Succulenta 213 – 214, 1985
Tělo jednoduché, ploše kulovité, až 60 mm v průměru, nazelenale šedé, často s fialovým nádechem, kořen řepovitý, žebra 9 – 11, přímo probíhající, rozdělená příčnými zářezy do 10 mm dlouhých bradovitých hrbolců, areoly kulaté až oválné, 5 mm dlouhé, pokryté bohatou bílou vlnou.
Okrajové trny 6 – 7 šídlovité, přilehlé k tělu, hnědé a silně ojíněné, až 10 mmdlouhé, střední trn chybí.
Květy vyrůstají blízko temene, 65 mm dlouhé a 45 mm široké, ovarium úzké a prodloužené, až 17 mm dlouhé, směrem dolů zúžené, receptakulum tmavě zelené, pokryté širokými, bíle lemovanými šupinami, vnější okvětní lístky stříbřité s nazelenalým až růžovým proužkem; jícen, nitky a prašníky růžové, tyčinky ve dvou sériích, spodní přikloněné ku čnělce a tuto obepínající, čnělka krátká a silná, s 11 bliznovými laloky.
Plod oválný až kyjovitý, směrem dolů silně zúžený, 25 – 3O mm dlouhý, modře ojíněný, pokytý širokými růžovými šupinami, stojí svisle na rostlině. Semena kulatá, čepicovitá, 1 mm v průměru, černá, drsná, se širokým bazálním hilem.
Domovina: Argentina, La Rioja, u Villa Bustos, 1.000 m n.m.
Jako první nalezl taxon Walter Rausch roku 1974 a označil jej svým polním číslem WR 716. V přírodě jsou rostliny skoro zapuštěné v substrátu a areolová vlna je v kultuře bohatější. V kultuře občas dochází k problémům při sprašování a následné neochotě některých jedninců vytvořit plody se semeny. K nám se rostliny rozšířily ze sběrů Piltze pod číslem P 221. Někdy dochází k záměnám s Gymn. kieslingii fa. alboareolatum Ferrari, které bylo mylně popsáno jako forma Gymn. kieslingii. Pěkný článek o tom napsal dr. Rudolf Slaba v časopise Kaktusy 2012/2. U tohoto taxonu došlo také k pokusu o opravu pravopisu na albiareolatum (Huxley, Griffiths & Levy, Londýn 1992), takže gymnofilové mají dvě možnosti. Kdo má pravdu, zde nebudeme soudit.
Další nálezy: LB 1296 Sanagasta, LB 1297 Villa Sanagasta; STO 18 Sanagasta, STO 181 dtto; P 221; BKS 50/1, BKS 49/1 Sanagasta; VS 59 Villa Sanagasta; Tom 134/1 Villa Sanagasta; JO 1126/1 dtto, JO 1152/2 Huaco.
Gymn. alboareolatum Villa Bustos, foto Ch
Gymn. alboareolatum Villa Bustos, foto Ch
Gymn. albiareolatum var. ramosum Rausch
Rakouští gymnofilové navštívili stanoviště v letech 1987, 1988 a 1996 a zjistili, že původní Rauschovo naleziště bylo zničeno kvůli stavbě silnice, obec Villa Bustos se nyní jmenuje Villa Sanagasta. Další místo výskytu je o pár kilometrů dál poblíž staré silnice, odkud vlastně popsal Rausch svoji varietu ramosum. Jak tedy vyplývá z posledního zpracování Gymn. albiareolatum (resp. alboareolatum) Tillem v rakouském Gymnocalycium, varieta ramosum je považována za identickou s typem druhu. Pravdou je, že rozdíly u obou taxonů sotva najdete.
Další nálezy: STO 864 u Sanagasta, STO 1355 Sanagasta; VS 58 Villa Sanagasta; BKS 93/50/2 dtto; LF 32 dtto.
Gymn. alboareolatum ramosum
Gymn. alboareolatum – summary:
Walter Rausch found the plants like the first in 1974 and he marked them with his field number WR 716. The plants are nearly sunk in the soil in the nature and the wool in the areoles is richer in the culture. There are sometimes difficulties with pollinating and unwillingness to make fruits with seeds of some specimens in the culture. It is sometime changed with Gymn. kieslingii fa. alboareolatum which has been wrongly desribed like a form of Gymn. kieslingii. Dr. Rudolf Slaba wrote the article about it in the journal Kaktusy 2012/2. There has been some attempt of the correction of the spelling to albiareolatum (Huxley, Griffiths & Levy, London 1992), so gymnofils have two possibilities now. We will not judge here who is right.
Gymn. albiareolatum var. ramosum Rausch. The Austrian gymnofils visited the finding places in 1987, 1988 and 1996 and they found that the original finding place of Rausch had been destroyed for the sake of the road building, the village Villa Bustos has the name Villa Sanagasta now. Another place of the occurence is several kilometers far near the old road, from where Rausch has described his var. ramosum. How it is evident from the article of Till about Gymn. albiareolatum (resp. alboareolatum) in the Austrian Gymnocalycium, var. ramosum is held for the identical with the type. It is true that you can hardly find some different sign between them.