Gert Neuhuber (Wels, Austria)
Kaktus-Klub (Moskva, Rusko), Nr.3/2021, str. 4-9
Souhrn:
Gymnocalycium victorii Neuhuber bude popsáno jako nový druh z argentinské provincie San Luis, lišící se trny, květy a semeny od rovněž silně odnožujícího Gymnocalycium parvulum (Spegazzini) Spegazzini. Ze severní hranice provincie San Luis, z blízkosti města Merlo, bylo v posledních letech popsáno několik gymnokalycií, a zdálo by se, že je tato oblast dobře prozkoumána. Pokud se však tělo rostliny a květ zařadí do zástupu gymnokalycií, která nevypadají příliš okázale, může se stát, že originální rysy zůstanou neodhaleny. Oblast rozšíření zahrnuje malou oblast v okolí města Merlo na úpatí západních výběžků Sierra de Comechingones. Přestože k prvnímu objevu došlo už v prosinci 2011, do prvního popisu, který nyní následuje, uplynulo asi 10 let.
Gymnocalycium victorii Neuhuber, spec. nov.
Typus: Argentina, Provincia San Luis, prope pagum Merlo, 1111 m s.m., leg. G. Neuhuber GN11-1597/4835, 1. Decembro 2011;
Holotypus WU: GN11-1597/4835, Flos in liquore alcoholico Nr. 3855;
Paratypus WU: GN11- 1597/4836, Flos in liquore alcoholico Nr. 4144.
Popis:
Tělo zploštěle kulovité, až 60 mm O a 35 mm vysoké, brzy na bázi odnožující. Temeno vpadlé, brzy otrněné. Epidermis matná, šedomodrozelená. Kůlovitý kořen řepovitý, často rozvětvený, sací kořínky jen v horní a spodní části. Žebra 10-11, široká, komolá, se zvlněnými, dolů směřujícími podélnými rýhami. Hrboly početné, široce kulaté, brady nevýrazné, příčné zářezy krátké a spíše mělké. Areoly malé, na horní části hrbolů, kulaté, vzdálenost mezi nimi sotva 7-(10) mm, s bílou až nažloutlou plstí, málo olysající. Trny 5-7(-9), jen okrajové; 10-16 mm dlouhé, tenké, pružné, bílé až světle hnědé, báze trochu tmavší, paprskovité, zahnuté k tělu, většinou směřující dolů, u dospělých rostlin silně zkroucené. Květy dvoudomé, vyrůstající přímo z temene, nálevkovité až mírně zvonkovité, 60 mm dlouhé, 60 mm O, bělavé s výrazným růžovým jícnem. Vnější okvětní plátky úzce kopinaté, bílé, často s jemně růžovým středním proužkem, zvenčí světlemodrozelené s bělavým až světle růžovým lemem, směrem ke špičce tmavnoucí, až 35 mm dlouhé, v nejširším místě 6 mm široké, báze růžová. Vnitřní okvětní plátky úzce kopinaté, bílé s jemně růžovým středním proužkem, až 23 mm dlouhé a 3-5 mm široké, báze růžová. Receptakulum sytě růžové, 15 mm dlouhé, 8 mm široké, báze bílá, nektarová komůrka 1,5 mm vysoká, 2 mm široká. Nitky bílé, jejich umístění je bez mezer ve 3-5 spirálách a nitky jsou zřetelně nakloněny ke čnělce; Prašníky žluté, přesahující bliznu. Čnělka bílá, 10-12 mm vysoká, 1-2 mm silná, do ovaria neprorůstající. Blizna krátká, bílá, se 7-8 rameny. Semeník světle růžový, protáhle oválný, 15 mm dlouhý, 5 mm široký. Oplodí tmavozelené, matně šedé, 30 mm vysoké, 16 mm široké, pokryté početnými modrozelenými, lopatkovitými šupinami, jejich špičky jsou nápadně načervenalé barvy, se širokým světlým okrajem. Plod vejčitý, šedozelený; semena černá, pokrytá hnědavou kutikulou, 1,26 mm dlouhá, 1,2 mm široká; oblast hilum-micropylé redukovaná, tvaru širokés lzy (Subgenus Gymnocalycium).
Srovnávací diskuse:
G. victorii roste pod ochranou keřů, ve vzdálenosti jen asi 50 km od rovněž mimořádně odnožujícího Gymnocalycium parvulum (Spegazzini) Spegazzini, od kterého se liší větším tělem, delšími a zkroucenými trny, semeny pokrytými hnědavou pokožkou a menší oblastí hilum-mikropyle. Od dalších gymnokalycií, vyskytujících se v bližším i vzdálenějším okolí (G. sutterianum (Schick) Hosseus, G. gaponii Neuhuber, G. gertii Gapon et Schelkunova, G. papschii H. Till emend. Gapon et Neuhuber), neexistují žádné důkazy o příbuzenství, neboť jejich otrnění, květy a semena nejsou stejné.
Doprovodaná kaktusová vegetace: Gymnocalycium achirasense H.Till& Schatzl, Opuntia spec.
Etymologie: Pojmenováno po známém ruském průzkumníkovi a znalci rodu Gymnocalycium Victorovi Gaponovi z Moskvy.
Poděkování: Děkuji panu prof. Dr. Walteru Tillovi z Centra biodiversity Vídeňské univerzity, za posouzení a přátelskou podporu.
Poznámky redakce www: Redakce děkuje p. Václavu Johannovi za překlad.
Rozpoznání a odlišení tohoto taxonu pak ponecháme na vysokém umu každého pěstitele, který se zabývá tímto okruhem popsaných rádoby „druhů“.