Schuetziana 13 (2022) 3, str. 3-14
Gymnocalycium arzbergeri Schädlich species nova Diagnosis: Differs from G. anisitsii (K. Schum.) Britton & Rose in having more and more tubercular ribs at juvenile age and a different flower. Differs from G. mihanovichii (Frič & Gürke) Britton & Rose in body colour, in having more and higher ribs, and in non-existent transverse epidermic banding and thorn position. Typification: The plants grow in rockless, sandy soils interspersed with loamy clay admixture, Department of Presidente Hayes, Paraguay, under the cover of grasses, small bushes and bromeliads, altitude 86 m a.s.l. First finding date September 15th, 2012. Herbal material: plant cultivated from habitat seeds. Holotype VoS 1201/2874 (Herbarium WU 4038).
Diagnóza: Od G. anisitsii (K. Schum.) Britton & Rose se liší větším počtem a hrbolatějšími žebry v juvenilním stádiu a zbarvením a stavbou květů. Od G. mihanovichii (Frič & Gürke) Britton & Rose se odlišuje barvou těla, většími a vyššími žebry, stejně jako neexistujícím příčným páskováním a jiným postavením trnů. Typizace: Rostliny rostou v bez-štěrkové, písčité půdě s hlinitě-jílovitými příměsemi, departement Prezident Hayes, Paraguay, pod ochranou trav, malých keřů a bromélií, výška 86 m nad mořem. Datum prvního nálezu: 5. září 2012. Herbarijní material: rostlina vypěstovaná ze semen sebraných na nalezišti. Holotypus VoS 1201/2874 (Herbarium WU 4038)
Popis Tělo: jednotlivé, zploštěle kilovité, ve stáří krátce sloupkovité a na bázi odnožující, až 12cm v průměru, až 25cm vysoké, epidermis zelená, matná, temeno mírně vpadlé, vláknité kořeny (obr. 12). Žebra: 9(-10)-15, přímá, rozložená do malých sekerovitých hrbolků, mezi hrbolky krátká příčná brázda, světleji zelená s ± tmavšími, zelenými tečkami. Areoly: kulaté až lehce oválné, zpočátku s trochou nažloutlé vlněné plsti, později šedivějící, areoly na žebru ca. 15 mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny: 5(-7), až 2 delší na horní části areoly ± vzhůru směřující, až 23mm dlouhé, až 2 páry trnů vlevo a vpravo stranou od areoly odstávající, až 20 mm dlouhé, 1 trn na spodku areoly směřující dolů, až 20 mm dlouhý. Středový trn: 1, u semenáčků často chybí, až 40mm dlouhý. Všechny trny: paprskovitě odstávající, k tělu nepřiléhající, ± tuhé, jehlovité, barvy rohoviny, směrem ke špičce tmavší, hnědavé, později všechny zešednou.
Květy: ze starších areol na okraji temene, objevují se během celého vegetačního období, nezřídka několik kvetoucích současně, zvonkovité, až ca. 60 mm dlouhé, při plném rozvinutí až ca. 30mm v průměru. Za velkého vedra se květy otevírají jen málo, okvětní plátky většinou zůstávají ohnuté jako poupě tulipánu, žlutavě zelené. Pericarpell zelený, pokrytý červenohnědými šupinami, šupiny tvaru stěrky s nenápadnou špičkou, s bělavým okrajem. Receptaculum uvnitř bílé až světle žlutavé, zvenčí žlutavě zelené se šupinami téže barvy, tvarz stěrky s menší, občas načervenale hnědou špičkou, s bílým okrajem. Vnětší okvětní plátky úzce stěrkovité 27×6 mm se zeleným středním proužkem a červenohnědou špičkou, vnitřní okvětní plátky 15×4 mm, žlutavě zelené s ± slabým nebo chybějícím středním proužkem, špička stejné barvy jako u vnějších okvětních plátků. Primární tyčinky umístěné na horním konci ± trubkovité nektarové komůrky, opřené o čnělku. Sekundární tyčinky překrývají bliznu, rozmístěné v několika řadách. Tyčinky bělavé, čnělka až 13 mm dlouhá, nazelenalá, prašníky a pyl žlutavé, blizna světle žlutá (obr. 13).
Plod: vřetenovitý, až 30mm dlouhý a až 13mm široký, ve zralosti pukající svisle, červenající, pulpa fialová.
Semena: ± podsaditě vejčitá až téměř kulovitá, směrem ke spodku ležící hilomikropylová oblast (HMR) ± kolmo ohraničené (obr. 14). Délka 0,70-0,90mm, M(30) = 0,803 mm. Šířka 0,65-0,83 mm, M(30) = 0,752 mm. Testa světle hnědá, matná. Vnější stěny ± buňky testy o stejném průměru jasně klenuté, nahoře často ± silně prohnuté a dokonce promáčklé. Na viditelné části vnějších stěn častá ± rovnoměrně rozložená volně až hustěji uspořádaná většinou jemně plisovaná kutikula, tu a tam krátké, poněkud hrubší kutikulární záhyby. Stěny a rohy sousedních buněk nejsou vzhledem k jejich velmi hluboké poloze viditelné. HMR (obr. 15-16) obvykle široce oválné, občas téměř osmiúhelníkovité, mírné propadlé, často pokryté bělavě-žlutavým až hnědavým zbytkem tkáně pocházející z funikulu. Po odstranění těchto zbytků se povrch HMR jeví jako černohnědý se dvěma prohlubněmi; v menší je krátké kuželovitě vyvýšené mikropylé, které nevyčnívá za okraj HMR; ve větší je jizva po funikulu nepravidelného tvaru. Okraj HMR ± široký, nevyboulený, většinou přímo dolů spadající. Existují semena, kde okraj po částech probíhá rovně dolů, ale na jiných místech je mírně ohnutý. Podrod Muscosemineum. Následují REM-snímky semen G. arzbergeri.
Rozšíření: Rostliny rostou v písčité půdě bez štěrku, s hlinito-jílovité příměsí ve stínu trávy, malých keřů a bromélií. Další doprovodnou vegetací jsou Echinopsis rhodotricha K. Schum., Cleistocactus baumannii subsp. horstii, Harrisia bonplandii (Parm. ex Pfeiff.) Britton & Rose, Opuntia anacantha var. retrorsa (Speg.) R. Kiesling, Stetsonia coryne (Salm-Dyck) Britton & Rose.
Etymologie: Druh pojmenován podle Alexandra Arzbergera z obce Itá, departement Central, Paraguay, sběratele kaktusů a průvodce na cestách.
DISKUSE Ve vhledu nový druh připomíná G. anisitsii. Rostliny rostou na stanovištích se stejnými stanovištními podmínkami jako G. anisitsii. V juvenilním stadiu lze druh dobře odlišit od G. anisitsii podle jeho početnějších a hrbolatějších žeber. Květy G. arzbergeri se odlišují barvou, která je vždy žlutavě bílá bez jakékoliv variability. U G. anisitsii jsou květy bílé až jemně růžové. G. anisitsii vytváří nálevkovité nebo mírně zvonkovité květy, u G. arzbergeri jsou vždy zřetelně zvonkovité (obr. 17-18).
Dalším rozdílem ve znacích jsou prašníky, u G. anisitsii jsou šedé až načernalé, u G. arzbergeri bělavé. Ve vzhledu neexistuje s G. mihanovichii žádná podobnost. Oba druhy se liší barvou těla, počtem a stavbou žeber, příčným páskováním epidermis a postavením trnů. Květy jsou však velmi podobné. Jako u G. arzbergeri se otevírají jen když je hodně horko a okvětní plátky na vnitřní straně se otevírají jen málo. Blizna G. mihanovichii zůstává obvykle sevřená sekundárními tyčinkami. Zatímco barva květů je u G. arzbergeri vždy žlutavě zelená, u G. mihanovichii varíruje od žlutavě zelené po nahnědle oranžovou (obr. 19). Všechny tři druhy patří do podrodu Muscosemineum. U tří porovnávaných druhů se vyskytují v semenech jen nepatrné rozdíly. Semena G. anisitsii mají nicméně často ven vyboulený okraj hilomikropylární oblasti (HMR), což je opět od G. arzbergeri odlišuje.
RIZIKOVÝ STAV Dosud známý babitat G. arzbergeri je velmi malý. Dosud je známé pouze jediné stanoviště. Hlavní hrozbou je předpokládaná další urbanizace krajiny. Domovina leží na okraji estancie. Pásy původní vegetace jsou malé, a proto jsou zvláště citlivé na jakoukoli změnu, ať už v důsledku změny klimatu nebo lidské činnosti (obr. 20). Z tohoto důvodu je stupeň nebezpečí klasifikován jako vysoký (VU vysoce zranitelné).
Tolik tedy Volker Schädlich v internetovém časopisu Schuetziana. Autor uvádí že již semenáčky lze dobře rozeznat od Gymn. anisitsii. To je tvrzení s nemalou nadsázkou, sotva semenáčky rozeznáte, ovšem autor si asi dost fandí. Rostliny jsou naprosto odlišné až v pokročilém věku, kdy tvoří střední velmi odstávající trny a sloupkovitý růst. Nález tohoto taxonu byl velkým překvapením a gymnofilové se celkem oprávněně domnívali že jde o přírodní hybrid mezi Gymn. anisitsii (tělo) a Gymn. mihanovichii (květ), to ovšem patří k dlouhodobému vývoji rostlinstva a živočištva v přírodě, kdy se vše postupně vyvíjí v nové druhy či taxony na jiných úrovních. Podle ověřených informací měl tento taxon dostat jméno Gymn. fričii, k čemuž pochopitelně nedošlo. To by bylo možné u nás (tedy v ČR) pokud by taxon popsal český autor. Ovšem popsat tuto rostlinu takto v bydlišti pana autora je dost nemyslitelné, to by asi moc kamarádů u nich neměl. Stačí se podíval na podle mne zcela záměrnou likvidaci Fričova taxonu Gymn. riojense. To tak ještě popsat Gymn. fričii, to aby takový autor chodil kanálama, to by bylo to stejné jako popsat taxon po našich oblíbených prezidentech T.G.Masarykovi nebo E. Benešovi.
Gymnocalycium arzbergeri, foto MG
Gymnocalycium arzbergeri v květu