názem legitimní. Toto gymnokalycium patří do příbuzenstva Gymn. gibbosum, liší se však kratší květní trubkou, tím že většinou voní po chinosolu a tzv. heterostylií. To znamená, že některé květy mají kratší čnělku a některé delší čnělku. Květy s kratší čnělkou mají též kratší trubku s ovariem. Jedná se zřejmě o květy samčí, kdežto květy s delší čnělkou mají též delší trubku s ovariem a jsou tedy květy samičí. Nejlepší násada semen se tedy dosáhne, když květy s dlouhou čnělkou opýlíme s květy s kratší čnělkou.
Gymn. schatzlianum je ve sbírkách poměrně hojně zastoupeno. Zajímavý je názor, že gymnokalycia z jižních pohoří jsou příbuzná s rostlinami z Uruguaye, jižní Paraguaye a jižní Brazílie.
Další nálezy: JPR 11/25 (Jaroslav Procházka) Sierra Barosa – typ, JPR 15-37 Balcarce, Sierra de Virgilancia, JPR 10/22 Sierra Chata, JPR 92-7/13 Sierra de Tandil; P íš Balcarce.
Gymn. schatzlianum Strigl & W. Till
W. Rausch discovered the plant in 1972 and the name Gymn schatzlianum has occured in the list if the field numbers of W. Rausch even it that year under the number R 541. They have been mentioned as the authors Koop & Klein, but a description has not been published. However, the name has been deep-rooted among collectors and it is also agreeing with the intention of the discoverer. Then the name is justified now.
This gymnocalycium pertains to the relationship of Gymn gibbosum, but it differs with shorter flower tube and it smells sweet with chinosol and with heterostylie. It means, that they are flowers with shorter and the ones with longer style. The flowers which have shortes style have also shorter tube with ovary. They are evidently male flowers, while the flowers with longer style have also longer ovarium and tube and then they are female ones. Then we can obtain the best seeds if we pollinate the flowers with long style with the flowers with shorter style.
Gymn schatzlianum is expanded in our collections and its growing does not make any difficulties.
It is interesting an opinion that gymnocalyciums from the south mountains are related to the plants from Uruguay, southern Pataguay and southern Brazil.
Gymn. schatzlisnum var mardelplatense jpr 16-41
Gymnocalycium schatzlianum, sbírka ing. Martin Tvrdík