Přesný původ rostlin není znám. Pokud jsem pátral v historii, podařilo se mi nejdále dojít po šedesátá léta minulého století, kdy dr. Schütz roku 1967 nebo 1968 přivezl semenáčky tohoto druhu gymnofilům do Rakouska. Z jednoho z těchto semenáčků vyrostla velká kristáta, která je na obrázku Franze Strigla. Mnoho kaktusářů plete tento taxon s Gymnocalycium obductum, což není správné, jak tvrdí i Jörg Piltz. Rozdíly jsou patrné i z našich vyobrazení: Gymn pseudoragonesii má l5 – 19 úzkých žeber (ve stáří i více), která jsou od sebe oddělená svislými zářezy jen mírně zvlněnými, spíš rovně probíhajícími, žebra nejsou rozdělená do výrazných hrbolců. Barva epidermis je při méně osluněném stanovišti černoolivová (schwarzoliv), na více osluněném stanovišti tmavohnědá až tmavě šeříkově hnědá (dunkelbraun zu dunkellilabraun). Květy mají delší okvětní lístky, které jsou zevnitř nazelenale bílé. Naproti tomu Gymn. obductum má 11 – 13 žeber, ve stáří až 15, žebra jsou rozdělená do mírně vypouklých a mírně hranatých hrbolců, které jsou vzájemně oddělené příčnými zářezy na žebrech (to u Gymn pseudoragonesii není). Barva epidermis je od šedohnědé (graubraun) po olivově hnědou (olivbraun). Květy u Gymn. obductum jsou zřetelně zavalité (tlusté), lístky narůžovělé. Názvosloví barev pochází z katalogu barev firmy Michel (Michel Farbenführer, München). Nejlepší srovnávací metodou je však tyto rostliny pozorovat a "mít je v oku".
Gymn. pseudoragonesii
Gymn. pseudoragonesii unikátní kristáta - foto Franz Strigl
Gymn. pseudoragonesii - foto Marek Grepl