Články a publikace
Kaktusy 1972
Kakteen in Südamerika I, 268, 1979
Tělo jednotlivé, širší než vysoké, zelené, 8 – 12 cm v průměru, s mírně prohloubeným vrcholem. Žebra 7 – 12, velmi plochá a široká, 7 – 15 mm vysoká, slabě hrbolcovitá, blízko za areolami jsou malá zašpičatělé výstupky, nad areolami většinou úzké, ploché, vodorovné zářezy; hlavní zářezy jsou málo zvlněné, areoly na vrcholech s bledě nahnědlou plstí, 4 – 9 mm dlouhé, 2 – 4 mm široké, 10 – 20 mm od sebe vzdálené.
Trny šídlovité, rovné nebo mírně ohnuté, světle hnědé, okrajové trny 4 – 7, napůl do stran směřující, 1 – 3 cm dlouhé. Střední trny chybí, nebo jeden, vzácně dva, skoro stejně silné.
Květ v blízkosti vrcholu, bez vůně, zvonkovitý, asi 30 mm dlouhý a široký. Semeník bledě zelený, 7 mm dlouhý a silný, z poloviny pokrytý širokými, bledě zelenými, bíle lemovanými šupinami s červenými špičkami. Nektarium trubkovité, 3 mm dlouhé, velmi úzké, uzavřené prstencem tyčinek. Trubka nad ním šálkovitá, 8 mm dlouhá, nahoře 11 mm široká, uvnitř bělavá, zevně jako semeník, silněji osázená většími špičatými šupinami. Tyčinky bílé, nad bazálním prstencem mezera asi 3 – 4 mm, nad ním přibývající až k okraji trubky, prašníky hnědé a vesměs směřují dovnitř. Čnělka bělavá, 15 mm dlouhá, z čehož připadá 2,5 mm na 12 velmi bledě žlutých k sobě přikloněných bliznových laloků, které se nachází uprostřed mezi prašníky. Okvětní lístky kopinaté, 8 – 15 mm dlouhé, 3 – 4,5 mm široké, nejmenší vnitřní, ty jsou bílé, střední bělavě růžové, vnější na vnitřní straně více bílé, vně více růžové, bíle lemované se zelenými špičkami, všechny ve spodní části přímé, nahoře zahnuté ven.
Plod bělavý až světle purpurový, 15 – 20 mm dlouhý, 10 – 15 mm silný, soudkovitý, šupiny širší než delší s červenými špičkami, plodové maso šťavnaté a červené. Semeno skoro kulovité, hnědé, velmi jemně hrbolcovité, asi 0,7 mm dlouhé, hilum bílé, bazální, velmi dlouhé a úzké.
Domovina: Na úpatí Cerro Leon, Paraguay. FR 1178.
Jako první objevil taxon Friedrich Ritter na území údajně nebezpečných indiánů kmene Moro, kde roste společně s Gymn. paediophilum, roku 1963. Semena pak prodávala jeho sestra Hildegard Winter v Německu společně se semeny Gymn. paediophilum, Gymn. stenopleurum a Gymn. brevistylum. Ferdinand Plesník v Olomouci si objednal Gymn. paediophilum a Gymn. eurypleurum v porcích po 200 semenech a snad jako jediný měl s výsevem úspěch. Již semenáčky dávaly jasně najevo, že jde o rostliny, jaké jsme doposud v rodu Gymnocalycium nepoznali. K Plesníkovi se pak sjížděla řada věhlasých gymnofilů v naději, že se jim podaří nějaký ten semenáček získat. Ferdinand Plesník poté taxon popsal v časopisu Kaktusy, Friedrich Ritter je popsal poté v jeho díle Kakteen in Südamerika. Eurypleurum znamená s plochými žebry a tento taxon je svým habitem v tomto podrodu zcela vyjímečný.
Cerro Leon není nějaké vysoké pohoří, ale kopcovitý terén porostlý trnitým bušem a palmami. Tehdy šlo o poměrně odlehlé končiny, kam bylo možné se dostat jen v období sucha, nyní již naleziště navštívilo více cestovatelů – gymnofilů. Další nálezy hlášeny: P 431 Cerro Leon, P 434 Cerro Leon více otrněné, M 20 a M 22 (Metzing) Cerro Leon, LB 76 Nueva Asuncion, Boqueron (Bercht), LB 69 Puerto Leite, STO 1216, STO 1215, LB 2189 již. Cerro Leon, LB 2215 Cruce 4 de Mayo, LB 2223 dtto, LB 2233 33 km sev. od Lagerenza, VoS 01-17 sev. Americo Pico (Volker Schädlich), VoS 01-20 již. Fortin Palmar de las Islas.
Taxon vykazuje poměrně nepatrnou variabilitu, rostliny v kultuře nečiní potíže. V mládí vykazují růst do šířky, velmi staré rostliny již rostou sloupovitě. Jako většina zástupců Muscosemineum má rádo teplo a zalevání pokud možno jen dešťovou vodou. Kvete po celou sezónu v několika sériích a na jedné rostlině mohou být současně květy i plody.
Gymnocalycium eurypleurum FR 1177
Gymnocalycium eurypleurum M 20
Gymnocalycium eurypleurum STO 1216
Gymn. eurypleurum – summary:
Friedrich Ritter found the taxon like the first in 1963 in the territory of the Indians of Moro who are said to be dangerous. It grows together with Gymn. paediophilum. Seeds had been offered by his sister Hildegard Winter in Germany together with the seeds of Gymn. paediophilum, Gymn. stenopleurum and Gymn. brevistylum. Ferdinand Plesník in Olomouc had ordered several portions of 200 seeds of Gymn. eurypleurum and Gymn. paediophilum and he had been succesful maybe as only one in sowing. Even seedlings have given evidence that they have been the plants which we had never seen in the genus Gymnocalycium till that time. Many famous gymnofils have visited Mr. Plesník then with some hope that they have been succesful to get some seedlings. Ferdinand Plesník described the taxon in the journal Kaktusy 1972 and later Friedrich Ritter in his work Kakteen in Südamerika 1980. Eurypleurum means with flat ribs and this taxon is quite unique with its habitus in the whole genus.
Cerro Leon is not so high mountains but the area with hills grown with spiny bush and palms. It was rather remote areas at that time where it has been possible to visit only in dry season. More number of travellers – gymnofils has visited the finding place now. The other finds reported: P 431 Cerro Leon, P 434 Cerro Leon more spined, M 20 and M 22 (Metzing) Cerro Leon, LB 76 Nueva Asuncion Boqueron (Bercht), LB 69 Puerto Leite, STO 1216, STO 1215, LB 2189 south of Cerro Leon, LB 2215 Cruce 4 de Mayo, LB 2233 33 km north of Lagerenza, VoS 01 – 17 north of Americi Pico (Volker Schädlich), VoS 01 – 20 south of Fortin Palmar de las Islas.
The taxon is comparatively only little variable, the plants in the culture make no difficulties. It grows flatly when young, very old plants show columnar growth. It likes warm like the other members of the subgenus Muscosemineum, watering only with rain water if possible. It flowers during the whole season in several series and fruits and flowers can be seen on plants at the same time.
Kakteen und andere Sukkulenten 265, 1975
Rostlina ploše kulovitá, často poněkud protáhlá, až 15 cm v průměru, 7 cm vysoká, někdy vyšší, tmavě zelená až tmavě hnědozelená až čokoládově hnědá, kořeny rozvětvené, vrchol prohloubený a holý. Žebra 21, dost ostrá, na základně 2 – 2,5 cm od sebe vzdálená, rozdělená do špičatě vybíhajících bradavek, které mezi areolami silně vystupují často 6 – 7 mm nad areoly, bradavky 1,5 – 2 cm vysoké. Areoly oválné, 8 mm dlouhé, 4 mm široké, zpočátku s krémově zbarvenou vlnitou plstí, později skoro lysé, vzdálené od sebe 1,5 cm, nasedlé na základně bradavky. Poupě poněkud zapuštěné nad areolou před příčnou rýhou.
Trny vyrůstají až později z lysých areol; zpočátku nažloutlé, později světle šedé. Okrajové trny 9, jeden dolů směřující asi 15 mm dlouhý, 3 páry na obě strany hřebenovité a přitisklé k tělu, 13 mm dlouhé, ještě jeden stejný pár nahoře 11 mm dlouhý. Na víceletých areolách 1 střední trn, svisle odstávající, 17 – 19 mm dlouhý.
Zavřený květ 35 mm dlouhý, 14 mm široký, úzce nálevkovitý, holý, perikarp jako lodyha, kónicky vybíhající, až 8 mm široký, holý, zelený, posázený dužnatými šupinami ve tvaru nehtu nebo srdce s hladkým okrajem, 2 – 3 mm dlouhými a 3 – 4 mm širokými, které přecházejí v prodloužené, nahoře zaoblené a do špiček přecházející přechodné lístky, 9 mm dlouhé, 5 mm široké, zelené, směrem ke špičce hnědozelené s bílým okrajem. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 14 mm dlouhé, 4,5 mm široké, okraj hladký, poněkud dužnatý, bílý, špička zevně světle hnědozelená. Vnitřní okvětní lístky tenké, kopisťovité, s rozšířenou špičkou, 10 mm dlouhé, 5 mm široké, jenom špička jemně roztřepená, bílé. Dutina semeníku oválná až protáhle srdcovitá, 11 mm dlouhá, 4 mm široká; zárodky semen u stěny, stromovitě rozvětvené do shluků po 10 – 12; nektarium kónické, 4,5 mm dlouhé, 3,5 mm široké; nektarové drůzy při stěně, 2,5 mm dlouhé; primární tyčinky bílé, obloukovitě směřující k blizně; stěna receptakula za základnou tyčinek prstencovitě zesílená; sekundární tyčinky ve 3 – 4 prstencích, 1 prstenec pod okrajem teceptakula, ostatní na okraji, 8 mm dlouhé, velmi tenké, bílé; prašníky 2 – 2,5 mm dlouhé, bílé; čnělka 8 mm dlouhá, 1,5 mm silná, bílá, 8 bliznových laloků 2,5 mm dlouhých, bílých, s papilami.
Plod šťavnatá bobule, oválný, světle modrý, s několika šedomodrými šupinami se světlejšími okraji; nahoře víčko s ohnutým světle hnědým okrajem a se zbytky květu; plodové maso červené. Semena přilbovitá, 0,9 – 1 mm dlouhá, 0,8 – 0,9 mm široká; testa matně okrová, s kulatými vyvýšeninami nestejné velikosti, na okraji hila jsou nejmenší, sotva viditelné; hilum protáhle oválné, obepínající mikropyle a funikulus, které jsou o něco níž; tkáň hila vystupuje ze stěny testy, světle okrové; embryo vejčité, bez perispermu, kotyledony neviditelné.
Domovina: U Porto Murtinho, Mato Grosso, Brazílie, 140 m n.m., na ploché skalnaté půdě na otevřených místech Catingy, společně s Discocactus silicicola, s broméliemi a malými křovinami.
Taxon objevili 16.9.1974 Buining a Horst, HU 452. Z údajů o výskytu společně s diskokaktusem můžeme učinit závěry i pro pěstování v kultuře, teploty by neměly klesnout pod 15°C, zalévání opět jen dešťovou vodou. Podle nálezců je taxon vzácný i v přírodě, patří do příbuzenství Gymn. megatae, které roste v Paraguayi. V kultuře nepatří k běžným zástupcům, výsevy se daří sporadicky. Rostliny běžně drží plody i dva roky a poté co je sklidíte, zjistíte, že ve šťavnatém plodu není ani semeno. Semena Gymn. matoense také nepatří k běžně nabízeným taxonům. Svého času nabízel semena Gymn. matoense De Herdt v Belgii, a ta byla dobře klíčivá.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci Gymn. megatae ssp. matoense (Buin. & Bred.) H. Till comb. nov. Uvádíme pouze pro kompletnost.
Gymnocalycium matoense
Gymnocalycium matoense De Herdt
Gymn. matoense VoS 288 foto Volker Schädlich
Gymn. matoense VoS 288
Gymn. matoense – summary:
Buining and Horst found the taxon 16.9.1974, HU 452. From the data about the occuring together with discocactus we can make results for culture growing, the temperature ought not to go under 15°C, watering only with rain water again. The taxon is rare also in the nature after the finders, it belongs to the relationship of Gymn. megatae which grows in Paraguay. It does not belong to the usual members in the culture, sowings are not always succesful. The plants hold usually fruits even two years and after harvesting them you can find that it is no seed in the juicy fruit. Seeds of Gymn. matoense do not belong also to usually effered seeds. De Herdt in Belgium offered sometime the seeds of Gymn. matoense and they have sprouted well.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned new combination Gymn. megatae ssp. matoense (Buin. & Bred.) H. Till comb. nov. We mention it only for the completeness.
Kakteen und andere Sukkulenten 25 – 26, 1958
Tělo jednoduché, nahoře zploštělé, 20 – 30 cm široké, 10 – 15 cm vysoké, modravě zelené a někdy hnědé. Žebra asi 18, vysoká 1 cm, 4 cm široká u základny, dost rovná a rozdělená vodorovnými úzkými příčnými zářezy do 4 cm širokých hrbolců. Areoly kulaté až eliptické, průměr 5 mm, s šedou plstí.
Trny není možné odlišit na okrajové a střední v počtu 4 – 5, bočně přitisknuté, 1,5 – 2,5 cm dlouhé, šídlovité, nahnědle žluté až bělavé. Mladé trny rovné, dole žlutozelené, špice hnědé.
Poupata kulovitá, v počtu asi 4 tvoří kruh kolem prohloubeného vrcholu. Otevřené květy široce nálevkovité, nahoru se zužující, 4 – 5 cm dlouhé. Semeník asi 2 cm dlouhý, se svazkem krémových hedvábných vláken naspodu a posázený zakulacenými, 2 mm dlouhými načervenalými šupinami. Trubka mírně zakřivená, 5 mm dlouhá, leskle zelená, s kulatými 2 – 3 mm dlouhými, 5 mm širokými načervenalými šupinami. Nejvyšší šupiny na trubce 7 mm dlouhé, 7 mm široké, masité. Vnější okvětní lístky 12 mm dlouhé, kopinaté, dole bílé, nahoře zelenkavé, s červenými špičkami. Vnitřní okvětní lístky 15 mm dlouhé, kopinaté, čistě bílé. Tyčinky od základny trubky k základně okvětních lístků 5 – 7 mm dlouhé. Nitky tenké, bílé, prašníky nahnědlé. Čnělka asi 7 mm dlouhá, silná, bílá. 15 – 16 laločná blizna žlutá a 6 mm dlouhá. Pestík nepřevyšuje tyčinky.
Domovina: Bolívie, provincie Cordillera, department Santa Cruz, u Eyti, na cestě z Calpipendi do Ipati, 1.200 m n.m.
U Eyti rostou dva taxony rodu Gymnocalycium – jeden tohoto podrodu, tedy Muscosemineum, druhý však z podrodu Pirisemineum. Jedinci obou taxonů jsou v přírodě po období sucha, kdy jsou rostliny vyschlé, těžko k rozeznání, a to je prvotní příčinou všech neshod kolem Gymn. eytianum. Autor popisu prof. Cardenas srovnává taxon i s jedinci podrodu Pirisemineum, jak bylo jeho zvykem i v jiných popisech. Další omyly vznikaly, když jedinci podrodu Pirisemineum byly dováženi z přírody s označením Gymn. sp. Eyti. Navíc při popisu redakce zaměnila fotografie a k popisu taxonu Gymn. eytianum připojila obrázek rostliny z podrodu Pirisemineum. Tato konfúzní situace se táhla několik let a byla mnohokráte vysvětlována v zahraničních i našich časopisech, že taxon Gymn. eytianum patří do podrodu Muscosemineum.
Páter Alfredo Lau pozoroval naleziště v letech 1969 – 1970. Sám potvrdil, že v období sucha je obtížné oba taxony odlišit. Rostliny poslal anglickému botanikovi Johnu Donaldovi a ten omyl dovršil svojí kombinací jako varietu Gymn. pflanzii. Firma Uhlig v Rommelshausenu prodávala importy jak Gymn. eytianum, tak i Gymn. sp. Eyti z podrodu Pirisemineum. Oba taxony si tehdy objednal Ferdinand Plesník a tak si je můžeme připomenout na fotografiích, i když jejich kvalita není nic moc. Přesto svědčí o tom, co vlastně tehdy bylo zaměňováno. V kultuře rostliny nečiní potíže, patří však mezi teplomilnější.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci Gymn. friedrichii ssp. eytianum (Card.) H.Till & Amerh. Proč ale pod Gymn. friedrichii a ne třeba pod Gymn. megatae, je poněkud nepochopitelné.
Autorský tandem Hans Till a Helmut Amerhauser se této problematice věnují podrobně v rakouském Gymnocalycium 22 (4) 2009. A zde také dochází k velkému překvapení, i přesto že byly omyly kolem Gymn. eytianum nesčetněkrát vysvětleny. Jako Gymn. eytianum definují nově jakési nové rostliny od Cupera, Charaqua a Combaruy z okruhu Gymn. friedrichii, které jiní sběratelé označili již předtím správně Gymn. friedrichii var. albiflorum a uvádějí novou již výše zmíněnou kombinaci Gymn. friedrichii ssp eytianum, zatímco nám staré dobré Gymn. eytianum sensu Cardenas popisují jako nový druh (!!!!!) Gymn. itatiquense. Jelikož jde o jeden z nejhorších badatelských výsledků této dvojice, nebudu jej zde brát v potaz a považuji Gymn. itatiquense za synonym Gymn. eytianum sensu Cardenas.
Gymnocalycium eytianum
Gymnocalycium eytianum imp
Modrá šipka (blue): Gymn spec Eyti (Pirisemineum), červená dvojšipka (red): Gymn fričianum, skleník Ferd. Plesník 1969
Gymnocalycium eytianum STO 1720
Gymnocalycium eytianum
Gymnocalycium eytianum
Gymnocalycium eytianum STO
Gymn. eytianum – summary:
Two taxa of the genus Gymnocalycium grow at Eyti – one of this subgenus, so Muscosemineum, however, second one of the subgenus Pirisemineum. The specimens of both taxa are very hard to differentiate after the dry season in the nature, when the plants are dried, and it is the first reason of all disagreement round Gymn. eytianum. The author of the description had compared the taxon even with the specimens of the subgenus Pirisemineum, what had been his practices also in the other descriptions. The other confuses had come into existence when the specimens from the nature had been brought with the mark Gymn. spec. Eyti. More, the redaction had changed at the description the photos and had added the photo of the plant of the subgenus Pirisemineum to the description of Gymn. eytianum. The mastaken case has been lasting several years and it has been explained many times in the foreign and also our journals that Gymn. eytianum belongs to the subgenus Muscosemineum.
The father Alfredo Lau observed the finding places in 1969 – 1970. He has written himself that it has been hard to differentiate both taxa. He has sent the plants to the English botanist John Donald who has consummated the mistake with the combination like a variety of Gymn. pflanzii. The firm of Uhlig in Rommelshausen has sold the imported plants both Gymn. eytianum even Gymn. spec. Eyti of the subgenus Pirisemineum. Both taxa were ordered by Ferdinand Plesník in Olomouc at that time and so we can remember them in the photos even if their quality is not so good. Nevertheless they give evidence for what was used to change at that time. The plants make no difficulties in the culture, however, they belong to more warm liking.
Hans Till and Helmut Amerhauser mentioned in the Austrian Gymnocalycium 2008:815-838 new combination Gymn. friedrichii ssp. eytianum (Card.) H.Till & Amerhauser. However, why under Gymn. friedrichii and not for example under Gymn. megatae, is rather incomprehensible.
The author´s couple Hans Till and Helmut Amerhauser wrote about this problem in the Austrian Gymnocalycium 22 (4) 2009 and there is one great surprise there even if the mistakes as to Gymn. eytianum had been manytimes explained. They defined new Gymn. eytianum some new plants from Cupera, Charaqua and Combaruy from the affininy of Gymn. friedrichii which had been defined before by some collectors correctly Gymn. friedrichii var albiflorum. They mentioned new combination Gymn. friedrichii ssp. eytianum while our good old Gymn. eytianum sensu Cardenas they described like a new sort (!!!) Gymn. itatiquense. As it is one of the worst results of this couple, I will not recognize it here and I hold Gymn. itatiquense like the synonym of Gymn. eytianum sensu Cardenas.
Kakteen in Südamerika II, 663, 1980
Tělo jednotlivé, šedozelené, v květuschopné velikosti 6 – 16 cm široké, v přírodě až 8 cm vysoké, s prohloubeným vrcholem, který není otrněný. Žebra 9 – 16, 10 – 15 mm vysoká a 15 – 25 mm široká, nad areolami vodorovné příčné zářezy, pod nimi zakulacené brady, které víceméně vystupují, vcelku jsou hrbolce zaoblené, nikoliv sekyrkovité, zářezy oddělující žebra klikaté. Areoly 5 – 8 mm dlouhé, 3 mm široké, s bělavou plstí na hrbolcích, od sebe vzdálené 10 – 18 mm.
Trny okrajové, šídlovité, poněkud zploštělé, směřující do stran, světle až středně hnědé, 5 – 7 – 9, směrem k tělu ohnuté, špičky více zahnuté až háčkovité, zejména spodní je většinou háčkovitý, ostatní uspořádány do párů, všechny 10 – 20 mm dlouhé.
Květy poměrně daleko na boku, 5 cm dlouhé, otevírající se jen na málo hodin, ale více dní po sobě, nevonící. Semeník 15 mm dlouhý, 9 mm silný, poněkud kuželovitý, olivově zelený, s rubínově hnědými, bíle lemovanými zakulacenými šupinami dlouhými 2 mm a širokými 3 – 4 mm. Nektarium trubkovité, 3 mm dlouhé, dobře kryté bazálním prstencem tyčinek. Horní část trubky nad naktariem šálkovitá, 12 mm dlouhá, uvnitř bílá, vně poněkud bělavá s přechodem do nahnědlé, s velkými nahnědlými tupými šupinami s červenou špičkou. Tyčinky bílé, nad nektariem prstenec jej uzavírající sestávající ze 4 – 5 mm dlouhých, vlnou pokrytých nitek, který přiléhá ke čnělce, nad tím asi 2 mm vysoká mezera, potom seskupení tyčinek, které je stále hustější a prodlužující se až na 10 mm. Ty jsou bez vlny a jsou ohnuté dovnitř. Prašníky šedočerné, podlouhle oválné, pyl krémový. Čnělka s bliznou uprostřed mezi prašníky, bez blizny 18 mm dlouhá, bílá, bliznové laloky asi 12, rozložené a vzhůru ohnuté, krémově zbarvené, 4 – 6 mm dlouhé. Vnitřní okvětní lístky 12 mm dlouhé, 2 – 3 mm široké, nahoře zastřižené, dole úzké, další se prodlužují až na 22 mm při šířce 5 – 6 mm, bílé s růžovým středním proužkem, více lineární, široce rozprostřené a dolů ohnuté.
Plod načervenalý, modře ojíněný, vřetenovitý, 25 – 30 mm silný, plodové maso šťavnaté, růžové. Semeno skolo kulovité, světle hnědé, 0,8 – 1 mm v průměru, jemně hustě hrbolcovité, hrbolce většinou vzájemně splývající a tím vzniká síťování s dolíčky, hilum bazální, podlouhle oválné, bílé.
Domovina: Palos Blancos, provincie Gran Chaco, Bolívie, FR 819.
Jak již vyplývá z popisu, taxon nalezl Friedrich Ritter (*1898, + 9.4.1989), žijící tehdy v Chile. Semena pak prodávala jeho sestra Hildegard Winter v Německu. Semena prý tenkrát dobře klíčila. Semena později nabízela i firma De Herdt, klíčivost také byla dobrá. Jen v kultuře jsou výsledky výsevů nepředpokládatelné, jednou semena vyklíčí, pak pět let nic. Osvědčilo se mi zralý plod z rostliny odstranit, semena ihned vyprat a ihned po oschnutí a možnosti manipulace s nimi šup s nimi do výsevní sklenice. Sklenici pak umístit na vrchní parapet do skleníku. Pokud zralý plod ponecháte na rostlině dva roky, pak již najdete v plodu vyklíčená semena. Ty je také možno pikýrovat, ale je to hrozná práce – ovšem i takovou piplačkou lze dosáhnout kýženého výsledku.
Páter Alfredo Lau také pozoroval a sbíral tento taxon v přírodě, rostliny pak poslal anglickému botanikovi Johnu Donaldovi ke zpracování, ten je pak označil Gymn. tudae var. viridis. Lau o popisu ještě nevěděl, a tak nálezy označil Lau 397 Paracari, Palos Blancos. Naleziště také navštívili Karel Kníže žijící v Limě v Peru, označil je jako KK 1099 Villazon, Ludwig Bercht LB 2366 Palos Blancos, a dr. Detlev Metzing M 111 Palos Blancos.
Gymnocalycium hamatum, foto Rudolf Frélich
Gymnocalycium hamatum, foto Rudolf Frélich
Gymnocalycium hamatum, sbírka ing Václav Jiránek CSc.
Gymn. hamatum – summary:
How it is evident from the description, the taxon had been found by Friedrich Ritter (*1898 +9.4.1989) living at that time in Chile. Then his sister Hildegard Winter has sold the seeds in Germany. It was said that the seeds were sprouting also good and also offered by the firm of De Herdt later. Only in the culture the results of sowings are not sure, seeds sprout well one time, then five years nothing. It has well proved to me the ripe fruit to pick up from the plant, seeds to wash immediately and after some minute of drying to get them immediately into the sowing bottle. Then the bottle is placed to the highest position in the greenhouse. If you let the ripe fruit on the plant two years, you can find inside the fruit even sprouted seeds. They are possible also to repote but it is rather terrible work – however, it is possible to reach good result with the minute work like this.
The father Alfredo Lau has also researched the taxon in the nature, then he has sent the plants to the English botanist John Donald for observing, then he has marked them like Gymn. tudae var. viridis. Lau has not known the description else and so he has marked the finds Lau 397 Paracari, Palos Blancos. The finding place has been visited also by Karel Kníže living in Lima/Peru, and he has marked them as KK 1099 Villazon, and also by Ludwig Bercht – LB 2366 Palos Blancos, and by dr. Detlev Metzing – M 111 Palos Blancos.
Backebergův popis z Kakteenlexikonu 172, 1966:
Tělo ploše kulovité, 7 cm v průměru a 3 cm vysoké (pokud jsem je viděl), podobá se Malacocarpusu (Wigginsii), špinavě olivově zelené, v období klidu na vybledlých bocích žeber s načervenalým nádechem; žebra asi 11, příčně rýhovaná, s úzkými hrbolci s ostrými hranami, kolem areol zesílené; areoly asi 1,5 cm od sebe vzdálené, poněkud pohroužené.
Trny 3 – 5, směřující do stran a dolů, až 1,7 cm dlouhé, mírně ohnuté, nejspodnější nejsilnější, základny zesílené, vrchní pár někdy tenký a světlý, jinak všechny trny nažloutle hnědé; střední trn chybí.
Domovina: Bolívie, solné duny u San José, blízko paraguayských hranic.
U tohoto taxonu platí v podstatě to co bylo uvedeno u Gymn. anisitsii var. griseopallidum, oběma taxonům spíš slušelo postavení druhů. Rostliny našel páter Klinger, páter Hammerschmid je pak poslal firmě Uhlig do Německa. Bolivijští misionáři poslali do Německa několik zásilek rostlin, patrně si tak měli možnost přivydělat nějaký obnos na bídný život v těchto pustatinách. Asi deset let později naleziště navštívil Alfredo Lau, doprovázel jej páter Klinger, naleziště je na území indiánského kmene Ayoreo. Lau pak poslal rostliny anglickému botanikovi Johnu Donaldovi a ten taxon překombinoval na varietu Gymn. tudae. Schütz taxon považoval spíš za příbuzný Gymn. damsii, rakouští gymnofilové jej zase převedli pod Gymn. anisitsii.
Podle nich se má lišit od Gymn. anisitsii a Gymn. griseopallidum ploše kulovitým, v období sucha placatým tělem (které je podobné malacocarpusu), zato prý v květu, plodu a semenech jsou sotva nějaké rozdíly. To však neodpovídá skutečnosti, jak je uvedeno v dalším odstavci.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, u Naranjos, 235 m n.m.
Pokud porovnáme květy Gymn. pseudomalacocarpus a Gymn. griseopallidum, zjistíme rozdíly a dost podstatné. Gymn. pseudomalacocarpus má květy kratší a silnější, masitější, poměrně zavalité, kdežto květy Gymn. griseopallidum mají tenší trubku a jsou o mnoho delší. Gymn. pseudomalacocarpus má plody ovoidní až kulaté, Gymn. griseopallidum vřetenovité až protáhle kyjovité. Gymn. pseudomalacocarpus má v květuschopné velikosti epidermis hladkou a lesklou, Gymn. griseopallidum matnou. Gymn. pseudomalacocarpus je v kultuře daleko choulostivější a roubování lze doporučit.
Další nálezy:STO 1406; KK 509 San José; Lau 365 Lourdes Taperas.
Gymn. pseudomalacocarpus
Gymn. pseudomalacocarpus
Gymnocalycium VoS 575, foto Volker Schädlich
Naleziště VoS 575 Canada Abaroa, foto Volker Schädlich
Srovnání Gymn VoS 325 vých od Limoncito, VoS 34 anisitsii ssp holdii a Gymn pseudomalacocarpus VoS 54 Bolívie,
západně od El Carmen, foto Volker Schädlich
Srovnání Gymn griseopallidum L 368 a Gymn pseudomalacocarpus VoS 51 Bolivia, Santa Ana, foto Volker Schädlich
Gymnocalycium VoS 579 jihozápadně od Roboré, foto Volker Schädlich
Gymnocalycium VoS 579 na nalezišti, foto Volker Schädlich
Gymn. pseudomalacocarpus - summary:
They are valid substantially all notes mentioned at Gymn. anisitsii var. griseopallidum, however, both taxa would be better to be the independent sorts. The plants had been found by the father Klinger, then the father Hammerschmid had sent them to the firm of Uhlig in Germany. The father Alfredo Lau visited the finding place about ten years later, the father Klinger accompanied him, the place of the occurence is in the territory of the Ayoreo Indians. Then Lau has sent the plants to the British botanist John Donald who overcombined the taxon to the variety of Gymn. tudae. Schütz had held it rather for the relationship of Gymn. damsii, the Austrian gymnofils overcombined it under Gymn. anisitsii.
After them it ought to differ from var. anisitsii and var. griseopallidum with flatly globular, with disc-like body in dry season (which is similar to malacocarpus), however, it was said they are hardly any differences in flower, fruit and seeds.
If we compare the flowers of Gymn. pseudomalacocarpus and Gymn. griseopallidum, we can find the differences – and rather substantial. Gymn. pseudomalacocarpus has flowers shorter and stronger, fleshy, rather thickset, while the flowers of Gymn. griseopallidum have slender tube and are much more longer. Gymn. pseudomalacocarpus has the fruit ovoid to globular, Gymn. griseopallidum spindle-like to elongated cudgel-like. Gymn. pseudomalacocarpus has the epidermis in age smooth and shiny, Gymn. griseopallidum dull. Gymn. pseudomalacocarpus is much more sensitive in the culture and it is possible to recommend grafting.