Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymnocalycium riojense ssp. piltziorum Schütz ex Till & W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 2 – 4, (4), 1991
Synonym: Gymnocalycium piltziorum Schütz, KuaS 1982
Tělo jednotlivé, polokulovité, s krátkým, rozvětveným, řepovitým kořenem a šedozelenou až fialově šedozelenou, matnou epidermis, rozdělená hlubokými, podélnými brázdami v přímá až mírně vlnitá, víceméně široká, zakulacená až hranatá žebra. Žebra 10 – 15 (- 17), rozdělená většinou trojhrannými příčnými zářezy do nízkých, pod areolami bradovitě protáhlých hrbolců. Areoly kulaté až oválné, 4 x 4 – 4 x 5 mm v průměru, v mládí na temeni s krátkou nažloutlou plstí, brzy lysé, 12 – 14 mm od sebe vzdálené.
Trny 3 – 5, tvrdé, tuhé, většinou od těla odstávající, někdy mírně ohnuté, v mládí tmavě hnědé, brzy světlejší, později světle až růžově hnědé, matné, s tmavou lesklou špičkou, nerovnoměrně dlouhé, spodní pár a trn směřující dolů 9 – 14 (- 25) mm dlouhé, vrchní pár kratší, 6 – 8 mm dlouhé, střední trny chybí.
Květy zvonkovité, vyrůstající z areol blízko vrcholu, 59 (- 80) mm dlouhé, 48 (- 60) mm v průměru, slonovinové barvy, často s šeříkově růžovým nebo světle nahnědlým leskem a nahnědle růžovým jícnem. Perikarpel mírně kónický, 15 – 17 (- 25) mm dlouhý, nahoře 9 – 10 mm v průměru, tmavě (nahnědle) zelený, osázený trojhrannými šupinami, které jsou mírně zaoblené, světlejší, šeříkově růžově lemované. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 26 mm dlouhé, 9 mm široké, slonovinově bílé, někdy také jemně šeříkově růžově zbarvené, špičky nahnědlé. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 21 mm dlouhé, 6 mm široké, slonovinově bílé, někdy s jemným růžovým leskem, na základně nahnědle růžové. Tyčinky přesahující čnělku, nejdolnější 1 – 2 řady přiléhající ku čnělce, ostatní rozprostřené po stěně trubky, horní část skloněná dovnitř. Nitky tenké, asi 6 mm dlouhé, žlutozelené, prašníky oválné, asi 1 x 0,6 mm, žluté, pyl žlutý. Čnělka stojí uprostřed, 14 mm dlouhá (s bliznou 21 mm dlouhá), na základně růžová, směrem k blizně přechází do zelena, blizna s 8 – 12 žlutými laloky, 7 mm dlouhými. Ovarium podlouhle srdcovité, 10 x 5 mm, vnitřní stěna bílá.
Plod asi 30 mm dlouhý, 10 mm v průměru, šedozelený, otevírající se podélně. Semeno kloboučkovité, asi 1 x 1,2 mm, 1 mm silné. Testa hnědá, hladká, lesklá. Hilem bazálně se zužující, s vypouklým světlým okrajem.
Domovina: Argentina, La Rioja, severovýchod Sierra de Velasco.
Vyskytuje se v nadmořských výškách 1.000 – 1.500 m, výskyt hlášen z míst Andolucas, Suriyaco, Pituil, Anjullon, Aqua Blanca a další, taxon je poněkud variabilní, ale dobře odlišitelný od ostatních příbuzných. Taxon nalezli jako první manželé Piltzovi na své první cestě do Argentiny roku 1976 a dr. Schütz jej pojmenoval na jejich počest. Plánování popisu si velmi dobře pamatuji. Svůj úmysl popsat taxon mi prozradil dr. Schütz při mé návštěvě u něj v Brně. Tehdy ve funkci redaktora Gymnofila jsem byl mladý člověk a neměl jsem na práci nic jiného, než úmysl sdělit p. Jörgu Piltzovi, ten se pak obrátil s dotazem na dr. Schütze a zase na konci trojúhelníku jsem byl já, kdo dostal „sprda“, doslova: „Takové plány se nevyzrazují!“. Je to prostě tak, dr. Schütz byl ve své době taková kapacita na rod Gymnocalycium, že i Piltz se na něho obracel s problémy a velmi si tohoto člověka vážil.
Perličkou u tohoto taxonu je skutečnost, že importy došlé poprvé do Evropy byly některými badateli považovány za znovuobjevené Gymn. mucidum, taxon nebyl spojován s podrodem Trichomosemineum až do doby, kdy rostliny poskytly semena překvapivě tohoto podrodu. Tak jako u předešlého taxonu, tedy Gymn. platygonum, byl popis učiněn platným uskladněním neživého exempláře v herbáři ve Vídeňské univerzitě, ovšem je mi záhadou, kam dokladový materiál budou dávat za cca 100 let. Tak jako u Gymn. platygonum tak i tento taxon zařazujeme jako samostatný druh, dobře odlišitelný od Gymn. riojense, jehož areálu rozšíření se jen okrajově dotýká. Platí to co u předešlého taxonu: u megadruhu Gymn. riojense bude mít každý gymnofil ještě taxonů na výběr až dost.
Další nálezy: JL 60 Aqua Blanca; SE 27; HU 1624 Aimogasta; BKS 93/44 Andolucas, BKS 93/43 Suriyaco; LB 1282 Carrizal, LB 1284 dtto; STO 177 Anjullon, STO 514 Pituil, STO 178 Pinchas, STO 515 u Suriyaco, STO 174 San Pedro, STO 1571 Andolucas; A 92/I/46 San Blas; JS 200 Anillaco; LF 26 Anillaco, LF 20 Pituil; P 38; WP 95-210/438 Pituil; R 806a Tinogasta; VS 43 Pituil, VS 51 Anillaco, VS 55 Aqua Blanca; JO 327 Schaqui, JO 810.02 Pituil, JO 809.01 Pituil, JO 1060/1 Cordobito-El Pueblito; Tom 061/1 dtto; MT 06-22 San Blas-Las Talas, MT 07-239 Udpinango.
Gymn. piltziorum Cerro Negro, foto Ch
Gymn. piltziorum Cerro Negro, foto Ch
Gymn. piltziorum s Aqua Blanca LR, foto Ch
Gymn. piltziorum s Aqua Blanca, foto Ch
Gymn. piltziorum Strigl Kufstein
Gymn. piltziorum – summary:
It occurs in the altitude of 1.000 – 1.500 m, the occurence reported from the places Andolucas, Suriyaco, Pituil, Anjullon, Aqua Blanca and others, the taxon is rather variable but well distinguishable from the other relations. Brigitte and Jörg Piltz found the taxon like the first on their first trip to Argentina in 1976 and dr. Schütz named it to their honour. I remember well the plan to describe it. Dr. Schütz had said me his meaning to describe the taxon at my visit in his house in Brno. I had been the redactor of Gymnofil and young man and I had nothing better to do to reveal it to Mr. Piltz. Then Jörg Piltz has asked dr. Schütz if it has been right and I have been at the end of this triangle and I have got the illumination with the words: „The plan like this are not possible to reveal!“ It is true, dr. Schütz had been the great expert and even experienced growers had asked him for some knowledge.
It is also interesting the reality that the imported plants came into Europe at first had been held by some investigators for the once again found Gymn. mucidum, the taxon had not been stated to the connection with the subgenus Trichomosemineum till the time when the plants gave the seeds surprising of this subgenus. It is the same case like at the foregoing sort, so Gymn. platygonum, the description has been made valid by not living specimen stocking in the Vienna University Herbarium, however, it is some mystery for me where they will give document material after cca 100 years. As Gymn. platygonum we row also this taxon like the independent sort, well distinguishable from Gymn. riojense and it has only one touch of both geographic areas. It is the same true like at the foregoing one: every gymnofil will have the number of the taxa of the megasort Gymn. riojense to choose more than enough.