The Cactaceae III, 155, 1922
Tělo ploše kulovité, 6 – 12 cm vysoké, 14 cm v průměru, šedě zelené až s nádechem do hněda, vrchol poněkud vnořený, pokrytý lesklou žlutavě šedou vlnou. Žebra 10 – 15, široká, nízká, při vrcholu 6 – 7 mm vysoká, na základně značně rozšířená a zploštělá, mezi areolami poněkud vrásčitá, na základně svraštělá do záhybů s vyčnívajícím výstupkem pod areolami. Areoly eliptické, 6 – 20 mm dlouhé, 6 mm široké, v mládí s bělavou vlnou, někdy i žlutou, která ve stáří tmavne a mizí.
Okrajové trny 5 – 7, víceméně oble zahnuté dolů, zakřivené a přitisknuté k tělu, dýkovité, tuhé, ostré, vnější jsou delší, až 5,5 cm dlouhé, nahnědlé s tmavší špičkou, později hnědošedé. Střední trny chybí.
Květy vyrůstají z areol blízko vrcholu, 6 – 7 cm dlouhé, 5 cm v průměru. Perikarpel a receptakulum celkem asi 3 cm dlouhé. Perikarpel okrouhlý, štíhlý, asi 16 mm dlouhý a více než 6 mm široký, matně světle olivový, se širokými šupinami s ostrými okraji, skoro tvaru půlměsíce, šupiny krátké, tmavě červené, vnitřní kyjovité, zašpičatělé. Receptakulum asi 2,2 cm dlouhé, barvy atvaru podobné jako perikarpel. Květní obal asi 3 cm dlouhý, plátky 5 – 7 mm široké, dlouhé, kopinaté, vnější téměř bílé s olivovým nádechem, vnitřní světle růžové, růžově červené ujícnu. Tyčinky pokrývajív řadách vnitřní stěnu receptakula. Nytky tyčinek růžově červené, zahnuté ke středu. Prašníky špinavě leskle žluté. Čnělka asi 13 mm dlouhá, bělavě žlutá až růžová, hodně kratší než nejdelší tyčinka.
Plod kulatý, kulovitě protáhlý s několika širokými šupinami. Semena kulovitá, sotva 1 mm v průměru, tmavě hnědá až černá s jemně bradavičnatým povrchem, hilum oválné, na okrajích poněkud vyvýšené, žlutohnědé s tunelovitým mikropylárním otvorem.
Domovina: severní Argentina u La Viňa v provincii Salta.
Taxon popsal nejprve Spegazzini v Cact. Pl. Tent. roku 1905 jako Echinocactus loricatus, a tento název také dal jméno této sekci. Američtí badatelé Britton a Rose však zjistili, že název Echinocactus loricatus již použil Poselger, takže Spegazziniho popis byl neplatný. Proto taxon popsali znovu a to na počest právě dr. Spegazziniho.
Snad v každém rodu se nachází skupina nebo okruh rostlin, které je možno nazvat zvláště atraktivními. Uvnitř rodu Gymnocalycium je to bezesporu sekce Loricata. Má čtyři krásné druhy – Gymn. spegazzinii, cardenasianum, bayrianum a armatum, které si jsou sice někdy podobné v květní stavbě, semenech i habitu některých krajních forem, přesto však nezaměnitelné. S určitostí lze tvrdit, že se jedná o dobré, zcela oprávněné druhy, jejichž samostatnost je podmíněna nejenom výraznými morfologickými odlišnostmi, ale i izolovaností dost od sebe vzdálených přírodních stanovišť.
Jde o variabilní druh s disjunktivním (nesouvislým) areálem rozšíření, probíhajícím severojižně směřujícím pásem v délce asi 325 km, širokým někdy až 70 km. Nejjižnější oblastí výskytu je naleziště nedaleko Capillitas, severní hranice výskytu je pak u Quebrada de Toro. Jde o horské rostliny, které rostou ve velmi kamenitém substrátu, mnohdy až v čistém písku, nadmořské výšky výskyt dosahuje nejvýše u Encrucijada 3.400 m n.m. I když bychom si mohli domyslet že v těchto polohách bude chladněji, nesmíme zapomenout na zeměpisnou polohu, kdy žhnoucí slunce rozpálí písek, ve kterém Gymn. spegazzinii roste, na více jak 50°C. Prostějovský gymnofil Rudolf Frélich sám tyto podmínky prožil při průzkumu nalezišť a přes krásu pozorovaných rostlin nerad vzpomíná na tělesné utrpení v poledním žáru. Z toho vyplývá i pěstování – tento okruh rostlin vyžaduje substrát co nejméně humózní, tedy zcela bez rašeliny, co největší podíl písku. Při zálivce je třeba sledovat dlouhodobou předpověď počasí a před příchodem ochlazení nechat raději rostliny v suchém substrátu. Přemokřený a studený substrát je to nejhorší, co můžeme pro tyto rostliny vytvořit.
Starší sběry, včetně Fričových, však neprobíhaly na celém území výskytu a jedinci, kteří se dostali do sbírek u nás, pocházeli pouze z několika lokalit. To také bylo hlavní příčinou zkresleného pohledu na celkovou variabilitu druhu. Nejkrásnější jedinci s divokým otrněním, „zabalujícím“ celé rostliny, byly popsány Backebergem jako var. major. Tento taxon má oblas výskytu u La Angostura, zdaleka nejkrásnější exempláře se vyskytují u Los Molinos, někteří gymnofilové tvrdí, že zde již nejde o „majory“ ale „plukovníky“. Platí zde však pro kulturu přímá úměrnost – čím více otrnění jedinci, tím obtížnější pěstování a pomalejší růst. Frič pro další jedince stanovil jméno Gymn. horizonthalonium, nepopsal je však, a dr. Valníček, pražký gymnofil, pro ně roku 1965 navrhl postavení variety. Jedná se o dost charakteristický taxon, lišící se od typu menším vzrůstem, ploššími žebry, hnědou epidermis, vlnatostí temene, a kratšími, obloukovitě zahnutými trny, a jak jméno napovídá, má připomínat Echinocactus horizonthalonius. To je však někdy zavádějící a jak je dnes již mnoho cestovatelů, kteří navštívili naleziště, tak je i mnoho subjektivních pohledů a jako Gymn. horizonthalonium jsou označováni jedinci z rozličných míst. Další zajímavou formou je pak Gymn. spegazzinii od Quilmes, semenáčky jsou skoro černé s černými silně přilehlými trny a jde snad o nejpomaleji rostoucí gymnokalycium. Výčet jmen cestovatelů, kteří některé z nalezišť navštívili, by zabral nyní již dosti řádků, tak jako i výčet polních a sběratelských čísel, které by vydaly na nejednu stránku. Jde prostě o tak oblíbený taxon, kterému se věnuje zvýšená pozornost nejenom ve sbírkách, ale i v literatuře.
Variabilita taxonu se projevuje zejména v počtu, délce, síle, zbarvení trnů a charakteru jejich zahnutí. Setkáváme se s formami tří-, pěti-, sedmi-, devíti-, i jedenáctitrnnými. Délka se pohybuje od 10 do 30, vyjímečně i 50 mm. Rovněž zbarvení je velmi proměnlivé: od bílé přes růžovou, špinavě červenou, hnědou, až po smolně černou, slámově žlutou, a některé formy mají trny i dvojbarevné, světlé s tmavými hroty. Někdy se mohou vyskytnout i jedinci se středími trny, jak uvádí dr. Schütz ve své Monografii, importérská firma Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu v Německu dostala v šedesátých letech minulého století zásilku Gymn. spegazzinii obsahující 870 importů, z nichž pouze 8 jedinců mělo v některých areolách střední trn. Provedeme-li výběr a sprašujeme pak mezi sebou stejné formy, například bílotrnné, dlouhotrnné, horozonthaloidní, a podobně, dostáváme potomstvo značně uniformní a i v dalších generacích zpravidla stabilní. Opakovanými výsevy se pak stabilita ještě zvyšuje.
Další nálezy: RCB 123; DJF 248 Amaicha del Valle; STO 731 Quebrada del Toro, STO 723 Amaicha del Valle; LF 130 Santa Maria Cat., LF 40 Punta de Balasto, LF 67 El chorro Salta, LF 69 Capillitas Cat, LF 58 Encrucijada; VS 71 Santa Maria, VS 115 San José, VS 120 Capillitas Cat, VS 103 La Encrucijada, VS 108 Rio Tin Tin Salta, VS 109 Payogasta Salta, VS 115 San José Salta; KK 1034 Salta; WO 15 Cafayate Salta, WO 15a San Carlos, WO 42 Puerta Tastil; JL 23 El Hombre Muerto, JL 26 Cachi, JL 150 Quebrada del Toro; BKS 93/14 a 93/15 Los Corpitos-Amaicha d.V., BKS 93/16 před Amaicha d.V. Tuc.BKS 93/17/1 Salta San Carlos-San Rafael, BKS 93/18/1 Salta San Rafael, BKS 93/19 Angastaco-El Carmen Salta, BKS 93/20 před San Martin Salta, BKS 93/21 před San José de Escalchi Salta, BKS 93/23 Payogasta Salta; BKS 93/24 dtto, BKS 93/30 Morales-Sta Barbara Salta, BKS 93/31 Cafayate-Tolombon Salta, BKS 93/32 Tolombon Salta, BKS 93/33 Santa Maria-Punta de Balasto Cat, BKS 93/34 Punta de Balasto-Hualfin Cat.; Lau 451 Amaicha d.V., Lau 452 dtto; WP 95-219/467 Minas Capillitas, WP 95-220/468 Desmonte Cat, WP 95-221/470 Santa Maria-Amaicha d.V., WP 95-223/480 Tolombon Salta; A 91/II/29a Amaicha d.V., A 91/I/34d Cachi Salta; WS 090 Amaicha d.V.; KP 88 Punta de Balasto; RF 112 Amimpa-Santa Maria, RF 114 Santa Maria-Loro Huasi, RF 122 Punta de Balasto-Los Nacimientos, RF 126 San José-Santa Maria, RF 131 Santa Maria-Valle de Yokavil, RF 144 La Viňita, RF 151 Tolombon-Cafayate; JO 331 Quebrada de Toro Salta, JO 819.01 Santa Maria, JO 823.01 La Merced Tuc, JO 835.04 El Alfarsito, JO 828.01 Cachipampa Salta 2380m, JO 832.02 Chorillos Qebrada d.T., JO 833.05 Puerta Tastil Salta 2580m, JO 1077.01 za El Desmonte, JO 1078.01 za Santa Maria, JO 1082.01 Quebrada de Rio Las Conchas, JO 1099.02 nad Las Cuevas, JO 1102.02 Quebrada de Caracui, JO 1076/1 Minas Capillitas, JO 1100/2 Esquina Negra, JO 1101/2 El Alfarsito, JO 1104/1 za Chorillos, JO 1109/1 32 km za Cachipampa, JO 1112/1 2 km před Tolombon, JO 1114/1 Amaicha d.V.; Tom 077/1 Minas Capillitas, Tom 078/1 Capillitas-El Arenal, Tom 079/1 za El Desmonte, Tom 080/1 před El Cardonal, Tom 084/1 Quebrada del Rio de Las Conchas, Tom 102/2 nad Las Cuevas, Tom 103/2 Esquina Negra, Tom 104/2 před Alfarcito, Tom 105/1 za dtto, Tom 106/2 Quebrada de Caracui, Tom 108/1 fa za Chorillos, Tom 112/4 Cachipampa, Tom 119/1 před Tolombon, Tom 121/1 Amaicha d.V; MT 06-028 Mina Capillitas, MT 06-029 El Desmonte, MT 06-030 Santa Maria, MT 06-035 San Filipe, MT 06-036 La Cabaňa, MT 06-040 Seclantás, MT 06-042 Arroyo Incahuasi, MT 06-044 Las Cuevas, MT 06-046 Santa Rosa de Tastil, MT 06-047 Quebrada del Toro, MT 07-260 Minas Capillitas, MT 07-262 3 km s dtto, MT 07-263 Punta de Balasto, MT 07-264 s El Desmonte, MT 07- 265 Famatanca, MT 07-266 Fuerte Quemado, MT 07-269 mezi Cololao de Valle a Pichao, MT 07-271 La Viňita, MT 07-273 Tolombon, MT 07-275 Las Ventanas, MT 07-279 Quebrada de las Conchas, MT 07-283 mezi Corralito a San Carlos, MT 07-284 San Felipe, La Merced, MT 07-285 Angastaco El Carmen, MT 07-286 El Carmen La Cabaňa, MT 07-287 La Arcadia, MT 07-292 Seclantás, MT 07-293 mezi Payogasta a Palermo Oeste, MT 07-294 6 km j Escalchi, MT 07-295 Los Cardones, MT 07-296 Pampa de Tin Tin, MT 07-298 El Tunal, MT 07-299 Quebrada de Carachi, MT 07-301 1 km jv Alfarcito, MT 07-302 Alfarcito, MT 07-303 Santa Rosa de Tastil, MT 07-304 Arroyo Intihuasi, MT 07-308 Morales; MS 112 Amimpa-Santa Maria, MS 114 Santa Maria-Loro Huasi, MS 122 Punta de Balasto-Los Nacimientos, MS 126 San Jose-Santa Maria, MS 131 Santa Maria-Valle de Yokavil, MS 144 La Viňita, MS 151 Tolombon-Cafayate.
Nálezy označované horizonthalonium: VS 107 Cachipampa; Lau 530 Quebrada de Toro; RF 183 El Obelisco-CD Salta; MS 182 El Obelisco-CD Salta.
Další nálezy formy Quilmes: WP 95-222/478 Quilmes; VS 74 dtto; JO 265 dtto, JO 820.01 dtto, JO 305 dtto, JO 1113.01 Ruinas de Quilmes; Tom 120/1 dtto; RF 143 Ruinas de Quilmes; Tom 120/1 dtto; MT 07-267 Quilmes; MS 143 Ruinas de Quilmes.
Když vidíme tolik polních čísel, může nás také napadnout, že i zde jde o obchodní vlivy a peníze jsou opět až na prvním místě. U míst nálezů již neuvádím poznámky jako „pravý břeh“ a „levý břeh“. Nakonec to dopadne tak, že z jednoho záhonku budeme mít 20 polních čísel stejného gymnofila.
Gymn. spegazzinii - 2 km před El Obelisco, foto Rudolf Frélich
Naleziště Gymn. spegazzinii u El Obelisco, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii La Cabaňa, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii RF 168 El Coralito, foto Rudolf Frélich
Gymnocalycium spegazzinii var. major Backbg.
Cactus and Succulent Journal (US), 88, 1951
Tuto varietu popsal Curt Backeberg a charakterizoval takto:
Rostliny jsou sytěji modrozelené,ve stáří ( v kultuře) až 20 cm vysoké a přes 10 cm v průměru. Trnů mají většinou 9, až 4 cm dlouhých, tmavě až červenohnědých, postranně propletených a později převážně drápovitě dolů přilehlých k tělu, u základny nezesílených. Areoly až 7 mm dlouhé, květy bílé s růžovým jícnem. Severní Argentina, Salta, na okraji Cachipampa.
Backeberg považoval tuto varieti za identickou s rostlinami, které Hosseus uváděl z vyšších poloh okolo 2.500 m z Quebrada del Toro. Jak již bylo uvedeno v hlavním textu, varieta se vyskytuje hlavně v údolí Los Molinos a v oblasti La Angostura.
Další nálezy: STO 160 Los Molinos, STO 140 záp Cafayate; VS 118 La Angostura Salta; WP 95-224/481 La Merced Salta, WP 95-225/485 Paso de las Flechas Salta, WP 95-226/486 La Arcadia Salta; JO 824.01 El Carmes Tuc, JO 825.01 za El Varmen Tuc, JO 823.01 La Merced, JO 1175/1 La Cabaňa-El Carmen, JO 1176/1 před La Merced; Tom 117/1 La Cabaňa-El Carmen; WO 43 Puerta Tastil Salta; BKN 56A (gold-black) Angastaco-Molinos, BKN 55B fa giganteus San Carlos-Angastaco Salta; RF 159 Corte la Fecha, RF 163 La Cabaňa, RF 167 La Angostura-Molinos; MT 07-288 2 km s Molinos, MT 07-290 3 km s Molinos, MT 06-037 La Angostura, MT 06-038 Molinos, MT 06-039 Molinos; MS 159 Corte la Fecha, MS 163 La Cabaňa, MS 167 La Angostura-Molinos.
Gymn. speg. maj. LF La Angostura
Gymn. spegazz. major LF
Gymn. spegazzinii major Los Molinos
Gymn. spegazzinii major VS La Angostura
Gymn. spegazzinii zv horizonthalonium LF 63 Cachipampa Salta 3200 m
Gymn. spegazzinii var. major La Cabaňa, foto Rudolf Frélich
Gymn. spegazzinii var. major La Cabaňa, foto Rudolf Frélich
Gymnocalycium spegazzinii var. punillense Till & W. Till
Gymnocalycium, Rakousko 7 (1) 1994
Odlišuje se od typu těsněji stojícími žebry (u starých rostlin až 30), trny 9 (7) obyčejně kratšími, těsně přilehlými, nažloutle šedými, a pastelově růžovými květy.
Domovina: Argentina, Salta, v údolí Rio de las Conchas, blízko osady La Punilla, 1.650 m n.m.
Další nálezy: RF 172 El Obelisco, RF 176 dtto Monument; VS 77 La Punilla, VS 79 El Obelisco, VS 80 Cerro Zorito Salta; JB 53 El Obelisco monument, JB 53A La Punilla-El Obelisco; KP 95 La Punilla-El Obelisco; JPR 95-171/522 El Obelisco, JPR 95-120/524 La Punilla (světlé); P 43D La Punilla; WP 95-227/489 dtto; GN 88-39/68; JO 821.01 El Obelisco, JO 1079.01 dtto, JO 854.01 La Punilla, JO 1080.01 Corralito; Tom 080/1 El Obelisco, Tom 082/1 Corralito; JS 140 El Obelisco, JS 237 dtto; MT 07-277 El Obelisco, MT 07-282 La Punilla; MS 172 El Obelisco, MS 176 dtto.
Gymn. spegazzinii punillense
Gymn. spegazzinii punillense Q. del Rio de las Conchas, foto Rudolf Frélich
Gymnocalycium spegazzinii ssp. sarkae Halda & Milt
Acta Musei Richnoviensis 13, 2006
Blízká subsp., avšak s odlišnými semeny, tmavě fialově hnědou epidermis stonku a přitisklými pavoukovitými trny atd.
Stonek jednoduchý, kořeny svazčité; stonek kulovitý s poněkud stlačeným temenem 80 – 150 mm v průměru zčásti ponořený; žeber 8 – 12; bradavky do 15 mm délky na bázi ca 20 mm široké, hranaté a poněkud kýlnaté; epidermis tmavofialová nebo hnědo- či šedofialová; vlna areol zprvu bílá, později šedne; trnů 3 – 9 šídlovitě pavoukovitých, pravidelně zahnutých, šedavých nebo hnědavých; květy do 50 mm průměru a 45 mm délky jsou bělavé až růžové s červeným jícnem; vnitřní okvětní lístky v počtu ca 20 jsou do 13 mm široké a 35 mm dlouhé, přišpičatělé; vnější okvětní lístky naspodu šupinovité, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké, olivově zelené, směrem nahoru seprodlužující; perikarp do 20 mm délky a 10 mm v průměru, olivově zelený; ovarium do 7 mm v průměru a 20 mm délky; čnělka do 15 mm délky, blizna mléčně bílá; plod švestkovitý,olivově zelený či purpurový, do 30 mm délky a 15 mm v průměru lysý, otevírající se 1 – 2 podélnými prasklinami; šupiny růžově lemované; chrupavka bělavá; semeno ledvinité, 1 mm dlouhé a 0,8 mm v průměru, testa pravidelně mělce bradavičnatě síťovaná, hilum vtisklé.
Domovina: Argentina, Salta, San Felipe – La Angostura, 1.733 m.
Taxon pojmenován po dceři Milta – Šárce.
Výskyt na kamenitých až písčitých půdách na nerovnoměrně profilovaných svazích s řídkým porostem křovin, traviny se vyskytují pouze sporadicky. Dešťové srážky se zde dlouho neudrží. Jednotlivě rostoucí exempláře mohou dosáhnout až 25 cm v průměru.
Velmi izolovaná populace s velkým množstvím rostlin, protože nebylo doposud navštěvováno sběrateli, kteří příliš neumějí vypěstovat rostliny ze semen. Jde o objev zcela nové populace s velmi charakteristickými jedinci, odlišujících se od doposud známých a bedlivě prostudovaných zástupců druhu rozšířeného v geograficky rozlehlé oblasti. Jedinečnost tohoto taxonu mi byla potvrzena také nebývalým zájmem některých prominentních gymnofilů, kteří jsou na druhé straně odpůrci publikací v AR.
Gymn. spegazzinii ssp sarkae
Gymn. spegazzinii ssp sarkae
Šárka
Gymnocalycium spegazzinii fa. unguispinum Slaba
Kaktusy 2005/2
Od nominákní variety základního druhu se výrazně liší otrnením. Trny jsou krátké, pouze 3 – 8 mm dlouhé, jen mírně zahnuté, až rovné.
Domovina: Argentina, Salta, Quebrada del Toro, jižně Puerto Tastil, asi 3.000 m n.m.
Velmi výrazná forma s atraktivním vzhledem. I tento popis domácího původu podroben značné kritice, avšak všichni jej chtějí mít ve sbírce. Pro milovníky velkých jmenovek správný pravopis jména taxonu: Gymnocalycium spegazzinii subsp. spegazzinii var. spegazzinii fa. unguispinum Slaba.
Gymnocalycium spegazzinii Br. et R. var. recii Milt
Cactaceae etc. 2017/1, str. 33 – 36.
Kořeny: hlavní kořen mírně řepovitý, velmi dlouhý, s málo bočními kořínky, které se bohatě tvoří až z koncových částí hlavního kořene ve větší hloubce.
Tělo jednotlivé, ploše kulovité, 7 – 10 (20) cm v průměru, 3 – 8 cm vysoké, částečně ponořené v substrátu, temeno prohloubené, otrněné a vlnaté. Epidermis u mladých rostlin tmavě zelenočerná, později bronzově černozelená. Žebra 10 – 13 (- 18), u vrcholu asi 1 cm široká, u základny rostliny asi 1,5 – 2 cm široká, 3 – 5 mm vysoká při vrcholu, u základny zcela plochá, oddělená od sebe jen mírně zvlněnými zářezy, u základny rostliny zářezy zcela nepatrné. Areoly elipsoidní, 3 mm široké a 5 – 7 mm dlouhé, jen mírně vnořené, zpočátku s bohatou našedle žlutobílou plstí pokrývající celou propadlinu temene, areoly později nažloutle šedé a nakone bílošedé, olysalé, 1,5 – 2,5 cm od sebe vzdálené.
Trny 5 – 7, paprskovité, jehlovité, 2 – 3 páry do stran, 1 dolů směřující; postranní páry nahoru zahnuté, u jiných jedinců naopak mírně dolů, na bázi mírně odstávající pak zpět ke stonku ohnuté, někdy ke stonku až přitisklé, trny dosahují osy sousedních areol nebo ji přesahují, trny sousedících areol vzájemně propletené, spodní trn přesahuje spodnější areolu, délka 2 – 3,5 cm, v novém růstu černohnědé, později černě rohové barvy, na základně světlejší, na špičce tmavší. Na starších rostlinách trny drápovité ve stejném počtu, zahnuté směrem k bázi stonku a silně přiléhající, přesahují jen zářezy mezi žebry.
Květ: perikarpel fialově modrý, mírně ojíněný; plod švestkově modrý.
Domovina: Argentina, prov Tucuman, okolí Quilmes, rsp Ruinas de Quilmes.
Holotyp uložen v herbáři Vlastivědného muzea v Olomouci pod číslem B 171479.
Liší se od typu druhu barvou perikarpu, barvou epidermis zcela zřejmou již od semenáčků prvního roku věku a smolně černou barvou trnů.
Pojmenováno po ing. Michalu Recovi, předsedovi olomoucké organizace a šlechetném a velkorysém sponzorovi olomouckého kaktusářství bez zřetelného časového horizontu.
Gymnocalycium spegazzinii var. recii
Gymnocalycium spegazzinii var. recii
Gymnocalycium spegazzinii var. recii LF 772, Argentina 2013, vyspělý starý jedinec - foto Slávek Fischer
Gymnocalycium spegazzinii var. recii LF 772, Argentina 2013 - foto Slávek Fischer
Gymnocalycium spegazzinii var. recii LF 772, Argentina 2013 - foto Slávek Fischer
Gymn spegazzinii fiambalense (Gymn sp Palo Blanco). Opět skvělý nález českých gymnofilů – cestovatelů v Argentině, takto pojmenovaný. Úmyslně se vyhýbám úrovni zařazení taxonu, ještě se uvidí zda půjde o poddruh či varietu. Kolem roku 2010 procestovala řada našich gymnofilů další naleziště, kde by ani gymna nebyla očekávána. A přece. U Palo Blanco v provincii Catamarca pozorovalo několik našich gymnofilů novou formu blízkou Gymn spegazzinii, kterou považují za přechod mezi taxony Gymn spegazzinii a Gymn pugionacanthum (= Gymn catamarcense sensu lato). Rostliny jsou mírně proměnlivé podle nadmořské výšky.
Ovšem bez ohledu na takto prvotní zařazení rostliny se již objevil ojedinělý názor, že jde o Gymn guanchinense. Kdo zná staré dobré Gymn guanchinense, netroufl by si jej spojovat s Gymn od Palo Blanco ani v tom nejděsivějším snu. Nemám v úmyslu takové úvahy příliš komentovat, jen cituji z dopisu dalšího cestovatele: „Jenom jsem se mu loni snažil dokázat, že jeho spekulace o novém nálezu z Palo Blanco jako o původním Gymn guanchinense je nesmyslná. V Crkalovi, kde jsou citace a přepisy z Fričových deníků, jasně vyplývá, že rostlinu nalezl v Cuesta Guanchin v La Rioja a pozdější Schützův údaj v popisu o nalezišti – Rio Guanchin je chybný. Navíc Frič v této oblasti Catamarca nikdy nebyl. Když u mne byl K….., udělal si nějaké fotky z rostlin, které mám ze semen od Tebe. Jsou totiž identické s VS 39 z Cuesta Guanchin. Ještě jsem mu v Crkalovi (Lovec kaktusů) našel citace včetně chybných přepisů z deníku (gualichense místo guanchinense a nidus místo nidulans)“. Tolik tedy gymnofil XX. Takže přátelé, nepodléhejme panice. Osobně jen doufám, že nový nález od Palo Blanco bude popsán alespoň jako poddruh Gymn. spegazzinii.
Zkrátka a dobře: označení nálezů od Fiambala (Palo Blanco) jako Gymn guanchinense je zcela nepřijatelné. V lednu 2015 popsáno jako Gymnocalycium schmidianum ssp asperum – viz Mazanensia.
Semenáče Gymn. spegazzinii fa. unguispinum
Gymn. spegazzinii fa. unguispinum
Gymn. spegazzinii – summary:
Spegazzini described the taxon like the first in Cact. Pl. Tent. in 1905 like Echinocactus loricatus and the name has given also the name to this sectio. However, the american investigators Britton and Rose had found that the name had been already used by Poselger, then the description of Spegazzini has been invalid. Therefore they have described the taxon again to the merit of Spegazzini.
There is maybe some group of plants in every genus which is possible to call like especially attractive. It is quite sure that it it the sectio Loricata in the genus Gymnocalycium. It has four beautiful taxa – Gymn. spegazzinii, cardenasianum, bayrianum and armatum which are sometimes similar in flower building, seeds and habitus of some marginal forms, however, they are nevertheless uninterchangeable. It is possible to say that they are really good, quite valid sorts, whose independence is qualified not only with striking morphologic differences but also with the isolation of the natural places, far distant one from another.
Gymn. spegazzinii is the variable sort with the disjunctive area of occuring, going from the north to the south with length ca 325 km, broad somewhere to 70 km. The most southern place of occuring is Capillitas, the most northern place of occuring is at Quebrada de Toro. They aremountainous plants which grow in very rocky soil, often in only sand, the highest altitude is at Encrucijada 3.400 m. We could think that it is cold weather in these levels, we must not forget geographical situation when the glowing sun makes the sand in which Gymn. spegazzinii grows hot more than 50°C. The gymno-grower from Prostějiv Rudolf Frélich knows those conditions well from finding places observing and even the plants have been beautiful, he is not glad to remember the midday hell. Growing in culture depends on these data – the group of the plants need the soil without peat with the biggest portion of sand. It is necesary to watch the long-time weather prediction before watering them and it is better to let the plants dry before becoming cold. Overwet and cold substrat is the worst what we can make for these plants.
The older collects, including Frič´s, have not been from the whole occuring area and the specimens which have been imported to our collections have originated only from several localities. It hasbeen the main cause of the distorted sight to the whole variability of the sort. The most beautiful specimens with the wild spination „overpacked“ the whole plants, have been described by Backeberg like var. major. This taxon occurs in the area near La Angostura, however, the most beautiful specimens occur near Los Molinos; some gymno-growers say that they are already no „majors“ but „colonels“. However, there is straight proportion here for growing – the more spined specimens – the more difficult growing and slower growth. Fričhas stated for some other specimens the name Gymn. horizonthalonium, however, he has not described them and dr. Valníček, gymno-grower from Prague of the last century, proposed for them in 1965 the level of the variety. It is very characteristic taxon which differs from the type with smaller growth, more flat ribs, brown epidermis, wooly top and with shorter, arch-like curved spines, and how it is evident from the name, it resembles Echinocactus horizonthalonius. However, it is sometime mistaken and how there aremany travellers here who has visited the finding places, there are also many subjective sights and they are specimens from various places marked like Gymn. horizonthalonium. Another interesting form is Gymn. spegazzinii from Quilmes, seedlings are nearly black, strongly pressed spines to the body are also black and it is maybe the slowest growing gymnocalycium. The list of the names of the travellers would be very great and also the list of the field numbers would be not only for one page. It is so favourite taxon to which it is given greater attention not only in the collection but also in the literature.
The variability of the taxon is especially in the number, length, strength, spines colouring and their curving. We can see the forms with three, five, seven, nine and even eleven spines. The length of the spines is from 10 to 30, exceptionally to 50 mm. Colour is also variable: from white over pink, dirty red, brown, to pitchblack, straw-yellow, and some forms have the spines even bicoloured, light with dark tops. It is possible to occur some specimens with the centrals, how it is mentioned by Schütz in hs Monography, the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen in Germany has got in the sixties of the last century one consignment of Gymn. spegazzinii with 870 plants and only 8 specimens had centrals in some areoles. If we make some selection and if we pollinate the same forms, for example with white spines, or with long spines, or horizonthal ones, we get the offspring very uniform and even in the ather generations often stable. The stableness is highr by repeating sowing.
If we see so many field numbers, an idea can come to us that there are business influences even here and money is only at the first place again. I do not mention at the finding places the notes like „right riverside“ or „left riverside“. It can be at the and that we will have from one plant-bed 20 field numbers of the same gymnofil.
Gymn. spegazzinii var. major. Backeberg has held this variety for identical with the plants which Hosseus had mentioned from the higher altitudes round 2.500 m of Quebrada del Toro. How it is mentioned in the main text, the variety occurs mainly in the Los Molinos valley and in the area of La Angostura.
Gymn. spegazzinii var. punillense. It differs from the type with closer staying ribs (to 30 on old plants), spines 9 (7) usually shorter, close pressed, yellowish gray, and with pastel pink flowers.
Gymn. spegazzinii ssp. sarkae. The occurence on the stony to sandy slopes with the uneven profiles with the seldom growing of the shrubs, grass occurs only slight. Rain is away very bald. Single specimens can reach to 25 cm in diameter. Very isolated population with big quantity of plants, because it has not been often visited by the collectors, who can not grow plants from seeds too much. It is quite new find of the population with very characteristic specimens, which differ from for the time being known and properly studied members of the sort spread in the very expanded area. The individuality of this taxon has been confirmed also with the proper interest of some prominent gymno-growers, who are on the other hand the opposers of the publications AR. It differs from the type mainly with different seeds, violet epidermis, very pressed dark spines, etc.
Gymn. spegazzinii fa. unguispinum. It differs conspicuously with the spination from the nominal variety of the base sort. Spines are short, only 3 – 8mm long, only slightly curved, to direct. Very striking form with the attractive appearance. Even this description of the home origin has been subjected with the great criticism, however, everybody wants to have it in one´s collection. For the adorers of the big labels right orthography of the taxon name: Gymn.spegazzinii subsp. spegazzinii var. spegazzinii forma unguispinum Slaba.
Gymn. spegazzinii var. recii Milt
Cactaceae etc. (Slovakia), 2017/1, p.33-36.
Roots: The main root slightly beet-shaped, very long, with little number of lateral roots, which are growing abudantly only from the end parts of the main root in greater depth.
Stem single, very flatly globular, 7 – 10 (- 20) cm in diameter, 3 – 8 cm high, partly in soil plunged, top pressed, spined and with wool. Epidermis on young plants deep greenblack, later bronze blackgreen. Ribs 10 – 13 (- 18), 1 cm broad at the top, 1,5 – 2 cm broad at the base, 3 – 5 mm high near the top, quite flat at the base, one from another divided by only slightly corrugated cuts, the cuts quite imperceptible at the base. Areoles elliptic, 3 mm broad and 5 – 7 mm long, only slightly pressed, with rich grayish yellowwhite felt at first which covered the whole depression of the top, areoles yellowish gray later and at the end whitegray, bald, 1,5 – 2,5 cm apart.
Spines 5 – 7, radiating, needle-shaped, 2 – 3 pairs into sides, 1 down directing; side pairs up curved, at some specimens slightly down directing, slightly outstanding and then back to the stem curved, sometimes to the stem pressed, the spines reach the axis of the adjoin areoles or they exceed the axis, the spines of the adjoin areoles interwined one another, the upper spine exceeds upper areole, the length 2 – 3,5 cm, blackbrown in new growth, blackhorn coloured later, some lighter at the base, darker at the tops. On older specimens the spines claw-shaped of the same number, curved to the base of the stem and very adpressed, adjoining only cuts among ribs.
Flower: Pericarpel purpleblue, slightly hoarfrosted; fruit plumblue.
Homeland: Argentina, the Province of Tucuman, near Quilmes, resp. Ruinas de Quilmes.
It differs from the type of the sort by the colour of the pericarpel, colour of the epidermis which is quite evident already since the seedling of the first year and by the pitchblack colour of the spines.
Holotype: holotype deposited in herbarium OLM section Botany, No. B 171479, type culture under No. 96Q in collection of cacti (owner Ivan Milt), plants from imported seeds collected at type locality (Quilmes, Argentina).
Etymology: Named in the honour of Mr.Ing. Michal Rec, the president of the Olomouc Cactus Club (he is 40 years old).
Gymn. spegazzinii fiambalense (Gymn. sp. Palo Blanco)
Several our gymnofils travelled and searched round the year 2010 the other finding places where it had not been expected no gymnos at all before. And for all that! Near Palo Blanco in the province of Catamarca several our gymnofils have searched new form close to Gymn spegazzinii which is held by them for an interstage between the taxa Gymn spegazzinii and Gymn pugionacanthum (= Gymn catamarcense sensu lato). The plants are slightly various with regard to the altitude. However, without the concern to this first plant rowing there is already the solitary opinion here that it is Gymn guanchinense. Who knows the old right Gymn guanchinense, he would not be bold to connect it with Gymnocalycium from Palo Blanco no in the most horryfied dream. I have not in my mind to comment the idea like this too much, I quote only from the letter of another traveller: „I tried only to prove to him last year that his speculation as to the new find from Palo Blanco like about the original Gymn guanchinense is nonsens. In the book of Mr Crkal where there are the quotes and writings from the Frič´s diary, it is quite evident that he had found the plant in Cuesta Guanchin in La Rioja and the later Schütz´s datum in the first description about the finding place – Rio Guanchin is mistaken. More, Frič had never been in this area of Catamarca. When K…..has visited me, he made some photos of the plants which I have from the seeds from you. They are really agreeing with VS 39 from Cuesta Guanchin. I have shown him else in Crkal (Lovec kaktusů = The Hunter of Cacti) the quotes even with the mistaken over-writings from the diary (gualichense on the place of guanchinense and nidus on the place of nidulans)“. So the letter of the gymnofil XX. Well, dear friends, do not yield to a scare. I hope personally that the new find from Palo Blanco will be described as the subspecies of Gymn spegazzinii at least.
Shortly and endly: The opinion that the finds from Fiambala (Palo Blanco) are Gymn guanchinense, is quite inacceptable. It was described like Gymnocalycium schmidianum ssp. asperum in January 2015 – see the Mazanensia.
Gymn. spegazzinii El Obelisco
Gymn. spegazzinii VS El Obelisco
Gymn. spegazzinii JO Quilmes
Gymn. spegazzinii fa ruberrimum (made in Modřany)