Zprávy čs. spol. kakt. 21, 1947
Ploše kulovité, modrozelené, 10 cm (a více) v průměru. Temeno holé. Žeber asi 13, nízkých, rovných, příčnými rýhami rozdělených v hrbolce, které jsou pod areolami bradovitě protáhlé. Podélné rýhy úzké. Areoly podlouhlé, ca 5 x 2 mm velké, s šedou krátkou zkadeřenou plstí, záhy holé.
Trny šídlovité, barvy rohoviny. Okrajových trnů 7 – 9, z nich jeden směřujících dolů, asi 20 mm dlouhý, 3 páry bočních ca. 25 mm dlouhých, horní 2 trny jsou krátké nebo chybí. Všechny trny jsou poněkud ohnuté, někdy přiléhají k tělu, někdy více nebo méně odstávají. Střední trn 0 – 1, ca. 25 mm dlouhý nebo delší, ohnutý vzhůru.
Květy již na mladých rostlinách, 50 mm dlouhé, plně otevřené, 50 mm v průměru. Perikarp 20 mm dlouhý, modrozelený, s malým počtem modrozelených, růžově lemovaných šupin. Vnější okvětní lístky podlouhlé, zaokrouhlené, růžové, na zadní straně modrozelené, s růžovým okrajem, vnitřní jsou kopinaté, zašpičatělé, růžové, s tmavším středním pruhem, atlasově lesklé. Čnělka krátká, blizna má 8 laloků, žlutá. Tyčinky četné, nitky krvavě červené, prašníky růžové, pokryté žlutým pylem.
Plod je štíhlý, vřetenovitý, modrozelený, pukající ve zralosti po délce, četná semena jsou černá, matná, tvaru čepice, hilum a korkový arillus bazální.
Domovina: Argentina, La Rioja u Famatiny, Cuesta Guanchin.
Frič nabízel semena tohoto taxonu po svém návratu z poslední cesty do Jižní Ameriky 1929 ve svém katalogu semen „Kakteenjäger“ pod označením Gymn. spec. Guanchin, nic bližšího neuvedl. Jednalo se o semena sbíraná v přírodě a mnoho jich asi nebylo, další roky již nabízena nebyla. Backeberg označil Gymn. guanchinense za formu jeho popsaného Gymn. mazanense. Ačkoliv jde o mnohokrát kritizovaný názor, musíme se zde přiklonit k názoru, že Gymn. guanchinense je nejblíže příbuzné Gymn. mazanense. Backeberg na nalezišti taxonu nebyl, autor popisu také ne. Takové skutečnosti jsou mnohokrát kritizovány některými gymnofily – cestovately, že mnohdy hodnotí taxony osoby, které na nalezišti nebyly. Na druhé straně je však třeba uvést, že informací je právě od některých cestovatelů dostatek, a pak jsou také gymnofilové – cestovatelé, kteří byli na nalezištích gymnokalycií mnohokrát, ale sami nejsou schopni dopracovat se samostatného závěru a tak jejich cestovatelství nepřináší nijaký efekt.
Po dlouhých letech našel Gymn. guanchinense na přírodním stanovišti Walter Rausch v horském sedle Cuesta Guanchin. Další naleziště prozkoumali rakouští gymnofilové u Los Tambillos, Los Higueritas, Piedra Pintada a Puerto Alegre, kde rostliny jsou význačné sloupovitým růstem. Podle nich se má Gymn. guanchinense lišit od Gymn. rhodantherum protáhle kulovitým, ve stáří až krátce sloupovitým tělem, delším, až 40 mm dlouhým, k vrcholu směřujícím otrněním, květy s kratší trubkou, a semeny s větší hilomikropylární oblastí a bohatějším elaisomem na ven vyhnutém okraji hila.
Od rovněž v horách se vyskytujícího Gymn. guanchinense liší se Gymn. ritterianum plochým, ve stáří nikoliv krátce sloupovitým růstem, řepovitým kořenem, zpravidla k tělu přihnutým a k němu přiléhajícím otrněním a široce otevřenými, často pastelově zbarvenými květy s nejčastěji šeříkově růžovými prašníky. Ještě se snad dá doplnit, že Gymn. ritterianum je již od mládí dobře odlišitelné svým v poměru ke Gymn. guanchinense chabým otrněním, zlí jazykové by jej mohli zařadit mezi „kedlubnovité“. Gymn. ritterianum má nejenom pastelové květy, ale i epidermis je neobvykle tečkovaná.
Ritter uvedl do oběhu Gymn. guanchinense FR 22 s var. tinogastaense FR 22a a var. robustius FR 22b, vše nomina nuda, tedy nepopsané. Jak již včak napovídá naleziště Catamarca, patří i podle habitu tyto rostliny ke Gymn. catamarcense, pravděpodobně taxon schmidianum. Sice velmi pěkné rostliny, ale s Gymn. guanchinense nemají nic společného.
Pěkné rostliny Gymn. guanchinense nalezli Brigitte a Jörg Piltzovi v Cuesta Guanchin a označili je polním číslem P 226, tato položka je ve sbírkách poměrně rozšířená. Rakouský gymnofil Franz Strigl také pozoroval rostliny v přírodě a semenáčky s jeho označením Gymn. mirandaense STO 88 Cuesta Miranda, 2.000 m, mají snad nejdelší trny v celém rodu Gymnocalycium. Trny silně odstávají od rostliny a jsou silně obloukovitě zahnuté zpět ve své druhé polovině, ve stáří mají mít délku až 10 cm. Již mladé roční semenáčky tvoří otrnění, jako žádné jiné gymnokalycium. Jde o formu Gymn. guanchinense. Podle pozorování v přírodě se otrnění zkracuje s přibývající nadmořskou výškou.
Další nálezy: R 568 Cuesta Guanchin; JL 10; P 226 Cuesta Miranda; VS 40 Chilecito, VS 39 Guanchin; STO 84/2 Cuesta Miranda, STO 307 Famatina, STO 72/2 Famatina, STO 81 Chilecito-Guanchin, STO 70/1 Pituil 1290 m, STO 305/1 Sanogasta, STO 68 již Pituil; LB 1312 Campanas, LB 1323 Cuesta de Miranda; LF 17 Guanchin, LF 18 Chilecito, LF 17A Cuesta Guanchin 1450 m; Sl 21b jihových Vichigasta, Sl 22a sev Famatina; JPR 149/452 Guanchin; WP 95-206/429 Guanchin; A 92/I/43 Guanchin; BKS 93/61 Schaqui-Pituil, BKS 93/63/2 Cerro Negro u Chanarmuyo, BKS 93/65 Cintilla de la Reina de los Incas; KH 354 Miranda; Tom 050/1 před Los Tambillos, Tom 051/1 Cuesta de Miranda, Tom 052/1 Cuesta de Miranda; JO 1050/1 před Los Tambilos LR, JO 1051/1 Cuesta de Miranda LR, JO 1052/1 Cuesta de Miranda LR.
Gymn. guanchinense z Los Ambilos, foto Ch
Gymn. guanchinense záp. Los Ambilos, foto Ch
Gymn. guanchinense mirandaense STO 43
Echinopsis leucantha kristáta, doprovodný taxon v Cuesta Miranda, foto VS
Gymno guanchinense VS 39, foto VS
Gymnocalycium guanchinense AVF, semena od BS, foto VS
Gymnocalycium guanchinense vlevo semenáč původ Schütz potažmo AVF, vpravo Gymn guanchinense VS 39 shoda naprosto evidentní
Gymnocalycium guanchinense VS 39 na nalezišti, foto VS
Gymnocalycium guanchinense VS 39 semenáč, foto VS
Gymnocalycium guanchinense VS 39 semenáčci
Naleziště Gymn guanchinense, Cuesta Miranda, foto VS
Gymn. guanchinense – summary:
Frič offered the seeds of this taxon after his return of his last trip to the South America in 1929 in his seed catalogue „Kakteenjäger“ with the name Gymn. sp. Guanchin, he had mentioned nothing more. Seeds were collected in the nature and it has been probably no big quantity, it has not been offered in the following years. Backeberg has marked Gymn. guanchinense for a form of his described Gymn. mazanense. Even if it has been many times criticized opinion, we must incline here to the opinion that Gymn. guanchinense is really the closest relation of Gymn. mazanense. Backeberg has never been on the finding place but the author of the descripton, too. The reality like this is criticised many times by some gymnophils-travellers that some taxa are evaluated by the persons who has not visited the finding place. However, on the other hand it is necessary to mention that they have very good information fromsome travellers, and then they are some gymnogrowers – travellers who has visited the finding places many times but they are not able to make their own opinion alone and so their travelling gives no effect.
Walter Rausch has found Gymn. guanchinense on the natural place in the mountainous saddle Cuesta Guanchin after many years. The other finding places have been observed by the Austrian gymnofils at Los Tambillos, Los Higueritas, Piedra Pintada and Puerto Alegre where the plants are striking with the columnar growth. Gymn. guanchinense ought to differ after them from Gymn. rhodantherum with elongated globular, in old age to shortly columnar body, with longer, to 40 mm long, to the top directing spination, flowers with shorter tube, and with seeds with bigger hilo-micropylar area and richer elaiosom on the out avoided margin of hilum.
From also in the mountains occuring Gymn. guanchinense differs Gymn. ritterianum with flat, not shortly columnar growth in old age, with beet root, with as a rule to the body curved and to this pressed spination and with widely opened, often pastel coloured flowers with the most often lilac pink anthers. Maybe it is possible to add that spination with the comparison with Gymn. guanchinense, the evil tongues could row Gymn. ritterianum into „turnip-cabbaged“ plants. Gymn. ritterianum has not only pastel flowers but also epidermis is unusually pointed.
Ritter has given to the circulation Gymn. guanchinense FR 22 with var. tinogastaense FR 22a and var. robustius FR 22b, all nomina nuda, so undescribed. How it is evident from the name of the finding place Catamarca, they belong also after the habitus to Gymn. catamarcense, maybe to the taxon schmidianum. Very nice plants but they have nothing to do with Gymn. guanchinense.
Nice plants of Gymn. guanchinense have been found by Brigitte and Jörg Piltz in the Cuesta Guanchin and they have marked them with the field number P 226, this number is rather well represents in the collections. The Austrian gymnofil Franz Strigl has also observed the plants in the nature and the seedlings with his name Gymn. mirandaense STO 88 Cuesta Miranda, 2.000 m, have maybe the longest spines in the whole genus Gymnocalycium. Spines are very outstanding from the plant and spines are bow-like curved back in their second half, they should have the length of 10 cm in age. Even one-year young seedlings make the spination like no other gymnocalycium. It is a form of Gymn. guanchinense.