Sukkulentenkunde VII/VIII, 37, 1963
Tělo popelavě šedozelené, šedý tón převažuje silné zelené zbarvení; značně ploché, ve stáří polokulaté. Květuschopné rostliny 5 – 12 cm silné. Tvrdý kónický řepovitý kořen, 10 – 12 cm dlouhý. Žebra 10 – 16, tupá a široká, 0,75 – 1,5 cm vysoká, pod areolami hrbolcovitě protáhlá, nad nimi s příčnými zářezy. Areoly silně plstnaté, 0,75 – 1,5 cm dlouhé. 0,5 – 0,75 cm široké, u starších jedinců dvakrát nebo skoro dvakrát tak dlouhé jak široké, vyvýšené, asi 1,5 cm od sebe vzdálené.
Trny v mládí načervenale hnědé, sešednou, jsou hřebenovitě postavené ve 2 – 3, zřídka 4 bočních párech, k tomu jeden nejspodnější trn; všechny silné, tuhé, šídlovité, napůl ven směřující a poněkud k tělu přihnuté, většinou 2 – 4 cm, ale někdy až 7 cm dlouhé, střední pár nejdelší, nejspodnější většinou nejkratší. Vzácně na horním konci areoly ještě jeden odstávající kratší trn.
Květ blízko temene, nevonící, 3,6 – 5,5 cm dlouhý, otevření 2,5 – 4,5 cm široké, otvírá se až v poledne. Semeník 15 – 22 mm dlouhý, nahoře 8 – 10 mm silný, směrem dolů zúžený až na 3 mm, barevné odstíny od načervenalé, zelenkavé, nahnědlé a namodralé, směrem dolů více červené, se skoro steně zbarvenými, sněhově bíle lemovanými, zakulacenými šupinami o délce 2 – 4 mm a šířce 3 – 5 mm, s malou tmavou špičkou. Nektarová komora trubkovitá, 3 mm dlouhá, 0,5 mm široká kolem pestíku, purpurově červená, nahoře uzavřená prstencem zesílených nitek, které přiléhají ke čnělce. Trubka dole nálevkovitá, nahoru 2 – 3 mm bez rozšíření, 7 – 12 mm dlouhá, nahoře 6 – 13 mm široká, uvnitř purpurová, zevně stejně zbarvená jako horní část semeníku, z jedné čtvrtiny pokrytá stejnými šupinami. Tyčinky hnědě purpurové, spodní prstenec 3 – 4 mm dlouhé, ostatní 5 – 6 mm dlouhé. Tyčinky rozložené po celém vnitřku kalicha nad nektariem, nejhustší nahoře. Prašníky skloněné dovnitř, krémově bíle hnědavé až růžové, oválné. Pyl bílý. Čnělka bledě zelená, dole červená, přes 5 mm silná, 12 – 18 mm dlouhá, z čehož 2 – 3 mm připadá na 9 – 12 bledě žlutých, rozestouplých, poměrně tupých bliznových laloků, které jsou mezi prašníky. Okvětní lístky 13 – 21 mm široké, nejspodnější 3 – 4 mm dlouhé, téměř lineární, 1,5 – 3 mm široké, nahoře zaoblené, se špičkou nebo bez špičky; nejširší při délce asi 3; dole vzpřímené, nahoře směrem ven rozšířené; nejspodnější část purpurová, pokračující úzkým středním proužkem, jinak bílé; vnější okvětní lístky jsou kratší a široké, dole málo zúžené, více zelenkavé, růžově lemované, přecházející v šupiny.
Plod 2,5 – 3 cm dlouhý, 1,5 – 2 cm silný, dole 0,5 cm pokrytý šupinami, stejně jako semeník. Jizva po květu 1,25 – 1,5 mm široká, prohloubená. Plod praská ve zralosti podélně. Semen mnoho, 1 cm dlouhá, 0,75 mm silná. Testa černá, jemně hrbolatá, u hila na okraji poněkud zahnutá. Hilum bílé, bazální, dlouhé, ventrálně poněkud dolů prodloužené, poněkud vystouplé.
Domovina: jihovýchodně od Tinogasty, provincie Catamarca blízko hranic s La Rioja, Argentina.
Autor popisu Friedrich Ritter našel rostliny již v únoru 1959 a přidělil jim své polní číslo FR 961. Nový taxon srovnává s Gymn. mazanense, ovšem v tehdejším pojetí tohoto druhu. Glaucus znamená modrý, i když by tomuto taxonu slušelo lépe šedozelený.
Naleziště Gymn. glaucum navštívil Alfredo Lau, po něm pak několik let Brigitte a Jörg Piltzovi prozkoumali několik přírodních stanovišť, která obdržela polní čísla P 36 Rio Colorado, P 36a asi 80 km od stanoviště typu s kořeny až 50 cm dlouhými, enormní rostliny se středními trny, a konečně glaucum P 218 ze stanoviště typu. Druhá položka, tedy P 36a byla později stanovena jako Gymn. mucidum, i když k tomuto taxonu inklinuje i položka P 36. Polní číslo P 218 je typickým Gymn. glaucum, které roste skoro v čistém štěrku. Semenáčky v kultuře rostou také velmi zvolna.
Další nálezy: Tom 061/2 Cordobito-El Pueblito; JO 1060/2 Cordobito-El Pueblito.
Gymnocalycium glaucum P 36
Gymn. glaucum P 218
Gymn. glaucum subsp. albertovojtěchii J.J.Halda & I.Milt
Acta Richnoviensis 13 (1) 2006
Stonek jednoduchý, kořeny svazčité, nikoli řepovité; kulovitý poněkud stlačený stonek 60 – 100 (150) mm v průměru, žeber 8 – 12; bradavky do 15 mm délky a 12 mm šířky hranaté a poněkud kýlnaté, sivé nebo popelavé; areoly zprvu bíle vlnaté, později vlna šediví; 8 – 12 šídlovitých tuhých nepravidelně pavoukovitých trnů o délce až 120 mm varíruje od šedé po zářivě červenou; květy růžové s purpurovým pruhem do 70 mm v průměru, 35 – 40 mm délky, trubka tmavofialová; vniřní okvětní lístky ca 20 – 35 mm dlouhé, 10 – 13 mm široké, růžové s bleděpurpurovým středním pruhem, na vrchopu přišpičatělé; vnější okvětní lístky dole šupinovité, purpurové s bledým okrajem, 3 – 4 mm dlouhé, 1,4 – 4 mm široké se směrem nahoru prodlužují; perikarp do 25 mm délky a průměru 11 mm je zvenčí fialový; ovarium do 10 mm v průměru a 18 mm délky; čnělka červená, 15 – 17 mm dlouhá, 5 mm široká; blizna růžová 7 -12 laločná; nitky tyčinek hnědopurpurové, prašníky hnědopurpurové, 4 – 6 mm dlouhé; plod švestkovitý, hnědofialový, do 25 mm délky a 15 mm v průměru, lysý, otvírající se 1 – 2 podélnými prasklinami; šupiny červeně lemované, chrupavka bělavá; semeno 1,2 mm dlouhé, 0,8 mm v průměru, tmavohnědé, s velikým hilem. Květy růžové s purpurovým jícnem, do 40 mm délky (podstatně kratší než u subsp. glaucum), zevně trubka fialově černozelená.
Vyskytuje se na svažitém terénu mezi kameny v mělkých depresích, stíněném nepříliš dostatečně travinami a zakrslými keři. Někteří jedinci na stanovišti mohou dosáhnout až velikosti lidské hlavy. Po dlouholetém pozorování taxonu ve sbírkách je zcela nepochopitelné jeho přiřazování rakouskými kaktusáři ke Gymn. hossei (Haage jr.) Berger nebo později ke Gymn. catamarcense schmidianum.
Výskyt jižně od Tinogasta, STO 60. Příbuzné Gymn. glaucum P 218 (Piltz).
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 označují tento taxon jako homotypický synonym Gymn. catamarcense ssp. schmidianum. Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii však patří blíže ke Gymn. glaucum, proto jsme jej tak popsali. Viz fotografie. Pak zde také vyvstává otázka, co všechno je zahrnováno pod Gymn. catamarcense ssp. schmidianum. Nakonec ani jsem nečekal, že by všichni na světě honem spěchali uznat taxon se jménem našeho kaktusáře č. 1 – Alberto Vojtěcha Friče.
Gymn. catamarcense ssp. schmidianum GN 697, foto Rudolf Frélich
Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii, foto Rudolf Frélich
Gymn. glaucum albertovojtěchii STO 60
Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii foto Vlad. Šorma
Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii foto Vlad. Šorma
Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii foto Vlad. Šorma
Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii foto Vlad. Šorma
Gymn. glaucum – summary:
The author of the desciption Friedrich Ritter found the plants even in February 1959 and he gave them the field number FR 961. He has compared new taxon with Gymn. mazanense, however, in the conception of this sort of that time. Glaucus means blue, even if it suits better to the taxon graygreen.
The finding place of Gymn. glaucum had been visited by Alfredo Lau, several years after him Brigitte and Jörg Piltz have observed several natural places which have got the field numbers P 36 (Rio Colorado), P 36a (about 80 km far from the type place with to 50 cm long roots, enorm plants with central spines), and endly Gymn. glaucum P 218 from the type place. The second number P 36a has been later stated like Gymn. mucidum, even if the number P 36 inclines to this taxon. The field number P 218 is the typical Gymn. glaucum which grows in nearly pure gravel. Seedlings grow slowly also in the nature.
Gymn. glaucum subsp. albertovojtěchii
It occurs on the sloped field among the stones in the shallow depressions. The place is only little shadowed with grass and dwarfish bush. Single specimens on the finding place can reach to the diameter of the people head. After the long time observing in collections is quite incomprehensible its rowing by the Austrian cactophils to Gymn. hossei (Haage jr.) Berger, or later to Gymn. catamarcense ssp. schmidianum H.Till & W.Till.
The occurence south of Tinogasta, STO 60. It is related to one form of Gymn. glaucum Ritter P 218 (Piltz).
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 marked this taxon like the homotypical synonym of Gymn. catamarcense ssp. schmidianum. However, Gymn. glaucum ssp. albertovojtěchii belongs more and closer to Gymn. glaucum, therefore we have described it like this. See the photos. By the way there is a question here what all is mentioned under the name Gymn. catamarcense ssp. schmidianum. On the end, I had not waited that everybody in the world had hurried to recognize the taxon with the name of our cactophil No 1 Alberto Vojtěch Frič.