KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC

Kakteen und andere Sukkulenten 9, 24, 1958

Jednotlivé, ploše kulovité rostliny, 3 – 6 cm vysoké, 7 – 20 cm široké, leskle tmavě zelené. Žebra asi 13 na středně velkých rostlinách, 1 cm vysoká, 3 cm široká, rozdělená do tupých kónických hrbolců s rozměry 4 x 2,5 cm. Areoly 2,5 – 3 cm od sebe vzdálené, eliptické, 8 mm dlouhé, s černou plstí. Mladé areoly na vrcholu s bílou plstí a s velmi krátkými trny.
Okrajové trny 8 – 9, většinou 8, mírně hřebenovité, mírně zahnuté, nejkratší 1 cm, středně dlouhé 1,5 cm a nejdelší 2,5 cm dlouhé. Střední trn 1, rovný nebo mírně vzhůru zahnutý, 1 – 2 cm dlouhý. Všechny trny šídlovité, poměrně tenké, tuhé, šedé. Mladé trny na vrcholu rovné, krátké, nehnědlé na základně, s černou špičkou.
Poupata vyrůstají kolem prohloubeného vrcholu, kulovitá, nejprve magentově červená, později nazelenalá. Otevřený květ zygomorfní, džbánovitý, 4 – 5 cm dlouhý. Ovarium kulovité, 1 cm v průměru, se 4 – 5 mm velkými šupinami zelené barvy, bíle a magentově červeně lemovanými. Trubka je nad ovariem zúžená, pak se rozšiřuje. Vnější okvětní lístky podlouhlé, kopisťovité, 10 x 7 mm, zelené, s načervenalou špičkou. Prostřední okvětní lístky podlouhlé, 12 x 5 mm, uvnitř bělavé, zevně nazelenalé. Vnitřní okvětní lístky podlouhlé, 15 x 4 mm, bílé, dole magentově červeně tónované. Tyčinky od základny trubky až k základně okvětních lístků. Vnitřek květu purpurově magentově červený. Nitky tyčinek nitkovité, 5 mm dlouhé, magentově červené.
Domovina: Bolívie, na březích Rio Grande, cestou z Higuera (Santa Cruz) do Ocampo (Chuquisaca), 1.400 m n.m.
Páter Alfredo Lau navštívil v podstatě jako druhý (po Walteru Rauschovi) po popisu naleziště roku 1970. Rostliny pak poslal k botanickému zpracování anglickému botanikovi Johnu Donaldovi, který taxon překombinoval na varietu Gymn. pflanzii. Lau sám potvrdil, že jedinci v přírodě (Lau 343 západně Pucara) jsou vzácně uniformní, epidermis výrazně lesklá, hodně rostlin bylo poškozených neznámým činitelem. Naleziště kolem řeky Rio Grande patří již do povodí Amazonky a výskyt taxonu je zcela izolovaný. V té době bylo mnoho importů zasláno importérské firmě Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu u Stuttgartu a i naši gymnofilové si jich několik objednali.
Gymn. riograndense se velmi liší od Gymn. pflanzii: Epidermis Gymn. riograndense je tmavě zelená a lesklá, což je jedinečná vlastnost v celém podrodu, u Gymn. pflanzii matná a sametová, květy Gymn. riograndense jsou menší a poupata s výrazně magentově šeříkově lemovanými šupinami, které jsou špičaté, u Gymn. pflanzii jsou poupata zavalitější a skoro čistě zelená, trny Gymn. riograndense výrazně tenčí, v růstu celohnědé, starší jedinci Gymn. pflanzii mají až 13 žeber, starší jedinci Gymn. riograndense mají i přes 20 žeber, tedy více areol a vypadají tak jako více otrnění, plody Gymn. pflanzii červené s červenou pulpou, plody Gymn. riograndense oranžově žluté s bílou pulpou.
Naleziště taxonu navštívili také rakouští gymnofilové a svoje poznatky zveřejnili v rakouském Gymnocalycium 13 (2) 2000. Gymn. riograndense pak překombinovali pro změnu na varietu Gymn. zegarrae s tím, že Gymn. riograndense se liší tmavě zeleným lesklým tělem, krátkými a širokými květy se zelenou trubkou osázenou magentově šeříkově červeně lemovanými a zašpičatělými šupinami, květ je ale nejen menší, ale i štihlejší. Tuto kombinaci uvádíme jen pro úplnost, protože některé argumenty rakouských kaktusářů bývají často používány účelově. Rozdíly tohoto taxonu jsou natolik výrazné, že zde necháváme Gymn. riograndense na úrovni druhu tak, jak byl popsán.
Další nálezy: R 183b (Walter Rausch) Rio Grande Samaipata z jeho druhé cesty 1965; KK 717 (Karel Kníže) Rio Grande, Millares 1.500 m n.m.; STO 1012 Puente Arce; SE (Václav Šeda) 149 Peňa Colorada; Sl 70a (Rudolf Slaba) Puente Arce, Sl 149 Peňa Colorada; JO 425 (Josef Odehnal) Puente Arce.

Gymnocalycium riograndense Cárdenas
Gymnocalycium riograndense Cárdenas


Gymn. riograndense – summary:

The father Alfredo Lau visited the finding place substantially as the second (after Walter Rausch) after the description of 1970. Then he has sent the plants to the English botanist John Donald for botanic working who has overcombined the taxon to the variety of Gymn. pflanzii. Lau has acknowledged himself that the specimens in the nature (Lau 343 w. Pucara) are rarely uniform, epidermis strikingly shiny, many specimens has been attacked by unknown factor. The finding place near the river Rio Grande belongs even to the Amazonia river basin and taxon occurence is quite isolated. Many imported plants was sent to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen near Stuttgart at that time and even our gymnofils have ordered several of them.
Gymn. riograndense differs very much from Gymn. pflanzii: epidermis of Gymn. riograndense is dark green and shiny what is the unique character through the whole subgenus, on Gymn. pflanzii dull and velvet, flowers of Gymn. riograndense are smaller and buds with strikingly magenta lilac margined scales which are pointed, on Gymn. pflanzii buds are thicker and nearly poor green, spines of Gymn. riograndense strikingly thinner, in growing wholebrown, older specimens of Gymn. pflanzii have to 13 ribs, older specimens of Gymn. riograndense have even over 20 ribs, so more areoles and specimens look like more spined, fruits of Gymn. pflanzii are red with red pulpa, fruits of Gymn. riograndense orangeyellow with white pulpa.
The Austrian gymnofils have also visited the finding places and they published their knowledge in the Austrian Gymnocalycium 13 (2) 2000. They overcombined Gymn. riograndense then to the variety of Gymn. zegarrae with the note that Gymn. riograndense differs with dark green shiny body, with short and wide flowers with green tube with magenta lilac red margined and pointed scales, flower is not only smaller but also thinner. We mention this combination only for the completeness because some arguments of the Austrian cactofils used to be purpose-made. The differences of this taxon are so striking that we let Gymn. riograndense here on the sort level how it has been described.
The other finds: R 183b Rio Grande Samaipata from his second trip 1965; KK 717 Rio Grande Millares 1.500 m; STO 1012 Puente Arce; SE 149 Peňa Colorada; Sl 70a Puente Arce, Sl 149 Peňa Colorada; JO 425 Puente Arce.