Gymnos 1994, 11 (22): 51 – 59
Široce kulovité (až 15 cm vysoké a 20 cm v průměru, s vyrážejícím řepovitým kořenem, který je až 40 cm dlouhý), načervenale šedozelené, šedě ojíněné, temeno pohroužené, otrněné a mírně plstnaté. V novém růstu světle zelené; Žebra 12 ((7) – 10 – 12 – (16)), s bradovitými hrboly, tyto velmi špičaté (žebra mírně zvlněná, ve stáří rozdělená do vyčnívajících hrbolů). Areoly asi 10 – 15 mm od sebe vzdálené, podlouhlé, řídce šedě vlnaté (zpočátku šedě vlnaté, později černošedé a olysalé), se (3 -) 6 – 8 okrajovými trny; nejspodnější dolů směřující, 4 – 6 směřují do stran, jeden hořejší stojí zpříma, všechny kruhovité, mírně stlačené, 1 – 2 cm (16 – 25 mm) dlouhé (nejspodnější pár trnů vždy nejdelší), šedé, v novém růstu světle rohově zbarvené (s tmavší špičkou, ve stáří mnohdy jeden střední trn, až 25 mm dlouhý).
Květ (dlouze nálevkovitý) z vrcholu, přímý, za trny, z bíle vlnatých, později ze sešedlé areolové vlny. Délka asi 4 – 4 1 cm (4,5 – 7 cm). Šířka při největším otevření 4 1 - 5 cm. Trubka (až 25 mm dlouhá a 13 mm široká), holá, s několika na mezerách stojícími šupinami, mechově světle nahnědlá, se silným povlakem s tmavomodrým nádechem, který se dá lehce setřít. Šupiny jsou jemně růžově lemované, pozvolna se prodlužující (3 mm široké a 4 – 7 mm dlouhé). Vnější okvětní lístky jemně nažloutle růžové (15 – 30 mm dlouhé, 8 – 9 mm široké), s tmavým (olivově hnědým, vně přecházejícím do růžova) středním proužkem, rovněž modře ojíněné. Vnitřní okvětní lístky jemně růžově nažloutlé (růžově bílé). Největší šířka lístků 1 cm při délce asi 2 cm (3 cm). Jícen jemně červený (vnitřní stěna receptakula tmavě karmínová, směrem nahoru světlejší); pestík 14 mm dlouhý (u základny 2 mm silný), jemně zelený, téměř bílý (plně světle zelený, nahoru přecházející do světle zelené), s 9 jemně slonovinově zbarvenými (5 – 6 mm dlouhými) laloky. Nitky tmavě okrově zbarvené, s růžovým nádechem (světle růžovým), početné, stupňovitě pestík překrývající, přilehlé, také přiléhající na pestík ke spodní polovině laloků ve tvaru věnečku (vnitřní tyčinky až 5 mm dlouhé, přiléhající k pestíku, vnější až 12 mm dlouhé, nejvrchnější dovnitř nakloněné, pestík až 15 mm přečnívající. Prašníky žluté, až 2,3 mm dlouhé.
Plod 20 – 35 mm dlouhý, 12 – 15 mm široký, protáhle vejčitý, modře ojíněný, ve zralosti se podélně otevírající. Semeno až 1,5 mm dlouhé a 1 mm široké, s kulatě bradavčitou, matnou černou testou, hilo-mikropylární oblast bazální, mírně vypouklá, s naběhlým houbovitým okrajem.
Domovina: Argentina, La Rioja a Catamarca, Salicas, 1.050 m (P 36a); Sierra de Vinquis 1.030 m (BKS 40); severně Salicas, 1.000 m (BKS 41); jižně Salicas 1.000 m (BKS 42); Alpasinche 1.000 m (BKS 59); Schaqui 1.100 m (BKS 60).
Další nálezy: JS 135 San Blas, JS 232 San Blas; VS 48 San Blas; WP 95-211/440 Alpacinche; JO 328 za Schaqui, JO 280 San Blas, JO 238 San Blas, JO 811.03 San Blas; LF 23; MT 06-023 San Blas-Las Talas, MT 06-024 dtto, MT 07-244 Alpachince.
Jde o původní popis Oehmeho, doplněné (emendované) údaje jsou uvedeny v závorkách.
Taxon má poměrně pohnutou historii. Autor popisu Oehme našel jedinou importní rostlinu v zahradnictví Forstenbacher v Düsseldorfu. Jak uvádí, rostlina i přes svoji seschlost hojně kvetla a byla velmi pozoruhodná šedou barvou epidermis a tmavomodrým semeníkem. Oehmeho sbírka byla za války zničená, tak jako většina sbírek v Německu, Oehme se také konce války nedožil. Po válce Backeberg označil taxon jako příbuzný s Gymn. mazanense. Po válce, roku 1948, si dal práci v hledání tohoto taxonu Wilhelm Simon, a podařilo se mu najít ještě jeden import v zahradnictví Forstenbacher. Po řadě let, roku 1974, uveřejnil fotografii tohoto importu v časopisu Stachelpost č. 49. Rostliny za pár let odešla do kaktusového nebe, aniž by zanechala potomstvo. Tím skončila první kapitola tohoto taxonu.
Další pátrání se rozběhlo až po článku v časopisu Stachelpost, a byly vysloveny nejrůznější domněnky. Brigitte a Jörg Piltzovi z německého Dürenu dovezli ze své první cesty do Argentiny roku 1976 rostliny a semena označená jako Gymn. glaucum s polními čísly P 36, P 36a a P 218. Poslední číslo P 218 se ukázalo jako typické Gymn. glaucum. Další průzkumy v terénu provedli manželé Bernhard a Kerstin Schweitzerovi z Německa. Roku 1994 pak po bedlivém studiu rostlin v přírodě i v kultuře a po spolupráci s profesorem na univerzitě v německém Oldenburgu dr. Detlevem Metzingem stanovili jako znovunalezené Gymn. mucidum Piltzovo polní číslo P 36a a několik položek bratří Schweitzerů, a svoje závěry publikovali v německém Gymnos roku 1994.
Po mnoha dlouhých letech máme tedy opět Gymn. mucidum odpovídající původnímu popisu ve sbírkách. S tím opět nesouhlasil rakouský zahradník Hans Till a v rakouském Gymnocalycium 2003 se pokusil stanovit jako Gymn. mucidum rostliny z příbuzenství Gymn. capillaense, čímž ještě přispěl k většímu zmatku. Došlo k popisu Gymn. capillaense var. mucidum Till, a tento popis musíme považovat za popis zcela nového taxonu, který nemá zhola nic společného s Gymn. mucidum Oehme.
Gymnocalycium mucidum P 36a
Gymn. mucidum Alpasinche, foto Ch
Gymn. mucidum Alpasinche, foto Ch
Gymn. mucidum – summary:
The taxon has rather deeply affected history. The author of the description had found only one imported plant in the gardening of Forstenbacher in Düsseldorf. How he had mentioned the plant had flowered abudantly even if it had been very dry and it had been interesting with gray colour of the epidermis and dark blue ovary. The collection of Oehme was destroyed during WW II like the most of the collections in Germany, Oehme had not lived to the end of the war. Backeberg marked the taxon like related to Gymn. mazanense after WW II. Wilhelm Simon worked in finding the taxon after the war and he was succesful in 1948 to find one imported plant else in the gardening of Forstenbacher. He published the photo of this imported plant in the journal Stachelpost Nr. 49 after many years in 1974. The plant went into the cactus heaven and did not let any offspring. It was the end of the first chapter of this taxon.
The other finds went only after the article in Stachelpost and there have been written various meanings here. Brigitte and Jörg Piltz from Düren, Germany, brought from their first trip to Argentina in 1976 plants and seeds marked like Gymn. glaucum with the field numbers P 36, P 36a and P 218. The last number P 218 has shown like the typical Gymn. glaucum. The other observing in the field has been made by the married couple Schweizer, Germany. They stated like re-found Gymn. mucidum Piltz´s field number P 36a and several field numbers of Schweitzer after the proper study of the plants in the nature and in the culture and after the cooperation with the professor in the University in German Oldenburg, dr. Detlev Metzing, and they published the results in German journal Gymnos 1994.
Then we have Gymn. mucidum agreeing with the original description in the collections after long years. The Austrian gardener Hans Till had not agreed with it again and he tried in the Austrian Gymnocalycium 2003 to state the plants of the round of Gymn. capillaense like Gymn. mucidum and he has made with it only greater disorder. The description of Gymn. capillaense var. mucidum Till has appeared and we must hold this description for quite new taxon which has nothing to do with Gymn. mucidum Oehme at all.