Schuetziana 9(2018), 1.8.2018, p. 3 – 16.
Popis:
Tělo: jednotlivé, stlačeně kulovité, až 120 mm v průměru a až 70 mm vysoké, epidermis matně šedavě zelená až modrozelená, koruna vnořená, plstnatá, kořeny vláknité.
Žebra: 7 (8), přímá, široká, plochá, žádné hrbolce, žádné příčné zářeny, širší na základně.
Trny: 5 (-7), bodavé, tuhé, více nebo méně zahnuté, 10 – 17 mm dlouhé, u dospělých rostlin 0 – 1 střední trn, přímý, cca 13 mm dlouhý. Trny uprostřed žeber asi 0,7 mm silné, načernalé až tmavě červenohnědé, později šednoucí.
Areoly: kulaté až poněkud eliptické, zpočátku s trochou bělavé vlny, později našedlé a lysé, 0,4 mm v průměru, vzdálenost mezi areolami na žebrech cca 10 mm.
Květy: na vrcholu, až 60 mm dlouhé, nálevkovité, při plném otevření až 40 mm široké, bělavé, jícen purpurově červený. Perikarpel světle purpurově šeříkový, 10 mm vysoký a 8 mm silný, šupiny stejné barvy, lopatkovité s malým vrcholem, okraj nažloutle bílý. Receptakulum uvnitř purpurově růžové, více světleji zbarvené směrem nahoru, 20 mm vysoké, zevně purpurově šeříkové, šupiny eliptické, 6 mm široké a 7 mm vysoké, žlutavě bílé, k vrcholu červeně purpurové. Vnější okvětní lístky růžově hnědavé, vnitřní okvětní lístky bělavé, 20 – 25 mm dlouhé, lopatkovité, 7 mm široké, na vnější straně s bílo-žlutě-nazelenalým středním páskem, na vrcholu purpurově růžové. Primární nitkyrozložené 2 – 8 mm nad dnem nektarové komory, purpurově růžové, prašníky 1 – 1,5 mm dlouhé, pyl nažloutlý, primární nitky s jejich prašníky nepřesahují nad bliznu. Sekundární nitky asi 100, rozprostřené od 12 mm nad nektarovou komorou nahoru k rozprostření vnitřních lístků, růžové, horní světle růžové k prašníkům nažloutle bílé, prašníky jako u primárních nitek. Sekundární nitky zakřivené dovnitř a dosahující nad bliznu. Čnělka 16 mm dlouhá, světle růžová, směrem k blizně světlejší, blizna 5 mm, nažloutle bílá.
Plod: eliptický,, modravě červený ve zralosti, až 12 mm dlouhý a 9 mm široký, s několika šedě bělavými malými šupinkami, 2,5 mm širokými a 1 – 1,5 mm dlouhými, praskající vertikálně, pulpa bělavá, s obsahem asi 300 – 500 semen.
Semeno: skoro kulaté až poněkud eliptické směrem k bazálnímu HMR (hilomikropylární region), přímé nebo poněkud skloněné, zkrácené. Délka 0,80 – 1,05 mm, M(30) = 0,938 mm, 0,75 – 0,90 mm, M(30) = 0,827 široké. Testa černá, lesklá. Buňky testy isodiametrické, vnější stěny buněk velmi mírně vypouklé, velmi vzácně poněkud ponořené, bez nebo příležitostně s velmi chabým kutikulárním rýžkováním. Antiklinární stěny (postavené vertikálně k povrchu) chybí nebo řídce viditelné. Rohy buněk poněkud vnořené až vetšinou velmi hluboké, vzácněji rozšířené, krátce ostře kónické. HMR velký, více nebo méně nepravidelně široce eliptické, často směrem k ventrální straně vrcholu poněkud zakřivené nahoru. Mikropyle viditelné. Okraj HMR úzký, ne tlustý, většinou poněkud vyhnutý ven.
Druh pojmenován podle hory Cerro Cabrera v nejzažším severozápadě Paraguaye. Přímo na západ za masivem je hranice s Bolivií.
Autoři popisu uvádějí, že Gran Chaco je druhé největší zalesněné území v Jižní Americe po brazilském deštném pralese. Z toho také vyplývá moje poznámka k pěstování celého tohoto okruhu rostlin: stín, vedro, nevětrané dusno, a hodně vody. V zimě pak suché přezimování kdy teplota nemá klesnout pod 15°C.
Je zřejmé, že paraguayské Chaco skrývá mnoho skvostů a musíme přírodě držet palce, aby ji nezničila lidská chamtivost pod pláštíkem „civilizace“.
Nový druh je jedním z nejsenzačnějších nálezů německého orthodoxního muskoseminofila a paraguayologa Volkera Schädlicha a jeho spolucestovatelů. K prvnímu objevu došlo roku 2010, když italský kaktusář Michael Melojer zcela náhodou našel naleziště tohoto klenotu v Cerro Cabrera a donesl k autu pár semen. Další pokusy o návštěvy naleziště byly neúspěšné, hlavně z důvodů klimatických podmínek na cestách ke stolové hoře Cerro Cabrera. To se podařilo až trojici Michael Melojer, Ludwig Bercht a Volker Schädlich v říjnu 2016, kdy v hustém nízkém tropickém křovinatém lese nalezli rostliny ve velkém množství, jak semenáčky, tak i dospělé rostliny. Z obrázků je patrné, že bychom mohli dospělé rostliny přirovnat k Echinocactus horizonthalonius, ovšem jde o gymnokalycium patřící do skupiny Gymnocalycium paediophilum, chiquitanum, a chacoense. Od těch se má nový druh lišit tím že vůbec neodnožuje, plochými těly, malým počtem žeber která nejsou rozdělena do hrbolců a odlišnými semeny.
Výskyt typu: na svazích skal kopce Cerro Cabrera, provincie Alto Paraguay, Paraguay, pod keři a nízkými stromky, 482 m n.m. První nález 24. Října 2010.
Pokud chcete vidět obrázky, viz www.schuetziana.org.
English text and pictures see www.schuetziana.org.
Gymnocalycium cabreraense VoS
Gymnocalycium cabreraense sem ex VoS
G. cabreraense VoS 16,3233
Gymnocalycium cabreraense, foto Tomáš Lachký
Gymnocalycium cabreraense tříletý semenáček na Eriocereus jusbertii