Kakteen und andere Sukkulenten, 6 – 7, 1981
Tělo jednotlivé, ploše kulovité, 30 – 40 mm vysoké a 90 mm v průměru, nazelenale šedé, s řepovitým kořenem dlouhým až 15 cm. Žebra 10 – 14, svislá, vlnitě hrbolcovitá, pod areolami bradovitě protažená, areoly prohloubeně sedící v hrbolcích, oválné, až 7 mm dlouhé, s šedou plstí, později holé.
Okrajové trny ve třech párech, odstávající nebo mírně zahnuté, až 30 mm dlouhé, šídlovité, se zesílenou základnou, hnědé až černé, později šedé, horní pár a jednotlivý trn směřující dolů o něco slabší.
Květ 45 mm dlouhý a 35 mm v průměru, semeník (kuželovitý a až 10 mm dlouhý) a trubka žlutozelené, se širokými, bělavě růžovými šupinami, vnější okvětní lístky zaoblené, světle růžové, s hnědavě zeleným středním proužkem, vnitřní okvětní lístky zaoblené a pilovité, bělavě růžové, s růžovým středním proužkem, jícen růžový a uvnitř tmavší, tyčinky bělavě růžové, prašníky červené, čnělka krátká a silná, bílá, bliznových laloků 9 – 11 nažloutle bílých. Plod a tvar semen jako u Gymn. mazanense.
Domovina: Argentina, Catamarca, blízko Santa Theresita, ponořené v písčito – štěrkovitých haldách. Typ Rausch 718.
Autor popisu se zamýšli, jak je obtížné a riskantní popisovat taxon z Mazanu, protože z oblastí výskytu v Catamarca a La Rioja již bylo pojmenováno více forem, a že zná jen z okolí Mazanu čtyři různé formy Gymn. mazanense. V době těchto úvah jsme však příliš nekalkulovali s Gymn. rhodantherum a Gymn. weissianum. Gymn. mazanense by mělo mít žluté prašníky (s pylem či bez pylu?), zatímco Gymn. rhodantherum červené prašníky. Taxon je tedy blíže příbuzný Gymn. rhodantherum podle dnešních poznatků a tvoří jakýsi přechod mezi Gymn. rhodantherum a Gymn. glaucum, které má také dlouhé řepovité kořeny.
Pojmenováno po Omaru Ferrarim, častým průvodcem Waltera Rausche na jeho cestách. Gymn. ferrarii nalezl a dovezl v sedmdesátých letech minulého století Jörg Piltz označené jeho polním číslem P 136, po dalších pak několik forem s STO čísly, převážně všechny od La Theresita.
Další nálezy: P 385 Cerro Mazan; STO 48 Santa Theresita, STO 49 dtto, STO 711 Villa Mazan, STO 1576 Santa Theresita; VS 60 dtto; HV 793 Villa Mazan; PM 284 Cuesta de Mazan; JO 124 Udpinango; LF 33 Sa Theresita; MT 07-242 dtto.
Gymn. ferrarii
Gymn. ferrarii ssp. evae J.J.Halda & I.Milt
Acta Mus. Richn. 14 (4) 2007
Liší se od ssp. ferrarii především semeny, která jsou červenohnědá, s lesklou, víceméně hladkou testou s mělkými řídkými hrbolky. Květy tohoto taxonu jsou velmi sukulentní, růžové s červenými tyčinkami přirostlými až k ústí.
Stonek jednoduchý, kůlový kořen nevýrazně ztlustlý; stonek většinou ponořený v zemi; žeber 10 – 12, zploštělých, dělených na ca 10 mm dlouhé hranaté a kýlnaté hrby; epidermis purpurová nebo fialová; areoly s bílými vlnatými chlupy, které později sešednou; trnů 5 – 7 pektinátních, tuhých, přitisklých, do 20 mm délky, růžových až šedavých; květy do 80 mm v průměru a 70 mm dlouhé; okvětní lístky růžové s tmavším středním proužkem, široce kopinaté s mukronatní špičkou; vnější okvětní lístky šupinovité, tmavě olivově zelené se světlejším okrajem, 3 – 10 mm dlouhé; lokulus do 7 mm v průměru a 20 mm délky; prašníky červené, četné; čnělka bílá, do 15 mm délky; blizna se žlutobílými laloky. Semena vejčitá, ca 0,8 mm dlouhá, červeno-hnědá, řídce pokrytá drobnými bradavkami.
Výskyt: Argentina, provincie Catamarca; okolí Maligasta na vrcholech břidlicových kopců v nadmořské výšce ca 800 m.
Tento taxon tvoří spojovací článek mezi Gymn. mazanense a Gymn. castellanosii.
Hlavní rozdíl je v semenech – zatímco semena Gymn. ferrarii ssp. ferrarii i Gymn. mazanense mají testu semen černou a matnou s bradavičnatými hrbolky, semena Gymn. ferrarii ssp. evae jsou červenohnědá, hedvábně lesklá s mírně vypouklými téměř nepatrnými hrbolky; hilum je zcela odlišné (taková semena jsou u nedávno popsaného Gymn. coloradense Berger, původně řazené ke Gymn. castellanosii, to má však silně lesklá a zcela hladká semena. Rostliny sbíral původně Helmut Fechser (+1987) a poslal zásilku importů importérské firmě Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu u Stuttgartu, která je následně prodávala pod nesprávným jménem Gymn. ochoterenai v. M.
Pojmenováno po Evě Miltové.
Hans Till a Helmut Amerhauser taxon označují v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 za synonym Gymn. ferrarii. Gymn. ferrarii ssp. evae má však hlavně zcela odlišná lesklá semena a proto byl taxon před 40 lety označen jako "Gymn. ochoterenai v. M".
Gymn. ferrarii ssp. evae
Gymn. ferrarii ssp. evae
Gymn. ferrarii var. elegans Rausch & Ferrari nom. nud. – WR 718a. Výskyt nedaleko naleziště typu, taxon poněkud odlišný od typu.
Gymn. ferrarii – summary:
The author of the description has been a bit of thinking how it is difficult and risk to describe a taxon from Mazan. More forms has been named from the occuring areas of Catamarca and La Rioja and that he has known only from the environment of Mazan four various forms of Gymn. mazanense. However, in the time of that reflection we have not thought over Gymn. rhodantherum and Gymn. weissianum too much. Gymn. mazanense ought to have yellow anthers (with or without pollen?), while Gymn. rhodantherum red anthers. Then the taxon is more close related to Gymn. rhodantherum after information of the time being and it makes some transition between Gymn. rhodantherum and Gymn. glaucum which has also long beet roots.
Named after Omar Ferrari, often the guide of Walter Rausch on his trips. Gymn. ferrarii was found and brought by Jörg Piltz in the seventies of the last century, marked with his field number P 136, then several forms with STO numbers after following years, mostly all from La Theresita.
Gymn. ferrarii ssp. evae
Differs from ssp. ferrarii in having seeds reddish-brown with testa smooth and glossy with tiny shallow tubercles. Flowers are pinkish, very succulent, with reddish anthers attached up to the throat.
Plants single, taproot not prominently thick; stem mostly submerged, ribs 10 – 12, applanate, tumules up 10 mm long, angulose, keeled; epidermis purplish or violet; areoles with white lanate hairs (later grayish); spines 5 – 7, pectinate, rigid, appressed, up 20 mm long, rose to grayish; flowers up 80 mm across, 70 mm long; floral leaflets pink with darker median strip, widely lanceolate with mucronate tip; external leaflets squamiform, dark olive green, margin paler, 3 – 10 mm long; loculus up 7 mm across, up 20 mm long; anthers red, numerous; style white, up 15 mm long; stigma with yellowish-white lobes. Seeds ovate, ca 0,8 mm long, reddish-brown, loosely covered with tiny tubercles.
Distribution: Argentina, province Catamarca; surroundings Maligasta at flats of schistose hills at altitude 800 m above sea level.
It had been originally collected by Helmut Fechser (+1987). He had sent the imported plants to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen near Stuttgart and this firm has offered them under the wrong name Gymn. ochoterenai v. M.
Hans Till and Helmut Amerhauser marked the taxon in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe for a synonym of Gymn. ferrarii. However, ssp. evae has mainly quite different shiny seeds and therefore it has been marked before 40 years like "Gymn. ochoterenai v. M".
Gymn. ferrarii var. elegans – WR 718a, occurence close to the finding place of the type, the taxon rather different from the type.