The Cactaceae III, 162, 1922
Basionym: Echinocactus uruguayensis Arechavaleta, Flora Uruguaya 218, 1905
Tělo ploché, kulovité, nahoře zploštělé, se zapuštěným temenem. Žebra 12 – 14, svislá, příčnými zářezy rozdělená v šestiboké hrbolce; tyto jsou dole protaženy a bradovitě vystupují. Areoly kulaté, pokryté krátkou šedou plstí.
Trny většinou 3, zřídka více, 1,5 – 2 cm dlouhé, tenké, zpočátku nažloutlé, později bělavé, drsné, chloupkaté.
Květy v blízkosti temene před rozkvětem kulovité, zvonkovité, asi 4 cm dlouhé, 5,5 – 6 cm v průměru, bez vlasů, mimo základny, která má svazek krátkých bílých vlasů. Spodní šupiny na ovariu oválné, malé, ojedinělé, nazelenalé, vespod hnědé, horní šupiny lineární, malé, s tmavším nebo středně hnědým středním páskem. Vnější okvětní lístky zevně bledě zelenkavě žluté, na vnitřní straně bělavé, vnitřní okvětní lístky lineárně kopinaté, bílé, středně dužnaté, stejně jako již popsané šupiny. Tyčinky mnohem kratší než okvětí, četné, pokrývající vnitřní stěnu trubky; nitky bledé, prašníky malé, žluté; čnělka kratší než tyčinky; bliznových laloků 8 – 10, nazelenalých. Semeník zelený, dutý, asi 4 mm velký.
Plod podlouhlý, z boku stlačený, dole zúžený, s malými šupinami.
Domovina: Paso de los Toros, Uruguay. Také na mnoha jiných místech.
Gymn. uruguayense bílý květ
Gymn. uruguayense var. roseiflorum Frič ex Y. Ito
Explanatory Diagram 198, 203, 1956
Basionym: Gymn. uruguayense flor. roseo Frič nom. nud.
Malé, stlačeně kulovité, nahoře zploštělé; tmavě zelené, žebra asi 12, zaoblená, nízká, rozdělená ve velké bradovité hrbolce; okrajové trny asi 7, rozprostřené, zpočátku bledě žluté, později tmavě šedé; květy nálevkovité, 4 – 4,5 cm dlouhé,, 6 – 7 cm široké, růžové až bělavě růžové.
Domovina: Argentina.
Arechavaleta popsal tento taxon s výslovně bílým květem. Zda měl na mysli populace s jedninci převážně bíle kvetoucími, nebo dokonce nějakou populaci s výhradně bíle kvetoucími jedinci, se již dnes nedozvíme. Faktem tedy je, že jde o popis bíle kvetoucího taxonu, a dá se pochybovat, že by tak zkušený botanik jako Arechavaleta vybral bíle kvetoucího jedince k popisu a současně věděl, že většina kvete žlutě. K tomuto názoru se kloní i známý gymnofil Franz Strigl z rakouského Kufsteinu. Kdyby Arechavaleta popsal tento taxon jako žlutě kvetoucí, jistě by nedošlo k popisu Gymn. artigas, popsané Herterem roku 1951, tedy 46 let po popisu Gymn. uruguayense.
Mnoho autorů považuje Gymn. artigas za synonym Gymn. uruguayense. K tomu vedly odborné publikace mnoha autorů, kteří tvrdili, že Gymn. uruguayense nekvete bíle, ale žlutě. Mnohá naleziště prozkoumal Hugo Schlosser, žijící v Montevideu, a mimo mnoha žlutě kvetoucích populací zmínil i bíle kvetoucí jedince, kteří jsou údajně součástí žlutě kvetoucích populací. Takové bíle nebo smetanově bíle kvetoucí rostliny jsme získali právě od Franze Strigra a ty tedy odpovídají popisu Gymn. uruguayense. Žlutě kvetoucí jedinci pak odpovídají popisu Gymn. artigas. Nejsme přesvědčeni o tom, že je možné mávnutím kouzelného proutku změnit originální popis, zvláště pak tak důležitý údaj jako je barva květu.
Na přírodních stanovištích rostou rostliny tohoto taxonu kryté trávou a nižšími rostlinami a tím jsou dostatečně stíněné před slunečním úpalem. Půda je ve srovnání se stanovišti jiných gymnokalycií hlinitá a poměrně výživná. Také na srážky jsou tato stanoviště bohatší. V kultuře je vhodný přídavek rašeliny do směsi.
Viz tabulka za Gymn. melanocarpum.
Gymn. uruguayense ssp rionegroense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Nalezl Prestlé roku 200 pouze 65 km severně od prvního místa výskytu objeveného Arechavaletou. Tyto však mají prý podstatné rozdíly v habitu a v květu. Výskyt: jižně od přehrady na řece Rio Negro v trávě, 22 km jižně od Blanquillo, Dept. Durazno, jižní Uruguay.
Gymn. uruguayense ssp. bernabéense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Toto bíle kvetoucí gymnocalycium nalezl Prestlé roku 1998 na severu Uruguay, Dept. Artigas, poblíž osady Bernabé. Prestlé pod č. PR 1026. Má se jednat o nejsevernější formu Gymnocalycium uruguayense.
Gymn.uruguayense ssp. topadorum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popiz viz tam. Výskyt tohoto taxonu je také v Dept. Artigas, ale 12 km vzdálený od ssp. bernabéense. Výskyt: Cuchilla Yacaré, Dept. Artigas, severní Uruguay, kamenité travnaté plochy. Polní číslo PR 1025.
Gymn. uruguayense ssp. schlosserianum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Taxon objevil Hugo Schlosser již roku 1972/73 když prohlížel na severu Uruguaye východní část Ruta 30. Výskyt označil jako Ruta 30 km 5. Označil je jako Gymnocalycium denudatum s ohledem na bílý květ. Na tomto místě však již žádné rostliny nalezeny nebyly.
Gymn. uruguayense ssp. aureiflorum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020: 1345-1364
Roste v jižní části Uruguaye společně s Gymnocalycium uruguayense ssp. rionegroense. Výskyt: písčité travnaté plochy, 22 km jižně od Blanquillo. Polní číslo PR 1047.
Dr. Bohumil Schütz a Hugo Schlosser publikovali v německém časopisu KuaS práci o uruguayských gymnokalyciích na základě dlouholetých pozorování a nálezů Hugo Schlossera v přírodě. Autoři rozdělili uruguayská gymnokalycia do tří skupin:
1. Gymn. uruguayense a artigas (se synonymem guerkeanum)
2. Gymn. hyptiacanthum (se synonymem Gymn. netrelianum, tedy i Gymn. leeanum)
3. Gymn. schroederianum, které ovšem patří do podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum)
Gymn. hyptiacanthum má synonyma taxony Gymn. netrelianum a citriflorum, Schlosser uvádí jako místo výskytu v Cerro Piedras de Afilar, blízko mořského pobřeží, kvete citronově žlutě, nikoliv bíle a jako závěr uvádí, že Gymn. hyptiacanthum správně patří do podrodu Macrosemineum a není tedy totožné s Gymn. schatzlianum.
Gymn. uruguayense – summary:
Homeland: „Argentina“.
Arechavaleta had described this taxon with the explicitly white flower. If he had in his mind the populations with the specimens mostly white flowering, or even some population with only white flowering specimens, we will not know today. Then the fact is, that it is the description of white flowering taxon and it is possible to be in doubt, that so experienced botanist like Arechavaleta would have chosen white flowering specimen and that he would have contemporary known that the most of the population had been yellow flowering. Even the known gymnogrower Franz Strigl from Kufstein has inclined to this opinion, too. If Arechavaleta had described this taxon like yellow flowering, it is sure that it would have not come to the description of Gymn. artigas, described by Herter in 1951, then 46 years after the description of Gymn. uruguayense.
Many authors have held Gymn. artigas for the synonym of Gymn. uruguayense. The special publications of many authors contributed to it, because they had told that Gymn. uruguayense does not flower white, but yellow. Hugo Schlosser who had lived in Montevideo, had observed many finding places, and with the exception of yellow flowering populations he had mentioned also white flowering specimen, which had been allegedly component of the yellow flowering populations. The plants like these with white or cream white flowers and so then they are agreeing with the description of Gymn. uruguayense, we have got directly from Franz Strigl. Then the yellow flowering specimens are agreeing with the description of Gymn. artigas. We are not conviced that it is possible to make with a magic wand and to change the original description, especially so important datum how it is the colour of the flower..
In the nature the plants grow shadowed with grass and some small plants and they are preserved with it against the sun. The soil is in the comparison of the other gymnos earthy and comparatively nutritious. The finding places are also richer for raining. It is suitable to add little peat in the culture.