KuaS 162 – 165, 1970
Rostliny o průměru až 11 cm a až 7 cm vysoké. Velmi staré kusy jsou někdy o něco vyšší, svěže zelené, rostliny v plném růstu jsou leskle zelené. Žebra 5, někdy 6, dole až 7 cm široká, tupá, ale ne docela plochá, uprostřed poněkud zvýšená, bez hrbolců nebo slabě hrbolcovitá. Areoly jsou na žebru 3, někdy o několik více, poněkud plstnaté, oválné, až 5 mm dlouhé a 4 mm široké, vzdálené od sebe asi 3 cm.
Trny jsou tvrdé, pevné, rovné, šikmo odstávající, nikoliv k tělu přilehlé, zpravidla 5, z čehož po 2 na obě strany, 1 směřující dolů, bez středního trnu, světle nažloutlé až bělavě žluté, až 3 cm dlouhé.
Květy jsou až 11 cm dlouhé a stejně široké, v plném slunci se zcela rozevírají, otevřené od dopoledne až do večera. Vnější strana perikarpelu až 25 mm dlouhá a až 12 mm v průměru, dutina semeníku až 18 mm dlouhá a až 8 mm široká, s malými růžovými šupinkami. Receptakulum až 25 mm dlouhé, nálevkovité, zelené, s 12 růžovými šupinkami. Okvětní lístky až 6 cm dlouhé a až 14 mm široké, zašpičatělé, šeříkově růžové až smetanově bílé, s tmavě růžovým středním páskem. Vnější okvětní lístky tmavě růžové. Nektarová komora jen s jedním nektariem, velmi malá, někdy chybí. Primární tyčinky vyrůstají blízko základny čnělky, sekundární tyčinky jsou rozprostřeny po celém vnitřku receptakula až po okraj, jsou světle žluté jako prašníky. Čnělka 3 cm dlouhá a až 4 mm silná, světle žlutá, s 9 bliznovými laloky.
Plod oválný, 5 – 6 cm dlouhý a 3 – 4 cm v průměru, s 10 – 12 šupinami širokými 8 – 12 mm, zelený s modrým nádechem. Plodové maso velmi vodnaté, bílé. Zrání plodu trvá nápadně déle než u dosud známých druhů gymnokalycií z Brazílie, praská podélně. Semena čepičkovitá, 1,2 mm široká a 1,3 mm dlouhá. Testa matně lesklá, s kulatými, plochými, kaštanově hnědými hrbolky, mezi nimi černá. Hilum je naplněno houbovitým tkanivem okrově hnědé barvy. Místo s nasazením funikulu a micropyle leží poněkud níže.
Domovina: Brazílie, Rio Grande do Sul, jen velmi řídce na jediném místě u Cacapava.
Gymn. horstii
Tento taxon našli A.F.H. Buining a Leopoldo Horst na Buiningově první cestě do Brazílie a označili jej polním číslem HU 79, což byla tehdy obchodní zkratka dvojice Horst – Uebelmann. Werner Uebelmann byl obchodník s kaktusy ve Švýcarsku. Buining zároveň s tímto taxonem popsal var. buenekeri, to však bylo překombinováno na samostatný druh – viz tam.
Dr. Schütz uvádí ve své Monografii, že se nejlépe rozmnožuje odnožemi a zmiňuje zkušenost Franze Strigla z Kufsteinu o nutnosti opylení rostliny i jiným pylem za účelem získání semen. Od té doby jsme ve znalostech tohoto taxonu také pokročili a víme, že k získání semen je potřeba rostliny se samičími květy (bez pylu) a rostliny se samčími květy (s pylem) samozřejmě téhož druhu, pak rostliny tvoří dlouhou dobu velmi šťavnaté plody s mírně ovocnou vůní, s příchutí Beaujolais či broskvově – kopřivovou vůni Sauvignon, s několika tisíci vitálních semen. Hlavní problém spočívá v tom, když si pěstitel sežene odnož ze samčí rostliny, po některé sezóně rostlina jednoduše samčí květy opět změní na samičí.
Buining uvádí v původním popisu jako jediné naleziště u Cacapava. Od té doby byl výskyt zjištěn na více místech, např. Minas de Camaqua, Lavras do Sul, Cordilheira, s tím, že některá naleziště již mohou být těžební činností zničena. Jistý britský kaktusář vyslovil názor, že plody voní proto, aby nalákaly k rozšiřování semen opice, ale zoologové tuto myšlenku zamítli s tím, že v této oblasti se opice nevyskytují.
Další nálezy: Gf 175 Camaqua, Gf 38 27 km s Lavras do Sul, Gf 105 var.; LB 923 Minas de Camaqua; WRA 376 Cacapava; AH 067 Cordillera, AH 089 Minas de Camaqua east; HU 79 Cacapava, HU 1290 Cordilheira; MGH 85 dtto.
Gymn. horstii Buining ssp. megalanthum Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 21 (3) 2008, str. 800
Má se lišit od typu vždy kulovitým tvarem těla i u starších jedinců, těla u typu jsou protáhle kulovitá, dále sotva lesklou barvou epidermis, dále přímo vyrůstajícími čistě bílými květy, které jsou až 15 cm dlouhé, bez růžového jícnu, okvětní lístky jsou zatočené zpět k tělu nejen při vedrech, dále také dlouhým vejčitým plodem. Naleziště je uvedeno jen jako "Brasilia, Estado Rio Grande do Sul, sine loco exacto".
Autor popisu uvádí, že importy se dostaly do sbírek před mnoha lety a známe je pod jmény Gymn. horstii v pseudobuenekeri, Gymn. horstii v swalesii, Gymn. horstii v podsednikianum, "3.Form", ing. Vala prý chtěl tuto formu popsat jako Gymn. buiningianum. O všech těchto jménech ani nevím a pokud jsem znal Gymn. buiningii od Valy, tak ty se vyznačovaly právě výrazně broskvovými květy a daly se rozmnožovat pouze odnoži. Zařazuji zde tento taxon bez dalšího komentáře.
Gymn. horstii – summary:
This taxon has been found by A.F.H.Buining and Leopoldo Horst on the first Buining´s trip to Brazil and they marked it with the field number HU 79, what has been the commercial shortening of two persons Horst – Uebelmann at that time. Werner Uebelmann had been the businessman with cacti in Switzerland. Buining has described also var. buenekeri, however, it has been overcombined to the independent sort – see there.
Dr. Schütz has mentioned in his Monography that it is better to multiply with the offsprings and he wrote about the experience of Franz Strigl from Kufstein – about the necessity of the pollinating of the plants even with the pollen of some different sort to be able this taxon to make seeds. We made a great step in knowledge of this taxon then we know that it is necessary for seeds making to have the plants with the female flowers (without pollen) and the plants with the male flowers (with pollen) of the same sort, of course, then the plants make during rather long time very juicy fruits with the slight fruit smell, with some touch of Beaujolais or peach – nettle smell of Sauvignon, with thousands vital seeds. The main problem is here, if the grower has got some offspring from the male plant, this plant can change the male flowers simply to the female flowers after some season back again.
Buining has mentioned in the original description like the only one locality at Cacapava. The occurence has been found on more places since that time, for example Minas de Camaqua, Lavras do Sul, Cordilheira, with the note, that some finding place can be destroyed by the mining works yet. Some British cactophil had said the opinion that the fruits are smelling to be able to allure monkeys for spreading seeds, however, the zoologs have negated this idea, because any monkeys do not occure in this area.
Gymn. horstii Buining ssp. megalanthum Amerh.
Gymnocalycium (Austria) 21 (3) 2008, p. 800.
It ought to differ from the type by always globular shape of the body (the bodies of the type are elongated), by hardly shining colour of the epidermis, by directly growing clean white flowers which are to 15 cm long without pink throat, perianths are turned back to the body not only if hot, and by long ovate fruit. The finding place is mentioned only like "Brasil, Estado Rio Grande do Sul, sine loco exacto".
The author of the description mentioned that the imported plants came into collections many years ago and we have known them with the names Gymn. horstii v. pseudobuenekeri, Gymn. horstii v. swalesii, Gymn. horstii v. podsednikianum, "3. Form", it had been said that ing. Vala had wanted to describe this form like Gymn. buiningianum. I do not know all these names and as to I had known the plants Gymn. buiningii from Vala, they had the flowers with strikingly peach coloured flowers and it had been possible to multiply them only with offsprings. I mention this taxon here only without a commentary.