Články a publikace

The Cactaceae III, 161, 1922

Basionym: Echinocactus melanocarpus Arechavaleta, Flora Uruguaya 220, 1905

Rostliny jednotlivé, stlačeně kulovité, 7 – 8 cm vysoké, 8 – 9 cm v průměru, se zapuštěným hrbolcovitým temenem. Žebra 13, sestávající z hrbolců, které jsou na základně polygonální a pod areolou mají výstupek. Podélné rýhy jsou zvlněny v důsledku šestibokého tvaru hrbolců. Areoly jsou podlouhlé, starší holé, v mládí s bělavou vlnou.
Okrajové trny uspořádány pavoukovitě ve dvou řadách, 5 – 6 na každé straně, přímé, nejdelší 2 – 2,5 cm dlouhé, ve stáří tmavé, s šedým povlakem, v mládí světle žluté, na základně červené.
Květy vyrůstají na okraji zapuštěného temene. Ovarium tmavě zelené, s krátkými, širokými, světle lemovanými šupinami.
Plod vejčitý, asi 2 cm vysoký, 1,5 – 2 cm v průměru, tmavě olivově zelený, lesklý, s několika širokými, bíle lemovanými šupinami, nahoře se zavadlým okvětím.
Vzdáleně se podobá Etus. monvillei nebo Etus. uruguayensis, avšak odlišuje se tmavou barvou a také postavením trnů, které je podobné jako u Etus. pulcherrimus nebo Etus. hyptiacanthus.
Domovina: Na kamenitých místech v Paysandú, kvete v říjnu a v listopadu, plody zrají v lednu.
Taxon je neustále zahalen tajemstvím, již proto, že popis je nedokonalý. Trny mají být v počtu 5 – 6 na každou stranu (podle překladu ze španělštiny v Monografii dr. Schütze), ale obrázek v původní publikaci ukazuje rostlinu se 3 – 4 trny na každou stranu a jedním silným trnem směřujícím dolů, o kterém se autor popisu vůbec nezmiňuje. Největším nedostatkem však je chybějící údaj o barvě květu. Do roku cca 2000 tato rostlina nebyla nalezena, a tudíž ani nedovezena, ačkoliv tento taxon usilovně hledalo mnoho kaktusářů, i botaniků. Vždy bylo nalezeno jen Gymn. artigas – tedy rostliny se žlutými květy. V literatuře je taxon uváděn pouze sporadicky a bez komentářů. Nejblíže vyobrazení Gymn. melanocarpum byl Horstův nález HU 288a, jde o formu opět Gymn. artigas s nazelenale žlutými květy, ale Buining se raději vyhnul tyto jedince takto přesně určit.
Celé skupině Gymn. denudatum – Gymn. horstii - Gymn. uruguayense se dlouhodobě věnuje prof. Prestlé z Holandska. Roku 2001 publikoval v rakouském Gymnocalycium 14 (3) článek věnovaný tomuto taxonu pod názvem „ Ein verschollen geglaubtes Taxon wurde wiedergefunden“ (Domněle nezvěstný taxon byl znovu nalezen). Cituje komentář z Monografie dr. Schütze, kdy použil citaci překladu do němčiny od Papsche a Holda (1992). Kdo jim to však překládal z češtiny, nám není známo. Prestlé upozorňuje na údajně chybný překlad dr. Schütze popisu ze španělštiny, kdy překlad měl správně znít: “okrajové trny jsou ve dvou řadách v počtu 5 nebo 6 v jedné areole“, nikoliv tedy 5 – 7 na každé straně areoly.
Poté následuje emendovaný, tedy rozšířený a doplněný popis (doplněné údaje jsou psané kurzívou v závorkách): Gymn. melanocarpum (Arech.) Br. & R., emend. Prestlé (rozšířený popis podle taxonů PR 1022 – 1022b):
Olivově zelený Echinocactus (poněkud lesklý), tělo (jednotlivé až) kulovité, téměř okrouhlé, (3-) 7 – 8 cm vysoké, (5 -) 8 – 9 cm v průměru. Temeno hrbolovité, zapuštěné. (9 -) 15 žeber, tvořených bradackami (hrbolci), které jsou na základně (1,5 – 2 cm široké a mírně vyklenuté) hranaté. Pod areolou se nachází hrbolec. Zářezy rozdělující žebra na šestiboké bradavky se vinou hadovitě nebo zakřiveně. Areoly podlouhlé (4 mm dlouhé a 2 mm široké), starší holé, mladší pokryté bělavou plstí.
Okrajové trny uspořádány ve dvou řadách jako pavouk, 5 nebo 6 v areole, vystrčené (paprskovité, k tělu přikloněné, jen mírně odstávající, 1,5 -) 2 – 2,5 cm dlouhé. Starší trny jsou tmavší barvy, jakoby zaprášené, mladé areoly (! – chyba tisku v rakouském časopisu, mělo být uvedeno trny) s načervenalou patkou. (Střední trny chybí).
Květy blízko temene (nálevkovité, 5 – 6 cm vysoké, 6 – 8 cm v průměru, světle žluté, kovově lesklé). Semeník tmavě zelený (8 mm vysoký, 6 mm silný), šupinatý. Šupiny krátké a široké se světle lemovanými okraji. (Vnější okvětní lístky kopinaté, 35 mm dlouhé, 4 mm široké, světle žluté, kovově lesklé. Vnitřní okvětní lístky mírně kopinaté, 28 – 30 mm dlouhé, 6 mm široké, na základně olivově zelené. Tyčinky bílé, jedna řada primárních tyčinek 5 mm dlouhá, ku čnělce přiléhající, ostatní směřující ke stěně květní trubky, asi 10 mm dlouhé, dovnitř ohnuté, čnělku nepřesahující, pyl žlutý. Čnělka bělavá, 30 mm, s bliznou 40 mm dlouhá, rýhovaná. Blizna se 7 laloky, široce rozevřená, bliznové laloky 4 mm dlouhé, plně se rozevírající až druhý den).
Plod vejčitý 20 – 25 mm vysoký, (8 -) 20 mm v průměru, tmavě olivově zelený, lesklý, s několika širokými, bíle lemovanými šupinami (podélně se otevírající).
Semena černá (asi 25 semen).
Prestlé řadí semena podle rozdělení Hanse Tilla (pochopitelně) do podrodu Microsemineum, subsekce Macrosemineum (zní to podivně, není-liž pravda? = Micros > Macros). Podle daleko osvědčenějšího a praktičtějšího systému Friče a dr. Schütze patří taxon do podrodu Macrosemineum.
Melanocarpum znamená s černým plodem.
Prestlé nalezl rostliny v Uruguayi v departmentu Paysandú, kde roste na mírně svažitých travnatých pláních, autor ke znovunalezení taxonu vyvíjel úsilí po řadu let. Má se lišit pavoukovitým uspořádáním trnů a olivově zeleným plodem, jak napovídá jméno. Rozlišení prý nemá činit potíže. Snad jen můžeme přidat znak lesklou epidermis.
Každý čtenář si jistě může všimnout, že záleží na překladateli, jestli zná mluvnici použitého jazyka, nebo zda překládá pouze dle slovníku. Také záleží na používané terminologii, kde může dojít též k nesrovnalostem. Pokud srovnáte popis původní a údaje z původního popisu doplněného Prestlém, najdete těch nesrovnalostí dost.
Prof. Prestlé tyto rostliny miluje a věnoval jim část svého života. Přesto však zde není pochyb, že taxon Gymn. melanocarpum podle uvedených znaků nemůže obstát na pozici druhu. Vše bude stačit sotva na úroveň variety Gymn. artigas. Kiesling, Marchesi a Ferrari v časopisu KuaS 2002 píší, že Prestlém vyobrazené rostliny vykazují formu plodu Gymn. hyptiacanthum a uvádějí, že Gymn. melanocarpum je všeobecně považováno za synonym Gymn. uruguayense.

Gymnocalycium melanocarpum


Gymn. hyptiacanthum

Gymn. melanocarpum – summary:
The taxon is still mysterious, because even the original description is not perfect.Spines ought to be in number 5 – 6 to each side (after the translation from Spanish language in the Monography of dr. Schütz), however, the picture in the original publication shows the plant with 3 – 4 spines to each side and with one strong spine down directing about which the author did not mention at all. However, the greatest entire is absent datum about the colour of the flower. The plant has not been found till the year cca 2000 and therefore not brought, even if many cactophiles and botanists have painstakingly found this taxon. It has been always found only Gymn. artigas – so the plants with yellow flowers. The taxon is mentioned in the literature only seldom and without comments. Horst´s find HU 288a has been the closest to the picture of Gymn. melanocarpum, it is a form of Gymn. artigas with the greenish yellow flowers again, but Buining had better eschewed to determine these specimens exactly.
Prof. Prestlé from Holland has dedicated himself for the whole group Gymn. denudatum – horstii – uruguayense long time. He published in 2001 in the Austrian Gymnocalycium the article about this taxon under the title „Ein verschollen geglaubtes Taxon wurde wieder gefunden“ (Supposed missing taxon has been found again). He has quoted the comment from the Monography of dr. Schütz and he has used the quoting of the translation to German from Papsch and Hold (1992). However, we do not know who had translated them it from Czech. Prestlé calls our attention to the allegedly mistaken translation of the description by Schütz from Spanish, when the translation should correctly sound: „Marginal spines are in two rows in number 5 or 6 in one areole, then not on each side of areole.
Then it is following the extensed and fulled description: Gymn. melanocarpum (Arech.) Br. et R., emend Prestlé. Prestlé has rowed the seeds after the Till´s dividing (comprehensibly) into the subgenus Microsemineum, subsectio Macrosemineum (it sounds oddly, isn´t it? = Macros > Micros). The taxon belongs to the subgenus Macrosemineum after the much more proved and practic system of Frič and dr. Schütz.
Melanocarpum means black fruit.
Prestlé has found the plants in Uruguay in the department Paysandú, where it grows on the slightly sloped grassy plains, the author has made very great effort during many years. It ought to differ with the spination like a spider and olivegreen fruit. It is said that the differentiating should tot make any troubles.
Every reader can surely see that all depends on a translator, if he knows the grammar of used language, or if he translates only after the dictionary. It depends also on used terminology, where it can also come to inconsistency. If you compare the original description and the data from the original description fulled by Prestlé, you can find the inconsistency, too.
Prof. Prestlé likes these plants and he has given them part of his life. However, there is no doubt here that the taxon Gymn. melanocarpum after mentioned signs can not be held like a sort. It will be enough hardly for a variety level of Gymn. artigas. Kiesling, Marchesi and Ferrari wrote in KuaS 2002 that the plants pictured by Prestlé show the form of the fruit of Gymn. hyptiacanthum, and they mentioned, that Gymn. melanocarpum is generally held for the synonym of Gymn. uruguayense.