Kakteen und andere Sukkulenten 49 (12), 1998, 283 – 290
Rostlina polokulovitá, až 10 cm v průměru, výška 8 cm, odnožující z areol u základny. Pokožka světle až středně zelená, mírně lesklá, hladká. Kořeny vláknité, s 2 – 3 zesílenými hlavními kořeny. Žebra 7, ve stáří asi až 10, tupá, široká, s vodorovnými příčnými rýhami, které nejsou silně zařezané; příčné zářezy nad areolami, hluboké uprostřed žebra, směrem ke stranám žebra sotva znatelné, hrbol nad areolou mírně vyčnívající, víceméně kulatý, často s bronzově zabarvenými stíny. Areoly oválné, 5 mm dlouhé, asi 1 cm od sebe vzdálené, nažloutle až bělavě vlnaté.
Trny 7, všechny okrajové, nahoře stejnoměrně nažloutlé, pak přecházející do světle šedavé, na základně žluté a tmavší na vrcholu, slabé, na řezu zploštělé, přímé nebo nepravidelně ohnuté, k tělu přiléhající, 1,5 – 2 cm dlouhé; první pár trnů (shora dolů) slabší, ke stranám bělejší, často chybějící, druhý pár delší a silnější, někdy do stran směřující, někdy také dolů zahnutý, třetí pár jemně dolů zahnutý, sedmý trn přímo dolů směřující. Střední trny chybí.
Květy téměř z vrcholu, poupata kulatá, zelené až tmavě zelené s purpurově zabarveným nádechem, při největším otevření 40 mm dlouhé, 50 mm v průměru. Perikarpel nálevkovitý, 20 mm dlouhý, na základně 4 mm široký, nahoře 8,5 mm, leskle zelený, s růžově zašpičatělými šupinami, tyto 2,5 x 3 mm. Okvětní lístky v počtu asi 40, polopřímočaré, zašpičatělé, až 25 mm dlouhé, vnitřní lístky 5 mm široké, bílé s růžově červenou základnou, vnější lístky 6,5 mm široké, bílé s malým růžově nahnědlým středním proužkem na vnitřní straně,nazelenalé na vnější straně; růžově nahnědlé špičky. Tyčinky hojné, rozložené v několika řadách, horní třetina bledě žlutavá, směrem dolů bledě růžové, prašníky se žlutým pylem. Čnělka bílá, tenká, přečnívající tyčinky, s 8 bliznovými laloky. Pyl trizonokolpátní (NPC – vzorec 343), průměr pylu 43 n (pólový), případně 49 n (rovníkový), exine se slabě posazenými Spinulae a Puncta annulata (méně než 10 v 1 čtverečním n).
Plod zelený, protáhlý, ve zralosti 3 cm dlouhý, vertikálně praskající, se zůstávajícím zbytkem květu. Semena kulovitá, 1,9 – 2,0 mm dlouhá, hilomikropylární oblast 2,0 – 2,1 mm široká, uprostřed 1,2 mm silná; testa polomatná, načervenale hnědá, kýlnatá, okrajový lem na hilomikropylární oblasti zvětšený, pravoúhle nasazený, k mikropyle směrem nahoru pokleslý, Buňky ploché, antiklinální ohraničení téměř přímé, sotva prohloubené, přechodové vyznačení buněk jemně tečkované. Kutikula jemně pokleslá, záhyby na periklinální stěně (centrální pole) neuspořádaně probíhající, záhyby probíhající přes antiklinální ohraničení rovnoběžně uspořádané. Hilomikropylární oblast bazální, nepravidelně oválná, vtisklá, největší šířka 1,5 – 1,6 mm u hila, před mikropyle zřetelně zmenšená, mikropyle v profilu silně zeřezané, pokrývající tkáň nažloutlá, souvisle potahující svrchní plochu a nerozšiřující se přes okraj. Počet chromozomů: 2n = 22.
Domovina: Severovýchodní Argentina, provincie Corrientes, blízko Tres Cerros.
Liší se od Gymn. denudatum zcela zřetelně, hlavně menšími květy s červeným jícnem, a také ojedinělé naleziště je vzdáleno od stanovišť Gymn. denudatum několik set kilometrů. Proto postavení tohoto taxonu na úrovni druhu považujeme za oprávněné a považujeme za zbytečnou kombinaci v rakouském Gymnocalycium 17 (2) 2004: Gymn. denudatum ssp. angelae (Meregalli) Prestlé.
Pojmenováno po manželce prof. Roberto Kieslinga paní Angeles Gracilea Lopez. Seňorita tato jej provázela na výletu do Tres Cerros.
Gymnocalycium angelae
Gymn. angelae Tres Cerros
Gymnocalycium angelae v popředí s plody
Gymn. angelae – summary:
It differs from Gymn. denudatum quite evidently, mainly with littler flowers with red throat, and only one finding place is also far several hundred kilometers of the places of Gymn. denudatum. Therefore we hold the position of this taxon of the sort level for valid and we hold the combination in the Austrian Gymnocalycium 17 (2) 2004 for useless: Gymn. denudatum ssp. angelae (Meregalli) Prestlé.