Blühende Kakteen, Tafel 54, 1935
Basionym: Echinocactus pflanzii Vaupel
Zeitschrift für Sukkulentenkunde 83, 1923
Tělo zploštěle kulovité, až 30 cm v průměru. Vrchol holý, překrytý trny z najmladších areol. Epidermis matně zelená, nelesklá. Žebra na mladších jedincích o průměru 9 cm v počtu 8, rozdělená příčnými zářezy v mohutné, bradavkám podobné hrbolce, pod areolami nejsou prodloužené bradovité výstupky. Areoly eliptické, v mládí s krátkou bělavou vlnitou plstí, která později mizí.
Trny 8 – 9, v domovině brzy více, brzy méně, v mládí měkké, červenohnědé, ve stáří tvrdé a šedé, až 1,5 cm dlouhé, vzájemně nepříliš odlišitelné. Okrajové trny odstávající, slabě zahnuté, po 3 na každou stranu, jeden směřující vzhůru a jeden směřující dolů, střední trn 1, svisle odstávající.
Květy vyrůstající z mladších areol, zavřené 4 cm dlouhé, otevřené 4 cm široké. Poupě podlouhlé. Semeník a trubka se širokými, oválnými šupinami, bez trnů a vlny, nahnědlá. Vnější okvětní lístky tupé, vnitřní špičaté, zpět ohnuté, hned po otevření lososové barvy, na okraji mírně, naspodu silněji fialově tónované. Tyčinky početné, po celé délce trubky až na krátkou oblast na základně v délce nepodstatně odlišné, takže prašníky tvoří hluboko sahající nálevku, nejvrchnější ohnuté směrem dovnitř. Nitky fialové, prašníky žluté, fialová čnělka 1 cm dlouhá, bliznové laloky 11 široce rozložené, fialové, ukryté v početných prašnících. Semeno malé.
Domovina: Bolívie, pobřežní oblasti řeky Pilcomayo u Palo Marcado, 50 km dolů po proudu od Villa Montes.
Jako první nalezl taxon Karl Pflanz, německý konzul ve Villa Montes, který nalezené rostliny poslal koncem července 1923 botanické zahradě v Berlíně-Dahlemu. Popis uveřejnil hned roku 1923 prof. Vaupel v Zeitschrift für Sukkulentenkunde a taxon pojmenoval na počest jeho nálezce, prof. Werdermann pak taxon překombinoval roku 1935 do rodu Gymnocalycium a uveřejnil barevný obrázek v jeho Blühende Kakteen. Rostliny byly tedy známy jen v Botanické zahradě v Berlíně-Dahlemu a na Werdermannově obrázku, ovšem výsevy se nedařily a tak se taxon dál nerozšířil a pomalu upadal v zapomnění. Karl Pflanz tehdy poslal ještě další údaje o výskytu, jedinci rostly skupinovitě s 10 až 30 hlavičkami vzájemně stěsnanými na písčitém svahu na březích řeky Rio Pilcomayo v Bolívii. Jedinci byly světle zelení až žlutozelení, mladší jedinci měli epidermis s načervenalým nádechem. K popisu lze jen dodat, že jicen květu není čistě fialový, ale magentově červený se silným šeříkovým nádechem, plody jsou tmavě červené s tmavě červeným plodovým masem.
Kaktusáři taxon prakticky neznali a tato situace trvala skoro 40 let. Až po mnoha letech se podařilo rakouskému gymnofilovi z Kufsteinu iniciovat znovu Adolfo Maria Friedricha, žijícího v paraguayském Asuncionu, ke sběru rostlin v Paraguay. A.M. Friedrich pak roku 1962 poslal G. Moserovi zásilku mnoha rostlin, které sbíral přímo na březích řeky Pilcomayo podél hranic mezi Paraguayí a Bolívií. Günther Moser pak nálezy publikoval ve své krásné knize „Adolfo Maria Friedrich und Sein Schönes Paraguay“ i se snímky z nalezišť pořízené A.M. Friedrichem. Jedinci mají krásnou matně zelenou až žlutozelenou epidermis a k ní velmi pěkně kontrastují hnědočervené trny.
Zhruba ve stejnou dobu se věnoval průzkumu a pozorování bolivijský botanik prof. Cárdenas. Taxon se vyskytuje u Ibipopo poblíž naleziště typu, pak ještě u Cumburate a u Ivo, jedinci rostoucí v písku dosahují větších rozměrů než jedinci rostoucí na skalách. Na červeném pískovci u Villa Montes Cárdenas nalezl miniaturní formu s průměrem těla maximálně do 7 cm, kterou pak posal jako Gymn. marquezii. Tento taxon byl nejprve uznáván jako druh, v posledním zpracování rakouských gymnofilů (2000) je označen v titulku jako synonym Gymn. pflanzii, v textu pak jako miniaturní forma Gymn. pflanzii.
Dalším botanikem studujícím rostliny v přírodě, byl pak dr. Gerd Alois Esser. Věnoval se studiu rostlin hlavně v Paraguayi. Podle jeho údajů jsou jedinci Gymn. pflanzii početně bohatě zastoupeni u Teniente Enciso, kde je také pozoroval Adolfo Maria Friedrich asi 50 km od této osady. Jedinci mají světle trávově zelenou epidermis, jsou kulovitého tvaru a až 20 cm vysocí. Trny mají krásnou tmavě červenou barvu, která vynikne zvláště po namočení. Květy mají lososově růžové, oranžové nebo bělavé, vždy s tmavě červeným jícnem. Plod je tmavě červený s tmavě červeným plodovým masem, 3 cm velký, bočně praskající. Jde o odlišnou formu Gymn. pflanzii, která byla popsána roku 2000 v rakouském Gymnocalycium jako Gymn. pflanzii var. paraguayense Till & Amerh.
Gymn. pflanzii se často kaktusářům pletlo s Gymn. marquezii var. argentinense, které bylo později překombinováno na Gymn. pflanzii ssp. argentinense (Backbg.) Till & W. Till, a to v časopisu KuaS 1988. Zde také Hans Till uvádí, že rozdílné územní rozšíření a rozdíly v habitu a detailech květů důvodně připouštějí zachovat Gymn. pflanzii a Gymn. marquezii jako odlišné taxony. Viz poznámky u tohoto taxonu.
Několik let po nálezech A.M. Friedricha se vypravil za kaktusy do těchto oblastí páter Alfredo Lau. Sbíral několik taxonů tohoto příbuzenského okruhu a rostliny pak zaslal k odbornému zpracování anglickému botanikovi Johnu Donaldovi. Ten pak všechny taxony zařadil pod hlavní druh Gymn. pflanzii bez ohledu na odlišnosti uvedené zde v úvodu pod body 1 – 3, a zepletl sem i Gymn. eytianum, patřící do podrodu Muscosemineum. Friedrich Ritter žijící tehdy v Chile pak všechny taxony s červenými plody zařadil jako synonyma pod Gymn. pflanzii a pro Gymn. zegarrae a jeho příbuzné vytvořil nové jméno Gymn. pflanzii var. albipulpa (= s bílým plodovým masem), FR 397, v obchodě někdy nabízeno jako Gymn. bolivianum Ritter nom. nud. Někteří odborníci tvrdili, že šlo o osobní spory mezi Ritterem a Cárdenasem, to však již nyní nevypátráme. Takových postojů je i dnes dost.
Při studiu polních čísel nesmíme zapomenout, že jde také o různý pohled na problematiku u jednotlivých sběratelů, co vlastně pod Gymn. pflanzii všechno zařazují. Proto zde tato čísla neuvádím, mohlo by jít o údaje zavádějící.
Taxon a jeho příbuzní pocházejí ze subtropických oblastí a tomu je také třeba přizpůsobit pěstování. Vhodné jsou skleníky, kde teplota neklesá pod 15°C, pařeniště nejsou vhodná. Jakmile rostlina jednou ztratí kořeny, již sotva se ji podaří zakořenit. Zatímco taxony příbuzné Gymn. zegarrae je snadné vypěstovat ze semen, Gymn. pflanzii a blízce příbuzné taxony pěstovat ze semen patří nejen k vrcholům umění gymnofila, ale je třeba mít i notnou dávku štěstí. Semena jsou klíčivá i desed let a úspěšný výsev Gymn. pflanzii nebo Gymn. pflanzii var. paraguayense se může zdařit jednou za deset let a je vždy důvodem k náležité oslavě. Květy Gymn. pflanzii a zvláště pak Gymn. pflanzii var. paraguayense patří k těm nejkrásnějším zážitkům gymnofila ve skleníku, oblibu jen mírně snižuje tvorba milionů semen, se kterými pak pěstitel neví, co s nimi. Zájem o semena je malý právě pro jejich pověstnou neochotu klíčit. I po případném vyklíčení jsou klíčenci tak malí, že pěstitel nemá zdaleka vyhráno.
Gymnocalycium pflanzii STO 997 pink-orange flowers
Gymnocalycium pflanzii BS
Gymnocalycium pflanzii BS