KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC

The Cactaceae III, 154, 1922

Basionym: Echinocactus netrelianus Monville v Labouretově Monogr. Cact. 248, 1853

Původní popis z Labouretova Monograph. Cact. 1853, popis v originálním znění ve francouzském jazyce:
„2. Tube écailleux, nu. (Gymnocalycinum Pfr.).
95. Echinocactus Netrelianus (Monv.).
Synonymie. Echinoc. Netrelianus Monv.
Patrie?
Diagnostic. Tige globuleuse, peu ombiliquée, vert subcinérascent; 14 cötes arrondies, peu saillantes; sillons profonds dans la partie supérieure de la plante, disparaissant dans sa partie inférieure; cótes tuberculeuses; aréoles insereés aux sommets des tubercules, rondes, munies de tomentum blane jaunátre, nues plus tard; aiguillons mons insérés á la partie inférieure des aréoles, 5 – 7 tortillés, inégaux, trés-adprimés, les 2 supérieurs (qui manquent parfois) sont plus courts, l´inférieur plus fin est encore plus court; tous fauves á la base, gris sale á la pointe.
Floraison. En Mai et Juin. Fleurs assez grandes, comme satinées; tube inerme formé d´écailles qui, en s´allongeant peu á peu, se transforment en lacinies jaune citron brillant, avec strie centrale verdátre trés-prolifére.“

Popis z Förster – Rümplera:
Tělo kulovité, slabě proláklé, našedle zelené. Žebra 14, zaoblená, hrbolcovitá, málo vystupující. Rýhy ve spodní části rostliny hluboké, směrem nahoru ploché, až nakonec úplně zmizí. Areoly na vrcholech hrbolců, kulaté, s nažloutle bílou plstí, později holé.
Trny 5 – 7, slabé, na horní části areoly, pokroucené, nestejné, silně přilehlé, horní dva (někdy chybějící) kratší, spodní jemnější, vesměs červenožluté na základně, šedivé na špici.
Květy v květnu nebo červnu poměrně velké. Trubka okvětí hladká, pozůstávající z šupin, které se postupně prodlužují a nakonec přecházejí v pravé okvětní lístky svítivě citronově žluté barvy, se zelenkavým středním proužkem.
Domovina neznámá, podle průzkumů z několika posledních desetiletí Uruguay.
Pojmenováno po p. Netrelovi.
Na jihu Uruguaye sbíral takové rostliny také Frič a dovezl importy, semena z nich pak prodával jako Gymn. hyptiacanthum citriflorum. Na jihu Uruguaye sbíral také Hugo Schlosser a ten také popsal variabilitu taxonu. Na témže místě rostou jedinci se žlutočervenými i celožlutými trny, trny jsou tenké a jemné, jiné mají trny silné a jehlovité a tvoří tak také přechod ke Gymn. uruguayense. Je zcela evidentní, že taxony Gymn. hyptiacanthum, Gymn. leeanum, Gymn. guerkeanum a Gymn. netrelianum patří do jednoho příbuzenského okruhu jednoho jediného druhu, snad na úrovních variet či forem. I původní popisy jsou takřka totožné.

Gymn. netrelianum ssp tamborense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Výskyt: Střední Uruguay, Dept. Tacuarembo, v Sierra de Tambores, sbíral Hugo Schlosser: Schl 125.

Gymn. netrelianum ssp. stramineum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Má mít odlišný tvar květu a plodu. Výskyt: Uruguay, Dept. Paysandú, 400 m n.m. Sbíral Prestlé roku 1998 pod č. PR 1022-A.

Gymn. netrelianum ssp. blanquilloense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Roste v trávě 22 km jihozápadně od Blanquillo, Dept Durazno, jižní Uruguay. Roste společně s Gymnocalycium uruguayense ssp rionegroense Prestlé.

Gymn. netrelianum ssp. albidulum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Výskyt: Uruguay, Dept. Treinta-Y-Tres, Cuchilla de los ladrones. Sbíral Prestlé pod č. PR 705-A. Jako synonym zde autoři uváději Gymnocalycium hyptiacanthum citriflorum A.V.Frič nom.nud. z roku 1929.

Gymn. netrelianum
Gymn. netrelianum


Gymn. netrelianum – summary:

The homeland unknown, it is Uruguay after the observations of several last ten years.
Frič had also collected the plants like this and he had brought the imported plants, then he had sold the seeds from them like Gymn. hyptiacanthum citriflorum. Hugo Schlosser has also collected on the south of Uruguay and he has also described the variability of the taxon. The specimens with yellow-red spines and even with whole-yellow ones grow on the same place, the spines are thin and fine, the other plants have them strong and needle-shaped and they have also made some transitions to Gymn. uruguayense. It is quite evident, that the taxa Gymn. hyptiacanthum, Gymn. leeanum, Gymn. guerkeanum and Gymn. netrelianum belong to one affinity range of only one sort, maybe with the levels of varieties or forms. Even the original descriptions are nearly identical.