Succulenta (Holandsko) 65 – 67, 1950
Tělo ploše kulovité, 4 cm vysoké, 9 cm v průměru, matně olivově zelené. Žebra 11, u základny 2 – 2,5 cm široká a š cm od sebe vzdálená, 10 – 12 mm vysoká, rozdělená hlubokými zářezy do asi 5 výrazných hrbolců, které jsou dole kónicky protáhlé. Areoly 2 cm od sebe vzdálené, cca 5 mm v průměru, s krátkou špinavou vlnou.
Trn 1, vyjímečně 3, nad hrbolci ohnutý jako kozí roh, až 2 cm dlouhý, asi 2 mm silný, zploštělý, směrem ke špici polokulatý a zašpičatělý. Mladé, krátké, silné, žlutohnědé trny jsou zpočátku postavené kolmo k areolám, později zahnuté na hrbolce, tmavohnědé a blízko špičky s hnědým pruhem, později šednou, často mají podélnou rýhu.
Květy 5 cm dlouhé, 4 cm v průměru; trubka 3,5 cm dlouhá, slabě olivově zelená, s volně postavenými, polokulatými, hnědě nažloutle bílými, asi 5 mm širokými šupinami; jícen květu červený. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 2,5 cm dlouhé, 1 cm široké, dole s nazelenalým pruhem; vnitřní okvětní lístky kopinaté, zašpičatělé, až 2 cm dlouhé, 0,8 cm široké, bílé. Nitky světle žluté, prašníky poněkud tmavší, pestík žlutý.
Plod 3 cm dlouhý, 1 cm v průměru, modrý, praskající podélně. Semena čepicovitá.
Domovina: Argentina, Cordoba, v okolí obce Nono v Sierra Grande, 800 – 1.000 m n.m.
Rostliny nalezl roku 1949 Ernesto Vatter, žijící tehdy v Argentine v Santos Lugares a poslal je Buiningovi k určení, ten je pak popsal na počest nálezce Gymn. vatteri. Dr. Schütz tenkrát získal od Buininga semena a Zdeněk Fleischer je namnožil.
Původně jsme se domnívali, že taxon pochází pouze z údolí Nono a podle popisu byly vyhledávány rostliny vždy jen s jedním trnem. Později prozkoumali řadu dalších nalezišť cestovatelé z Německa, Rakouska, Holandska a Belgie a tak jsme získali informace, že jednotrnná forma je poměrně vzácnější, v přírodě převažují formy se třemy trny. Znalosti o výskytu se posouvaly na západ a na sever, a až k hranicím mezi provinciemi Cordoba a San Luis u Loma Bola a Luyaba. Na některých místech roste Gymn. vatteri stíněné trnitými křovisky a je značně obtížné se k nim dostat, všechny rostliny mají v mládí 3 trny v areole, avšak skoro všechny rostliny v dospělosti vytvářejí jen po 1 trnu, tak jak je uvedeno v popisu. Barva epidermis je také podle stanovišť variabilní. Řada badatelů se pokoušela zařadit tento taxon pod jiný v rámci akce slučování taxonů, jeden takový pokus zde můžeme uvést pro milovníky velkojmen: Gymn. ochoterenai ssp. vatteri (Buining) Papsch na základě „mnoho shodného ve stavbě těla“, tak bychom mohli tento taxon přiřadit k některým dalším taxonům. Ponecháváme jej zde tak jak byl klasicky popsán, Gymn. vatteri Buining.
Další nálezy: P 108 Las Rabonas; JL 383; STO 216 Las Rabonas, STO 520 Los Molles, STO 876 typ-jednotrnné; LF 96 Las Rabonas, LF 96a La Poblacion, LF 96b Dique la Vina; Lau 518 Nono; Sl 9a Dique La Vina; JPR 107/257 Las Rabonas, JPR 106/253 Barranca de los Loros; WP 92-82/109 La Poblacion, WP 92-84/113 Barranca de los Loros, WP 92-86/116 Las Rabonas; HV 509 Las Rabonas; VS 158 Las Rabonas.
Gymnocalycium vatteri
Gymnocalycium vatteri STO 876
Gymn. vatteri Nono, foto Chv.
Gymnocalycium vatteri LF 96
Gymnocalycium vatteri
Gymn. vatteri var. altautinense Papsch
Tělo nerozvětvené, ploše až polokulovité, (50 -) 65 (- 80) mm v průměru, (30 -) 50 (- 70) mm vysoké, temeno propadlé a otrněné, s kůlovým kořenem. Epidermis šedozelená, sametově matná, jemně zrnitá, mírně ojíněná, skoro vždy i přes zastínění načervenalý nádech. Celkově působí tmavým dojmem. Žebra (8 -) 9 (- 13), na základně 15 – 17 mm široká, kolem areol vypouklá a vyvýšená, rozdělená krátkými, mělkými příčnými zářezy v málo patrné hrbolce, vytvářející nad příčnými zářezy malou bradu. Žebra vyvolávají ostrý dojem vypouklými útvary. Areoly kulaté, 1,3 – 1,7 mm v průměru, nejsou ponořené, zpočátku chomáčovitě nažloutle bíle vlnité, starší areoly lysé, od sebe vzdálené (10 -) 12 mm.
Trny většinou 3, ojediněle méně (- 1) nebo více (- 4), pár trnů postavený srpovitě do stran, jeden trn obloukovitě dolů, všechny stejného tvaru, 10 – 16 mm dlouhé, zploštělé, bez podélné rýhy, nově vyrůstající rohově zbarvené, často s tmavou špičkou, potom načervenale hnědé a na základně nejčastěji černé.
Květy nálevkovité, 55 mm dlouhé, 40 – 45 mm v průměru. Semeník 25 mm dlouhý, nahoře se rozšiřující na 10 mm v průměru, ojíněný, modrozelený. Ovarium 16 mm dlouhé, nahoře 5 mm v průměru, vyplněný základy semen, bílý, na základně asi 4 mm dlouhá stopka. Šupiny na perikarpu uspořádány ve dvou spirálových řadách, trojhranné, 4 x 2,5 mm, ojíněné, modrozelené, s růžově hnědou špičkou, světle lemované, přecházející v okvětní lístky. Vnější okvětní lístky široce kopisťovité, 25 x 8 mm, bílé, se širokým zelenohnědým středním páskem. Vnitřní okvětní lístky úzce kopinaté, vnitřní jsou užší, 28 x 6 mm, bílé, s jemně zabarveným středním páskem, na základně růžové. Nitky ve dvou řadách, uvnitř v 1 – 2 řadách obloukovitě přikloněné ku čnělce, 8 mm dlouhé, krémově zbarvené, vnější roztroušené po celém receptakulu, 10 – 15 mm dlouhé, krémově zbarvené, přiklánějící se k sobě přes čnělku. Prašníky asi 1 mm velké, žluté. Čnělka s bliznou 16 mm dlouhá, bez blizny 10 mm dlouhá, na základně 1,5 mm v průměru, nazelenalá. Nektarium 2,5 mm v průměru, 3 mm hluboké, uprostřed rozdělené, růžové, dno nazelenalé, jícen až nad poslední prstenec tyčinek růžový.
Plod štíhle vejčitý, až 20 mm dlouhý, 8 – 10 mm v průměru, v horní části přiklopený, příklopka vydutá, světle hnědá, stěna plodu tmavě mechově zelená, ve zralosti obvykle matná a někdy má růžový odstín. Šupiny uspořádány ve dvou spirálovitých řadách, trojhranné, růžové, světle lemované, 4 x 2,5 mm velké, zbytek květu zaschlý; ve zralosti podílně se otevírající jednou až dvakrát, dužina plodu nazelenale bílá, semenná dutina v horní třetině intenzívně růžová. Semeno čepicovité, lesklé, tmavě hnědé, 0,6 mm dlouhé, 1,0 mm v průměru. Počet semen v plodu asi 200.
Domovina: Argentina, Cordoba, okolí Altautina, 720 – 950 m n.m.
Má se lišit od Gymn. vatteri otrněným temenem, tmavší epidermis, širšími, zřetelně hranatými žebry, nezřetelně rozdělenými v hrbolce, obvykle třemi trny, vzácněji jedním nebo čtyřmi, a delším perikarpem. Rostliny byly původně označeny jako Gymn. pseudovatteri. Výskyt taxonu je severozápadně od typu. Popis byl určitým překvapením i v Rakousku, protože barva epidermis byla v době pozorování taxonu v přírodě způsobena přízemními mrazíky. Kdyby někdo tvrdil že taxon je totožný s Gymn. ochoterenai var. cinereum, příliš by se nespletl.
Další nálezy: LB 1351 San Pedro; STO 411, STO 520 Los Molles, STO 412 Altautina; HV 669 Altautina; Sl 17a Taninga; BKS 172 Altautina; JPR 92-105/252 La Poblaciom; VS 159 La Poblacion.
Gymn. sp. LB 1353
„Silné ploché rostliny s 5 silnými trny, není příbuzné s Gymn. vatteri var. altautinense, které roste blízko“. Velmi pěkný nález z příbuzenství Gymn. vatteri.
Gymn. sp. LB 1353, příbuzné vatteri
Údolí Nono Gymn. Vatteri, foto Chv
Gymn. vatteri – summary:
The plants were found in 1949 by Ernesto Vatter living at that time in Santos Lugares in Argentina and he sent them to Buining for the specifying, then he described it in the honour of the discoverer Gymn. vatteri. Dr. Schütz has got the seeds from Buining and Zdeněk Fleischer has multiplied them.
We had originally mentioned that the taxon had originated only from the valley of Nono and it had been found plants only with one spine after the description. The travellers from Germany, Austria, Netherland and Belgium have observed many other finding places and we have got information that the form with one spine is rather rarer, the forms with three spines are in the nature more common. The knowledge as to the occurence had went far to the west and to the north, as far as to the frontier between the provinces Cordoba and San Luis at Loma Bola and Luyaba. Gymn. vatteri grows at some places shadowed with very spiny dense bush and it is very difficult to get to them, the plants have 3 spines in areole if young, however, nearly all plants makes only 1 spine in age how it is mentioned in the description. The colour of the epidermis is also variable from place to place. Some investigators has tried to row this taxon under another in the action of taxa fusing, we can mention one attempt like this for the lovers of the greatnames: Gymn. ochoterenai ssp. vatteri (Buining) Papsch on the base „many according in body building“, and we could row this taxon to some other taxa so well. We let it here how it has been classic described, Gymn. vatteri Buining.
Gymn. vatteri var. altautinense.
It ought to differ from Gymn. vatteri with spiny top, darker epidermis. with broader, evidently angular ribs, not evidently divided into protuberances, with usually three spines, rare one or four, and with longer pericarpel. The plants had been originally named like Gymn. pseudovatteri. The occurence of the taxon is west of the type. The description has been rather surprise even in Austria because the colour of the epidermis had been in the time of the observing in the nature caused by freezing. If somebody will say that the taxon is identical with Gymn. ochoterenai var. cinereum, he will not be mistaken too much.
Gymn. sp. LB 1353
„Strong flat plants with 5 strong spines, it is not related to Gymn. vatterii var. altautinense which grows close“. Very nice find from the relationship of Gymn. vatteri.