Schuetziana Volume 2, Issue 3, 2011, str. 3 – 21.
Stonek stlačeně kulovitý až kulovitý, 5 – 9 (- 16) cm v průměru a 5 – 8 (- 12) cm vysoký. Epidermis matná, nazelenale hnědá až nazelenale šedá, často potažená světle šedým povlakem. Kořen pozoruhodně dlouhý, řepovitý, sloužící jako zásobní orgán, rozvětvený jen ve vrchní části. Žebra (7 -) 9 – 12 (- 16), přímá, na mladých rostlinách zcela plochá, na dospělých rostlinách hrbolcovitá se zvlněnými jemnými zářezy mezi nimi, rozdělená krátkými, mělkými příčnými zářezy do zakulacených hrbolků, pod areolami vystupujícími do mírně hranatých nebo zakulacených brad; ve spodní části 12 – 18 (- 30) mm, v horní části 7 – 10 mm široká. Areoly oválné až kulaté, mírně vnořené, s bohatou nažloutlou až šedou (načernalou) vlnou, nebo někdy skoro holé, 7 – 15 (- 18) mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny 3 – 5 (- 7), pokud je počet 5 nebo 7 pak je horní pár nejkratší, pokud je počet 3 pak tvoří tvar T. Trny mladých rostlin tenké, šídlovité, na dospělých rostlinách tuhé, směřující nevýrazně nahoru nebo ohnuté k tělu (nebo přímé), na řezu kulaté až mírně kosočtvercové, zjevně odkloněné až přímé (vzácně přitisklé), ve spodní polovině až dvou třetinách hnědé až černé nebo modravě šedé, uprostřed bledě purpurové, v horní části rohově zbarvené, jejich špička často zahnutá nahoru, (8 -) 12 – 18 (- 25) mm dlouhé. Střední trn chybí.
Květy oboupohlavní, nálevkovité, v plném otevření táckovité, (45 -) 55 – 60 (- 70) mm dlouhé a 35 – 40 mm široké; okvětní lístky stejně dlouhé jako perikarpel včetně receptakula nebo trochu kratší; perikarpel velký, 15 – 25 (- 35) mm dlouhý, 12 – 15 mm široký, šedavě zelený. Vnější okvětní lístky oblé až kopinaté, bělavě narůžovělé, zevně se širokým našedle hnědavým proužkem, na základně bledě purpurové, plynule přecházející do šupin receptakula. Vnitřní okvětní lístky oblé až široce kopinaté, vrchol tupý, zužující se k základně, bělavě růžové až bledě růžové, na základně často bledě purpurové nebo bledě růžové, 18 – 25 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké. Receptakulum široce trychtýřovité, 10 – 13 mm vysoké, narůžověle purpurové. Čnělka bělavě žlutá, vyrůstající ze dna receptakula, 10 – 13 mm dlouhá; blizna bledě nažloutlá, 10cípá. Tyčinky vyrůstající ze stěn receptakula, neuspořádané do sérií; vrchol horních tyčinek dosahující vrcholu čnělky. Nitky bledě nazelenalé, spodní část spodních nitek mírně růžová, prašníky bledě nažloutlé. Ovarium oválné až mírně kónické, 12 – 15 mm vysoké a 5 – 7 mm široké, komora bílá, stěna (včetně stěny receptakula) až 3 mm silná.
Plod oválný až oble vřetenovitý ( až soudkovitý), našedle zelený až modravě zelený, v plné zralosti až bledě nahnědlý, matný, (20 -) 22 – 30 (- 35) mm dlouhý a 15 – 18 mm široký; šupiny 10 – 14, většinou polokulaté, nahoře zakulacené nebo s tupým vrcholem, růžové nebo bělavý okraj a namodralá zelená základna. Semeno zploštěle kulaté, při bočním pohledu přilbovité, horní okraj ohnutý až hranatý, tmavě kaštanové až načernale hnědé, silně lesklé, (0,92 -) 1,0 – 1,2 mm dlouhé a 1,0 – 1,2 (- 1,3) mm široké (podrod Microsemineum). Papily na buňkách testy excentrické. Hilo-mikropylová oblast vnořená, podlouhlá, při bočním pohledu více zploštělá, s bledým okrajem; mikropyle umístěné ve spodní části hila, okrouhlé.
Domovina: Argentina, provincie La Rioja, Sierra de Ulapes, poblíž osady Nueva Esperanza.
Nový druh nalezli autoři popisu v lednu 2009, hrdinní brněnští gymnofilové doc. Radek Řepka a Tom Kulhánek. Pro vzhled tohoto gymnokalycia byl objev nazýván jako „Copiapoa“ mezi gymnokalycii, je jen otázkou zda si šedobílý povlak udrží i semenáčky v kultuře. Asi to bude jako u Gymn. prochazkianum, a sice mnoho slunce a nezalévat rostliny shora, ale jen podmokem. Objev samotný a hlavně místo výskytu se přísně tajilo, napřed šlo o prioritu popisu, ale ukázalo se, že jde i o to kdo to nejrychleji vypěstuje a co nejdráž bude prodávat a namastí si šrajtofli. I přes přísné utajení jako na CIA a KGB navštívilo v roce 2010 toto naleziště tolik gymnofilů, že by tam mohly jezdit tramvaje z Buenos Aires.
O tomto druhu se rozepsal doc. Radomír Řepka v časopisu Kaktusy 2012/1 a uvádí variabilitu v barvě pokožky a v otrnění. O závodech v prioritě popisu se nezmiňuje. Po počátečním senzacionalismu ohlodně epidermis přirovnávané ke kopiapoi asi dojdeme k závěru, že voskovitý povlak neboli hermelínová patina nebude asi jednotného vzezření. Vzhled rostlin a příslušnost semen rodu Microsemineum sekce Castellanosia mne neustále svádí k myšlence, jak dlouho bude trvat našim jižním přátelům, než taxon překombinují pod Gymn. castellanosii: pak to bude vypadat: Gymnocalycium castellanosii Backbg et Piltz ssp esperanzae (Řepka et Kulhánek) Hans und Franz.
Gymn. esperanzae v kultuře, foto JChv
Gymn. esperanzae v přírodě, foto JChv
Květ Gymn esperanzae
Gymnocalycium esperanzae
Gymn. esperanzae – summary:
The new sort was found by the authors of the description in Januar 2009, the heroic gymnogrowers from Brno – doc. Radek Řepka and Tom Kulhánek. As to the appearance of this gymnocalycium the discovery has been called like „copiapoa“ of the genus Gymnocalycium. There is only one question here if also the seedlings will have gray-white coating in a culture. Maybe it will be the same like with Gymn. prochazkianum: many Sun shinning and no watering from above but only through a bottom. The discovery itself and mainly the place of the occurence have been top secret, at first it had been for the sake of the priority of the description, however, it has been shown that it is some reason more – to be first to sell the seedlings – with high price. Even if it has been top secret like in the CIA or KGB, so many gymnogrowers visited the finding place in 2010 that it would be possible to build a tramway line from Buenos Aires.
Doc. Radomír Řepka writes about the sort in the journak Kaktusy 2012/1 and mentions the variability in the epidermis colour and in the spination. He mentions nothing about the race for the description priority. After the initial senzationalismus as to the epidermis compared to copiapoa we could go to a conclusion that the waxy coating or mouldy patina will not be probably uniform. The plants appearance and the appurtenance of the seeds to the subgenus of Microsemineum sectio Castellanosia offer me an idea how long it will last to our friends in the South to overcombine this taxon under Gymn castellanosii: then it will look like this Gymnocalycium castellanosii Backbg et Piltz ssp esperanzae (Řepka et Kulhánek) Hans und Franz.