Backeberg & Knuth v Kaktus ABC 286, 1935
Basionym: Echinocactus bodenbenderianum Hosseus ex Berger
Kakteen 221, obr. 58, 1929
Tělo kulaté až lehce vyklenuté, 25 (- 40) mm vysoké, 60 – 95 mm v průměru, s řepovitým kořenem a neotrněným, mírně propadlým temenem; epidermis tmavě šedozelená až tmavě hnědozelená, mírně ojíněná, jemně zrnitá. Žebra 8 – 12, většinou jen mírně vyvýšená, plochá, zaoblená, zřídka mírně hranatá, na základně 15 – 20 mm široká a zcela plochá, rozdělená často jen naznačenými příčnými zářezy do plochých, často sotva rozeznatelných, zřídka mírně vyvýšených hrbolců s malou špičkou. Areoly mírně zapuštěné, kulaté, asi 2 x 2 mm v průměru, pouze v oblasti temene s bílou vlnou, brzy mizející, (6 -) 10 – 12 mm od sebe vzdálené.
Trny (1 -) 3 (- 5), většinou postavené ve tvaru písmene T, někdy směřují oba boční trny dolů, 7 – 8 (- 11) mm dlouhé, často slabé a ohebné, vzácněji silné a tuhé, většinou mírně zploštělé, zřídka zaoblené, rovné až lehce zahnuté, přiléhající k tělu, většinou černé, někdy tmavohnědé, směrem ke špičce většinou zřetelně světlejší, avšak vždy světlejší než na základně.
Květy z areol v blízkosti temene, ve velikosti velmi variabilní, 35 – 60 mm dlouhé, 32 – 50 mm široké, uvnitř slonovinově bílé až bělavě růžové, s fialově růžovým jícnem. Perikarpel kónický, 25 – 30 mm dlouhý, na základně 5 mm, nahoře 9 mm široký, olivově zelený až šedozelený, osázený bíle lemovanými, široce vejčitými, někdy zcela krátce špičatými šupinami. Nálevkovitá osová číše mezi horním okrajem ovaria a základnou volné části okvětních lístků asi 10 mm dlouhá. Vnější okvětní lístky kopisťovité, zřídka kopinaté, 18 (- 25) mm dlouhé, 5 – 7 mm široké, na vrcholu zaoblené, někdy také s malou špičkou, nejkrajnější olivově zelené s bledě růžovým okrajem, také vnitřní nakonec bledě růžové až barvy slonoviny, se zeleným středním proužkem, někdy také se širší zelenou špičkou, na základně růžové. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 15 (- 22) mm dlouhé, 4 – 5 mm široké, světle růžové až slonovinové s růžovou základnou. Nytky tenké, světle zelené, nejnižší řada 4 – 5 mm dlouhá a přiléhající ke čnělce, zbývající řady nad sebou a zahnuté ke stěně trubky, směrem nahoru se prodlužující až na 7 mm a nejvyšší převyšující bliznu. Prašníky malé, oválné, žluté, pyl žlutý. Čnělka štíhlá, 18 mm dlouhá, 2 mm v průměru, na základně růžová, ke středu světle zelená, na vrcholu krémově bílá, s 5 mm dlouhou, 9laločnou krémově bílou bliznou.
Plod protáhle oválný až kyjovitý, 19 – 23 mm dlouhý, 9 – 10 mm v průměru, podélně praskající. Semeno kloboukovité, testa černohnědá, lesklá, s malými papilami. Hilo-mikropylární oblast tvaru podkovy, s nažloutle bílou, mírně dovnitř ohnutou okrajovou vypouklinou.
Domovina: Argentina, na jihu provincie La Rioja, v nížinách mezi Sierra de Abajo a Sierra de Ulapes.
Rostliny objevil prof. Dr. Hosseus a poslal je roku 1927 firmě Haage jun. v Erfurtu, kde byl taxon poprvé uveden na podzim téhož roku v katalogu pro rok 1928. Pojmenováno po dr. Bodenbenderovi, německém mineralogovi žijícím v Argentině. Rostliny se vyskytují v nadmořké výšce od 550 do 850 m ve členitém terénu s nízkými pahorky a od stanovišť taxonu Gymn. riojense jej odděluje 50 km široké pásmo bez kaktusů. Od Gymn. riojense se má taxon lišit zvláště opačně zbarvenými (tmavá základna, ke špici světlé), většinou kratšími a jemnějšími trny, a květy, jejichž okvětní lístky jsou většinou kratší než květní trubka. Jde poměrně o uniformní taxon v porovnání s dalšími členy tohoto podrodu.
Další nálezy: P 206 Ulapes; STO 209 Ulapes, STO 506 před Ambil, STO 507 na Ambil; LB 369 Ulapes; HV 707 Ulapes.
Gymn. bodenbenderianum STO 507
Gymn. bodenbenderianum STO 1597, Strigl, Kufstein
Gymn. bodenbenderianum – summary:
Dr. Hosseus had found the plants and he sent them in 1927 to the firm of Haage jun. In Erfurt where the taxon was mentioned at first in the Autumn of the same year in the catalogue for the year 1928. The plant occurs in the altitude from 550 to 850 m in the divided ground with the low hills and it is divided from the taxon Gymn. riojense by 50 km broad area without cacti. The taxon ought to differ from Gymn. riojense especially with the opposite colouring spines (dark base, to the top light) which are mostly slighter and shorter, and with the flowers whose perianths are mostly shorter that the tube. It is relatively uniform taxon in the comparison with the other members of this subgenus.