Nuevas Notas Cactologicas 62, 1925
Basionym: Echinocactus stellatus Speg.
Cact. Plat. Tent. 505, 1905
Popis z roku 1905: Hybokaktus (kaktus s hrboly), tmavě červenohnědý až nazelenalý, dole silně kuželovitý, nahoře konkávní, plochý nebo skoro konvexní; žebra 7 – 10, hvězdicovitě rozprostřená, tupá, velmi silně hrbolatá, hrboly silně klenuté; areoly proláklé, obyčejně 3 trny, všechny paprskovité, tenké, krátké, slabé, přitisknuté a často zahnuté zpět, špinavě šedé; květy vyrůstající z temene, často početné, vzpřímené, středně velké, tmavě červenohnědé – nazelenalé, lesklé, s málo šupinami, okvětní lístky bílé nebo růžové, bělavá čnělka.
Domovina: Argentina, hojné v suchých pahorkovitých oblastech provincií Cordoba, La Rioja a Catamarca.
Spegazzini připojil další poznámky: Dobře rozeznatelný druh, v přírodě k základně vždy konkávní, zřídka plochý, v kultuře mírně konvexní nebo polokulovitý. Jistě je příbuzné s Gymn. platense, ale liší se větším vzrůstem a zvláště hvězdicovitými žebry. A silnými pravidelnými hrboly. Tělo jednotlivé, 75 – 125 mm v průměru, 25 – 50 mm vysoké včetně podzemní části, uprostřed sotva proláklé a zde poněkud štětinatě plstnaté, žebra silně vyčnívající a oddělená ostrými zářezy jsou tvořena 4 – 8 hrboly, které jsou stupňovitě postaveny a zřetelně od sebe odděleny (5 – 7 mm vysoké), na základně silné a ostře vypouklé. Areoly od sebe odděleny 5 – 10 mm velkými mezerami, podlouhlé, skoro čárkovité (4 mm dlouhé, 1 mm široké). Trny slabé (5 mm dlouhé), zřídka 5, silné, ale sotva píchající. Květy (60 – 65 mm dlouhé) jemné, často početné, vnější šupiny postupně přecházejí v petály a rozšiřují se, bíle lemované. Okvětní lístky kopinaté, tyčinky, nitky, čnělka a blizna bílé, prašníky okrově zbarvené.
Gymn. stellatum Inti Huasi, foto Ch
Gymn. stellatum kleinianum Copina, foto Ch
Gymnocalycium stellatum JO 878.01
Gymnocalycium stellatum kleinianum VG 04-052 El Retiro
Gymnocalycium stellatum kleinianum VG 283 Rio de los Sauces
Gymnocalycium stellatum minimum STO 1606
Gymnocalycium stellatum STO 1581 Quilino
Gymnocalycium stellatum STO 1581
Další nálezy: RF 358 Alta Gracia-La Falda; STO 840 San Pedro del Norte, STO 1605 již Ojo de Aqua na Sierra Macha, STO 283 San Pedro del Norte, STO 285 Inti Huasi; BKN 85A NW of San Pedro de Toyos; KP 321 N of Inti Huasi; MS 357 Alta Gracia-La Falda.
V oběhu jsou i další formy ať již popsané či nepopsané, jako var. kleinianum, albispinum Bozsing, flavispinum Bozsing, a další, viz Gymn. quehlianum.
Při popisu Echinocactus stellatus roku 1905 Spegazzini pravděpodobně nevěděl, že již existuje takto pojmenovaný taxon z roku 1840 – Echinocactus stellatus Scheidweiler. Britton a Rose Spegazziniho taxon i tak neuznali, protože jej postavili do synonymie ke Gymn. platense. Spegazzinii se však s těmito postupy nesmířil a roku 1925 popisuje jako nový taxon Gymnocalycium stellatum. Japonský kaktusář Y. Ito však na druhé straně popis Spegazziniho neuznal, považoval jej stále za homonym starého taxonu Scheidweilera a popsal taxon novým jménem Gymn. asterium, s tímto jménem se ještě dnes můžeme setkat ve starších sbírkách. Anglický botanik R. Strong pak v anglickém časopisu National Cactus and Succulent Journal roku 1975 prokázal, že správné jméno taxonu je Gymn. stellatum Speg.
Podle Spegazziniho údajů o rozšíření se dá soudit, že Spegazzini pod tento taxon řadil více dnes popsaných taxonů, jako Gymn. quehlianum, triacanthum a možná i další. Název připomíná jistou podobnost na hvězdu či hvězdici a rostliny v přírodě při pohledu shora takový dojem vyvolávají. Naleziště prozkoumali rakouští gymnofilové a jako nový typ označili rostliny Gymn. stellatum STO 99 ze Sierra Masa. Ve sbírkách jsou velmi pěkné rostliny s řadou polních čísel od různých sběratelů, jako zajímavost můžeme uvést Gymn. stellatum STO 1581, JS 155, LF 82 z Quilino, kde roste společně s Gymn. robustum a Gymn. prochazkianum. Jde o vděčné rostliny snášející chlad, kvetoucí po celé letní období. Dříve jsme tento taxon pěstovali pod jménem Gymn. quehlianum a není žádnou nadsázkou úvaha, zda jsou oba taxony totožné.
Další nálezy Gymn. stellatum: STO 99 Sierra Masa, STO 417 na San Clemente, STO 29, STO 115 La Falda-Horta Grande, STO 146 Bosque Allegre, STO 225 Los Serranitas-Rancherita; HV 657 Copina; JL 174 La Falda; LB 966 Amisacate, LB 968 Los Quebrachos j od Alta Gracia, LB 972a Villa C. de America, LB 1053 9 km v od Villa de Soto, LB 1060 30 km od Villa de Soto, LB 1118 Capilla del Mo.; JPR 186/568 Est. Los Tartagos, JPR 188/571 Jayne Peter; P 196 Villa de America, P 202 Villa Carlos Paz; JO 213 Tanti, JO 306 dtto, JO 878.01 dtto, JO 1009.04 Carlos Paz-Tanti, JO 1010.01 Tanti, JO 166 Malin, JO 1013/2 Sierra Macha, JO 1014/2 dtto, JO 1016/2 La Esperanza-La Toma, JO 1017/1 La Toma, JO 1019/2 Cerro Colorado, JO 1020/2 dtto, JO 1029/2 San Pedro de Toyos, JO 1031/2 Cruz del Eje; MT 07-171 Villa de Soto, MT 07-174 v. El Equilpo, MT 07-183 z. La Falda, MT 07-191 Capilla d.M., MT 07-193 dtto, MT 07-196 Aqua Blanca, MT 07-198 Quebrada de Luna; SE 49 Tanti; Tom 003/4 Alta Gracia, Tom 009/4 Carlos Paz, Tom 010/1 Tanti, Tom 013/2 Sierra Macha, Tom 014/2 dtto, Tom 015/6 Aqua Rodeo-La Esperanza, Tom 016/2 La esperanza-La Toma, Tom 017/1 La Toma, Tom 019/2 Cerro Colorado, Tom 020/2 dtto, Tom 029/2 San Pedro de Toyos, Tom 031/2 Cruz del Eje.
Gymn. stellatum var. minimum ( Pažout) Strong
Pažout, Valníček, Šubík: Kaktusy 131, 1960
Tělo ploše kulovité, i ve stáří do 5 cm v průměru, květy, plody a semena jako u typu. Naleziště neuvedeno, ale z pozdějších nálezů lze označit místa výskytu San Pedro del Norte, jižně Ojo de Aqua směrem na Sierra Macha. Jde o velmi pěkné miniaturní formy.
Gymn. stellatum v minimum, foto ing. Pavel Tůma ve sbírce ing. Milana Smutného, původ Ferd. Plesník
Gymn. stellatum v minimum, foto ing. Pavel Tůma
Gymnocalycium stellatum minimum STO 283 foto ing Pavel Tůma
Gymnocalycium stellatum minimum STO 283, foto ing Pavel Tůma, květináč č 5 pot Nr 5
Gymnocalycium stellatum minimum STO 283 Caminiaga - San Pedro del Norte
Gymn. stellatum – summary:
Spegazzini did not probably know at the description in 1905 that the taxon named like this existed already from 1840 – Echinocactus stellatus Scheidweiler. Britton and Rose have recignized the taxon of Spegazzini not at all because they have stated it to the synonymy of Gymn. platense. However, Spegazzini has not became reconciled with it and he described in 1925 new taxon Gymn. stellatum. On the other hand the Japanese grower Y. Ito has not recognize the description of Spegazzini, he has helh it still for the homonym of the old taxon of Scheidweiler and he has described this taxon with new name Gymn. asterium and we can see this name even today in older collections. The English botanist R. Strong in the journal NCSJ 1975 proved that the right name of the taxon is Gymn. stellatum Speg.
It is possible to judge after the Spegazzini´s data that Spegazzini had rowed under this taxon more today´s described taxa, like Gymn. quehlianum, triacanthum, and maybe even others. The name means some resemblance to a star or ocean star and the plants in the nature make a similarity like this if we see them from above. The Austrian gymnofils have observed the finding places and they have stated like the new type the plants Gymn. stellatum STO 99 from the Sierra Masa. Very nice plants are in the collections with many field numbers from various collectors, we can mention like something interesting Gymn. stellatum STO 1581, JS 155, LF 82 from Quilino where it grows common with Gymn. robustum and Gymn. prochazkianum. They are grateful plants which are tolerant to cold, flowering during the whole summer. We grew this taxon under the name Gymn. quehlianum formerly and it is no exaggeration the idea that both taxa are quite identical.
Gymn. stellatum var. minimum
Body flat, globular, to 5 cm in diam. even if old, flowers, fruits and seeds like on the type.