Taxon 13, 4, 1964
Tělo šedozelené, v mládí ploché, později kulovité, nebo poněkud protáhlé, květuschopné asi 12 – 28 cm silné, 5 – 20 cm vysoké, s malouh, rychle se zužující kořenovou řepou, spodní část těla zapuštěná do půdy; temeno neotrněné, prohloubené. Žebra 13 – 21, přímá, velmi tupá a velmi plochá, 2 – 5 cm široká, 5 – 10 mm vysoká; směrem dolů k základně žeber jsou skoro úplně plochá; často se tvoří kristátní formy s užšími žebry; nad areolami často slabá příčná rýha; pod areolami bývá malý, víceméně vyvinutý bradovitý výstupek; časem se žebra posouvají ve směru délky poněkud dohromady a příčné rýhy jsou zřetelnější; podélné zářezy přímé. Areoly oválné, 5 – 10 mm dlouhé, 1 - 3 této délky široké, vzdálené od sebe 5 – 15 mm, vystouplé, zpočátku s šedou plstí.
Trny silné až polosilné, tuhé, vždy silně zahnuté, v mládí směřují k tělu a jsou navzájem propletené, u starých rostlin často pokroucené a více odstávající, u mladých I květuschopných rostlin jen okrajové, u starších rostlin ještě 1 nebo 2 střední, poněkud delší, silnější a více ohnuté než okrajové, s ohybem většinou vzhůru; okrajové trny většinou 3 – 6, dlouhé 3 – 6 cm, střední 1 – 2, dlouhé 5 – 8 cm, střední trn je často nejvyšší, zatímco horní část areoly je bez trnů; barva trnů černošedá nebo červenošedá, většinou na špici tmavší, záhy sešednou.
Květy z temene, 5 cm dlouhé, nevonící, otvírají se až k odpoledni a často se mohou jen těžko otevřít, protože jim v tom brání trny. Semeník 11 mm dlouhý a silný, se zúženou základnou, bledě šedozelený, s polokulatými, bledě načervenalými přiléhajícími šupinami asi 5 mm širokými a ca 3 mm dlouhými, s nepatrnou tmavě červenou špičkou, holý, vně dost zřetelně odsazený od trubky. Nektarová komora purpurová, s purpurovým dnem, 3 mm dlouhá a široká, avšak těsně kolem silné čnělky bazálními tyčinkami polouzavřená, nahoře bez vystouplého okraje s málo nektarem. Horní část trubky šedozelená, uvnitř nálevkovitá, avšak otvor asi o 1 mm zúžen, 20 mm dlouhá, otvor asi 16 mm široký, šupiny jako na semeníku, horní jsou bez špičky. Tyčinky světle purpurové, 6 – 10 mm dlouhé, spodní kratší, rozmístěné pravidelně až k okraji, prašníky velké, citronově zbarvené, nahnuté směrek ke středu a ke čnělce a jsou asi 7 mm pod okrajem trubky až asi do poloviny výšky korunních lístků, pyl citronově žlutý, čnělka asi 2 mm silná, asi 14 mm dlouhá, z čehož připadá asi 4 mm na 15 světle žlutých, poněkud zašpičatělých, k sobě nakloněných bliznových laloků. Korunní lístky 2 cm dlouhé, 6 – 9 mm široké, nejvnitřnější o něco kratší, největší šířka je asi ve tří čtvrtinách délky, u základny zúženy na 2 – 3 mm a odtud se rozšiřují pravidelně směrem nahoru, konce krátce zašpičatělé, konce vnějších více zaoblené, korunní lístky nejsou široce rozprostřeny, směrem dolů bledě purpurové, ke koncům skoro bílé, avšak s bledě načervenale hnědavým středním páskem, nejzevnější přecházející v šupiny více šedozeleně červenavé.
Plod 17 – 22 mm široký, šedozelený, modře ojíněný, na základně většinou slabě načervenalý, dole silný, horní třetina většinou trochu užší, s pevně sedícím zbytkem květu. Plod praská ve zralosti odspodu asi až do dvou třetin výšky. Semena 1 mm dlouhá, 0,8 mm široká a 0,7 mm silná, dorzálně silně vydutá, ventrálně nevydutá, testa načervenalá, s malými černými bradavkami, hilum bílé,bazální přes celý obvod semene a poměkud prodloužené na ventrální stranu.
Domovina: Carrizal, provincie Mendez, Bolivie.
Ritter dále uvádí že severně od typu mezi El Puente San Juan a Chayasa roste zvláštní forma, která dosahuje průměru 34 cm a má slabší a kratší trny. Ritter našel rostliny jako první roku 1953 a označil je svým polním číslem FR 88. Jeho sestra Hildegart Winter v Německu je uvedla ve svém katalogu pod jménem nejprve Gymn. cardenasii. Jméno pak změnil Ritter na Gymn. cardenasianum s odůvodněním, že nálezcem byl údajně prof. Cardenas. Latinskou diagnozu Ritter uveřejnil v časopisu Taxon, obsáhlý německý popis až ve svém díle Kakteen in Südamerika.
Hlavním místem výskytu bylo okolí obce Carrizal v jižní Bolívii. Koncem minulého století nastal cestovatelský boom a místa výskytu navštívilo mnoho kaktusářů. Tak byla objevena další místa výskytu i v širším okolí Carrizal a dále na jih až po obec Palquiyo, a výskyt taxonu byl zjišťován stále dále na východ až po Rio Taraja u obce Parokia, kde jsou již tyto formy považovány mnohými gymnofily za Gymn. armatum. Pravé Gymn. armatum odpovídající popisu Rittera však bylo objeveno až kolem roku 2005 v Rio Paichu, a rostliny od Rio Taraja habitem patřící spíše ještě ke Gymn. cardenasianum by bylo možné považovat za Gymn. cardenasianum var. horridispinum n.n. KK 715. Gymn. armatum je bezesporu příbuzné s tímto taxonem a bude o tom pojednáno u Gymn. armatum. I když je Gymn. cardenasianum příbuzné s Gymn. spegazzinii, jsou mezi oběma taxony tak značné rozdíly a jejich území jsou zcela oddělena bez jakéhokoliv styčného bodu, které oběma taxonům poskytují plné oprávnění na postavení samostatných druhů, nehledě ke zmatkům při uvádění do života všelijakých “megadruhů”. Proto zde Gymn. cardenasianum takto uvádíme a nebereme v úvahu jako odůvodněnou kombinaci: Gymn. spegazzinii subsp. cardenasianum (Ritt.) Kiesling et Metzing.
Výsledkem badatelské činnosti českých kaktusářů byl mimořádný nález osamocené populace Gymn. cardenasianum asi 60 km na jih od Carrizal na horském výčnělku při soutoku řek Rio Grande a Rio Higuerita, která se zatím nedáspolehlivě identifikovat a dají se tedy očekávat nálezy i na dalších místech. V okolí obce Carrizal dochází v důsledku nárůstu počtu obyvatel k rozšiřování zemědělských políček a tak je populace Gymn. cardenasianum pleněna domácím obyvatelstvem. Jeden z našich cestovatelů dostal pravděpodobně úpal a pokusil se vžít do role zachránce matky přírody a jí stvořených rostlin a snažil se jimi vykopané rostliny opět nedaleko zasadit, ovšem byl spatřen a zřen bedlivými zraky místních chasníků - zelinářů a nakonec byl rád, že jej tam nezmlátili a unikl s nepoškozenou tváří.
Firma Winter krátce po sběru nabízela semena tohoto taxonu, který pak byl ve sbírkách ještě dlouho vzácný, z prvních sběrů však byly vypěstováni jedinci s hnědými trny a až z dalších výsevů byly vypěstováni jedinci žlutotrnní, kteří dnes ve sbírkách převládají, zatímco původní exempláře s hnědým otrněním jsou stále vzácnější. Ve sbírkách kvetou semenáčky až po 8 – 10 letech, roubovanci pochopitelně dříve. Květy se rozevírají až po poledni, kdy jim jde k duhu vedro skleníku či pařeniště, za plného slunce. Kvetou až koncem jara až začátkem léta, kvetou zato až do konce října a semena se sklízí společně s Gymn. spegazzinii jako jedny z posledních gymnokalycií. Plody praskají podélně a semeno je v podstatě všechno vytlačeno ven z plodu na okraji plodového masa v prasklině. Po dozrání plodu je třeba semena brzy dostatečně ošetřit. Pokud plod necháme se semeny někde ležet, je pulpa (plodové maso) okamžitě napadena plísněmi a semena se takto znehodnocují.
Další nálezy: RCB 176; KK 676 Carrizal, KK 715 var horridispinum; SE 88 Carrizal; LH 657 Tupiza; Lau 929 Carrizal; STO 955 Animas, STO 1005 El Puente-Carrizal; R 945; VS 304 3 km již od Carrizal, VS 305 sev od Carrizal; JO 193 Carrizal, JO 394 před Carrizal, JO 604 již Carrizal, JO 605 n Carrizal; MT 06-056 Carrizal.
Gymnocalycium cardenasianum Ritter var. pseudocrassispinum Ivan Milt
Cactaceae etc., Slovensko, 2019/1, str. 25 – 31.
Popis: Stonek jednotlivý, 4 – 7 cm vysoký, 5 – 9 cm široký, ploše kulovitý, temeno mírně proláklé. Epidermis hladká, jakoby sametová, matná, šedozelená až tmavě zelená. Žebra v počtu 7 – 10, velmi plochá, svisle probíhající, na základně 4 – 6 cm široká, uprostřed výšky stonku 3 – 4 cm široká, na základně stonku téměř nevyvýšená, v horní části jen mírně vyvýšená, bez brad, jen s velmi jemnými zářezy nad areolami. Zářezy mezi žebry rovné, na bázi stonku sotva znatelné. Areoly oválné, 3 x 5 mm, jen mírně propadlé, mírně plstnaté, plst šedavá.
Trny vyrůstající přímo z vrcholu, takže temeno silně otrněné. Okrajové trny 3 – 4 páry do stran, 1 – 2 trny dolů směřující, 5 – 7,5 cm dlouhé, jehlovité, v řezu kulaté, vroubkované po délce někdy více někdy méně, v první třetině délky odstávající, pak zpět ke stonku silně zahnuté, prohýbané silně do stran, dolů nebo nahoru, pokroucené, někdy ke stonku více přikloněné, jindy silně křivě odstávající. Střední trn 0 – 1, silně ohnutý, stejné délky. Někdy ještě 2 slabé okrajové trny v horní části areoly směřující mírně nahoru. Barva trnů při rašení žlutohnědá, špičky hnědé, báze nazelenale žlutobílá. Trny později slámové barvy až rohové. Nové trny nad temenem silně propletené a tvořící spleť která omezuje otvírání květů.
Květ o mnoho kratší, trubka velmi krátká, plod více zavalitý a stlačený do široka. Semena jako u typu.
Materiál holotypu uložen v Herbáři Krajského Vlastivědného Muzea v Olomouci pod inventárním číslem B172328. Typová kultura ve sbírce Ivan Milt pod číslem 959.
Jak již napovídá název taxonu, otrnění mi připomíná krásu otrnění Astrophytum crassispinum.
Gymnocalycium cardenasianum ssp.pseudoarmatum V.Gapon et Vikulov ssp.n.
Kaktus Klub (Rusko)2021 (1):p.37-52.
Typ: Bolívie, Tarija, Eustaquio Méndez Province, Tomayapo, 2725 m n.m., polní číslo VG 935, holotyp uložen v herbáři Vídeňské univerzity.
Došlo k pochopitelnému oddělení od Gymn. armatum, jak byly rostliny doposud označovány. Je otázkou, zda nejde o rostliny nalezené Karlem Knížetem a jím označené jako Gymn. cardenasianum v. horridispinum.
Gymn. cardenasianum brown spines
Gymn. cardenasianum blond
Gymn. cardenasianum horridispinum KK
Gymn. cardenasianum sbírka Rudolf Frélich
Gymn. cardenasianum nová forma z Isque
Gymn. cardenasianum extra dlouhé trny ze semen od Strigla
Gymnocalycium cardenasianum var. pseudocrassispinum - květy s miniaturní trubkou těžko prorážejí otrnění
Gymnocalycium cardenasianum var pseudocrassispinum s dozrávajícím plodem
Gymnocalycium cardenasianum var pseudocrassispinum - vroubkované trny
Gymnocalycium cardenasianum var pseudocrassispinum - jedinec s výrazně pokroucenými a vroubkovanými trny
Gymnocalycium cardenasianum var pseudocrassispinum - dva jedinci z výsevu
Divoké otrnění variety pseudocrassispinum
Gymn. cardenasianum – summary:
Ritter has also mentioned that the special form has grown northof the type between El Puente San Juan and Chayasa which has reached the diameter of 34 cm and has had weaker and shorter spines. Ritter found the plants like the first in 1953 and he marked them with his field number FR 88. His sister Hildegart Winter in Germany has mentioned them in her catalogue at first under thename Gymn. cardenasii. Then Ritter has changed the name to Gymn. cardenasianum with the reason that it has been said the finder had been prof. Cardenas. Ritter has published the Latin description in the journal Taxon, the extensive German description only in his book Kakteen in Südamerika.
The main finding place has been the environs of Carrizal in the southern Bolivia. The traveller boom started in the end of the last century and many cactophils has visited finding places. The other places of occurence have been found even in more broad environs of Carrizal and far to the south to the village Palquiyo and the occurence of this taxon has been found far to the east as far as Rio Taraja at the village Parokia where these forms are held by some gymnophils already for Gymn. armatum. However, the true Gymn. armatum agreeing with the description of Ritter was found only round 2005 in Rio Paichu, and the plants from Rio Taraja belonging more to Gymn. cardenasianum would be possible to hold for Gymn. cardenasianum var. horridispinum n.n. KK 715. Gymn. armatum is indisputable related with this taxon and it will be mentioned at Gymn. armatum. Even if Gymn. cardenasianum is related to Gymn. spegazzinii, there are so great differences between both taxa and their areas are quitedivided without any connecting point and all these data make both taxa possible the level of the independent sorts, regardless of the confusions in introducing various “megasorts”. Therefore we mention here Gymn. cardenasianum like this and we do not hold the combination: Gymn. spegazzinii subsp. cardenasianum (Ritter) Kiesling & Metzing.
The result of the observing of Czech cactophils has been the extraordinary find of the isolated population of Gymn. cardenasianum about 60 km south of Carrizal on the mountainous headland at the confluence of the rivers Rio Grande and Rio Higuerita, then we can wait some finds on anotherplace. The agricultural fields are bigger for the sake of bigger number of citizens of Carrizal and so the population of Gymn. cardenasianum is plundered by them. One of our travellers has tried the hoed plants to place again not so far, however, he has been sighted and he has been endly glad that he has fled with the uninjured face.
The firm of Winter had offered the seeds shortly after finding the taxon and which has been rare in collections long time else, however, the specimens with brown spines have been grown from the first finds and the specimens with yellow spines have been grown only from the other sowings which dominate in the today´s collections, while the original plants with brown spination are more and more rare. Seedlings flower in the collections only after 8 – 10 years, grafted ones comprehensible sooner. The flowers open only after midday when the hot weather in greenhouse is good for them, and only when itis full sun. They flowers only at the end of Spring or on the start of Summer but they flower to the end of October. We can harvest the seeds common with Gymn. spegazzinii like some of the last gymnocalyciums. The fruits burst lengthwise and the seeds are substantially all pushed out of the fruit on the margin of the pulpa in the split. It isnecessary to treat the seeds sufficiently after fruit rippening. If we let rest the fruit with seeds somewhere, the pulpa is immediately attacked witha mould and seeds become less valuable.
Gymnocalycium cardenasianum Ritter var pseudocrassispinum I. Milt
Description: Stem single, 4 – 7 cm high, 5 – 9 cm in diameter, flatly globular, top slightly pressed, immediatelly armed. Epidermis smooth like velvet, dull, graygreen to dark green. Ribs 7 – 10, very flat, perpendicularly going, 4 – 6 cm broad at the base, in the middle of the stem height 3 – 4 cm broad, at the base of the stem nearly without any elevation, in the upper part of the stem only slightly elevated, without chins, with only mild cuts above areoles. Cuts among ribs stright, hardly perceptible at the stem base. Areoles oval, 3 x 5 mm, only slightly pressed, slightly felted, felt grayish.
Spines growing directly from the top so the top strongly armed. Marginal spines 3 – 4 pairs into sides, 1 – 2 spines down directing, 5 – 7,5 cm long, needle-shaped, round in section, scalloped all the length more or less, outstanding in the first third of the length, then back to the stem strongly curved, bent strongly into sides, down or up, curved, sometime more bowed to the stem, at some other case strongly curved and outstanding. Central spine 0 – 1, strongly curved, of the same length like marginals. Sometime else 2 poor marginal spines in the upper part of the areole slightly up directing. Spines colour when growing yellowbrown, tops brown, the base greenish yellowwhite. Spines straw coloured to horn later. New spines below the top strongly twisted and making a tangle which limited flower opening.
Flower much shorter, tube very short, fruit more thick and pressed to breadth. Seeds like those of the type.
The name pseudocrassispinum means that the spination of this taxa resembles the beauty of the spination of Astrophytum crassispinum.
The material of the holotype deposited in the Herbarium of the Regional Museum of Olomouc (Czech Republic) with the number B172328. The culture type in the collection of Mr. Ivan Milt with the number 959.