KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC

Kakteen und andere Sukkulenten 265, 1975

Rostlina ploše kulovitá, často poněkud protáhlá, až 15 cm v průměru, 7 cm vysoká, někdy vyšší, tmavě zelená až tmavě hnědozelená až čokoládově hnědá, kořeny rozvětvené, vrchol prohloubený a holý. Žebra 21, dost ostrá, na základně 2 – 2,5 cm od sebe vzdálená, rozdělená do špičatě vybíhajících bradavek, které mezi areolami silně vystupují často 6 – 7 mm nad areoly, bradavky 1,5 – 2 cm vysoké. Areoly oválné, 8 mm dlouhé, 4 mm široké, zpočátku s krémově zbarvenou vlnitou plstí, později skoro lysé, vzdálené od sebe 1,5 cm, nasedlé na základně bradavky. Poupě poněkud zapuštěné nad areolou před příčnou rýhou.
Trny vyrůstají až později z lysých areol; zpočátku nažloutlé, později světle šedé. Okrajové trny 9, jeden dolů směřující asi 15 mm dlouhý, 3 páry na obě strany hřebenovité a přitisklé k tělu, 13 mm dlouhé, ještě jeden stejný pár nahoře 11 mm dlouhý. Na víceletých areolách 1 střední trn, svisle odstávající, 17 – 19 mm dlouhý.
Zavřený květ 35 mm dlouhý, 14 mm široký, úzce nálevkovitý, holý, perikarp jako lodyha, kónicky vybíhající, až 8 mm široký, holý, zelený, posázený dužnatými šupinami ve tvaru nehtu nebo srdce s hladkým okrajem, 2 – 3 mm dlouhými a 3 – 4 mm širokými, které přecházejí v prodloužené, nahoře zaoblené a do špiček přecházející přechodné lístky, 9 mm dlouhé, 5 mm široké, zelené, směrem ke špičce hnědozelené s bílým okrajem. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 14 mm dlouhé, 4,5 mm široké, okraj hladký, poněkud dužnatý, bílý, špička zevně světle hnědozelená. Vnitřní okvětní lístky tenké, kopisťovité, s rozšířenou špičkou, 10 mm dlouhé, 5 mm široké, jenom špička jemně roztřepená, bílé. Dutina semeníku oválná až protáhle srdcovitá, 11 mm dlouhá, 4 mm široká; zárodky semen u stěny, stromovitě rozvětvené do shluků po 10 – 12; nektarium kónické, 4,5 mm dlouhé, 3,5 mm široké; nektarové drůzy při stěně, 2,5 mm dlouhé; primární tyčinky bílé, obloukovitě směřující k blizně; stěna receptakula za základnou tyčinek prstencovitě zesílená; sekundární tyčinky ve 3 – 4 prstencích, 1 prstenec pod okrajem teceptakula, ostatní na okraji, 8 mm dlouhé, velmi tenké, bílé; prašníky 2 – 2,5 mm dlouhé, bílé; čnělka 8 mm dlouhá, 1,5 mm silná, bílá, 8 bliznových laloků 2,5 mm dlouhých, bílých, s papilami.
Plod šťavnatá bobule, oválný, světle modrý, s několika šedomodrými šupinami se světlejšími okraji; nahoře víčko s ohnutým světle hnědým okrajem a se zbytky květu; plodové maso červené. Semena přilbovitá, 0,9 – 1 mm dlouhá, 0,8 – 0,9 mm široká; testa matně okrová, s kulatými vyvýšeninami nestejné velikosti, na okraji hila jsou nejmenší, sotva viditelné; hilum protáhle oválné, obepínající mikropyle a funikulus, které jsou o něco níž; tkáň hila vystupuje ze stěny testy, světle okrové; embryo vejčité, bez perispermu, kotyledony neviditelné.
Domovina: U Porto Murtinho, Mato Grosso, Brazílie, 140 m n.m., na ploché skalnaté půdě na otevřených místech Catingy, společně s Discocactus silicicola, s broméliemi a malými křovinami.
Taxon objevili 16.9.1974 Buining a Horst, HU 452. Z údajů o výskytu společně s diskokaktusem můžeme učinit závěry i pro pěstování v kultuře, teploty by neměly klesnout pod 15°C, zalévání opět jen dešťovou vodou. Podle nálezců je taxon vzácný i v přírodě, patří do příbuzenství Gymn. megatae, které roste v Paraguayi. V kultuře nepatří k běžným zástupcům, výsevy se daří sporadicky. Rostliny běžně drží plody i dva roky a poté co je sklidíte, zjistíte, že ve šťavnatém plodu není ani semeno. Semena Gymn. matoense také nepatří k běžně nabízeným taxonům. Svého času nabízel semena Gymn. matoense De Herdt v Belgii, a ta byla dobře klíčivá.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci Gymn. megatae ssp. matoense (Buin. & Bred.) H. Till comb. nov. Uvádíme pouze pro kompletnost.

Gymnocalycium matoense
Gymnocalycium matoense

Gymnocalycium matoense De Herdt
Gymnocalycium matoense De Herdt

Gymn. matoense VoS 288 foto Volker Schädlich
Gymn. matoense VoS 288 foto Volker Schädlich

Gymn. matoense VoS 288
Gymn. matoense VoS 288


Gymn. matoense – summary:

Buining and Horst found the taxon 16.9.1974, HU 452. From the data about the occuring together with discocactus we can make results for culture growing, the temperature ought not to go under 15°C, watering only with rain water again. The taxon is rare also in the nature after the finders, it belongs to the relationship of Gymn. megatae which grows in Paraguay. It does not belong to the usual members in the culture, sowings are not always succesful. The plants hold usually fruits even two years and after harvesting them you can find that it is no seed in the juicy fruit. Seeds of Gymn. matoense do not belong also to usually effered seeds. De Herdt in Belgium offered sometime the seeds of Gymn. matoense and they have sprouted well.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned new combination Gymn. megatae ssp. matoense (Buin. & Bred.) H. Till comb. nov. We mention it only for the completeness.